knihomolka27 přečtené 411

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

DRUHÝ návrat ke čokoládožroutce Mei - a musím říct, že se mi kniha zamlouvala stejně jako poprvé néli o něco víc. Tenhle žánr normálně nečtu a přečtu si tak jednu knihu do roka, takže když už tak je tohle asi dobrá volba. Konečně mám doma všechny tři díly, takže si to všechno můžu přečíst naráz a zhodnotit. A ted k příběhu - pořád mě tam hodně věcí vytáčelo stejně jako jsem roztála u každé popkulturní hlášky nebo narážky na filmy. Nejsem sice zarytý fanoušek Pottera, ale většinu těch filmů na co odkazovali jsem znala, takže jsem sama sebe plácala po zádech. Každopádně Mei je fajn hlavní hrdinka, skrz druhé čtení musím ocenit to jak nedokonalá vlastně je, její lehce skrytá snaha o perfekcionismus, neustále mít věci pod kontrolou tam vyplouvala na povrch a já si říkala, že je pro jednou fajn tu mít hlavní hrdinku, která není jen dokonalá a všechno jí jde od ruky. Travis mě pořád tak nějak vytáčel a Liam byl fajn, začátek jejich vztahu mi sice přišel lehce uspěchaný, ale nebyl to vyloženě ten nasírací pocit, že se to vzalo vyloženě odnikud. Ava se mi jako postava líbila, i když se mi zdá daleko víc nereálná než je Mei, ale taky se mi líbilo, že má vlastní slabinu a na její příběh jsem zvědavá. Samozřejmě ta druhá usmiřovací část mě už lehce vytáčela a lepší byly ty začátky, ale nakonec se to dalo a vyloženě mě to neunudilo. Chování postav sice né vždy dávalo smysl, a některé až sentimentální nebo přeintenzivní prožívání naprosto hloupých nebo všedních věcí mi lezlo krkem, ale prostě jsem asi úplně nikdy nebyla extra zaláskovaná pubertačka, takže nemůžu posuzovat na kolik je tenhle lehce otravný a přecukřený stav pravdivý nebo naopak nadnesený. Závěrem chci jenom potvrdit, že se opravdu nejedná o žádný prúser, spíš naopak mi přijde, že to je vcelku dost čtivá kniha, ve které je možná i víc než se na první pohled zdá, chvílemi je sice lehce hloupá nebo naivní, ale vynahrazuje si to trefným a neokoukaným humorem, který vás asi nenechá úplně chladnými. Né že bych někomu řekla, že tohle je to co si musí nutně hned ted přečíst, ale pokud po knize sáhnete tak si myslím, že by vás asi neměla nebo ani nemohla nějak víc urazit nebo otrávit.... celý text

Palác lží 2017, Erin Watt

Kdo by to byl čekal, že po ultimátně zvrhlé a bizardní Papírové princezně....se dočkáme celkem ucházejícího, sterilnějšího Prokletého prince, a dokonce už i celkem dospělého - v rámci možností - Paláce lží, který si tak trochu hraje na detektivku, a chvílemi se mu to i celkem daří. Dle mého názoru je ale stále nejpovedenějším, a tedy nejneškodnějším dílem ze série...právě Prokletý princ, který je více čtivý a děj se narozdíl od trojky víc posouvá...takže pojdme na hodnocení trojky. ... Nevím jestli se za ty tři díly autorkám změnil sexuální apetit, ale přijde mi...nebo je to vlastně zcela očividné, že tu upustil od svého zvrhlého a tamějšího já...nevím, třeba jim to dali sežrat fanoušci, nebo lidé co knížky cenzurují brečeli zoufalstvím....ale světe div se...v této knize není skoro žádný wtf sexuální scéna. A já tomu vůbec nemůžu uvěřit, nečtu náhodou jinou sérii? Ale dost už....Takže celá trojka se točí okolo vyšetřování vraždy Brook, sem tam se vyštourá nějaké to tajemství, které tak úplně šokující není. Knize určitě nejvíc škodí její zbytečně dlouhá délka. Některé postavy mají opět hodně málo prostoru...přijde mi, že to v tomto dílu platí pro všechny. Postavy se nikam moc neposouvají, a řeší se tu jenom jedna linka s Reedem a Ellou. ... Z Elly by teda dobrý detektiv nebyl...jelikož všechno najde náhodou, nezabijou ji taky jenom náhodou atd. Jejich vztah s Reedem je tu opět především o sexu. Musím říct, že Steve byl teda pěknej zmetek, a nejvíc mě štval jak sví dceři všechno zakazoval...to teda normální nebylo. Ten konec byl takovej urychlenej a i celkem nezáživnej. ... Podtrženo sečteno - třetí díl funguje sám za sebe za všechny ty tři knížky nejmín, je nejnudnější a zbytečně dlouhý, Detektivní zápletka je celkem zajímavá, ze všech dílů je nejdospělejší. Ps: Reed je tu sice dospělejší, ale nechápu proč se pořád musí rvát...fakt mě to štve.... celý text

Prokletý princ 2017, Erin Watt

Rychlorecenze Je druhý díl lepší než jednička...ANO...díky bohu Jsou postavy snesitelnější než v jedničce? Překvapivě...ANO...pořád my nejsou sympatičtí, ale už to aspon není chut vraždit Jsou tu taky WTF momenty, kterými je tahle série vlastně pověstná...ne tolik jako v prvním díle...ale ano jsou tu...bizardní, směšné, divné scény.....East a všechno co se týká sexu, Ella a její ,, útěk", Ella a její panenství..vážně mám věřit, že dva totálně nažhavený lidi na to neskočeš ani ve druhý knize? rvačka s Jordnan, napadení Reeda. A ten konec: přiznávám, že sem nečekala,že se to bude ubírat tímhle směrem..přeci jen vražda těhotný ženský, není to co by člověk v tomhle žánru čekal. Ale je to celkem napínavý. Bohužel ten konec se Stevem je hrozně laciný...ale nechám se překvapit.... celý text

