knihomolka27 přečtené 445

Vánoční prasátko 2021, J. K. Rowling (p)

Říkejte si co chcete o J.K., nevím jaký je to člověk, ale vím, že je zatraceně dobrá spisovatelka. A Vánoční prasátko to jenom potvrzuje. ... Tahle knížka je prostě naprosto dokonalá, a upřímně krom toho trochu pomalejšího začátku jí nemám absolutně co vytknout. Měla by to být knížka, kterou si přečte každý a obzvlášt o Vánocích. Má naprosto krásná a i originální poselství o tom, jak těžké ale nutné je nechat jít naše blízké, o tom jak si máme vážit toho co máme. Sakra já když jsem to četla, tak jsem litovala úplně každé hračky nebo věci co jsem jako malá nebo i větší odhodila nebo někde zapomněla. Je to smyšlený příběh, ale i tak to ve mně takhle silně rezonovalo, že jsem co každou chvíli při čtení házela pohled na zatoulanou ponožku pod postelí nebo mi bylo úzko když jsem si vzpomněla kolik věcí už jsem ve svém životě zahodila nebo si jich nevážila. A to je prostě úžasné, jak silné pocity ve vás tato kniha dokáže vyvolat, ale není dobrá jen díky tomu....je tam toho o tolik víc. Všechna ta fantazie, krásně popsané prostředí, postavy, jejich vzájemné vztahy a interakce, ty nápady, fakt jsem se při čtení tetelila radostí. Mám slabost pro tyhle originální a výjimečné postavy s neotřelými postavičkami a prostředím a tahle kniha to splnuje na výbornou. Jsem z ní jako skutečně nadšená, a nejlepší na tom taky je, že je to ten typ knih, které vás, ale i vaše děti mohou ovlivnit. Dokážu si představit, že po dočtení téhle knížky si její čtenáři budou skutečně více vážit svých věcí, a doopravdy ocenuju jak nenásilně to J.K. do příběhu všechno natlačila, tak aby to pořád působilo dost přirozeně. A to je prostě úžasné, to že díky této knize si mohou děti začít více vážit svých věcí, protože vždycky když nikde odhodí svou hračku, tak si prostě musí vzpomenout na rozbité andílka nebo modrého králíčka, a tu hračku se pak radši vrátí sebrat. Opravdu silné.... celý text

Upálené 2021, C. J. Tudor

Já se teda musím paradoxně přiznat k tomu, že Jáma s Křídákem se mi asi líbili o něco víc. Byli takoví čtivější, rychleji to utíkalo a i ten příběh mi tím jak byl jednodušší přišel takový vyrovnanější a věrohodnější. To ale nemění nic na tom, že Upálené je sakra dobrá knížka, které jsou vlastní všechny autorčiny klady...opět tu máme velmi atmosferickou vesnici a místa, postavy, které jsou neotřelé, charismatické a výjimečné. Hlavní hrdinka farářka byla sakra zajímavou postavou, její vztah s dcerou mi přišel velmi dobře zpracovaný a prostě celkově to byla zatraceně zábavná postava plná ironického nadhledu i cinismu. Její dcera byla překvapivě také velmi věrohodnou a dokonce neotravnou postavou jak to mladší postavy umí. A ostatní postavy byly také velmi zajímavé, i když už neměly teda tolik prostoru. Co se týče oné mysteriozní a gotické linky, tak ta tu nebyla tolik jako v předchozích autorčiných knihách, což mě osobně trošku mrzelo. Neberte to špatně kniha měla neskutečně moc záživných a podnětných témat - tradice vs pohanství a stará doba, může být člověk už od přírody zlý nebo za to může jeho výchova, je lepší vědět nebo nevědět, může i dobrý člověk páchat zlé věci? No prostě boží. Každopádně sem asi čekala, že se o páleničkách a upálených dozvím přeci jen víc, i když v tomto příběhu mělo teda zlo převážně lidskou tvář. Což je samozřejmě zajímavá pointa. Místy byl dějj trochu kostrbatý, bylo v něm příliš postav, které ale ději nic moc nepřidávaly, nebo se zápletka rozjížděla více směry...ano ono to spolu, samozřejmě všechno tak nějak souviselo, ale myslím, že toho bylo moc, a na žádnou z těch zápletek nebyl úplně čas - jen namátkou tam byly zápletky - Grady a jeho vztah s Joy a jinými dívkami, Mike a jeho žurnalistika, předešlí faráři a jejich osudy, Emma a její podivná rodina, Marry a Joy, upálené příznaky, minulost farářky, Jacob... a mnoho dalšího. Na rovinu ten konec mi už přišel trochu překombinovaný a to s Viglym mi nepřišlo úplně uspokojivé. takže za mě konec takový spíš hořkosladký, ale knihu jsem si celou dobu užila, a klidně bych si přečetla i nějakou podobnou.... celý text

Gallant 2022, V. E. Schwab (p)

