knihomolka27 přečtené 445

Matla - Kuchařka plná příběhů 2021, Roman Staša

Jsem velkou fanynkou Masterchefa, viděla jsem všechny série hned několikrát a na tu s Romanem určitě jen tak nezapomenu. Roman je určitě pro mě jedním z vůbec nejsympatičtějších soutěžících této série vůbec...takže mě to ke kuchařce přirozeně táhlo. No musím říct, že recepty jsou zajímavé, i když pro normálního člověka trochu nepraktické, co se týče surovin a přípravy. Ale kniha určitě funguje jako taková doplnková četba pro milovníky Masterchefa, fanoušci si hezky zavzpomínají na tu řadu a dozví se pár zajímavostí ze života oblíbeného soutěžícího včetně malého pohledu do zákulisí soutěže...proč ne, spojit to takhle dohromady...nevím kde jinde by se člověk dozvěděl o Masterchefovi tyto informace, které na veřejnost jinak moc neprosáknou. Nejvíc mě dostalo jakým způsobem byl vlastně Roman vybrán, že ho skoro až uhánělo kvůli jeho příběhu, což jenom potvrzuje teorii o síle příbězích - máte dobrý a zajímavý příběh, máte velkou šanci, že se do soutěže nějak probojujete. Opět jsem z toho měla takový hořkosladký pocit, chápu, že z hlediska zajímavosti musí být skupina různorodá, ale někdy je mi skoro až zle z toho, jak prvoplánově a vypočítavě to všechno působí. Kniha jako taková je tedy fajn, né že bych si z ní v nejbližší době něco uvařila, ale jako doplněk k soutěži je to rychlá a celkem zajímavá četba.... celý text

Únikovka 2022, Marc Meller

Mě kniha bavila. Ze začátku jsem ohledně ní byla trochu rozpačitá a skeptická. Ale naštěstí jsem se potom začetla a nechtěla jsem knihu odložit. Ty části z únikovky mi přišly daleko zajímavější než ty policejní, ale i ty policejní se daly číst a vyloženě nenudily. Chvíli mi trvalo než jsem si k někomu z postav našla vztah, ale nakonec mě samotnou překvapilo, že jsem si jich oblíbila hned několik - Hana, Leon, Michael, Melissa...soucítila jsem s Alexandrem. Musím říct, že kniha byla opravdu zajímavá. Mísily se v ní zase jiná témata než, která v těch únikovkách bývají. A hlavně ty místnosti a situace v nich měly čím dál tím větší atmosféru. V každé z místností asi až na tu první, bylo něco zajímavého, ale nejvíc mě dostalo kasíno, to bylo zpracované opravdu velmi poutavě. Každopádně mi přišlo trochu škoda, že člověk už mohl dopředu odhadnout, kdo ze skupiny zemře, jelikož vždy zemřel ten co, vyřešil předchozí místnost.....v jiných knihách nebo filmech tohoto druhu, je ta smrt více náhodná a tím pádem je prostě zajímavější to číst...trochu mi přijde, že to postrádá logiku únikové místnosti, když si už člověk umí předem odvodit, kdo bude další. Ale zároven ocenuju snahu jak to zakomponovali do tohoto příběhu, kde to celkem dávalo smysl. Podle mého názoru kniha opravdu stojí za přečtení. Některé pasáže z místností si znovu přečtu klidně dvakrát...ale kniha jako celek stačí přečíst asi jenom jednou. Pokud se vám tento žánr líbí, tak vám knihu určitě můžu doporučit...knih ani filmů s touto tématikou není moc a proto každá at už průměrná kniha, nebo lehce nadprůměrná jako v tomto případě...je určitě dobrá volba a fanouškovi postačí. I když je škoda, že se autor nepustil do více podrobností ohledně prostředí, nebo i popisu cílů a motivací lidí...knihu by to ještě určitě vylepšilo.... celý text

V tomto domě straší 2016, John Boyne

Za mě prostě perfektní klasická duchařina. Bavilo mě to číst od začátku až do úplného konce, doopravdy tam pro mě nebylo ani jedno hluché místo. Opravdu velmi mi sedl autorův styl psaní, dokáže krásně vystihnout atmosféru a popsat dané místo. Navíc mu není cizí psát poutavě a dokázal stvořit velmi živé postavy, a to nejen co se týká hlavní hrdinky, ale i postav vedlejších...je to jedna z těch mála knížek kdy cítíte, že v té vesničce opravdu žijí lidé a působí to velmi realisticky...ty postavy nemají jen jednu dimenzi, ale hned několik, a nebojí se odhalovat i své chyby. Upřímně já knize nemám vůbec co vytknout. Opravdu strašně moc mi sedla, samozřejmě to tak nemusí mít každý....přeci jen se jedná o dílo, které není příliš originální, nebo něco o čem jste v životě už nečetli...ale mně je to úplně fuk. Ta kniha je prostě úžasná, skvělá a jako milovnice mysteriozní a tajemné literatury jí prostě chci doporučit. Přijde mi opravdu hodně komplexní, neuvěřitelně čtivá a hlavně velmi atmosferická. Darcy Coates mám ráda, ale tahle kniha je za mě určitě v lepší než všechny její knihy dohromady...Prostě to nemá chybu, a já jsem z knihy opravdu nadšená.... celý text

