KLHannah komentáře u knih

Kniha mě velmi nadchla. Četla jsem i první díl, tak Anna s Charlotte pro mě nebyly neznámé postavy, stejně tak jako jejich rodinní příslušníci. Jak jsem v prvním díle preferovala životní osud Anny, její příběh mě bavil prostě víc, příběh její dcery Gisely, která jde téměř v matčiných stopách, příliš nezaujal. Na můj vkus málo průbojná, její manžel Felix tomu taky moc nepřipadl. Jeho aktivity mi byly celkem protivné. Za to Therese, dcera Charlotty, byla mou hrdinkou. I když mě mrzí, jak to bylo s Fredem.
Životní úsek hrdinek jsme sledovali kratší dobu, než v předešlé knize a já doufala, že bude třetí díl. Ale dle konce to vypadá, že knihy zůstanou jen dvě. Za mě velká škoda. Četlo se to krásně. Autorka umí držet napětí (třeba u Therese a výsledku zkoušek), její styl psaní se mi líbí.

1 02.01.2023

Zezačátku se mi kniha moc líbila. Líbilo se mi i uvádění data a času, člověk byl v obraze. U vyvrcholení ovšem nevím, jestli něco uniklo mně a nebo se autorka prostě rozhodla zlomit děj, ale dost mě to vykolejilo. Navíc najednou úhel pohledu ze strany druhé hrdinky (já vím, bylo to v knize vícekrát), navíc v poměrně dlouhém úseku, prostě mě to zmátlo.
Jako celek se mi ale kniha líbila, i její konec. A umím si ji představit i jako film. Je až s podivem, kam lidi dokáže dohnat pomsta, touha po kráse, bohatství a úspěchu. A hlavně ty lajky a sledující na IG, že?

3 28.12.2022

Začátek knížky se mi moc líbil, super zápletka, moje oblíbené prostředí střední školy, královny plesu a vyvržení jedinci... Jenže pak to tak nějak sedlo na zadek a co bylo na začátku zjevné a zajímavé, najednou bylo pominuto a vyvráceno. Z podezřelých se stávají oblíbenci, prostředí zábavného parku naprosto nevyužito. Nebylo to špatné, ale potenciál to mělo poněkud větší. Jako by autorka nevěděla, jak zajímavě a nápaditě to rozuzlit.

2 18.12.2022

(SPOILER) Popravdě, druhý díl mě trošku zklamal. To, co jsem byla ochotná odpustit prvnímu dílu, mě na druhém, kde se skoro nic nedělo, dost štvalo. Trošku zvrhle jsem čekala, že budu číst to, co nás čeká až ve třetím díle (to jsem ještě nevěděla, že série bude mít víc dílů než tři). Samotka byla čistě o samotce. Ale takovou samotku by chtěl každý. Volně si lítat po Výhni se zmutovaným klukem (který mi vůbec nebyl sympatický), bez povšimnutí dozorců nebo správce - to je vedení výhně tak opilé svou mocí, že nepoužívají kamerový systém? I kdyby jim pomohl jen s krysami? Všichni se po třech dnech v díře složí, ale kdepak naši kluci výletníci. Samotková morzeovka byla ale fajn. I vše kolem Donovana. Hodně mě to zasáhlo.
Přes veškerá negativa mě zajímá, co jsou zač sípači, kdo je ve vedení Výhně a co udělají z Alexe a jak se to bude celé vyvíjet dál.

3 12.12.2022

(SPOILER) Začátek knihy mě nadchnul. Myšlenka ohledně sexismu a sexu na středí obecně, tři povahově jiné kamarádky, každá se svými starostmi a přesto jedním společným zájmem. Do poloviny knihy mě to bavilo, pak to tak nějak sedlo na zadek a nic se nedělo. Děvčat se tam objevilo opravdu hodě a pak jsem měla problém rozlišit, která je vlastně která. Krom hlavních hrdinek a oběti.
Konec byl fajn. Drama ale nijak přehnané.
Zarazil mě přístup školy, obzvláště ředitelky. Ok, sahalo se na chlapečky ze sportovního klubu, kteří se v USA těší oblibě, ale sama ředitelka byla, jako žena, naprosto neempatická. Kdyby na jejím místě seděl nějaký šovinistický sebestředný blb, tak tomu uvěřím.
Kniha rozhodně otevírá zajímavé téma, na které lze nahlížet z různých pohledů.

09.12.2022

Kniha mě zaujala jak obálkou, tak anotací. A čtení stálo za to. Mám ráda chlapecké kolektivy (např. série Labyrint) a tahle vězeňská partička byla fajn. Donovan se stal okamžitě mojí oblíbenou postavou. Alex byl klasický hlavní hrdina, navenek trošku grázlík, ale pod povrchem hodný kluk. Uznávám, linka ohledně útěku byla malinko naivní, ale jsem ochotná přivřít oko, protože mě zajímají zatím nevyjevená tajemství ohledně chodu a vedení Výhně. Druhý díl už je na cestě ke mně a třetího (únor 2023) se nebudu moc dočkat.