Kombinace Koralíny a Purpurového vrchu, no sakra neberte to. Ten nápad je prostě 100 procent ze 100, to zpracování tak 75 procent až 80 ze 100.....má to své chyby, ale i tak tu knihu prostě zbožnuju. Ten začátek ve vás úplně zapustí kořeny zvědavosti a jste hned chycení, scény z dětského domova nebo školy pro dívky jsou prostě Jane E. styl, všude samá šedá, v puse pachut zoufalství, jako chycení ptáci v kleci....prostě atmosféra jako hrom. Pak samotná Olivie, no prostě pecka...originální a osobitá hrdinka, která mě neskutečně bavila a prožívala jsem s ní neuvěřitelnou škálu emocí. Následně ono pověstné - ,, Vyvaruj se mé dítě Purpurového vrchu" tedy chci říct Gallantu. Ale prostě dává to smysl, proč tam i tak jela. Musím se přiznat, že mě trochu překvapilo jak málo postav tam na Gallantu vlastně vystupuje, a za mě mohly být ještě o něco prokreslenější, obzvlášt když tam dohromady byly jen 4 nebo teda 4 živí. Nejvíc mě krom hlavní hrdinky zajímal Mat, at je mu země lehká....všechny jeho scény s klavírem byly prostě odzbrojující a se svou sestřenkou měl hodně zajímavý vztah. Další výtka krom malé prokreslenosti postav putuje k tomu, že přeci jen ta historie domu a její předchozí majitelé stále zůstávají pod rouškou tajemství nebo tmy, přála bych si o nich vědět víc. Samotné scény s druhým domem jsou prostě nervy drásající, jako když vám někdo vysává vzduch z plic... ano mohlo jich tam být klidně víc, ale takhle si to pořád ponechává svou tajemnou podobu, která taky není k zahození. Příběh Oliviiných rodičů, je hodně zajímavý, na pár místech mi přijde, že to celkem skřípe a nedává úplně smysl, nebo že tam jsou určité mezery a i ony postavy mohly být lépe prokreslené, například její otec. Sám tajemný pán domu, jako celkem cool postava, autorka se v těchto postavách očividně vyžívá, a jako postava je to určitě zajímavá a i pochopitelná, a její dynamika s Olivií nebo ten nápad s tím, že každý může ovlivnovat jen ten druhý svět byla hodně originální. Hodně věcí v knize nebylo úplně doslovně řečených, což mi trochu vadilo např. Jak zemřela máma Olivie? Jak doopravdy umřel Thomas? Je skutečně Olívie poslední Prior? A mnoho dalších¨ Zkrátka a dobře, kniha mě neskutečně bavila. Hltala jsem úplně každé slovo, ten nápad se mi neskutečně líbil, i přesto, že mnohdy jeho zpracování bylo třeba jiné než bych očekávala, hlavní hrdinka byla top strop, její vztahy s ostatními byly takové chladnější, ale je pravda, že o to uvěřitelnější, mnoho scén z knih, bylo naprosto perfektních - třeba ti lidé v tančícím sále, úplný začátek s pánem domu, hry na piáno atd. Kniha si mě zkrátka získala. A to její grafické zpracování, obzvlášt obálka a ořízka si zaslouží 100 ze 100, prostě úplná pecka.... celý text

Zakázané filmy 2005, Dawn B. Sova

Označte film za nemravný, morálně pokleslý, všem ho zakažte .... to je prostě ta nejlepší propagace daného filmu. Hold obrácená psychologie no. Velmi zajímavé čtení, hodlám si ty filmy pouštět. Je to zase jiný úhel pohledu na filmový průmysl, který vám na ten podmanivý svět filmu zase vrhne jiné a neotřelé světlo a hned se to hezky propojí tím co už z filmu znáte...je to bomba... celý text

Bouře 2007, William Shakespeare

Mně se Bouře líbila. Asi na mě nezapůsobila tolik jako třeba Hamlet nebo Othello, ale je to skvělá kniha. Postavy mi připadají hodně zajímavé. Sice mě tam štve ta opět nehorázně urychlená linka mezi Mirandou a F. ale je asi zbytečné to nějak rozpitvávat. Vlastně mi přijde celkově Bouře dost osvěžující z té Williamovi tvorby. Je to zase o něčem jiném, jsou tam jiné motivy. Prostě je to fajn knížka na jedno odpoledne. Opět se mi líbily trefné dialogy, ta úžasná hra se slovy. Byl to takový hrabě Monte Christo zkřížený s Robinsonem Crusoe a Snem noci svatojánské...takže ano, dobrá kombinace. Celkově sem si užívala ty rozdělené linky s trosečníky, at už tu s Kalibánem, s Prosperem nebo s Antoniem a Sebastianem. Smekám před Prosperem, že byl ochotný takovou křivdu odpustit. A bavila mě i posádka lodi a kapitán. Takže tak...nebojte se teda jít do Bouře, myslím, že to stojí za to.... celý text