Osmdesát tři minut po půlnoci 2021, Jitka Králová

Přečteno na jeden zátah....velmi poutavě napsané čtení s velkým přesahem a poselstvím, že za to co chceme se vyplatí bojovat a že bychom si měli vážit i maličkostí, jelikož nikdy nevíme, kdy se náš život může změnit. Je to inspirativní čtení o ženě, která dělá chyby, které ji později doženou a ona se s nimi musí vypořádat a když už to vypadá, že to nedopadne, tak přeci jen dostane tu poslední z mnoha šancí, kterou využije. Hned v první větě si přečtete o atomovém městě, ale určitě nečekejte, že by to tam mělo nějakou velkou a významnou roli. Paradoxně mi přišlo, že havárie jako taková byla pro naše hrdiny skutečně až druhořadou záležitostí. Ano samozřejmě to ve velkém ovlivnilo jejich život, ale ty nejzásadnější rozhodnutí tam stejně postavy dělaly samy. Takže pokud čekáte, že se dozvíte nějaké podrobnosti o havárii, nebo že se tam bude ozařování nějak rozpitvávat, tak to určitě ne. V tomhle se opravdu klouže jen po povrchu, a hlavní slovo má ten komorní příběh lásky mezi Ivanem a Julií a dopad jejich rozhodnutí. Na závěr chci říct, že je to určitě velmi podnětná knížka, u které když jí čtete tak si říkáte, s čím vším lidé dokáží žít a i přesto jít dál a tvořit si plány do budoucnosti. Kolikrát je to těžké i za normálních okolností natož když jsou lidé vážně nemocní, přežívají ze dne na den....pro mě to bylo opravdu poučné. A když jsem četla o tom jak se postavy dokáží radovat i z těch nejtitěrnějších maličkostí a užívat si života i za těchto neskutečně těžkých podmínek....člověka to prostě donutí, se nad tím zamyslet a přehodnotit nějaká svá budoucí rozhodnutí. Takže o tom je tato kniha, né další dokumentární nebo popisná kniha o jaderné haváriii, a ani zas tolik ne o lidech, které ta havárie doživotně poznamenala. Ale podle mě je o tom, že v tváří tvář těžké situaci nebo pohromě si člověk dokáže skutečně uvědomit, co je v životě důležité a čeho chce dosáhnout.... celý text

Volání netvora 2012, Patrick Ness

Přesně tohle je ten typ knihy ve které je daleko víc než se na první pohled zdá. Nádherné ilustrace, které naprosto krásně podtrhují celé ladění příběhu. Vztah mezi netvorem a chlapcem je krásně vykreslen....je dojemný, zábavný, sarkastický, a hezky emoční. Prostě spolu fungují skvěle....příběh sám o sobě je za poslední dobu, asi ten nesmutnější co jsem četla. Ale prostě....tahle kniha je úplně krásný příklad jak do ,, dětské" knížky zapracovat vážné téma a to ještě velmi kreativním a symbolickým způsobem. Autor umí naprosto krásně popsat prostředí, umí vymyslet krásné dialogy....no určitě si to přečtu znovu a časem asi i pořídím domů.... celý text

Nejkrásnější - Příběh Levany 2015, Marissa Meyer

Asi to nebude dávat úplně smysl, ale tato kniha je moje první kniha z Měsíčních kronik...což samozřejmě znamená, že jsem Levanu brala prostě jako postavu, bez znalosti toho, kým je v sérii - krom toho, že tam má cejch záporačky. No a musím říct, že oproti Bez srdce a srdcové královně mi Levana přijde paradoxně jako daleko větší záporačka než právě Srdcovka, i přesto, že obě mají celkem podobné motivy svých příběhů - touží najít své místo ve světě, touží po lásce i přes jejich odlišnosti a nebojí si ušpinit ruce. Ale hlavně byly doby, kdy byly paradoxně jednimi z nejkladnějších postav v jejich příbězích. O to víc je to samozřejmě smutnější....věty typu kdyby pronásledují na každém kroku, a člověk si vlastně říká, že stačilo opravdu málo, a všechno to mohlo být jinak....proč prostě nemůžeme číst knihu o nějakém záporákovi, kterého můžeme hned jednoduše nenávidět? Levanin příběh je velmi zajímavý, autorka opět propojuje starou známou pohádku s prvky nejen moderní doby, ale také přidává své vlastní linky příběhu, které se bravurně napojují na ten, který už známe a vzniká tak opravdu velmi zajímavý a originální koncept. Díky této knize dokážeme víc než z jakékoli jiné pohádky o Sněhurce pochopit Laveninu posedlost krásou, její vztah ke Sněhurce atd - v pohádkách se v tomhle do hloubky moc nejde, ale tady to máme všechno hezky propojené a vysvětlené, a hlavně to dává v rámci příběhu smysl. Co víc dodat? Kniha mě určitě navnadila k přečtení série, jelikož se chci určitě dozvědět víc o tom jak to pokračovalo s Levanou, jestli potom všem došla svého vykoupení, co se stalo se Selene atd. Opravdu mě to zajímá a už se těším až se vrhnu na první díl série. Úplně na závěr chci říct, že autorka dokáže skutečně napsat velmi pozoruhodné a živé charaktery, které se povznáší nad typickou pohádkovskou jednoduchost a plochost - obzvlášt pak jí to jde u záporných postav a jejích osobních příběhů, které v sobě vždy kombinují skvěle vykreslené prostředí a konečně hlubší sondu do nitra postav. Opravdu mě to moc baví číst, a pokud autorka napíše ještě další takový záporácký příběh, tak si ho nenechám ujít. Na závěr se neubráním menšímu srovnání s Bez srdce - Nejkrásnější je samozřejmě daleko kratší, a možná i proto, na mě Bez srdce působilo jako příběh daleko víc komplexně a uceleně a i to prostředí mi přišlo daleko víc rozpracované, ale možná sem i vůči té zemi divů kapánek zaujatá, takže tak....... celý text