6 05.12.2022

Čekala jsem něco, ale dostala jsem naprosto něco jiného. Příběh, který mě chvíli děsně bavil a chvíli děsně nudil. Na konci do sebe všechno hezky zapadne, ale "komunistické" pasáže mě vážně nudili. Jak už tu bylo řečeno. Knize nepřidá spousta nepřeložených slov, které (obvykle) najdete ve slovníku na konci knihy. A rodokmen, jak už tu také padlo, není příliš přehledný. Zorientujete se v něm až v průběhu děje, ale na druhou stranu dost vyzradí.
Bylo to něco nového. Trošku magie, trošku satiry, trošku politiky, trošku násilí, trošku rodiny, trošku lásky a trošku sexu. A hodně psů.

1 29.11.2022

(SPOILER) Tahle knížka byla vážně maso. Teda, její první půlka. Co si budeme, první popisná část fascinuje svou morbidností, umně zabalenou do různých označení a pojmenování. Do psaného řádu, co se smí a co ne. A co se rádo porušuje. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Líbil se mi i postoj hlavního hrdiny k věci samotné ve stylu: nechceš, ale musíš, tak se přizpůsobíš. Jenže... Přišla druhá půlka knihy, kde na mě hlavní hrdina působil jaksi vyhořele, zfetovaně, lezl mi na nervy. Kapitola se štěňaty dojala a další zvedla vlnu vzteku a přinesla pocit na zvracení. I když chápu její nutnost v ději.
Ve výsledku se ukázalo, že náš pan hlavní hrdina, je stejný jako všichni ostatní, že mu nová chovná zvířata posloužila, i když ne tak, jak bylo v dané době běžné. Že je stejně arogantní a zahleděný do sebe, jako skupinka lovců kolem stolu.
Shrnu-li to, čekala jsem trošku úvodu, jak k téhle kanibalistické libůstce lidstvo přišlo. A proč lidské maso bylo tak chutné. A taky jsem čekala více rozvedenou myšlenku o puberťácké hře, podle které se tato kniha jmenuje.
I když jsem byla z druhé půlky dost otrávená, kniha jako celek se mi líbila. Otevřela zase nové téma, nový pohled na budoucnost. Myšlenku, že ve výsledku jde každému jen a pouze o své blaho. Ale jak k němu došel, na tom mu zase tak nezáleží.

2 08.11.2022

(SPOILER) Kniha Blackout byla prostě něco. Není to jen běžná katastrofická kniha. Pád meteoritu, příchod mimozemšťanů, Godzila lezoucí z moře, to všechno jsou katastrofy, které jsou lidské představivosti poněkud vzdálené. Na film se díváme, vnímáme, ale po vypnutí TV si řekneme, že tohle se přeci stát nemůže a jdeme dál. Odmítáme uvěřit. Ale Blackout je jiný. Ať už v podobě hackerského útoku a nebo přetížení sítě, je tohle stav, který nenápadně začíná ťukat na dveře. A dopad, jaký je v knize popsán, mi vyvolává i po dočtení mráz běhající po zádech.
Kniha byla napsaná tak dobře, že i laická část čtenářů pochopila odbornější věci. Manzano byl zlatíčko, Shannonová se stala mou oblíbenkyní.
I když jedno malé mínus to mělo, nečekala jsem dobrý konec. Snad jsem si i přála nějaké "zhasnutí" na konci knihy.
Fakt, že kniha vyvolala debatu u vědecké společnosti a že autora zvou na různé přednášky, aby o knize hovořil i na akademické půdě, a ne jen v knihovnách, podle mě znamená, že autor otevřel opravdu ožehavé téma.

10 06.11.2022

Knihu jsem si nechávala, až uvidím její filmové zpracování. Na film jsem se moc těšila, ale popravdě, čekala jsem něco úplně jiného. Přiznám se, byla jsem trošku zklamaná. Ale čím déle jsem o ději přemýšlela, tím víc jsem tam našla různé indicie. Kniha kopíruje filmový příběh, tedy spíš naopak. Kniha na mě působila pochopitelnějším dojmem než film, možná díky těm dodatkům hnutí mysli a úsměvu, kterou si divák musí domyslet. Pohádky milující dítě, které ve mně stále je, je ve výsledku spokojené s oběma autorovými počiny.

