knihomolka27 přečtené 445

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

3,5 HVĚZDIČEK. Líbilo se mi to, ale zase nemůžu říct, že by to pro mě byla nějaká top knížka, ke které bych se často vracela. Bylo tam několik vtipných momentů a celkově ocenuju zase jiný způsob vyprávění, tentokrát z pohledu jedné zamindrákované dívky z druhé třídy, ale ted přijde to ale......Ale asi jsem přeci jen doufala v nějaké zapamatovatelnější čtení s větším důrazem na dějiny a dobu, kdy se příběh odehrává. Vše je to tam jen tak okrajově naznačeno, což sice samozřejmě koresponduje s tím, že je to z pohledu dítěte, ale pokud od této knížky očekáváte, že tam doba koomoušů bude nějak víc rozmazávána nebo vás to informačně obohatí, tak to asi ne. Jsou tam použity motivy, které jsme z podobných filmů nebo knih slyšely už mockrát, a jak říkám jsou tam opravdu jen okrajově, takže sice víte o co jde, ale nijak víc se vás to nedotýká, jelikož se tomu v knize nevěnuje příliš velká pozornost. Je to opravdu hlavně o malé dívce, která sice žije ve velmi neutěšené době, ale jí samotné se nijak zvlášt tahle doba nedotýká, nebo na mě to tak působilo, spíš řešila hlavně ty typické věci co člověk řeší v dospívání nebo b dysfunkční rodině. Tudíž se hodnocení knížky odvíjí hlavně podle toho co od ní čekáte nebo chcete dočka. Hodně lidí by řeklo, že je to převážně o době Normalizace, ve které žije jedna malá asi 7 letá holka. Já bych řekla, že je to spíš takový normální příběh o dívce, která zrovinka žije v době normalizace, ale řeší převážně normální věci. .. a ta normalizace je tam spíš jenom jako kulisa, než že by to bez ní nešlo. Jo a jinak mi asi uniká pointa proč se to jmenuje zrovna po Hrdém Budžesovi. Jako chápu, že má představovat pro hrdinku jakýsi mravní vzor hodný následování, ale i tak mi nepřijde, že by měl v příběhu tak zásadní úlohu, aby po něm byla pojmenovaná kniha. Ale možná mi jen něco ušlo a já nechápu nějakou vyšší skrytou pointu. Každopádně se mi líbilo hrdinčino zaujetí pro historické postavy a Prahu, cením.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Po Matce a Bílé nemoci vím naprosto jistě, že miluju Čapka. Je potřeba ještě něco dodávat?

Krysař 1972, Viktor Dyk

,, rádi vidí krysaře přicházet, a ještě radši odcházet" Hm, takže Krysař je ve své podstatě hodně cool knížka a je i tak jako cool stylem napsaná. Velmi osobitá, šarmantní, temná a tajemná...bavilo mě to číst opravdu. Neříkám, že souhlasím se vším co se tam děje, ale panečku nějaké ty scény to je prostě literární žranice, olala...Krysař je určitě jedna z nejzajímavějších postav české literatury, má takový ten punc tajemných, charismatických cizinců, na které jsme zvyklí spíš ze zahraniční literatury...Jak jí tyhle typy miluju...jako v knížkách, nevím jestli bych je chtěla potkat ve skutečném životě, sice jsou to osobnosti, ale nejednou maj i okolečko navíc a možná až příliš temnou auru. Každopádně já říkám jo... a ta scéna s Faustem, ta nemá chybu. Je to síla, k tomuhle žánru mám blízko, a mám ráda i nejednoznačné postavy a taky tématiku prohnilých měst, takže za mě trefa do černého (:... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Neskutečně silné. Měl by si přečíst úplně každý a obzvlášt studenti. Je to zase jiný pohled na válku. Žádné srdceryvné romantické drama odehrávající se za války, další příběh z koncentračních táborů, ani příběh válečného hrdinství. Ale niterní zpoved matky, díky níž si uvědomíme, že existují věci, za které nestojí za to položit svůj život - představa národní hrdosti, cti, falešného uznání. Ale že také existují lidé za, které umírat stojí....když už umírat ve válce, tak jedině v obraně za lidi, které máme rádi nebo lidi obecně..to je to pravé hrdinství. Zabíjet lidi jen kvůli pocitu vlastenectví nebo cti, za to ale nestojí. Jak málo lidí si vojáky představuje jako reálné, individuální osoby a né jen čísla ve statistikách. Každý voják na jakékoli straně měl svou rodinu, své sny, plány a svůj život. Za co vlastně všichni ti lidé umírali? A stálo to vždy za to?... celý text