Stalo se mi všechno 2009, Eva Urbaníková

Stalo se mi všechno je příběh o ženě, která prožívá jeden z nejčastějších problémů moderního světa nebo světa vůbec - nevěru, a proto, už ten název...stalo se mi všechno, je taková menší hyperbola, a akorát to vypovídá o tom, jaká je Katarína tak trochu hysterka. Takže ne....Kataríno, skutečně se ti nestala ani čtvrtina všech sraček co se dějí jiným lidem, a ano rozchod je sice pěkně naprd, obzvlášt když je tvůj manžel takovej idiot, ale ...není to prostě to nejhorší co se ti v životě může stát. Prostě já to takhle vnímám a upřímně i přesto, že mi Kataríny bylo líto, tak se nemůžu zbavit dojmu, že se k tomu všemu postavila prostě špatně. Zkrátka mi nad jejími myšlenkovými pochody zůstal rozum stát a na hlavní hrdinku byla šíleně pasivní. Tuhle knihu lze hodnotit z mnoha úhlů pohledu. Pokud mám říct, jestli vnímám knihu jako pokračování Všeho, tak to ani omylem....děj se nikam neposouvá, naopak mi spíš přijde retrospektivní , vzhledem ke dvojce. Postavy Lindy a Vandy tam nemají skoro co na práci a jejich příběhový oblouk nedostal absolutně žádný konec. Katarína je navíc poprvé zmíněna až tady mám pocit, takže proč je to jako třetí díl? Jako klidně at tam vystupujou stejný postavy atd, ale není to prostě plnohodnotný díl série. Kdybych měla být upřímná, tak mi z nějakého důvodu tady tolik nevadila ani Linda ani Vanda, jako pořád byly jako nejky dost otravné, a vždycky když se na scéně objevil Jakub tak jsem měla chut křičet, ale nebyl to ani zdaleka takový bizár jako v prvních dílech...takže díky za to. Krom toho, že si dali trojku s Aladárem...to jako fakt. Ale jinak jako kámošky, které si vzali pod svá ochranná křídla takovou chudinku, tak to bylo celkem ok. Příběh to vcelku nemá, začátek nám tak nějak bez větší pointy představuje bývalé milence Kataríny a její práci v pornoprůmyslu, celá ta pasáž je čtivá, a ono celkově celá ta kniha je vlastně dost čtivá, což je určitě plus. A ted už postavy - O Kataríně jsem už svoje řekla, ten konec je prostě jasnej fakáč jejím dětem a všem okolo. Nedalo se to zařídit nějak líp? možná by to chtělo víc ukončit, nebo já nevím no. Jako co víc k tomu říct, toho manžela a jeho mladou lolitku bych nejradši profackovala, aby se jim rozsvítilo, ale i hlavní hrdinka by jednu zasloužila...a to většinou nemám sklony někoho mlátit, ale ...jak někdo může kvůli utajení milenky přísahat na smrt svých vlastních dětí, nebo dělat, že ty děti vůbec nejsou jeho? Nebo proč ženy v této knize kritizují nevěru jako smrtelný hřích a v jiné kapitole se svojí nevěrou ještě chlubí? A takových věcí je tam prostě plno.... Jak to shrnout? Rádoby třetí díl série, který vlastně se sérií jako takovou nemá skoro nic společného, je takovou sondou do života deprimované a úzkostné ženy, která se upla tak moc ke svému manželovi, že i přeze všechno co jí udělal ho stále milovala?!! Pak tu máme nadnesené téma odpovědnosti za poskytování informací o druhých, od ženy, která sama má máslo na hlavě, ale i tak jí nevadí ponižovat lidi tím samým způsobem jako to kdysi udělal někdo jí...nesmí chybět ani dvě BFF žíjící ve svém vlastním lehce zvrhlém, pubertálním a děsivém světě - dvojice Linda a Vanda, které sice pomáhají těžkou situaci hrdince překonat svým osobitým pohledem na svět, ale ve výsledku dělají ty samé trestuhodné chyby. Hlavní hrdinka místo, aby svou situaci řešila víc rozumně, radši vyhledává odborníky na anděly a čakry a nedokáže si dupnout a říct svému muži, že už toho má dost...místo toho se z ní stává obrovská hromada neštěstí.... celý text

Čtyři tetičky a jedna vražda 2022, Jesse Q. Sutanto

Nakonec se to zastavilo na třech hvězdičkách, ikdyž to teda zpočátku vypadalo na plný počet. Mno, prostě jednoduše řečeno mě to ze začátku tak nějak bavilo víc...co víc dodávat. Příběh je originální, vtipný....ale pozor, určitě to není tak, že bych se po celou dobu čtení bavila...občas to bylo hodně vtipné, občas mín, a jindy zase moc ne...ale ten žánr je celkem ojedinělý a těhle knížek není zas tolik, abych měla s čím srovnávat. Ale, ne ...není to pro mě tak vtipné, jak jsem čekala a doufala, že to bude. Celý humor je vlastně postaven na tom, že většinu postavy děsí víc než spáchání zločinu naprosto klasické a banální věci. Například jsou víc v háji z toho, že jim nedovezou kytky, než z toho, že v mrazáku mají mrtvolu, nebo je pro ně těžší říct o svém partnerovi rodině, než přemýšlet jak se té mrtvoly zbavit - no prostě černý humor. A ted už k ději - Maddie, je fajn hlavní hrdinka, občas člověku připadá tak jako na pokraji snesitelnosti, je lehce otravná a věci zbytečně komplikuje, ale její jednání se většinou dá nějak pochopit. Tetičky jsou asi největším zdrojem vtipů, ale od sebe nejsou příliš rozpoznatelné, takže ve výsledku je to jako kdyby ta teta byla tak jedna....asi by to chtělo je víc odlišit, nebo jim místo Tetičko, tetičko říkat křestními jmény. Romance mezi N a hlavní hrdinkou je sladoučká jako svatební dort, ale je možná až příliš nereálné....ano daleko reálnějii působí ta mrtvola v mrazáku. Prostě nebaštim Nathanovi, ze kterého je ted milikonář, že celé ty roky čeká na věčně nerozhodnou a nemotornou, průměrnou Maddie, proč nebyl aspon ženatý, nebo já nevím co - takže ze začátku ten jejich vztah byl roztomilý, u konce spíš takový otravný a na sílu, a ta žádost o ruku ...no prostě too much. Největší výtkou pro mě ale zůstává čtivost knihy, ten začátek byl asi nejsilnější, ale potom už to bylo horší a horší. Nějaké pasáže bavily, některé vůbec...u vtipné knihy bych očekávala, že to člověk opravdu přelouská raz dva, ale nutit se číst vtipnou knihu je něco jako oxymoron. Takže tak........ celý text