Když se introvertka vdá 2020, Debbie Tung (p)

Milé a příjemné počteníčko...místy sladší než reklama na čokoládu Merci....kéž by byl život v páru jen z půlky takový. Ve skutečnosti si myslím, že těch rozepří ve vztahu mezi introvertním a extrovertním partnerem musí být daleko víc...a né vždy člověk dosáhne oné harmonie jako je v této knize. Ale co já vím...pro mě jsou vztahy jeden velký strašák, takže si jenom představit jak někoho varuju, že dneska prdím víc než obvykle...no představit si to je pro mě těžší než představa, že jednoho dne slezu sama bez pomoci Mont Blanc...pro ty co nevědí, jestli se něčeho bojím...tak jsou to výšky. Chci tim říct, že introvertce v této knize závidím, i když to člověk jako já nerad přiznává...kdo by nechtěl zažít ty roztomiloučké chvilky s někým kdo s vámi chce trávit čas, před kterým můžete chodit po domě jako bezdomovec a on vám na to nic neřekne...jenže i přesto, že možná, že jistá moje část to chce...tak to neznamená, že je to něco pro mě...vztahy, nejsou nutností ...jsou naší volbou. A žít se dá i bez nich...možná, že pro někoho je nejlepším partnerem v životě nezávislost nebo on sám. A jakkoli to možná zní sobecky nebo nepravděpodobně, tak tomu věřím...to jen, že člověk nemusí být při čtení této knihy smutný, že jeho vztah takhle nevypadá, nebo že žádného přítele nebo přítelkyni nemá....pokud to nevadí vám, že nejste ve vztahu...tak komu jinému by to pak mělo vadit? Hold né všichni jsou na vztahy a je introvert a introvert. Jedna věc je nalhávat si, že vám vztah nechybí a druhá když to tak skutečně cítíte...vztahy jsou těžké, ale jen ty za, které vám stojí za to bojovat stojí za to. Takže neudržujte vztahy s tím kým nechcete, nepřemáhejte se, jen protože to po vás chtějí druzí, a nestydte se za to, že nesplnujete to co se od vás očekává. ... Na závěr chci říct, že knihy této autorky vždycky vedou k nějakému tomu zamyšlení. Tak se prosím nezlobte, že tady trochu laicky filozofuju, nebo si vylévám své ,,srdíčko" obzvlášt mi knihomolové a introverti víme jaké to je....být knihomolem a introvertem. A i přesto, že to první je vaše vášen i prokletí vaší peněženky zároven a to druhé je kapitola sama pro sebe...tak bych neměnila. Dál jsem hrdnou introvertkou a vášnivou knihomolkou...bez ohledu na to ..kolik dalších hladovek(protože upřednostním peníze za knížky než za jídlo) mě to bude stát, a kolika dalšími myšlenkami o tom jestli nemám být jiná se budu ještě trýznit...důležitý je, že jako každý mají i introverti své pochybovačné dny, pověstná introvertní nerozhodnost....ve výsledku jde ale především o to, že i přes to všechno je být introvertem vlastně ok...lidi jsme tak důležití, že o nás píšou i knížky :) ... Pokud jste se prokousali až sem...tak vám chci jen říct, že předešlé dvě knihy mi sedly přeci jen o něco víc...prostě s víc věcmi jsem se dokázala ztotožnit, a přišly mi i lépe propracované a nápadité.... celý text

Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

Ohledně knížky mám své pochybnosti...ale proč začínat tak skepticky? Můj druhý prokletý dům od Darcy Coates..hodně lidí píše, že se Darcy zlepšuje s každou novou knihou, v tom případě se upřímně trochu obávám, těch prvních dílů, jelikož tohle je asi čtvrtý díl a pořád...je to takový...no popsat to je trochu složitější. Jde o to, že Darcy umí naštěstí psát čtivě...což jí v mnoha ohledech tak trochu zachranuje pozadí...taky umí vytvořit zajímavé a strašidelné scény. Nemělo by to být přeci jen, ale normální...že autorka gotických románů píše strašidelné scény...takže ani nevím proč vlastně Darcy zrovna za tohle chválím. Každopádně Darcy vychází psát celkem atmosferické scény, bohužel jich podle mě není tolik, kolik by být mohlo. Navíc se mi zdá, že knihy mají takovou jakože nebezpečně sestupnou tendenci...vždycky ten začátek je takovej lehkej a příjemnej nadprůměr...a potom k tomu konci se to začne zhoršovat, až to začne být trochu divné. Prostě to není ta tečka na konec, kterou by si kniha zasloužila. A to se stalo jak s Carrow tak tady, a tady mě ten konec mrzel ještě víc. .... Vadí mi, že Darcy nebyla trochu odvážnější, že se víc neodvázala a nedala příběhu větší jiskru a propracovanost. Kniha sice i tak celkem funguje, ale nemáte moc důvodů proč si jí přečíst znovu nebo si jí dlouho pamatovat. Komornost...klidně, žádný problém...ale ten příběh mi přišel prostě nedodělaný, nedůsledný. Opět to chvílemi působilo odfláknutě, nelogicky....například proč se Tara nezeptala někoho z vesnice, jestli jí nepůjčí telefon, když viděla, že je budka rozbitá, to s jejich matkou ..jak se najednou uzdravila, bylo taky strašně rychlý, postavy nedostatečně propracované...ne že by nebyli zajímavé, nebo sympatické. Ale nevyužívají ten potenciál, který by mohli mít...což je vlastně problém celé téhle knížky. A je znatelný zatím u knih Darcy asi nejvíc. Všechno v této knize by si zasloužilo větší pozornost...a mohla by to být vážně dobrá kniha. Nic tam nebylo vyštaveno na maximum...ani to hlavní téma rodiny....to jako mám vážně věřit, že všichni z rodiny Folcroftů takhle tajuplně zemřeli a nikdo to tam moc neřeší. O mrazení v zádech se nejvíc starala May, sem tam Peter a ten konec s rodinou....ale propána, co měli jako znamenat ty duchové. Chudáci mít prostoru, tam snad ani dostat nemohli. Kniha si nezaslouží razítko nějaké extra podařené duchařiny...ale jako taková odlehčenější jednohubka je dost fajn, a i když mrzí ten nevyužitý potenciál..tak to pořád nějak drží pohromadě. Kdyby bylo v tomto žánru víc knih, asi bych byla kritičtější...ale vážím si toho, že ještě pořád někdo píše duchařiny...a Darcy je taková jistota.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Komentář od nadšeného, leč poněkud nepraktického a hlavně stydlivého cestovatele Jak už můj název napovídá jsem ten typ člověka, který není zrovna spontální, poslední situace kdy jsem byla odvážná byla když jsem si místo cibulových chipsů koupila ty masové....takže asi chápete, že nejsem typ člověka, který se vydá sám do cizích zemí a z bodů A do bodu B se dostává výhradně stopem...a i proto čtu tyhle cestopisy, abych se aspon najejich stránkách někam podívala a nemusela riskovat nebo se nějak zvlášt přemáhat. Jenomže ten paradox samozřejmě je, že dobrodružství je právě o překonávání samy sebe a o tom, že se člověk taky hold ušpiní....ale jsou i určité hranice, za které bych já osobně nešla, jelikož mi přijdou hodně riskantní...a to je právě to stopování, který je pro holky ještě o něco komplikovanější než pro mužské cestovatele....klidně i riskovat, ale já bych asi nemohla v klidu spát, kdyby celá moje cesta byla jedna velká improvizace, takže bych si to ani neužila...ale každý cestovatel to dělá jinak...a pokud jste odvážnější než já....což je asi skoro každý :) tak je tahle kniha vlastně dost dobrým návodem jak úspěšně stopovat a stát se oním nespoutaným a neohroženým cestovatelem. Pokud se ale se stopováním stejně jako já příliš neztotožnujete tak je pro vás tato kniha vhodná taky...a to hned z několika důvodů.....dostanete se skrz spisovatele na vcelku ne příliš známá místa, seznámíte se s cizí kulturou a zajímavými osobnostmi, dozvíte se něco o historii...a to vše je napsáno specifickým autorovým stylem, který je vtipný, trefný a mě velmi sedl...díky tomu vás kniha baví číst . Asi nějak takhle by měl vypadat povedený a poutavý cestopis, který by vás měl navnadit na vaše vlastní cesty a probouzet ve vás odvahu, kterou na cestě do neznáma budete určitě potřebovat. A na mě to zapůsobilo........ celý text

Temnou chodbou 2013, Lois Duncan

Musím se přiznat, že film z roku 2018 Temné osnovy je moje malé mysteriozní guilty pleasure, i když hodně lidí to tak nemá...každopádně za mě je film povedený, jelikož má atmosféru, slušné herecké výkony, zajímavý a i celkem neotřelý námět a i to provedení je hodně poutavé....No a kniha....můžu s jistotou říct, že pro mě je kniha horší.....hůře se jí člověk prokousává, to co velmi dobře fungovalo ve filmu tu není, a prostě celkově je kniha taková víc neslaná, nemastná než film a chybí jí nějaká poutavější a ponurejší atmosféra. Jinými slovy...mnoho knih v tomto žánru je prostě lepších a zapamatovatelnějších než je tato. Co se mi na knize ale zamlouvalo, byla postava Kit, která v knize byla víc přímější a tvrdohlavější než ve filmu, kde spíš působila jako tajemná a všímavá gotička. Taky vztahy mezi postavami byly jiné ...v knize se mi líbil přátelský vztah Sandy a Kit, a v neposlední řadě se mi vlastně líbilo i to, že kniha byla v hodně věcech jiná než film, jelikož mohla ještě překvapit...což se u mě stalo. A týkalo se to nejen konce, který byl v knize daleko optimističtější, ale taky ohledně doby, kdy dívky zjistí, že byly vlákány do osidel lží....jak kniha tak film funguje dobře, u každého z těch dvou je trochu jiná atmosféra a změny, které jsou v knize se hodí k její atmosféře, a ty zápletky filmu se zase hodí k jeho celkovému pojetí. Celkově je to tedy zdařilé, ale spadá to do pohodového průměru čtenářského zážitku, možná to občas zavání i propásnutou šancí, ale jak říkám...na zadek vás to neposadí, ale zároven vás to není ani obří zklamání.... celý text