Mandragora 2006, Niccolò Machiavelli

Jako na rovinu moje oblíbená klasika to asi nikdy nebude. Je to sice krátké a hezky čtivé, a chápu a líbí se mi co tím chtěl autor říct. Ale přeci jen to ve mně nezanechalo žádný větší dojem, jako třeba z jiných klaických knih. Takže co víc dodat... doslov na konci knihy hezky vysvětluje co tím autor chtěl vlastně říct. Že ten příběh je prostě víc, než jen o tom, že se někdo chce s někým vyspat. Máme tu opět nastavení nějakého zrcadla společnosti s jejich nešvary, které se nevyhýbají ani lidem nejsvětějším viz. třeba pan fráter...jako ten byl dobrej. Jinak musím říct, že Lukrécie byla celkem rozumná a sympatická, což u žen v těchto knihách nebývá moc obvyklé....a vlastně se jí ani nedivím, že si pak milence nechala. Mikula je typický pablb, a ti ostatní co jim pomáhali to dělali, asi z nudy, pro prachy, nebo kvůli přátelství, nevím. No prostě znova už si to nepřečtu, do divadla bych na to taky nutně nemusela. U těchto knih mě stejně nejvíc fascinuje jak jsou ty vztahy a všechno vlastně pořád stejné, stejné jako byly před 100 lety, 250 nebo i 500 lety. Některé věci se prostě nemění a at už třeba s minulými generacemi nemáme zas tak moc společného, tohle vždycky společné zůstane. Jako provázaná šnůra, která nás vždycky bude spojovat napříč staletí skrz : lásku, nenávist, vášen, zradu, přátelství. Je to prostě krása.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Tuhle knížku naprosto zbožnuju. Jako ono je to celkem blbý říct o knížce, která je dost drastická, drsná, má extrémně hutnou atmosféru a vážná témata...ale sakra, at se propadnu, jestli tahle knížka není dobrá. Jakože vážně hodně dobrá. Patřím k těm lidem co jsi knížky, které se jim hodně líbí hned představují jako film. A u čtení této knihy jsem měla nehorázně neodolatelnou touhu k tomu filmu napsat scénář. Bylo by to úplně odzbrojující jako film, ale byla by to zároven fuška to zfilmovat, tak aby se zachovala ta atmosféra, která byla cítit z každé stránky. Ale říkám vám byla by to pecka. Každopádně kniha mě prostě dostala. Neříkám, že budu hned číst všechny knihy od autorky. Jsem si totiž tak na 90 procent jistá, že tahle je top strop a jiná už mi tolik nesedne. I sama autorka psala, že Verity pro ní byla kniha, jenž se celkem dost odklání od jejího normálního stylu. A co si budem, mě ten žánr co ona normálně píše zas až tolik neláká, takže Colleen, nezabývej se životem teenagerů a jejich bolestnými láskami a prosím piš dál krimi. Jako co říct ke knize...je to prostě maso. Od první stránky mě to hrozně chytlo, neskutečně mi sedl ten styl psaní, a ten příběh byl prostě drásající, smutný, vášnivý...líbila se mi hlavní hrdinka, to že to byla normální reálná ženská. Líbil se mi i Jeremy, ta jeho introvertnost, to jak zbožnoval svoje děti. No a Verity byla jakože hodně zajímavá, zezačátku jsem jí nenáviděla, ale po tom konci mi jí bylo hodně líto. Tohle si fakt nezasloužila, i když nechápu jak to dokázala napsat i když to byla jenom fikce. Ale co když je to fakt psychopatka a tohle byla její pojistka se kterou se mohla zachránit. Ráda bych na to znala názor autorky, k čemu se přiklání ona. Bylo skvělé, že postavy působily opravdu živě, a nebyly jednoznačně ani dobří a ani špatní. Celkově to prostředí spisovatelů se mi opravdu zamlouvalo, kniha byla plná nápadů, a měla neskutečné hororové pasáže, všechno tam prostě fungovalo na jedničku a po celou dobu čtení jsem měla pocit, že je Colleen prostě mistr a ví co dělá. A na knize to bylo znát, bylo znát, že to doopravdy chtěla napsat a dala do toho všechno co mohla. Jako ta kniha samozřejmě má svoje chyby. Nad některými pasážemi jsem se trochu pozastavovala, a ten konec byl vzhledem ke zbytku knihy hodně zrychlený. Zvrat jsem čekala že tam bude, né přímo tenhle, který to zase všechno zašmodrchal, a co si budem ten zvrat působí lehce děravě v určitých aspektech viz. Jeremyho urychlené a agresivní chování. Ale je zase pravda, že se to dá nějak okecat, tak aby člověk řekl - jo to by mohlo takhle být. Takže DOPORUČUJU, udělejte si na knihu vlastní názor. Ale pokud se vám líbila třeba Mrtvá a živá, nebo Ta přede mnou tak si myslím, že je tahle kniha jasně vaše parketa a nemůže vás ani zklamat.... celý text