1 02.11.2022

Přiznejme si, koho by příběhy ala "Poslední dívka" nefascinovaly. Svou brutalitou, svou touhou poslední oběti přežití, svým důvodem, proč dotyčný zůstal žít. Má ještě něco na tomto světě vykonat?
Dost filosofie. Kniha se mi líbila, i když konec byl docela překvapivý a malinko nelogický, ale proč ne. Místy to bylo trošku utahané, ale přesto mě to nutilo číst dál. Kdo? Proč? Vzpomene si?

20.10.2022

Na začátku knihy jsem trošku zamotala sama sebe, protože se mi popletly anotace a myslela jsem si, že čtu úplně něco jiného. Když jsem si v tom udělala jasno, kniha mi začala dávat smysl. V půlce knihy jsem se nemohla odtrnout, ale na straně 468 už jsem byla dost zmatená, co se teda vlastně děje. No a konec, bohužel,...
Kniha pro mě přesto přinesla zajímavý vhled na sílu myšlenky. Mám představivost stejně divokou jako Bibi, takže to tím pro mě bylo ještě zajímavější.
Nacistická linka mi ovšem přišla poněkud prvoplánová. A za mě zcela zbytečná. Měla asi navnadit čtenáře na něco, co v knize v podstatě nenajde. Mile mě překvapilo, že americký autor použil český Terezín. Vygooglil si ho? Někdo mu o něm vyprávěl? Nebo je v originále knihy použit jiný tábor?
Styl autora mě rozhodně zaujal. Krátké kapitoly byly velké plus. I nádech mystiky. Takže Ashley sice byla moje první kniha od pana \Koontze, ale rozhodně ne poslední.

09.10.2022

(SPOILER) Nadchla mě anotace, nadchla mě obálka, ale... ASI SPOILER: Zezačátku jsem hltala každou stránku, čekala jsem, co z toho bude. Do zaběhnutého, občas mrmlajícího ale v podstatě spokojeného kolektivu, vsadíte (asi) Poláka, který si je schopen nad svou genialitou, v přímém přenosu, honit péro. U toho se zvládá tvářit jako skromný a všeobjímající kolega, který sem tam něco utrousí a zaseje do hlav svého stáda myšlenku, která poňoukne ostatní ke konání. To si toho nikdo nevšiml? Ne té zaseté myšlenky, ale toho kapesního kulečníku? Ok, máme tady svým způsobem satiru. Autor se tímto hrdinovým konáním snažil něco naznačit. Každý, ať si v tom najde ten svůj důvod proč ruka v kalhotách.
Další, nad čím se nikdo ze stáda ani na sekundu nepozastavil, a že jich tam bylo, je skutečnost, že když opustí továrnu, z čeho budou žít?
Trhání zubů je symbol pro, nám lidem vlastní, "když ty, tak já taky." Pojďte a ukažte jim, že jste v něčem dobří, že si například umíte jen tak vytrhnout zub. Navíc, když jim řeknete, že to vlastně děláte pro ně. A pak nastanou dvě věci. Buď vás budou veřejně obdivovat a za zády vás pomluví. A nebo, jak tomu bylo v případě stáda z továrny na vafle, prostě půjdou a ukážou, že to umí taky a ještě líp a víc, i když to není vůbec pravda. A ten, kdo by nechtěl ukázat, že to taky umí, běda mu!
Nevím, možná jsem jen neuměla číst správně mezi řádky. Je jasné, že vlastní názor v síle davu nemá místo. A z vlastní zkušenosti vím, že existují charismatičtí manipulátoři, jako byl Arka. Jen jsem prostě nepochopila proč. Proč to všechno dentální šílenství, když se vlastně nic nezměnilo? Stejně zase všichni stojíme u strojů, skládáme krabice, máme pořezaná zápěstí, a už dokonce nemůžeme uždibovat. A ještě musíme chodit k zubaři. Zaplať pánbůh, že v pracovní době, když to Baculatá Gerda (která mi byla asi nejbližší postavou) dobře naplánuje...
Pořád jsem čekala, že to celé Arka udělal proto, aby převzal továrnu, stal se ředitelem, který bude v modrém plášti obcházet výrobu. Že se v podstatě stane to, co se stalo, ale že tím ředitelem nebude frajer s bílými zuby, který se naučí vstávat dřív. Ale náš honibrk s jedním vytrženým zubem. V podstatě člen stáda, který si ho ovšem vodí, jako zkušený loutkoherec. Takový konec by se mi asi líbil víc a kniha by pro mě dostala logické vyústění.

1 22.09.2022

Hanu Hotýlek sice nepředčil, ale nebylo to špatné čtení. Václav se sice nestal mým oblíbeným hrdinou. Ale jeho jednání chápu. Bylo mi líto Oldřicha. Blízký mi byl příběh Jindry a v podstatě i Marie. Mám ráda takové knížky o osudech lidí a ještě raději mám jejich proplétání. Ale takové wow jako Hana ve mně Hotýlek nezanechal.