Bez srdce 2017, Marissa Meyer

Trochu se ve mně ten zážitek z knihy pere. A to proto, že je to kniha, kterou zároven nesnášíte, ale taky milujete. Nesnášíte jí protože víte, že skončí špatně, ale milujete jí protože má atmosféru, je dobře napsaná, a hlavně nepostrádá emoce. Tak zaprvé, jde samozřejmě o v jádru smutný a melancholický příběh, jelikož vy víte, co byla Srdcová královna zač...o to těžší to navíc ještě je pokud je ta postava zpočátku hodná a vy k ní cítíte sympatie. Já se teda musím přiznat, že mě ty záporáci se zlomenou duší a těžkým životem baví a beru je jako mnohdy ve filmech i jako nejzájímavější postavy...Koneckonců mají nějaký příběh, zjevný vývoj a mnohdy mají prostě strašnou smůlu. Ach jo, všichni nemůžeme dostat svůj štastný konec. No prostě přišlo mi to hodně smutné to číst, protože když postavy pocítili nějaký ten závan naděje a já bohužel s nimi, tak mi bylo jasné že to nemůže dlouho vydržet a že je jen otázkou času až se tam něco pořádně zkazí. Musím se přiznat, že bylo i celkem vyčerpávající číst ty části, které se tam opakovaly pořád dokola, jako námluvy s králem, hrdinčino vzdychání po Šprýmovi atd......těch dejme tomu 350 stránek se to tam prakticky opakovalo a mně to pak už začínalo jít trochu na nervy, a i ty dvě hlavní postavy mi začínaly svými rozhodnutími lézt trochu na nervy. Na Cath se mi líbilo, že jsem nemohla jednoznačně říct, že je mi sympatická....ze začátku mi přišla trošku přecenovaná, lehce vychloubačná a hodně poddajná....potom se to teda začalo zlepšovat, ale pořád mě trošku něčím vytáčela. Šprým byl takový hodný trouba, né jako král, ale Kloboučník byl z nich určitě nejzajímavější. Rodiče hlavní hrdinky byli pěkní tupci, to nakonci jak najednou na ní, že si krále vzít nemusí, mě úplně rozsekalo....to svět neviděl prostě, oni do ní celý život hučí, že musí být to královnou jinak že ji vydědí, když se ona osmělí a řekne jim, že s králem nebude štastná tak ji neposlouchaj a chovaj se jak pitomci a pak tohle. Ono celkově jsem měla pocit, že se naštěstí podařilo autorce celý ten nápad s originem srdcové královny prodat. Nejenom ten svět a i postavy co známe, ale především ten postupný vývoj hrdinky dával smysl, všechno do sebe hezky zapadalo a ta šnůra nevyhnutelné smůly a konce se stávala delší a delší, přesně jak to má v takovém žánru být....prostě to skutečně působí, že naše hlavní hrdinka má důvody k tomu proč se stát takovou jakou jí známe, víme i že se skutečně jednalo o celkem bezvýchodnou situaci.....at už kvůli počáteční zbabělosti hlavní hrdinky, jejím rodičům, odmítání jejího podnikání atd. Zkrátka a dobře ta naděje sice přišla, ale už na ní bylo pozdě a vy jste to chápali, protože najednou všechna ta rozhodnutí do sebe zapadla a už se nešlo vrátit zpátky. Co víc říct, kniha je velmi kvalitně napsaná. V mnohém je překvapivá, v něčem zase tolik ne, je i celkem surová a krvavá, ale do toho příběhu to patří. Staré známé postavy jsou dobře a citlivě napsané viz. Šklíba, Kloboučník.......obzvlášt na tom konci i v člověku mrazí a stává se z toho návykové čtení. Ze začátku je to spíš takové sociální drama, ale je to taky hodně dobré...i když říkám, pár chybiček by se tam za mě našlo. Ale ten celkový dojem z knížky je prostě opravdu dobrý...a pokud máte rádi tyto alternativní pohádkové příběhy, tak vám ho určitě z celého srdce doporučuji. Dokonce jsme se dočkali i prvotních náznaků jak se nám z Cath stává ona legendární královna....musím se přiznat, že v těch chvílích kdy tam začala všechny urážet a konečně říkala co si myslí, jsem se skutečně bavila. Bylo to smutné, ale taky sakra zábavné včetně malého pocitu zadostiučení za všechny ty urážky nebo nadávky....no nic, podtrženo sečteno....autorka jiným autorům ukázala jak správně a dostatečně zábavně psát origin story nám známých postav.... celý text

Vesnice 2022, Kristýna Trpková

Na tuto knihu jsem slyšela jen samou chválu a není tedy divu, že už od začátku jsem měla opravdu velká očekávání. A musím říct....že ta kniha je prostě dobrá...ale že by byla jako něco úplně neuvěřitelného nebo extra ...to úplně ne. Jedná se o velmi povedenou a hlavně uvěřitelnou detektivku, která skvěle splnuje žánr, napínavá je hlavně u konce....můžu ji opravdu doporučit. Je pravda, že takhle seriozní českou detektivku jsem asi ještě nečetla...spíš znám takovéty černohumorové, komediální české detektivní příběhy. Autorka si jak s tématem tak knihou jako takovou poradila opravdu neskutečně šikovně, a asi málo který český autor by byl schopný napsat takto podařenou detektivku. Svým stylem lehce připomíná i komornější cizí detektivky a kdybych nevěděla, že je autorka češka a postavy by neměly česká jména, tak dám klidně ruku do ohně, že je napsaná nějakým ostříleným cizím autorem. A ted už k ději - Postavy super, uvěřitelné, mají své chyby i strasti. Laura byla opravdu skvělá hlavní hrdinka, ale to, že bez vědomí svého partnera se vzdala jejich dítěte, mi přijde prostě neuvěřitelně sobecké a neospraveditelné, obzvlášt když tak jednala čistě ze sobeckých důvodů. Adam byl sympaták, i když je asi zuřivější než by musel být a Daniel mi přišel takový neslaný, nemastný. Doufám, že Laura a Beneš to dají zase do hromady, ale je pravda, že je před nimi opravdu neuvěřitelně velká překážka odpuštění. Musím říct, že velká půlka knihy byla velmi rozvláčná, jako četlo se to dobře, ale přijde mi, že se děj posouval kupředu opravdu velmi, velmi pomalu....výslechy pořád nikam nevedly, některá témata se tam omílala pořád dokola, u konce se to zase rozjelo až příliš rychle. Na jednu stranu se mi líbilo, že se ve vyšetřování Laura postavila na vlastní nohy, na druhou mi bylo trochu líto, že jí v tom Adam kvůli osobním sporům nechal....prostě kvůli svým osobním problémům trochu flinkal svou opravdu hodně důležitou práci, což mi přišlo trochu dětinské, i když vcelku pochopitelné. Konec s Vojtou byl takový neukončený, ono to teda působilo autenticky, v reálném životě se málo co jednoznačně vyřeší, ale pro čtenáře je to trochu nepříjemná studená sprcha, že nějaký hajzlík kvůli kterému tohle všechno, a on si je pěkně hezky na svobodě....jako nevím, jestli to mělo takhle skončit. Těm dětem to život sice nevrátí, ale znáte to...spravedlnost a takový věci. Vždycky jako čtenáři detektivek máme pocit zadostiučení když skončí nějaký velký zloun za mřížemi, a tady u takového mega zlouna jsme oo to byly zrovna připraveni.... celý text