Zrazená 2021, Kiera Cass

Jak já nesnáším, když si sama omylem vymažu svůj komentář....a protože sem líná tak to shrnu. Zrazená Hollis je daleko snesitelnější než její Zaslíbené já. A to jak po stránce postavy, tak celkově celé knihy. Celkově tedy knihu hodnotím líp než předchozí díl...a musím autorce poděkovat za alespon dobře odvedenou romantickou linku...ano je to předvídatelné, zrychlené a trochu, no vlastně víc to působí, jako kdyby Hollis nedělalo problém se zamilovávat do někoho ob den....ale ty jejich výměny názorů, byly docela miloučký, a aspon se člověk trochu zasmál....a jinak co je na týhle knížce, podle mě špatně....si můžete přečíst dole....Závěrem chci říct, že bych Zaslíbenou a hlavně Zrazenou jako nějakej extra průser nebrala. Má to svojí čtivost a sem tam i kouzlo...... celý text

Můj syn feťák: skutečný příběh 2021, Eva Hacalová

Tahle kniha byla jedna velká DESTRUKCE, po všech směrech. Ani jsem nečekala, že mě to tak emočně vysaje. Nakonec jsem strašně ráda, že už mám knížku za sebou, na druhou stranu to byla ale velká čtenářská zkušenost. Co o této knize říct...je to opravdu velmi soukromý pohled do jedné drogami rozdělené rodiny a především tedy dvou protagonistů a to matky a syna. Skrz jejich deníkové záznamy můžeme nahlédnout do jejich myšlenek a vidět různé události hned z několika různých úhlů. Samozřejmě, že během čtení se více méně budete přiklánět víc k jednomu z nich a tomu budete ,,fandit". V mém případě to byla určitě matka...jelikož mi jí po celou tu dobu bylo strašně líto...to čím si ta ženská musela projít, by podle mě zvládl opravdu málo kdo. No a její syn ...to je kapitola sama pro sebe...jako já sice dokážu pochopit ty důvody proč ten kluk fetoval, nebo proč s tím vůbec začal, dokonce i chápu, proč chodil s takovou krávou jako byla Sandra, ale co nechápu je..že on si moc dobře uvědomoval co s ním ty drogy dělaj...že je schopnej někoho zmlátit, že někoho může zabít a i tak si fetoval vesele dál. Jako sorry, ale přijde mi, že ten kluk se prostě nějak zvlášt nesnažil s tím přestat a všechno mu bylo jedno. Prostě to jak byl chladnej ke svý rodině i přesto, že jen díky nim se z něj nestala úplná troska a ještě si žil naúrovni...a on s nima hošan není štonc mluvit normálně, nebo se kvůli nim aspon snažit. Mladej hajzlík to je, nic jinýho, kterej si potřebuje pořád něco dokazovat a na všechno okolo jenom sere...takovýhle lidi si můj soucit teda moc nezasloužej, a myslím, že ve 28 letech by moh mít aspon nějakou malou zodpovědnost. Bylo mi z něj vážně zle, zezačátku ani tak ne, ale u toho konce si to u mě teda rozházel...i když mi ho občas bylo taky líto kvůli tomu jak na něj Sandra byla zlá. Ale jako vážně? Rozmlátit svůj barák a řvát na sebe před dítětem...jakej férovej a dobrej člověk tohle dělá. A i přesto, že Sandru jako totálně nedávám...vůbec nevim proč vlastně chtěla to dítě, když sama byla jen přerostlý mimino. Každopádně se nedivím, že chtěla rozvod a nedokázala se před Honzou přetvařovat...sice to zbytečně přeháněla. Ale na druhou stranu co jako Honza čekal, že potom všem co psychicky zdeptal jí i svojí rodinu...že se mu bude vrhat do náruče, a bude se na něj tlemit od rána do večera..když se ona stará o děcko a on si mezitím fetuje, mlátí lidi a jezdí jako blázen...jako jaká ženská by to vydržela a necítila k tomu chlapovi odpor...obzvlášt když si to nejhorší dělal sám a dobrovolně. Asi jsem se hodně rozvášnila a nadávala víc než v jakékoli jiné recenzi...ale jaká jiná kniha by ve vás měla probouzet emoce než právě tahle. Vím, že je kniha podle skutečné události, ty lidi co v ní vystupujou osobně neznám, a hodnotím je teda jen podle toho jak vystupují nebo se chovají v knize...přijde mi, že zbytečně hodně bolesti způsoboval Honza svým rodičům úplně zbytečně a hlavně mě mrzí, že jemu samotnému to pořád jako nějak nedocvakávalo, nebo se aspon víc nesnažil. Nemám zkušenosti s drogami ani s něčím takovým a nevím jak moc se člověk cítí sám sebou, když bere drogy, ale když vím, že se pomalu ale jistě dostávám do pekla a stahuju tam i lidi co si to nezaslouží, tak se snažím to zvrátit a ne se nechat vydržovat, a páchat ještě větší blbosti.....celej svět není jenom o jednom člověku. Každopádně ale přeju celé rodině, aby si už ničím takovým nemuseli procházet a konečně mohli zase žít ten obyčejný nudný, normální život.... celý text