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

Post apo je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších žánrů a troufám si říct, že už toho mám z tohohle tématu načteno dost. No a Monument je určitě skvělá kniha, pokud i vy jste nestárnoucími fanoušky tohoto žánru, tak by vás určitě neměla minout. Už jenom proto, že je velmi čtivá a překvapivě i celkem originální...ale o tom až později. No, kniha zpočátku působí hodně dětsky, hodně věcí je tam načatých ale nikdo se nezaobírá vysvětlováním. Co je to za chemikálie co lidi mění v monstra? Proč by něco takového někdo vytvořil? atd. Začátek je teda dost zrychlený, máte pocit, že je všechno hrozně rychlé a na nic pořádně není čas....ale od té chvíle kdy začínají žít v supermarketu je to z každou stránkou lepší a lepší, a dospělejší a dospělejší. Bavilo mě to moc číst. Deane mi zezačátku přišel takový průměrný, nezajímavý, ale pak jsem pochopila, že to byl asi záměr, protože to je prostě průměrný člověk, ani hrdina, ani pitomec něco mezi...a člověk se s ním dokáže ztotožnit. Ale nakonec i Deane mi přirostl k srdci, ikdyž je to pořád tak trochu nouma, ale už se z něho stává výraznější postava, a vlastně se mi líbí, jak bez řečí udělá to co je třeba, to jak s dětmi vaří a vlastně i všechny ty jeho neúspěchy jako neopětovaná láska k Astrid, to že je skupina nula, a občas se chová jako stalker. No je to prostě fajn kluk, a věřím tomu, že ho tahle zkušenost opravdu hodně posilní. Takže já být s nimi v tom supermarketu tak se s Deanem bavím určitě hodně a i bych mu věřila, je to skvělý týmový hráč. Překvapilo mě jak tam vlastně Astrid byla málo, a vlastně mi to přišlo i cool, jelikož to bylo takové neočekávané stejně jako to její těhotenství. Takže ano, kniha má hned několik originálních nápadů a žije si svým vlastním životem a jen nekopíruje už zaběhlé věci v tomto žánru. Co se týče ostatních postav - Sympatizovala jsem s Nikem, vlastně se mi ze všech kluků zamlouval určitě nejvíc. Dokážu si představit jak to pro něj všechno muselo být těžké, dělat nepopulární rozhodnutí, všechno promýšlet a o všechny se starat. Niko je prostě skvělá postava a u něho by mi bylo fakt líto, kdyby umřel. Ostatní kluci byli nakonec taky fajn, Jake je sice trošku slaboch a pitomec, ale není zase debil, takže je to ok....s B to už bylo horší, ale nakonec byl taky v pohodě. Líbila se mi tam ta linka s Josie, která je zezačátku nepoužitelná, ale potom se sebere... a jo Josie mám ráda, občas mi lezla na nervy, ale nakonec si myslím, že je to hodně rozumná a hodná holka. Alex byl na mě až moc velký génius, a malé děti byly roztomilé a otravné zároven. Konec mě taky překvapil, a nutí mě to číst dál. Což se mi nelíbí, jelikož je doma nemám, nejsou ani v knihovně a s tou dostupností v obchodech je to teda na bodu mrazu. A přitom si myslím, že je škoda, že zrovna tahle série tak jako zanikla....aspon první díl má určitě co nabídnout, a na to, že se to celé odehrává jen v supermarketu tak mě to fakt moc bavilo číst, a to tam ani nemuseli řešit základní věci co v těhlech post apech řeší...jako nedostatek jídla a vody, ale i tak to bylo napsáno poutavě, že vás to prostě bavilo číst a měli jste pocit, že se tam pořád něco děje a je to důležité. Pokud i ostatní díly budou takové , tak budu sérii hodnotit určitě nadprůměrně, ale uvidíme. Myslím, že v dalším díle se autorka může pořádně vyřádit, tak uvidíme jak to dopadne.... celý text

Karlík a továrna na čokoládu 2006, Roald Dahl

Tak konečně můžu říct, že jsem si přečetla tento příběh, a nezklamal mě. Ba naopak, jsem si začala říkat, že se chci dozvědět víc. A to především o Wonkovi, jelikož je to vskutku Burtonovská postavička ve vší parádě, a to tuto knihu nemusel Tim ani filmovat. Kniha krásně odsýpá. Autor píše velmi poutavě, objevování továrny se mi ohromně líbilo...všechny ty praštěné nápady byly prostě boží, a mně osobně by nevadilo strávit v továrně o mnoho déle. Líbila se mi tam ta zakomponovaná poselství, která mají dětské čtenáře nenásilnou formou poučit...prostě to bylo skvělé, příběh je nadčasový, dojemný, zůstává zastřen i vábivou rouškou tajemství...byl i vtipný a především nápaditý. Jak říkám Wonkovi reakce na určité situace jsou prostě k popukání, takže pro mě kniha je prostě taková krásná sladká jednohubka.... celý text

Dcéra zimy 2021, Vladimíra Šebová

Dcera Zimy je velmi podmanivě napsaná kniha. Postavy at už hlavní nebo vedlejší jsou opravdu velmi dobře napsané. Zamilovala jsem si Moranu, Stína, Jadwiga byla ohromně cool postava, Petr i Erik byli také velmi zajímavé mužské charaktery. Musím se teda přiznat, že Vesna mě krapet vytáčela a přišlo mi, že se mnohdy chovala neskutečně naivně. Oprvadu moc mě to bavilo číst, musím smeknout, že je to i celkem dost originální....někdy se mi to líbí někdy ne, třeba se mi nelíbí, že postavy, které mohli být vedlejší a oblíbila jsem si je, se prostě vypařily a už v knize nebyly. ALe jinak je tu opravdu hodně zajímavých zvratů, které bych nečekala. Mytologie je tu skutečně skvěle napsaná, ale nemůžu se ubránit dojmu, že bych přeci jen těch nestvůr a bytostí tu mohla mít víc, ale jako rozjezd k dalšímu pokračování je to opravdu velmi ucházející.... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Tak ...mám k tomu dva postřehy. Mnoho čtenářů tvrdí, že tato kniha od Shari je možná vůbec ta nejlepší, a že dalece převyšuje všechny ty ostatní - Upřímně, já to tak moc zásadně nepozoruju. Jako ona, této knize se podařilo vyvarovat se několika velmi trpkých nešvarů minulých autorčiných knih, ale jinak má své vlastní chyby, tu a tam stejné jako v jiných knihách od Shari, někde své vlastní. Takže ne, nepovažuji tuto knihu za tu vůbec nejlepší, a vlastně mám ty knihy všechny tak nějak na podobné pocitové úrovni, ale řečeno objektivně, musím souhlasit, že tato kniha od autorky patří k těm povedenějším z její tvorby. No a ted proč tomu tak vlastně je: Tak předně je to asi jediná kniha od Shari, ve které podezíráte skutečně snad úplně každého, a u nikoho nevíte na 100 procent zdali je vinný nebo ne. Takže za tohle, dobrá práce Shari-skutečně se ti podařilo diváky mást. Kniha je stejně jako ostatní autorčiny počiny neskutečně čtivá, má opravdu mnoho silných momentů...detektivní zápletka patří také k těm uspokojivějším...ALE Detektivové jsou tu opět hrozně nudní a nezáživní a jsou vpodstatě k nerozeznání od jiných detektivů z těchto knih. Bohužel i postavy pro mě byly celkem zaměnitelné - Glenda, Olivia a Becky se mi někdy i celkem pletly, a všechny mi přišly opravdu strašně podobné. Sem tam prosákla nějaká jejich odlišnost, ale asi bych čekala, že ty postavy sousedů celkově budou rozmanitější. No a ty mužské postavy, nebyly vykresleny dostatečně skoro vůbec a Paul, Larry a Keith mi v mnoha scénách přišli jako identické dvojčata. Ted zase ke kladům : Závěrečné řešení případu a motivace vraha, dává větší smysl než u těch ostatních, pořád to trochu vrže...ale je to překvapivé, celkem pochopitelné a není to tam zas tak na sílu. Jo a taky se mi líbilo, že si s námi tady autorka hrála víc než v jiných knihách, a že tam všechny ty věci, zkrátka dobře zapadaly.Nevím jak moc promyšlené to autorka měla, ale u téhle knihy to skutečně z toho detektivní hlediska dobře odsýpalo a bylo to i dobře promyšlené. Takže za tohle palec nahoru, za mě by to chtělo tedy víc navázat kontakt s postavami, nějak je odlišit a více zldištit...toi se podle mě autorce nepodařilo s tou detektvní zápletkou zas až tak dobře vybalancovat, ale je to jen můj osobní pocit. Každopádně knihu určitě doporučuji. Jo a taky mě teda naštval ten celkem dost otevřený konec...proč se to u autorky ted stává zvykem? No, ona to vlastně udělala už ve své první knize..tak nic, ale stejně mě to štve. Hodně...ty konce totiž působí hodně zajímavě a já chci víc.... celý text