Povídání o detektivkách 2011, P. D. James (p)

Velmi dobře i poutavě napsaná kniha, kterou můžu doporučit nebo skoro až musím milovníkům tohoto žánru. V knize je mnoho zajímavostí, tipů na autory a díla, ale hlavně zamyšlení nad stereotypy v detektivkách, čím se liší detektivky Zlatého žánru s těmi současnými? je vlastně detektivka pokleslým žánrem? Proč jsou detektivky paradoxně oddechovým čtením? Co všechno má vlastně dobrá detektivka obsahovat? Proč některé detektivky nadčasové a jiné ne. I Agátha Christie má své odpůrce. Potřebuje Sherlock svého Watsona? Čím se liší Americký meziválečný styl detektivek s tím anglickým? A mnoho dalšího.....Opravdu skvělé počtení.... celý text

Po stopách českých filmů a pohádek 2017, Radek Laudin

Pro milovníky cestování a českých pohádek nebo filmů...prostě ideál. Hodně obrázků, podrobný popis míst, základní údaje o filmech, ale i zajímavosti nebo kuriozitky z natáčení. Doporučuji mít po ruce při sledování pohádek třeba o Vánocích, to se úplně samo nabízí...po skončení filmu kuknete do knížky a zjistíte kam jet příště na dovolenou.... celý text

Všechny holky, kterými jsem byla 2022, Tess Sharpe

Já vlastně mám trochu problém tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu ocenuji celkem originální a neotřelý nápad, na druhou stranu m tahle kniha skoro vůbec nebavila. Téma bankovních lupičů, kteří shodou okolností mají za rukojmí jednu z největších a nejpřekvapivějších podfukářek mi přišlo opravdu hodně zajímavé a přitažlivé, ale to zpracování mi nějak nesedlo. Nedokázala jsem se moc ztotožnit nebo si oblíbit hlavní hrdinku natož její kamarády, retrospektivní pasáže s identitami byly zajímavé a určitě nejčtivější, ale i tak jsem z toho nebyla nijak odvařená. Já nevím no...mně prostě kniha příliš nesedla, hodně těžko jsem se tím prokousávala, styl psaní mi přišel strašně rozvleklý, vadilo mi, že tam bylo hodně hovorů o ničem a nebo stále o tom samým, chvílemi mi přišlo skoro až směšné jak z hlavní hrdinky všichni dělali to největší tajemství ever... každopádně některá témata co tam jsou, mi přijdou hodně zajímavá....třeba to předstírání hodné holčičky a oběti, která musí snášet i šikanu, jelikož je to součást plánu, tedy vlastní hrdost vs peníze.....Jestli z toho bude film, tak to pro mě bude určitě stravitelnější než knížka. Za mě obří zklamání....skoro až o ničem. Tak to na mě působilo.... celý text

Jak se kdysi … 2013, Eva Jančíková

Jedná se o dílu, které připomíná spíše zájmový blok o historii než akademickou publikaci...je v tom, ale problém? Já osobně ho tedy nevidím, to že je kniha napsaná jednodušším stylem je naopak celkem osvěžující. A to obzvlášt pokud si potřebujete dát pauzu od náročnějších publikací plných všemožných termínů. Kniha se něčím takovým nezdržuje a i když neklouže příliš do hloubky, tak nastinuje to nejdůležitější...takže narozdíl od tučnějších knížek vás hned zpočátku neodradí, ale spíše navnadí. Proč tedy ne...člověk si toho i celkem dost zapamatuje a ten zbytek si hold dohledá...což je vlastně dobře, jelikož vás to víc motivuje a pak se vám to i lépe zapamatuje. Takže za mě....se jedná o fajn knížku, která ukazuje, že né každá kvalitní kniha musí být plná akademických mouder, ale dá se napsat i více přístupně....samozřejmě má svoje zádrhely, ale pokud budete kombinovat takovéto knihy s těmi odbornějšími tak určitě chybu neuděláte spíš naopak.... celý text