Emma, faun a zapomenutá kniha 2020, Mechthild Gläser

Z téhle knihy je mi smutno...2 HVĚZDIČKY Jedná se totiž o další jasný příklad promarněné šance. Emma a její příběh...kde jen začít? Tato kniha měla velký potenciál, anotace zněla přímo božsky, nápad tohle všechno kniha měla...jenomže při čtení jsem pochopila, že to jediné co se mi na knize líbí je ...obálka, námět, a sem tam atmosféra jednotlivých scén...hlavně teda u konce...u nějakých scén jakože fakt mrazilo, o to víc mě mrzí, že se mi kniha vlastně vůbec nelíbila. Začneme od postav...už od chvíle kdy mi došlo, kde se autorka inspirovala..jsem věděla, že to bude průser. Pýchu a Předsudek miluju, ale proč ho proboha dávat sem... a ještě v takové formě pomalu až přes kopírák. Proč autorka nevymyslela něco svého, proč? Postavy jsou totálně nezajímavé a nijaké. Emma je dětinská, občas skoro až zpomalená, je velká badatelka, ale za celou dobu ji nenapadne pokládat si ty správné otázky, schovat knihu na nějakém chytřejším místě, nebo ji aspon dočíst do konce...někdy mi nad jejím uvažováním zůstával rozum stát. ROMANCE...jedno velké ouvej. Když autorce odpustím, že se jí tu podařilo vykleštit a zmrzačit scény z Pýchy a Předsudku, tak mi zbyde jen naprosto neslaná, nemastná romance, která tam být vůbec nemusela...a ostatní postavy mě taky nezaujaly...vlastně mi byly úplně jedno. Jako neříkám, že mě nezaujal ten příběh na konci s faunem a nestárnoucí spisovatelkou...to mi přišlo vlastně hodně cool...ale proč je to proboha tak nedodělaný? Ono celkově je v téhle knize hodně věcí hrozně odfláknutých a nedodělaných. Tak například... Do jaké míry je pohádka o faunovi pravdivá? Je možné, že se opravdu faun zamiloval do spisovatelky, ale ta jeho romantické city neopětovala a tak ho tedy zlá víla mohla zabít? Nebo jak vlastně celkově ta povídka v závislosti na příběhu funguje? Jaký byl tedy faun...o co tam sakra šlo? Ve výsledku máte prostě více otázek než odpovědí... Konec je zrychlený jako kdyby se autorka rozhodla srazit druhý díl do poslední kapitoly a všechno to hasne tím nejvíc klišoidním a směšným koncem, který si lze i v tomto žánru představit. Opět se ptám proč? Proč autorka takhle podkopává vlastní knihu? Jediné co je na té knize dobré je sem tam nějaký ten záblesk tajemné, ponuré atmosféry. Občas kniha překvapí, a to v dobrém, ale bohužel i svou hloupostí. Podle mě by kniha byla povedenější, kdyby: Nekopírovala tak okatě jiné slavné dílo kdyby se obešla bez vyloženě romantické linky Kdyby byla určena straším čtenářům měla konzistentnější a promyšlenější děj kdyby byla hlavní postava méně naivnější a více věci vyšetřovala, a ne jen hádala...Emma byla zkrátka hrozně protivná, nezajímavá až otravná, za dlouhou dobu hlavní hrdinka, která mi vadila. kdyby se víc zabrousilo do hororovější atmosféry kdyby byly více využity nápady, které kniha nabízí....např. vyrovnávání se z důsledky vlastních činů, navazování interakcí se zajímavými postavami z minulosti zámku, zdánlivý pocit moci kvůli vlastnění kouzelného předmětu, proměna postav a jejich chování a uvažování...cesta za poznáním a hledáním odpovědí... Verdikt: Nemastné, neslané ...bez duše nebo aspon nějakého většího výrazu. Kombinace batolecí verze Faunova labyrintu a té nejvíc sterilní kopie Pýchy a Předsudku. Sem tam probleskl autorčin zajímavý a i celkem originální nápad, jenomže pak to všechno zaniklo v obřím víru nesrovnalostí, hlouposti a obřího galimatyáše... až se na konci začnete vlastně sami sebe ptát...o čem, že to ksakru ta kniha vlastně byla? Nějak to nemůžu vstřebat...vlastně mě ta kniha spíš naštvala. Jelikož knih v tomhle žánru není moc, ale tahle ten status určitě nezvedá. Možná pro mladší, ale pro ty to zas bude hodně dlouhé...každopádně možná jsem jen náročný čtenář, pokud se jedná o tenhle žánr.... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Upřímně druhý díl nenabízí nic moc nového, děj příliš neposouvá a něco dít se začne až 20 stránek před koncem. Pořád čtete a čtete, ale ve výsledku ten děj je vlastně o ničem...o postavách se nic moc nového nedozvíme, nemá to žádný kompaktní děj...jen takové menší epizody...zavraždění pana Tulínka..což byla jedna z těch nejvtipnějších částí, potom taky Ernstova oslava, ale jinak jsem se po celou knihu moc nebavila. Henry mě strašně štve, jako postava je totálně nezajímavý a afektovaný, to jeho rebelské opírání o zdi nebo náhlé zjevení v rozhodujících situacích na mě působí hrozně nahraně a nesympaticky. Grayson je podle mě daleko lepší postava. Vztah Henryho a Liv teda vůbec neprožívám a vůbec by mi nevadilo kdyby spolu nakonec nebyli, spíš naopak. Celkově mi dvojka přijde horší než jednička a trochu to působí jako by autorka víc vařila z vody a vlastně nevěděla o čem dvojka má být.... a přitom dvojka to má všechno nastartovat a to co se tam stane vás má úplně odstřelit abyste co nejdřív šáhli po závěrečném dílu. Dvojka je méně svižná, méně vtipná a s daleko méně nápady...což je škoda, jelikož v knize, která je o snech ve kterých se meze nekladou a možné může být cokoli byste čekali asi o trochu víc kreativity, na ten vcelku velký počet stránek. Krom pár výjimek jako nepodařený pokus Liv proměnit se v leoparda, prominte jaguára, scéna s kočkami co prší z nebe...ale je jich tam prostě docela pomálu, a opět mám pocit, že potenciál této série se někam rozplývá. Navíc mi přijde, že by této sérii prospělo, kdyby byla mířená na starší věkovou skupinu jako byly třeba Drahokamy...jelikož by se ten snový potenciál dal využít daleko epičtěji a klidně i hororověji...ŠKODA... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Tak a je konec. Proč? UF. Já nechci. Ještě víc stránek, prosím. Díky bohu...přežila jsem to. Není náhodou pokračování. To bylo tak dojemný... Tak tohle všechno se mi honí hlavou po dočtení této série, kterou za A vůbec nevím jak jsem mohla tak rychle přelouskat a za B musím mít nutně doma...jako svého miláška. Co víc dodat... opět nemám slov. Během čtení jsem se střídavě měnila v slzavé údolí, nebo rovnou jeho vodopád, měla jsem chut knížku spálit, abych nemusela číst dál a nemusela se bát, co mě tam bude čekat. Dá se k tomuhle ještě něco dodat. Čtu hodně, ale jen málo knížek mě do děje takhle vtáhne, pro znovunalezení své psychické rovnováhy si musím nutně co nejdřív přečíst nějakou červenoou knihovnu...v těchto chvílích jsem tak moc ráda, že existuje...aby se to všechno hezky vyrovnalo. A pokud ani to nebude stačit, tak budu muset šáhnout po radikálnějším řešení...i přesto, že budu riskovat své mozkové závity, sáhnu po padesáti odstínech šedi a při jejich čtení se budu ládovat zmrzlinou. Nutně totiž po tý emoční bouři potřebuju vypnout, co nejvíc jak to půjde. A na konec...MILUJU tuhle sérii, MILUJU ty postavy, MILUJU jak je to napsaný, MILUJU jak je to vymyšlený a promyšlený.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Co je víc než GENIÁLNÍ snad možná DOKONALÉ, i když vzhledem k druhému dílu bych k pojmu Dokonalé byla radši trochu zkoupá. Každopádně dvojka byla v mnoha věcech ještě lepší než jednička, a to už je vážně co říct...a ten konec? Klidně tady můžu odpřísáhnout, že to byl jeden z těch nejlepších konců co jsem kdy četla. NEPOPSATELNÉ...prostě nemám slov...jen se nedokážu přestat divit jak se autorovi podařilo stvořit dílo, které má takovou duši, neuvěřitelnou komplexnost, je tak strašně nad věcí a zároven plné moudra, našpykované neotřelými nápady a postavami, které bud nenávidíte nebo milujete....a ten svět, to jak je realistický ...jako kdyby opravdu existoval, jako kdyby to jednou mohla být i naše budoucnost. Ale ten konec....ten tu knihu degradoval do nebeských výšin. NIC BYCH NEMĚNILA. Je to umělecké dílo. Nevím jak jinak to označit. PS: Tenhle autor ani neumí psát špatné knížky.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Věřte mi, že opravdu jen ve vzácných případech nemám co říct....nebo toho řeknu málo. Ted se vzmůžu jen na jediné slovo shrnující mé pocity - GENIÁLNÍ PS: Neala doporučuju všem a pasuji ho do top pětice mých oblíbených autorů. ÁMEN... celý text