13 08.09.2022

Moje první kniha od opěvované autorky a byla jsem mile překvapená. Čtivě napsané, s nápadem a citem. Čtenář se hravě vžije do postavy. U poslední části jsem několikrát brečela. Kniha krásně ukázala, jak naše rozhodnutí, ovlivní mnohdy život těch druhých. Jak lži a tajné doufání člověku nasadí na nos ty pověstné růžové brýle. A moje jmenovkyně byla opravdu smolařka, přesto našla vůli žít.

36 30.08.2022

(SPOILER) Kniha, jak už tu bylo psáno, určena spíše ženám. Kniha moc krásná plná malých osobních vítězství i velkých životních proher. Ač je tu podobnost osudů obou hlavních hrdinek, každá pochází z jiných poměrů a každá musí řešit jiné životní překážky. Líbilo se mi i vylíčení nacistické propagandy, její vliv na křehké dětské smýšlení. Ukázka, jak dav nebo skupina mohou zmanipulovat jednotlivce. A to nejen v dětské hlavě.
Těším se na další díl, kde budou pokračovat osudy dcer Anny a Charlotte.

(spoiler)
Anna
Tu holku jsem si prostě zamilovala hned na začátku. Když dostala svou první práci v Berlíně, málem jsem plakala. Autorka scénu vykreslila tak dokonale, až jsem tajila dech. Trošku mě mrzelo, že Anna nevyužila tzv. "hozených rukaviček" na lepší práci. A chápu, že i Ella byla naštvaná. Když Annu na konci války ve sklepě znásilnili, říkala jsem si: vidíš, je úplně jedno, jestli si byla poplatná režimu nebo ne, stejně ti ublížili na tom nejcitlivějším místě. Ale ona sama před sebou asi zůstala čistá. Další věc, které jsem se u ní na konci knihy nedočkala, je odjezd za milovaným chlapcem, teď už mužem v nejlepších letech, z dětství. Co jí bránilo? Byla vdova, dceru měla zaopatřenou, sestry a přítelkyně se o sebe také uměly postarat, tak proč seděla ve vybombardovaném Berlíně a nešla za svým srdcem? Protože se bála zklamání, ke kterému došla Charlotte? Uvidíme třeba v další knize.

Charlotte
Její kapitoly mě zezačátku bavily míň, nevím čím to bylo. Pak nastala doba, kdy se začala vzpírat otci a já si říkala: Jo! Roste z tebe úžasná sebevědomá žena, která to všem nandá svou samostatností a pracovitostí. Když si ovšem bez mrknutí oka a bez jediné myšlenky na ztrátu své sebeúcty (no dobře, nějaký duševní rozkol tam byl), vzala Ernsta, dost mě to zklamalo. A když s ním po jeho rozkolu s tchánem odjela beze slova do Lipska, tím mě zklamala ještě víc. Ve druhé knize jsem si k ní ale našla vztah, díky jejímu chování k dětem a k práci. Postavila se osudu, i když ne tak hrdá, jak bych si přála.

5 27.08.2022

Před touto knihou o pohřebnictví, jsem četla knihu od Caitlin Doughty Tlouštíci hoří rychleji, která je z podobného prostředí. Nemohu si pomoct, ale pan Bailly mi, po velmi osobité Caitlin, přišel poněkud plytký, nudný a bez pointy. Knihu jsem odložila. Ale třeba se k ní někdy vrátím.

Námět knihy není špatný. Lichotí mi i fakt, že australský autor je profesně propojen s Českou republikou.
Ke knize samotné. Na prvních dvou stranách mě zarazila vulgarita, které je podle mě všude zbytečně moc. Ale nevzdala jsem to. A ano, Adam byl nepředstavitelně nudný nadutec, který vidí jen sebe. O to zajímavější byl příběh jeho dědečka. Věřím, že se takové příběhy v reálu klidně odehrály. A je zajímavé sledovat, jak padouch může být ve výsledku uznávaným a milovaným člověkem.

1 20.08.2022

Camillu mám jako autorku moc ráda. Tohle byla taková severská jednohubka na dva večery před spaním. Z textu úplně čišel ten smutek, který měli v srdci naši čtyři hlavní aktéři. Literárně to bylo možná trošku slabší než standard, na který jsme u Camilly zvyklí, ale něco do sebe to mělo.

4 15.08.2022

Krásná jednohubka. Od autorky moje druhá kniha a nadchla mě ještě víc než ta první. Autorčin styl, vykreslit to důležité a nezamotat se přitom do zbytečné omáčky, se mi moc líbí.
Kniha plná různých osudů, životních prozření, chtění a mamonu, plná jednou si nahoře jednou dole.
Za mě krásně napsaná připomínka nedávné historie, aplikovaná na osudy lidí, obyčejných i méně obyčejných.

11 11.08.2022