Odveta 2017, Joelle Charbonneau

Upřímně nevnímám tento díl jako nějaké obří zklamání a ani mi nepřijde, že by nějak radikálně zaostával za těmi předchozími. Jako samostatný díl sice funguje ze všech tří nejméně, to ale nemění nic na tom, že je to díl, kde se opět posouváme v ději. Tento díl je hodně zaměřený na duševní pochody Cii, což může být celkem otravné, ale vzhledem k tomu všemu co zatím přežila to dává smysl. Je zajímavé podívat se na to zpětně a zjistit jaké stanovisko k zabíjení Cia zastávala, a pak si to srovnat s tím co řeší tady...nikdy pro ni nebylo morální rozhodování těžší. Otázka není jestli vůbec někdy někoho zabije. Ale kdy toho člověka má zabít. Není to obvyklé, že by hlavní postavy z jasně bílé neposkvrněné mysli, na konci měla mysl šedivou jako bouřkový mrak. Jenomže opět sem se to prostě hodilo a málokterá z postav tu byla černobílá...dokonce ani Thomas ne. Tedy pokud do toho nepočítáme jeho romantická gesta, ta byla jednolitá a průhledná až až. Takže to nějak shrnu. Cii mi tu bylo líto, to že vůbec byla postavena před takové volby, to že si nemohla být ničím jistá. U Cii mi pořád vadí, že je to až příliš dokonalá postava, která nikdy v ničem neudělá chybu a všechno jí trvá až překvapivě lehce..bohužel tam není ten motiv ztotožnění se a Cia působí až jako nadčlověk. Romantický vztah byl bohužel zase otravný a příliš nijaký, nedotažený a vůbec nikam se neposouval. Thomas tu opět byl strašně plochou postavou až na ten konec, kdy nevíme jestli neudělal něco Stacii. To s přesměrováním a testech na studentech mi vzhledem k uvažování tamějšího světa přišlo vlastně dost logické a jsem ráda, že přežilo více studentů. Ovšem to na konci kdy se tam míchaly pletichy toho a té a toho, tak v tom začal být krapet guláš a úplně nevím co si o tom vlastně myslet, ale to nevěděla ani Cia, která se na konci knihy rozhoduje na to všechno ještě přijít. Já osobně v tom nutně nevidím příslib dalšího dílu, jako mohl by být i nemusel. Takže mě konec přišel realistický a hodilo se mi to tam víc než kdyby se všechno hned vyřešilo a Cia s Thomasem odjeli do západu slunce. Za mě to tedy skončilo asi jak nejlíp mohlo. To se Zeenem bylo smutné, ale jakoby hrozně zrychlené a nebyly tam ty správné emoce jako třeba u smrti Michaela. Zeena jsme jako postavu nestačili ani poznat a Cia se s ním po celý třetí díl vlastně ani neviděla. Kdyby tam bylo lepší budování už od začátku, a ta scéna trvala dýl, tak by možná i ta slzička ukápla...ale bylo to smeteno ze stolu hrozně rychle. Vztahy mezi postavami tu sice byly, ale já nevím no....nové postavy od dvojky mi přišly trochu nedotažené, jako jejich charaktery...ale stačilo by asi málo a byly by fakt cool...jenomže takhle mi celkem dost splývaly až na výjimky. Třetí díl mi utekl strašně rychle a překvapivě i přesto, že se tam vlastně nic moc nedělo. Dostali jsme pár zajímavých odkazů zase ohledně testování, studentů...mohlo toho být víc, ale mě to ke spokojenosti celkem stačilo. Příběh je opravdu velmi jednoduchý a hlavní zápletka se seznamem mi přišla už lehce přitažená za vlasy, ale víc mě znepokojovalo jak si Cia nebyla vlastně ani jistá kdo na tom seznamu je skutečně špatný a kdo ne, a hned by se dala do zabíjení. Ale z hlediska jejího vývoje mi i ta zápletka přišla vlastně pochopitelná - Co všechno je Cia pro to udělat? Po záchranu a odvrácení války by byla schopná i zničit sebe sama a udělat to co v životě považuje za vůbec nejhorší. Tyhle témata prostupovala celou knihou a mě se líbila : Světí účel prostředky? Je správné měnit něco co funguje, ikdyž se k tomu dostanete tou nejhorší možnou cestou? Když zabijete špatné lidi je to vražda nebo cena za mír? Dále třeba o tom jak se člověk mění a jaký dopad na něj mají jeho rozhodnutí. Opravdu zajímavé, donutí vás t přemýšlet i o našich skutečných válkách a problémech. Je správné vybojovat mír krveprolitím? atd. Kniha mohla být určitě lepší. Lépe propracovaná, promyšlená a emoční. Cia se mohla třeba setkat se svou rodinou, mohla se tu objevit na delší dobu nějaká nová neotřelá postava atd. Těch chyb je tam zpousta, ale celkově je pro mě kniha prostě dobrá.... celý text

Nevěřte Hunterovi 2020, Karolína Bendová

Asi po 20 stránkách jsem si uvědomila, že mi tato kniha něco připomíná. A když mi došlo co tak mě zamrazilo....Že by se jednalo o další Papírovou princeznu! No, ne tak docela, ale moc daleko to k ní teda nemá, ale nepředbíhejme. Takže.....celý příběh je vlastně dost komorní, což by nemuselo být špatně. Jenomže v tomto případě je to z velké části jenom vycpávka a něco dít se začne až úplně u konce. Jinak je to jen příběh nového holky do rodiny, která si uvědomuje, že ta rodina má tajemství a samozřejmě se zamiluje do jednoho z bratrů. Jakože těch z té nové rodiny, né do svých díkybohu. Každopádně tato linka je nanejvýš předvídatelná, obvyklá, romance jak už jsme zvyklí dost zrychlená a postavy se stávají, především tedy hlavní hrdinka s každou další stránkou čím dál tím víc otravnější. Jakmile jejich ,,zakázaná" romance pokračuje stává se z toho tak srdcebolná a melancholická záležitost, že se vám nechce brečet dojetím, ale naopak zoufalstvím....né ani tak proto, že by to bylo pořád to samé dokola, ale pro to, jak neosobně a přecukřeně to všechno působí. O té knize by se dalo mluvit skutečně dlouho, a u mě dost převažují zápory nad klady. Co se ale musí autorce nechat je, že styl jejího psaní je vlastně velmi čtivý a určitě není špatný. Čte se to velmi dobře a rychle. A autorka dokáže psát i ohrané téma celkem poutavě, takže se za dobu čtení nudíte opravdu jen párkrát. Tady mé klady ale končí. Family o kterou tady jde především má tak silné pouto, že po šesti letech pomalu nikdo o nikom neví a hlavně se to ani nesnaží zjistit. Né vůbec jsem s těma lidma nežila třeba pár let a neviděla je každej den. Když se snažíte celou knihu navodit atmosféru, že rodina má držet pohromadě i přes své problémy, tak ten konec je jako plivnutí do tváře. Romance mezi J a Azou je strašně přepálená a fakt nechápu jak někdo může milovat někoho takového jako je J. Pokaždé když se tam začali ochmatávat jsem si říkala..tak stačí, můžeme dál...jenomže ono to tam začalo být na každé druhé stránce, což rovná se strašná otrava. Postavy u kterých to vypadalo, že budou pro Azu důležité se kamsi vytratí uprostřed knihy, protože proč by byly potřeba když tu máme naší dokonalou romanci. Vztah mezi dcerou a matkou je děs běs, celou dobu dělají z matky to největší monstrum, což bylo hodně ploché, ale brala jsem to, ale na konce se v jedné větě snaží z ní udělat morálního člověka...což přijde úplně odnikud, takže to působí hrozně divně. To samé platí pro náhlé vyznání C k Aze a jeho sabotáž a taky to řešení minulosti J, ke kterému se kniha ze začátku vůbec nevyjadřovala a na posledních stránkách najednou vykopla celou tuhle zápletku. Ta byla celkem zajímavá, ale opět nedotažená. Co na knize bylo nejhorší to bylo určitě to, že mi kolikrát přišlo, že se postavy chovájí opravdu hrozně, divně až jako hodně divně. A nejhorší na tom bylo to, že mi přišlo, že to chování autorce přišlo asi ok. Jako J a jeho neustálé dorážení na Azu hned první den co přijela, to je normální jí hned sahat na zadek? A to mám pak věřit, že je to prostě jen v duši hodný kluk co si ve volném čase maluje krajinky. Ne. Tyhle borci s velkým B mě už fakt neba, naopak mě děsně iritujou. A ten seznam, to byla poslední kapka. Jakej morální člověk tohle udělá, no a co, že to pak spálil...vždyt předtím to psal stejně jako všichni a ty dívky hodnotil jako nějaké jídlo v restauraci. Prostě fuj...dobrá duše. S tím na mě nechodtě. Být mladý a dělat hlouposti je jedna věc, ale dělat tohle je prostě zvrácenost. A nevím proč by na to měla Aza zapomínat, jen proto, že J dobře líbá, nebo se najednou začal chovat slušně. Postavy si protiřečí, jednou někoho nemůžou vystát, pak mu vlastně přejí štěstí viz třeba April a její snoubenec. Těch situací kdy postavy vypouštěly z pusy ty největší bláboly, které měly znít totálně hrdinsky je kniha oprvadu plná, a vy je nemůžete brát vůbec vážně. Děj je opravdu velmi jednoduchý a velmi černobílý, a další podobné knihy už určitě číst nehodlám. Nemůžu ani doporučit a kvalitativně je to na úrovni papírové princezny...i když je to přeci jen asi o chloupek mín stupidní, ale ne o moc. A úplně závěrem si nemůžu odpustit: Autorka přecukřené teen romance si asi řekla, že chce, aby tato nerealistická a ,,vtipná" kniha skončila přeci jen realisticky a popudila tím i tu malou skupinu svých fanoušků. Vtipné na tom je to, že z celé knihy je tohle vlastně nejvíc uhozená část....včetně toho ,,emočného" loučení na konci. Ne mi nemůžeme být nikdy spolu...nikdy, prostě ne. Hele, copak seš nesmrtelnej upír co se bojí milovat, jelikož ví, že přežije každého ke kterému si vytvoří vztah, nebo si člověk, který má nevyléčitelnou nemoc a nechce k sobě připoutat někoho dalšího...tyhle vztahy nemají většinou budoucnost. Ale řekněte mi jedinej důvod proč by ty dva amatéři nemohli jako bejt spolu....a to jak už za 6 let mají svoji malý, milý rodinky s nějakými milými lidmi, kteří pro ně vždycky budou až druzí....Ehm, opravdu tleskám, to je vážně reálný a uspokojivý konec...rodina nadevše. Proč se zajímat o rodinu, když mám konečně svůj podnik a manželku, kterou oblbuju, jelikož stejně chci někoho jiného. Ano byl opravdu velký problém být spolu...neřešitelný. Stačila jenom nasednout do auta nebo napsat email, nebo zavolat do novin....vow... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