Rok čarodějnic 2021, Alexis Henderson

Byly to nervy...ale dobrala jsem se zdárně ke konci. Rok čarodějnic je kniha, která má asi nejblíž k dílům jako je knižní Prokletý rok, Švadlena, Příběh služebnice, a nebo k filmové Vesnici a atmosférou taky k filmu Červená Karkulka.... to jenom kdyby jste neměli podobného příběhu dost a nutně potřebovali něco na podobné bázi. Ale ted už ke knize.... kniha je skvělá...klidně bych si jí koupila. V nějakých pasážích je sice trochu znát, že se jedná o debut, jelikož hodně věcí a motivů se tam objeví, ale potom už se s nimi nepracuje... i když to může být jen příprava na další možné díly. Pokud ne, tak tam, ale hodně věcí vyšumělo do ztracena...viz. Leina dcera, Ezrovo vidění, spřízněnost Em s čarodějnicemi. Pokud bude série, tak to vlastně dost chápu, ale pokud to končí tímhle dílem, tak mi prostě přijde, že do ztracena vyšuměly věci, které tak úplně vyšumět neměly...každopádně kniha dobře funguje jak samostatně, tak i jako příprava na třeba další díly. Postava Em mě strašně bavila, líbilo se mi, že byla i drsnější a tvrdohlavější než jiné YA hrdinky, její vztah z Ezrou je jednička s hvězdičkou...milé, romantické, ale ne přecukřené... navíc romantická linka nepřebíjí zbytek knihy, a Ezra je zajímavá postava, není jen ten kluk, se kterým má mít Em vztah. Hodně dalších postav je tu zajímavých viz třeba - Martha, Miriam, Vera, Ambram...ale nejvíc ze všeho mi přijdou zajímavé postavy čarodejnic, které tu podle mě paradoxně nevyužily tak moc potenciál jak by se dalo předpokládat... jako vzhledem k tomu konci to dává smysl, jelikož hlavním motivem příběhu bylo to, že se zlo nemusí nutně skrývat tam kde si myslíme...takže vlastně těmi největšími zlouny čarodejnice nebyly. Ale i tak by si zasloužily víc prostory a né tam být jen jako démonické kulisy..byly předtím normálními ženami? Jak přišly ke svým schopnostem ? A jakým kouzlem byly vázány k Em, že je na konci tak rychle porazila? Taky by mi nevadil nějaký bližší pohled na předešlé proroky...každopádně se mi líbí, že svět roku čarodejnic má svá vlastní pravidla, je to pro nás v této době naprosto nepochopitelný svět plný krutostí a bolesti. Lituju všechny postavy, které v něm museli žít...zároven ten svět je prostě takový jednoduchý, což mi tady nevadí. Né každý spisovatel vytvoří tak realistický a propracovaný svět jako Neal Shuterman...nevím jestli jsem jeho jméno napsala správně. Celkově je kniha, ale naprosto skvělá. Já jsem od ní dostala přesně to co jsem chtěla. A i když se jedná spíše o klasický příběh, tak se tady najde i nejedna inovace. Rozjezd je pomalejší, ale o to víc vám kniha připadá komplexní, líbí se mi, že má přesně vytyčený cíl, kterého se po celou dobu zaujatě drží a cestou nabaluje další zajímavosti...u konce jsem skoro nedýchala, jelikož v tomhle žánru si člověk nemůže být nikdy jistý jestli jeho oblíbená postava nezemře nějakou strašlivou smrtí... a i když pro někoho ten konec může působit trochu nereálně, vzhledem ke krutosti světa atd. Tak mě je to úplně fuk, já jsem hlavně ráda, že to skončilo nadějně. PS. Strašně jsem se těšila až postava Proroka natáhne bačkory, takovýho záporáka jsem už dlouho neviděla.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Dlouhou předlouho jsem se na tuto sérii chystala, ještě dřív než vyšly všechny díly...a ted mám za sebou konečně první díl. Řeknu vám čekala jsem všelicos, nejvíc asi klasické klišoidní YA, ale nakonec jsem dostala daleko surovější, dojemnější, a nadpozemštější příběh, než jsem očekávala. Co víc vlastně říct...je to velmi podařená knížka, extrémně dlouhá, ale zároven tak skvěle rozvrstvená...máte konečně poznat postavy a jejich vzájemné vztahy, ale né zas tolik, aby nebylo co objevovat i v dalších dílech...postavy jsou jedna zajímavější než druhá, a navíc ani omylem nejsou jen černé nebo bílé, svět který autorka stvořila je skvostný, temný, zrůdný a strašlivě zajímavý a uvěřitelný...což zas tolik autorů prodat neumí. Doslova jsem se zamilovala do některých scén v této knize, které byly tak krásně napsané.....namátkou třeba ty scény postupného sbližování mezi Tamlinem a F, nebo F a Nestou, nebo ta scéna jak se pod Horou beze slov jen dotknou rukama...ta scéna skvěle shrnuje celé vyznění posledních kapitol knihy, nebo první úkol F s tím červem ...tak skvěle napsaná a nervydrásající akce...ta temnota je aspon pro mě chvílemi nezvyklá a strašlivě krutá, ale k celé knize to děsivě patří...tak se jen budu modlit, aby autorka alespon ke svým hlavnějším postavám byla shovívavá...je to opravdu naprosto skvělá kniha s naprosto funkčními a nezapomenutelnými hrdiny, jenž tu mají přesně tolik prostoru kolik si zaslouží...dospělejší kniha než by se na první pohled mohlo zdát...mé knihomolské srdíčko plesá.EPICKÉ.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Co jsem to proboha právě přečetla!!!!!!!!!???? Řekněme, že za dobu mé dvacetileté knihomolské existence jsem se setkala s kde čím, ale tohle.... Malé varování a doporučení ohledně čtení této knihy: Zapřísáhám vás, jen při čtení prosím nic nejezte... je zde vysoké riziko toho, že po dočtení nebudete schopni nějakou dobu normálně uvažovat a zmůžete se leda tak na koukání do zdi. Mějte na paměti, že tato kniha se má číst jen a pouze o samotě v nějaké nejlépe zamčené místnosti, nejlépe někde na Aljašce...jelikož to skoro nejhorší co se vám při čtení může stát je to, když na vás někdo v té nejnapínavější chvíli začne mluvit, je to i dobrá rada pro vaše blízké pokud se chtějí vyhnout konfrontaci s vaším notně agresivním já. Po dočtení zhlédněte nějakou komedii ... nejlepší je asi Shrek. A ted už jdeme do recenze. Kniha je neskutečně psychicky náročná, ale fakt jakože brutálně... ze začátku si to jede tak jako poklidně, váš vztah s postavami je takový neutrální, ale zhruba d doby, kdy se ta naše trojice dá dohromady to jede jako drak... a u toho konce. Dýchala jsem vůbe? já si to reálně neuvědomuju, já bych si asi ani neuvědomila, že vedle mě vybuchla bomba, jak jsem do toho byla zažraná. To prostě nešlo. Takovej strach, až skoro fyzickej, jsem u čtení nezažila už strašně dlouho, naposledy asi u Než jsem tě potkala. Kdybych tuhle knihu četla někde sama, a mamka nebyla asi metr ode mně, tak bych tu knížku od půlky asi prořvala a stalo by se ze mně jedno velký slzavý údolí, a to ještě mamka cvičila jogu a poslouchala u toho ty šíleně sentimentální melodie ne, a já tam četla ty pasáže a bála se o ty postavy, který jsem si tak nehorázně oblíbila a ta hudba už takhle tu tísnivou atmošku ještě vygradovala. Závěrem: Ta knížka fakt není pro každýho, slabý povahy? Hele leckdy jsem u čtení měla až skoro dávivej reflex, a to tam ani ty nechutárny s orgánama moc rozmázlý nebyly, vlastně jako skoro vůbec, ale prostě ten strach, napětí a to, že vaší postavu můžou killnout prostě kdykoli ...strašný nervy, vám teda řeknu. Ale celkově prostě komplexnost toho světa, jak strašně autenticky to působí, nic není černobílý, strašně zajímavý charaktery postav a jejich uvažování a jednání. Já reálně nevím co tý knížce vyčíst. I to, že začíná tak nějak nenápadně a vlažně, je vlastně jedno velký plus.... a ty scény, to sou prostě ...no jsou úžasný. Třeba ta scéna na konci, kdy se Connor s Risou vidí a ona je na vozíčku, jejich první pusa....nebo z druhýho soudku ta scéna s rozpojováním R...jejiž, to bylo tak strašně nabitý emocema, a my jako čtenáři jsme nebyli ochuzeni ani o ty skliznový tábory. A jak ty byly popsaný, no ty vole....z toho se mi reálně taky dělalo šoufl...prostě jak koncentráky. GENIÁLNÍ... celý text