Opouštím ostrov 2022, Tomáš Zástěra

Přijde mi celkem vtipné - ale možná je to jen můj postřeh - jak schválně název samotné knihy tak trochu zkresluje, a snaží se podvědomě prodat fanouškům soutěže Survivoru. Protože ruku na srdce, bez ní by tak 80 procent lidí ani nevědělo, kdo sakra je to na té obálce. Tomášovi se během soutěžení a přežívání na ostrově podařilo získat si mnoho fanoušků, a tak není divu, že jako každá osobnost, co se hřeje chvíli na výslunní, vydává knihu. Úplně narovinu bez přečtení anotace, si každý člověk musí podle mě myslet, že se jedná o Tomášovi postřehy a zážitky právě z ostrova....nejedná se tak trochu o marketingový tah na diváky? Ale nevylučuju, že ze mě mluví jistá rezervovanost k celé soutěži a jejím účastníkům, což mi může ten pohled dost zkreslevovat, což může vést k tomu, že vidím nějaký záměr i tam, kde být třeba ani nemusel. Každopádně....musím říct, že Tomáš psát umí. Píše čtivě, jednoduše a poutavě. Jeho přirovnání a pohledy na určité situace se mi líbí, celé se to četlo dobře ....chvílemi mě to i pobavilo, což jsem upřímně nečekala. Není to knížka, kterou bych musela mít nutně doma....ale jedná se o velmi dobře napsané odpočinkové čtivo se zábavnými pointami. Obzvlášt vtipná mi přišla ta příhoda se psem Miou, s kupováním lišek a cibuláků....i když upřímně řečeno mě ten liščí ocas bude ve snech strašit ještě ted....to byl trochu bizár. Takže ne neodhaluje se nám tu zákulisí Surviveru ani ničeho takového, ale i tak to bylo zajímavé.... celý text

Nepříliš šťastná rodina 2022, Shari Lapena

Musím říct, že kniha se mi opravdu líbila. To téma bylo ještě zajímavější než jsem nakonec čekala. Přišlo mi to v tom dobrém slova smyslu zamotanější než jiné autorčiny knihy....postavy mi přišly také živější...samozřejmě neříkám, že by se na tom nedalo ještě víc zapracovat...dát tam třeba i nějaké ,, flešbeky" z minulosti postav...abychom se skutečně dokázali vžít do té jejich nenávisti k otci...jako je to škoda, že to ve výsledku působí pořád hrozně ploše...a přitom by stačila jedna, dvě scény, kdy by se vysvětlillo co komu z dětí Frenk vlastně udělal, dát tam konkrétní příklady....takhle to pak působí prostě jen jako fakt, který jako čtenáři máme přijmout, ale není nám to tam dostatečně ukázaný. Vy to chápete, ale zas tak moc to vlastně neprožíváte...a přitom to mohla být opravdu skvělá kniha vyvážená černým humorem, ale i psychologickým ponorem do charakterů tak trochu zlomených lidí....tady mi to přišlo tak na půl cesty.Ale k Shari to sedí, jelikož ona píše hlavně jednoduše a pohodově, kdyby to tak neklouzalo po povrchu, tak by se to už tak rychle nečetlo a nebylo to ani tak oddechové....tím chci říct, že právě díky tomu, nejsem vůči knize nijak skeptická. Příběh mě opravdu zaujal a zasáhl asi nejvíc, opět tu sice mnoho věcí vyšumělo do ztracena což byla škoda, ale postavy přeci jen tady měly víc prostoru a celé to působilo celkem dost kompaktně. Konečně jsem si i dokázala zapamatovat hlavního detektiva, jehož buldokovská horlivost mi celkem dost imponovala...Jak říkám, za mě škoda, že nám autorka víc neprokreslila ty zavražděné, takhle to byly prostě jen oběti, ležící zakrvácené figuríny ...ale bez jakékoli vazby na čtenáře. A když nemáte vazbu na oběti, tak vám je vcelku putna kdo je zavraždil nebo proč to udělal, jako mě to i tak pořád zajímalo, ale to jen proto, protože aspon ty podezřelí byli zajímaví, a ty jejich vztahy ještě zajímavější...každopádně kniha by měla plný počet, nebýt toho konce...ten mi přišel neuspokojivý, strašně zrychlený, zase jakoby odněkud....ze všech těch lidí mi přišla Jenna jako nejmín uspokojivý vrah u kterého to nejmín dávalo smysl...konec mi prostě nestačil, a trochu mi to zkazilo dojem z celé knížky, ale i tak je pro mě prostě kniha nadprůměrná, vzhledem k tomu žánru a pohodovějšímu ladění...Takže pokud chcete Shari Lapenu, tak tuhle vám můžu doporučit.... celý text