Musím se přiznat k jednomu kacířskému knihozločinu....nejdřív jsem viděla filmy, a až pak četla knihy. A naprosto přesně si pamatuju jaký na mě měly vliv, jejich scény jsem si přehrávala pořád a pořád dokola do zblbnutí a byla jsem v největším pokušení koupit si i luk. Až takhle daleko to zašlo. Nicméně po zhlédnutí filmu a přečtení knihy, musím říct následující....... Kniha vás jako náročného objevitele a pozorovatele nového a neokoukaného světa dokáže uspokojit celkově více. Je to samozřejmě i tím, že vidíte Katniss do hlavy a i její myšlenky, které ve filmu samozřejmě neuvidíte a ani neuslyšíte v sobě skýtají mnoho cenných informací. Ty ve filmu bud nejsou a nebo jsou tam jen naznačeny. A ano film je skutečně dobrý, a daří se mu přenést knihu na filmové plátno opravdu důstojně...daří se mu vyjadřovat emoce ani ne tak slovy, ale obrazem, což je velký rozdíl oproti knize, ale i tak to funguje a ten motiv to má samozřejmě stejný. Až na to občasné zpracování. Mě osobně tedy kniha přišla prostě zajímavější než film, což je co říct, jelikož jsem to opravdu nečekala. První film je skvělý, ale kniha je prostě ucelenější a mě jako fanouškovi této série poskytuje více vzrušujících podmětů a věcí na probádání. To ale nemění nic na tom, že film je opravdu skvělý, a chci ho uvést jako velmi podařený příklad toho, jak by se měli knihy převádět do filmové podoby....ponechat to nejlepší, zredukovat, což je bohužel nezbytné, vystihnout správně tu atmosféru a motiv, vyjadřovat víc obrazem než slovem, což může být mnohdy skutečně zajímavé a také případně vypustit jisté zvláštní nebo podezřelé scény...jako byla třeba ta u konce s muty....a já se ptám co to proboha jako bylo? Vždyt už to bylo úplně zbytečné tam tohle dávat, působilo to hrozně wtf a trochu mi to pokazilo zážitek z toho konce, který se naštěstí rozhodli udělat ve filmu daleko uvěřitelnější a lepší. Na závěr chci jen pochválit a vyzvihnout herce ústředních rolí, jelikož mi každou grimasou oprvdu připomínali své knižní já. prostě BOŽÍ...ale Balada je prostě balada no... celý text