Manuál zralé ženy 2015, Halina Pawlowská

Knížek, které pobaví je na můj vkus málo, a určitě ... není pochyb o tom, že autorka má cit pro psaní a komedii. Dobře se to čte, záleží na náladě...ne se vším se s autorkou ztotožníte, ale celkově je to milé a vtipné počtení...... celý text

Druhá tvář Kaie 2020, Estelle Maskame

Upřímně mi přijde, že ten název se ke knížce moc nehodí... spíš by to chtělo něco jako Druhá tvář pomsty, nebo tak... každopádně to jenom na úvod. Dimily je jedna z těch sérií o kterých slyšíte většinou jen to nejhorší, takže když jsem šla do této knížky, bylo to kvůli mému škodolibému já, které si chtělo rýpnout do nějakého jednoduššího, bezobsažného dílka, které bych mohla setřít nějakou chytře sarkastickou recenzí... Ano součástí mé druhé tváře je škodolibá radost ze špatných a hloupých knížek. Jenomže bohužel jsem zase byla zklamána, a to i přesto, že na začátku to vypadalo nanejvýš slibně... hloupoučká hlavní hrdinka, které jsem nemohla přijít na jméno, Kai, který byl přesně tím otravně drsným týpečkem, ta úvodní rvačka, která mi byla totálně k smíchu. No já se tak těšila, jak tu knížku sepsunu, a pak jsem četla a s hrůzou zjistila, že ono to není tak hrozný, a že mě to vlastně i baví. V žádném případě neříkám, že se jedná o nějaké dílo s velkým D, ale je to milý příběh o hledání sebe sama, síle přátelství, důležitosti rodičovství, našich horších stránkách a také o pomstě, která vám samozřejmě stejně nic nepřinese... líbí se mi jednoduchá linka tohohle příběhu, jasně definovaná a smysluplná. Nehraje si na nic převratného, začíná to Nessiným free životem, kterým maskuje svou nespokojenost, následně pokračuje přes ono neblahé video, začíná se rozplétat díky společné nenávisti, plány pomsty.... která je někdy vyloženě hloupá, ale zároven to i trochu dává smysl, protože i přesto, že se nás postaví snaží přesvědčovat jak patří k temné straně, tak ve skutečnosti jsou to oba dost velký noumové, i když se tváří jako drsnáci... i to se mi na nich líbilo. Že Kai nebyl jen ten sexy boy, a Vaness nebyla jen hloupá husička... Na knížce chci vypíchnout vztah mezi postavami, který se mi líbil... ani bych tam nepotřebovala tu romanci, mě by stačili jen ty partáci ve zločinu... díky té romanci to zase spadlo někam do klasické linky typu...on je fakt sexy, jeho modré oči, ani sem nedýchala... a podobné hlášky, které mě tam vytáčeli. Líbí se mi konfrontace V s jejím otcem, bylo to roztomilé a i uvěřitelné.. na tom konci. Líbilo se mi spojení postav... domnělá coura, co se chce pomstít, rádoby drsnák co se neumí prát a chce se taky pomstít a šprtka, která začne dělat taky trochu nekalé věci..mám slabost pro kombinace postav co by se za normálních okolností nepotkaly. Jinak se mi líbí i lehké poselství knihy, že je lepší si dvakrát rozmyslet, než něco hodíte na internet, nebo se necháte natočit, a taky to, že v nouzi poznáš přítele. Takže asi tak... doporučuji. Určitě to není hloupá knížka a stojí za přečtení jako hezká a milá oddechovka, která sice chvílemi sklouzává do hodně přecukřeného a sentimentálního patosu, ale celkový dojem je prostě fajn.... celý text

Slavná česká filmová klasika 2013, Ondřej Slanina

Je vidět, že se autor vyzná a to co dělá má rád. Já osobně mám s filmem velmi úzký vztah a jednou bych chtěla, aby ho měl i on se mnou... modlím se ke všem bohům nadějí, abych se dostala na FAMU... takže tahle kniha je zkrátka velmi příjemná kulturní jednohubka, která je vhodná pro filmové nadšence, účastníky AZ kvízu nebo Riskuj a v neposlední řadě, doufající studentíky, kteří doufají stejně jako já, že jim tenhle úžasný i komplikovaný svět filmu otevře své dveře... aspon na škvírku...... celý text