Démon z lesů 2022, Leigh Bardugo

To jsem si tak jednou šla do knihkupectví a ono BUM....z regálu novinek na mě shlížel Temnyj, neboli Alexandr a jeho komiks, a já jsem byla v koncích, jelikož pro sérii Griša a obzvlášt pro Temnyje mám takovou menší slabost.....takže jsem komix čapla, sedla si do čtecího koutku a za půl hodiny nebo kolik to bylo jsem měla knihu přečtenou. Ze začátku jsem si říkala...no je to ok, je to zajímavý, pěkný, hodící se kresby, ale pořád mě to nechávalo tak nějak chladnou a libovala jsem si, že si knihu přečtu jako správný škudlil rovnou v knihkupectví a nebudu si jí muset kupovat...jenomže pak jsem četla dál, a čím dál tím víc to prožívala, dokonce až tolik, že jsem si nevšímala kolik zaměstnanců knihkupectví kolem mě prošlo se zdviženým obočím a tichou otázkou - Co sem leze když si nemá na to si to koupit? Pravý knihomol ale pochopí, jak je frustrující utratit přes 399 za knihu, která se vám moc nelíbí....no prostě mě kniha chytla a najednou jsem pochopila, že je dobře, že něco takového vzniklo, že je i fajn, že je to komiks...a pro mě jako fanynku tohoto komplikovaného muže je to i jakási menší obhajoba, pro ty co ho měli nebo mají pořád jen za padoucha...po přečtení se člověk do postavy Temnyje dokáže velmi dobře vcítit a pochopit ho, zároven jsou tu i náznaky, které předpovídají jeho budoucí selhání...jako důvěřivost, vliv jeho drsné matky na jeho samého....příhoda s Annikou je pomyslnou třešničkou a událostí, která by musela hnout žlučí i toho nejotrlejšího kritika této postavy...pořád si stojím za tím, že Alexandr je výplodem ne své vlastní chamtivosti, nebo špatných vlastností, ale všech těch lidí co se ho neustále pokoušeli a pokouší zabít...myslím, že jen málokdo si z toho universa umí představit jaké to je...proto jsem vždycky měla vztek na ty Griši co v paláci pořád jen fnukaly jak mají střídmé jídlo, a že musí nosit kefty a jak musí bojovat atd.....jako nevím co by říkaly, kdyby byly v situaci jako byl většinu svého života Temnyj, který musel neustále utíkat, nikam nepatřil, neměl skoro žádnou ochranu, doslova každý ho chtěl zabít....nesnáším jednostranné myšlení a vždycky v Griše mi přišlo, že se nikdo nedokázal do té postavy vžít, proboha co je na tom tak těžkýho..zrovna do něho. Já neříkám, že je to svatoušek, to vůbec, ale k většině zlých věcí co udělal ho dohnal svým jednáním někdo jiný.....někdo vás chce zabít, tak zabijete vy jeho....to není vražda, ale sebeobrana, chcete, aby griši nezažívali ty zlé věci jako vy, tak jim poskytnete domov za to, že budou bojovat za vaší a jejich svobodu a oni místo toho budou fnukat, že to jsou nevolníci....tak jděte ven a brante se samy a uvidíte jak dlouho bude trvat než vás někdo sejme. No asi není těžké pochopit, že mám pro takovéto šedé, neboli nejednoznačné charaktery slabost, není to tak, že bych podporovala násilí nebo vraždy, ale jde o to, že se domnívám, že ve svém jádru jsou všechny tyto postavy dobré.... zároven nechci říct, že za všechno zlé co se jim stane může jen společnost kolem nich...stejně jako v případě Temnyje v tom může figurovat velmi silný pocit strachu a z toho pramenící touha po neustálé kontrole a moci...chci tím jen říct, že tyto postavy pro mě vždy budou velmi zajímavé a jejich temná aura mě bude vábit k jejich prozkoumání...a myslím, že tato kniha je skvělým případem toho, jak můžete divákům nebo čtenářům ukázat jednu z epizod života postavy, která vedla k jednomu velkému rozhodnutí v budoucnu, a tady to na mě působilo dobře a líbilo se mi, že ten příběh byl komorní a nesnažil moc skákat v časových rovinách nebo tak... Takže za mě velká spokojenost, nakonec jsem si knihu přeci jen koupila, ikdyž jsem nemusela, což podle mě asi vypovídá o všem. Jsem ráda, že jí mám jako malý klenot ve své knihovně, určitě se k ní zase vrátím a těším se až k ní konečně přebyde i zbytek z grišovské série....Prosím at se ta scéna s jezerem dostane do seriálu, to by bylo naprosto epický... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Mě padá brada...kde jsou ty doby, kdy jsem české autory považovala za nudné a nezajímavé. Jak slepá jsem byla a o kolik dobrých knih jsem zatím přišla. Takže nebudte jako já a nepodcenujte české autory. A ted už ke knize... Do knihy jsem se zamilovala, do toho prostředí, postav....a ten popis...kreativní, trefný....básnický orgasmus to byl :) To co umí autorka se slovy je prostě výjimečné, nebo aspon na mě to tak působilo. Četlo se to skvěle...emocionálně vás to zaháčkovalo od první chvíle. Hlavní hrdinka byla velmi věrohodná a chápala jsem její návaly úzkosti...byla to opravdu velmi zajímavá a lidská hrdinka. Jejich vztah s Jozou...to je prostě jedno velké Ách....naprosto věrohodně a krásně napsáno. Už dlouho jsem nebyla tak přikovaná k romantické lince. Jak moc mě ta kniha bavila, byla mým záchytným přístavem ve špatné náladě, byla mou radostí i obavou zároven. Strašně mě baví to prostředí....i ty vedlejší postavy, popisy....celkově ten nápad. Je to přesně ta kniha, kterou já vždycky budu chtít číst..ALE A ted to přijde.....proč je to proboha novela? Tohle měl být román s klidně 400 stránkami, já potřebuju víc, já chci víc. Moc bych si přála, aby kniha byla detailnější, pořádně jsme se ponimrali nejen v ději, ale i v tom prostředí...je to jako uchutnávka něčeho skvělého, ale vy nechcete jen ochutnávku ...vy chcete celý dort, když vám přece chutná. Obzvlášt u konce jsem se cítila ochuzena...tak důležitá smrt byla spláchnuta v jedné větě, všechno bylo osekáno na tu největší dřen bez čehokoli okolo, a mě to štvalo a bylo mi to líto...vždyt sakra ta kniha je dobrá, až příliš dobrá na to, aby byla takhle osekaná....možná, že někomu to stačí, ale mě teda ne....chci víc scén mezi Jozou a Hanou, chci víc rozepsané scény ve Vesnici, chci ukončenější konec...moje nervy sice nebyly tak napnuté, tím jak se to všechno rychle spláchlo...ale na druhou stranu, u téhle knihy si prostě chcete pobrečet, chcete prožívat ty emoce, i když jsou smutné...což vám není moc dovoleno, pokud tam všechno skončí pomalu ještě dřív než to začalalo..... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Tuto knihu hodně tvoří její zpracování - jedná se o kombinaci odborné literatury, záznamů z kronik a také beletristického zpracování očima postav. Na první pohled to může působit trochu přeplácaně, ale ve skutečnosti to opravdu moc dobře funguje, a vůbec by mi nevadilo číst i jinou knihu na stejném principu. A ted už k Životicím - no ve škole jsme se o nich skutečně neučili, a je opravdu zvláštní a zarážející co všechno se dá zamíst pod koberec, nebo to zastíní jiné více zmedializované případy. Člověk si pak říká čemu všemu má vlastně pak věřit, co je skutečně pravda. Vychází totiž najevo, že né všechny historické události byly skutečně takové jak jsme se zprvu mohli domnívat. No a autorce se zde daří vidět situaci hned z několika úhlů, dokáže se vcítit i do prospěchářského starosty, nebo slizkého četníka a hledá i jejich motiv, které nemusely být tak jednoznačně zlé..zároven nechává promlouvat hned několik obyvatel Životic a především pak zločiny na ně spáchané, které jsou skutečně absurdní....nechápu jak někdo mohl někoho zabít, ipřesto, že to vůbec nebyli lidé na seznamu. Co to muselo být za lidi, kteří nepotřebovali už žádný důvod a prostě bez rozmyslu stříleli....je tak absurdní si to představit, že to celé působí jen jako část nějaké vymyšlené apokalyptické knížky ....skuteční mrtví lidé, jejiž těla se válí někde po vesnici, takže z celé vesnice je jeden velký hřbitov... to jak rychle se s tím jejich rodiny musí vyrovnat. Opravdu není normální, aby si lidé navykli vídat smrt každý den, a brali jí už jako něco skoro tak samozřejmého jako vstát ráno z postele... Na knize mi určitě přišly moc fajn i fotografie, které jednak byly poctou těmto neštastným lidem a jednak to velmi dotvářelo atmosféru celé knihy. Byla jsem velmi vděčná i za doslov, který pomocí kronik komentoval, co se dělo dále s Životickými...a i ten pohled na partyzány nebo sousedy vracející se z koncentráků, byl velmi zajímavý...akorát to dokazuje to, jak bylo pro lidi jednodušší svoje problémy házet na ostatní, a že né vždy byla rebelantská činnost brána jako hrdinství a ku prospěchu. Opět to otevírá zase nové dveře a pohledy na válku jako takovou a jinou skupinu obyvatel.... celý text