Vražedná pomsta 2013, Suzanne Collins

S láskou, Eloise 2006, Julia Quinn

I přes opravdu velké očekávání, jsem nakonec nebyla zklamaná. Přiznávám, že jsem asi čekala, že Eloisin příběh bude trochu o něčem jiném.....ale to co autorka napsala bylo prostě krásné. Mělo to zase jinou atmosféru než ostatní díly...přišlo mi to i takové trochu dospělejší než ty první díly....asi to bylo tím, že se tam dost řešilo téma ztráty, sebevraždy, rodičovství. Jako obvykle u knížek co mám moc ráda nevím co říct....nevím jak slovy vyjádřit, že pro mě ta knížka měla význam, a jak velký, jak moc mi vlastně byla blízká a přirostla k srdci. Opravdu se mi strašně ulevilo že 28 letou Eloise mám stejně néli více ráda než její mladší naprosto báječné já a snad ještě radši jsem za její protějšek, který se k ní skvěle hodil a jejich vztah jsem jim opravdu přála....lord Crane co se týká zajímavosti za Eloise určitě nezaostával. Jejich výměny názorů, které jsou u autorky už skoro pověstné...OPĚT překypovali vtipem, ale také se lišili tím pojetím a uchopením od ostatních dílů, což mě vedu k tomu, že zatím mám ze série nejradši právě druhý a tento díl, ale každý tak nějak jinak. Málomluvnost Lorda Crane v kontrastu s Eloisinými představami a netrpělivostí byl ten nejlepší náboj knihy od začátku až do konce...vlastně si i říkám, že bych snad nenašla pro Eloise nikoho lepšího . Prostě překypuju ted úplným štěstím, že ta kniha byla prostě krásná svým vlastním komorním způsobem, miluju to téma, zbožnuju ty dialogy, pořád i žasnu nad tím přesahem co tahle kniha vlastně má, nad tím rodinným poselstvím, stále se uculuju nad těmi erotickými scénami, který mi pořád přišly v mezích slušnosti a nad těmi všemi kontrasty, které jsem v knize objevila....třeba kdo by to byl čekal, že zrovna tento pár bude tak náruživý a vášnivý, a že místo postelových hrátek jim hůře půjde mluvení. To mě fakt dostalo, ale bylo to opravdu fajn, jelikož to bylo zas něco nového a taky to co jste moc nečekali. Na závěr si nemůžu odpustit malou seriálovou vsuvku. Asi nejsem jediná, která doufá, že i Eloise se dočká své chvíle slávy v podobě vlastní série....upřímně si myslím, že s tím potenciálem a oblíbeností této postavy by bylo do nebe volající to nenatočit, ale ....radši s tím nebudeme vyloženě počítat. Každopádně je vtipné jak mi vůbec nedocvaklo, že postava Mariny a DOKONCE i Phillipa jsme už v seriálu vlastně viděli. A mě by jen zajímalo, jak moc tvůrci vlastně mysleli dopředu a upřímně mě to trochu znepokojuje, jestli si tou Marinou už od první sérii tak trochu nepodkopali nohy...jelikož postavy s minulostí se hůř zabíjejí, navíc mě vyděsilo, že jsem si na Phillipa pomalu ani nevzpomínala jak vypadá, ale potom když jsem si vygooglila jak herec na Phillipa vlastně vypadá....tak už strach nemám, spíš bych měla strach kdyby ho přeobsadili, jelikož si myslím, že by mohl být přinejmenším ucházejícím panem Cranem, a kdyby si nechal narůst ještě vousy a měl kudrnatější vlasy, tak bych už neměla vůbec pochyb...no uvidíme kam až to povede, možná že by to mohlo působit i uceleněji, že už tam ty postavy jako byly a my je pak uvidíme ve vlastním příběhu, upřímně v tom doufám, protože žádná jiná varianta by nebyla tak uspokojivá....ted už jen zbývá otázka, jakým způsobem se zbaví Mariny, jestli to vůbec vznikne a asi tisíc dalších. Ale tak snad 5 sérií by mohlo projít.... celý text

Všechny stránky Amelie 2021, Ashley Schumacher

Všechny stránky Amélie je bezesporu výjimečná kniha a to hned v několika směrech. Nejvíc se mi na ní líbí to, že se nebojí udělat z hlavních postav, postavy na rozcestí, co neví co dělat se svým životem, jakou cestou se vydat...bojují sami se sebou, se svými problémy a to už i v tomhle mladém věku. Kniha mi opravdu sedla, i když na to může mít vliv i fakt, že se nacházím v celkem podobné situaci jako Amélie, ne neumřela mi kamarádka, a ne nepotkala jsem přitažlivého mladého spisovatele, ale stejně jako Amélie se ted chystám na vysokou a pokládám si ty podobné otázky jako ona, a nejenom co se týká školy, ale tak nějak vlastní existence a otázky co se mnou bude dál a kudy mám jít, abych snad jednou dosáhla aspon nějakého vnitřního míru. Myslím, že tahle kniha je právě díky tomu fajn, že si najednou uvědomíte, že v tom nejste sami, že nejste jediní, kdo neví, kdo si připadá ztraceně ....možná, že někomu tohle téma může přijít malichernější než jiné, ale to v žádném případě není. Protože není většího rozcestí než právě tohohle - ta doba, kdy musíte znenadání dospět, stát si za svými přesvědčeními a plány, nebo je aspon najít.To dilema co prostupuje hlavní hrdinkou je víc hlavním tématem knihy než cokoli jiného, romantická linka je tedy spíše bonusem, ale pro mě byl nejdůležitější Ameliin vývoj, její vnitřní svět a myšlenkové uvažování a samozřejmě příběhy. Ale díky spisovateli a ostatním obyvatelům toho krásně zvláštního knihkupectví aspon člověk ví, že na to nemusí být sám, a že štěstí můžeme paradoxně najít tam, kde jsme ho nikdy ani nechtěli hledat - proč ne. Asi má skutečně víc šanci na úspěch něco o čem ani nevíte, že to chcete, než něco o čem si myslíte, že to nutně potřebujete k životu a potom se ukáže že tak úplně ne. Na závěr chci dodat, že knihu bych doporučila všem, a mohlo by se jednat i o maturitní moderní četbu, jelikož se v ní konečně řeší to, co se bojí povětšinou maturanti přiznat a to nejen svým rodičům a učitelům, ale hlavně sobě. Tahle kniha je o hledání a o tom, že i to co jste najít ani nechtěli může být vlastně vaším novým směrem -zkrátka být odvážní a jít si pro sv štěstí stejně jako Amélie, načež na to hodně lidí zapomíná, jelikož jsou ovlivnováni svým okolím, tím co od nich ostatní očekávají, tím co se má dělat atd. Každý musí zjistit, co je to jeho štěstí - jestli má podobu uslintaného, nezvladatelného psa a jeho páníčka a voní skořicovými sušenkami a starými knihami, nebo jestli třeba z ní jako klavírní hudba co má chut kávy...kdo ví. Hlavní je asi hledat a nespokojit se jen s jednou cestou. Knížka je tedy hodně dojemná, milá, plná naděje i smutku, zármutku i lítosti, ale také hordy knih, narážek na známé knihy, velryb a mnoha jiných skrytých detailů, které dělají tuto knihu tak hezkou a originální jakou je. Pár chybiček by se tam určitě nešlo, ale proč je vlastně hledat.....jestli jsem se naučila něco od této knihy. Nemusí být vše přece dokonalé, o to v životě ani nejde.... celý text