Němá barikáda 1975, Jan Drda

Přečten vyšší princip - opravdu velmi kratonká povídka u které by mi vůbec nevadilo, kdyby byla o nějakých 50 i více stran další. Drda to napsal opravdu velmi hezky a trefně, a podařilo se mu i na tak malém prostoru vytvořit velmi zajímavou atmosféru a postavy....uvědomuju si, že bych určitě chtěla vědět víc...ale bohužel je to jen velmi krátký útržek, i tak ale klobouk dolů, že to funguje i přes tak malý rozsah. Povídka věrohodně zachycuje atmosféru válečných let roku 1942 .... člověk pořád žasne nad tou brutalitou a naprostou chladnokrevností vůči lidem co se tak málo protivili. pan učitel Vyšší princip je přesně ten typ hrdinského člověka, kterého prostě musíte obdivovat...je opravdu velmi zajímavé, že byli lidé schopni za své přesvědčení obětovat i svůj život.... celý text

Smečka 2020, Tomáš Polenský

Šla jsem toho do risku a vybrala jsem si knížku, kterou bych si asi jinak úplně nepřečetla....a musím říct, že kniha Smečka je opravdu skvělá kniha. Nejen že se čte sama, ale především jde o její poselství. Do hlavního hrdiny se šlo velmi dobře vcítit, byl to kluk na správném místě a bylo mi opravdu moc líto čím vším si musel projít. Kniha jako taková není vzhledem k tématu příliš optimistická, celou dobu čtete o tom jak někdo někomu dělá ze života peklo, a hlavně úplně zbytečně a nespravedlivě...postupně to všechno graduje... a to tak, že už je to skoro až nepříjemné číst. Možná i proto mi ten konec přišel takový espěchaný a zvláštní, přeci jen celá kniha byla o tom jak je tým Vlků jen bandou nehorázných idiotů a na konci si najednou všichni podávají ruce a dělají, že je to všechno ok. Jako nevím jestli se člověk dokáže normálně bavit s lidmi, kteří k němu bez příčiny byli nehorázně zlí, nevím jestli bych to dokázala. Vždyt přece co to o těch lidech musí vypovídat, a to, že se s váma začnou bavit když začnete vyhrávat...jako úplně asi nemůžu podchytit to poselství u konce - něco jako: Budte loajální k těm co se k vám chovaj jako k hovnu na svý botě? Nebo když bude díky vám tým vyhrávat, tak budete vsuchu? Nebo, že stačí půjčovat peníze a bude to ok? Jako nevím, z toho konce mám ještě trochu zvláštní pocity..ale jinak mi přišla kniha opravdu dobrá. Líbilo se mi, jak v sobě dokázal David najít odvahu a sílu, a že ze sebe nic nedělal....kluci jako Zvíře, nebo i ten Pulec a zástupce trenéra byli taky moc fajn.... celý text

Fantom z Blackwoodu 2021, Darcy Coates

Druhé přečtení Poprvé jsem knihu pěkně zdrbla, byla jsem vyloženě vytočená a pořádně jsem jí naložila. Podruhé už ve mně takové hraniční pocity kniha nevyvolávala, což mě upřímně překvapilo, jelikož jsem knihu nemohla vystát. A ne určitě nemůžu říct, že se jedná za mě o dobrou knihu, a ani jí nedoporučuju..na druhou stranu ve srovnání s jinými autorčinými knihami se jedná o další nicneříkající průměr, což je vlastně pochvala, když vezmeme v potaz mé první hodnocení. Zkrátka Mara je celkem hysterická a enormně otravná hlavní hrdinka, která vám to příliš neusnadnuje. Neil je až příliš dokonalý a má až moc velký spasitelský syndrom o který se ho nikdo neprosil, takže je ve výsledku ještě otravnější než Mara. Mařin origin není námětově špatný, ale není moc dobře propracovaný nebo uchopitelný, takže to ve výsledku akorát podporuje to, že je Mara přepjatá hysterka, která dělá z komára velblouda. Příběh je z velké části nudný, repetetivní a bez atmosféry. Čte se to o něco hůř, než jiné autorčiny knihy, takže to člověka občas trochu ztrácí. A konec je jak jsme u Darcy zvyklí naprosto přepálený, bez emocí a vyloženě komický. Sice lepší dojem než po prvním přečtení, ale pořád je to za hodně peněz až málo muziky. Naprosto zbytečné přečíst si to znovu.... celý text

Deník uprchlice 2022, Oksana z Ukrajiny (p)

Mezi pocity ze čtení této knihy jednoznačně převyšuje pocit smutku, smutku z toho jak je možné, že se nikdy neponaučíme jako lidstvo válkám předcházet a pak také provinilost, když si člověk uvědomí, jestli toho nedělal v této těžké době příliš málo. No ano, je zvláštní jak člověk dokáže úplně normálně žít svůj život a přitom se životy ostatních kolem něj mohou takto radikálně změnit...myslím, že je to kvůli té bezpečnostní bublině ve které člověk tak rád žije a raději si nevšímá toho co se děje kolem něj... a tak jsem si při čtení této knihy připadala. Jako někdo kdo měl po celou dobu této situace na očích a uších klapky a kdo si svou roční dávku dobročinnosti odškrtl tak, že na Ukrajinu poslal pytel s oblečením, které už stejně nikdy nevezme na sebe....pamatuju si ten pocit když jsme s rodinou přispěli právě do sbírky na pomoc ukrajině tím oblečením a několika dalšími věcmi, vybavuju si, jak heroicky jsem se v tu chvíli cítila a brala jsem to tak, že ted když už jsem něco udělala na Ukrajinu můžu s klidným svědomím přestat myslet....no a ted když jsem četla tu knížku, si říkám, jestli jsem se do toho nemohla víc vložit a pomoct někomu víc.... Každopádně dost už - díky této knize si člověk uvědomí jak moc je vlastně tato válka reálná a tragická stejně jako ty všechny před ní, zároven se dme pýchou nad těmi lidmi a Čechy co pomohli všem těm v nouzi . Je vidět, že sama autorka je velice umělecky založená žena, jelikož knížka je velmi dobře napsaná, čtivá což je pro čtenáře určitě velké plus. Největší poklona, ale patří samotné paní autorce, která v sobě dokázala najít sílu a rozhodnost v situacích, kdy ostatní ještě stále nevěřili tomu co se děje. Opravdu klobouk dolů.......velmi silná knížka.... celý text