Dobrodruh 2020, Katherine Rundell

Nepřečetla jsem úplně celou knihu, tudíž nehodnotím hvězdičkami. I přesto jsem přečetla dost na to, abych řekla, že kniha je povedená - a pro děti obzvlášt. Postavy jsou zajímavé, sice mi přijde, že na děti jsou možné až nepravděpodobně vyspělé - kolik toho věděli o prostředí, živočichách atd. Sice tam bylo řečeno, že jedna ta holka odtamtud trochu pochází, ale i tak...nepřišlo mi to moc pravděpodobné, ale chápu, že aby se tam něco dělo, tak museli být schopnější. Líbilo se mi, že to byl opravdu hodně dobrodružný příběh, a hlavně se při čtení člověk i něco naučil, co by se mu mohlo hodit pokud by náhodou uvízl sám na nějakém opuštěném ostrově. Celkem mě to tedy bavilo, postava Dobrodruha mi přišla cool a zajímavá, ale ten příběh mi možná přišel přeci jen trochu delší než by mohl být a u konce mě to už ztratilo - Ale to vůbec neznamená, že ta kniha je špatná, naopak si myslím, že je vlastně vzhledem k žánru nadprůměrná a pro děti víc než vhodná, a i ty vztahy tam fungují a jsou zajímavé .... až budu mít náladu, tak se k ní zase vrátím a zavrtám se víc do džungle, ale zatím mi stačí jen takový malý výlet, který jsem čtením absolvovala.... celý text

Falešná nevěsta 1994, Christine Rimmer

Za prokletými zdmi 2022, Lauren Blackwood

Tak tahle kniha zněla opravdu strašně moc slibně, ale nakonec mě vcelku dost zklamala. Na jedno přečtení to asi ujde, ale pořád z toho mám takové hodně smíšené pocity. Jde o to, že člověk má během čtení ustavičně pocit, že se motá v jakési slepé uličce, že tomu chybí ta potřebná jiskra, nebo nějaký větší směr. Já nevím, možná tím chci říct, že z toho bylo cítit, že se jedná o debut....ale spíš mi to prostě jenom nesedlo tak moc jak jsem doufala. Chci to teda uvést na pravou míru - ta kniha má co nabídnout. Minimálně ten začátek, popisy prostředí - je i celkem kreativní co se týče nějakých nápadů - dům uprostřed pouště, který je v podstatě něco jako lednice, i ty amulety byly celkem cool, nebo ty proměnlivý pokoje - nebudu lhát, že jsem si neužívala vztah mezi Andromedou a Magnusem...u většiny jejich hlášek jsem se bud stupidně culila nebo potutelně usmívala. Ten jejich vztah byl na tom všem asi nejlepší, ikdyž jsem z něj neměla ty vibrace Jane Eyer, ve které jsem asi doufala. Mně se celkově ta kniha tak jako špatně hodnotí, na jednu stranu se mi líbí autorčin přístup k postavám, které jsou potrhlé takovým zvláštně kouzelným způsobem, to romantické tokání se mi taky líbí, i když asi není tak komplexní jako v původní verzi Jane Eyer a ty zádrhle tam intuitivně cítíte, ale zase to není špatně odvedená práce a ten jejich vztah mě bavil. Zakletý dům byl taky ok, zajímavé prostředí kolem....ale i přesto, že jsem musela ocenit autorčin styl psaní, její kreativitu a i další věci - tak mě ta kniha prostě začala ztrácet, až mě to úplně přestalo bavit číst a přeskočila jsem na konec, který mi podle těch zápletek nepřišel zas až tolik uspokojující....ale možná mi jen začíná menší čtecí krize, každopádně se v tom úplně asi nevyznám, ale určitě nemůžu říct, že by se mi kniha jednoznačně líbila.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Ehm, po téhle autorčině knize, mám trochu výčitky svědomí za to, jak jsem na její adresu uštědřila hned několik nelichotivých poznámek o jejím stylu psaní, přístupu k tomuto žánru, unylosti a nenápaditosti jejích příběhů, které většiny lidí uctívá jako nějaké modly. No a Duch domu Ashburnů mi v tomhle mém mínění tak trochu nakopal zadek - což se mi nepřiznává zrovna snadno. Jako samozřejmě si stojím za vším tím co jsem řekla o jejích jiných knihách a nic z toho bych nezměnila, ale musím být do budoucna opatrnější a neházet všechny její knihy do jednoho pytle, jelikož ta kvalita se u nich výrazně liší. Zároven to neberte tak, že by mě tahle kniha vyloženě nějak odpálila, taky k ní mám mnoho připomínek a určitě se nechystám psát autorce kajícný, omluvný dopis s tím jak jsem se o celé její tvorbě kolosálně mýlila - ale tato kniha je zcela utčitě v top trojce knih od Darcy a já jsem si její čtení strašně moc užila. Ta kniha na mě působí daleko víc vyrovnaně a hlavně propracovaně než ostatní knihy ze série. A já si říkám, čím to je....to po úspěchu prvního dílu začali na autorku tlačit s termíny vydání a proto jsou ty ostatní knihy vždy takové jak na půl cesty...já fakt nevím, ale snad poprvé od Darcy jsem měla pocit, že čtu opravdu plnohodný duchařský příběh, kde alespon většina věcí dává smysl a vše sedí na svém místě. Jako fakt jsem tomu nemohla uvěřit, tahle kniha je v tolika věcech povedenější než její nástupci - postavy jsou zajímavější a prokreslenější, nebo aspon teda hlavní hrdinka, duchařský příběh dává smysl, je nápaditý a opravdu hodně intenzivní a charismatický. Dům je velkolepý, mnoho scén vás dokáže i postrašit nebo aspon vyvolat nedůvěru nebo úzkost. Celé je to napínavé, postupné odkrývání není překombinované a je dobře budované - líbily se mi proměnující obrazy, nápisy na zdech - celkem klišoidné a ohrané věci v tomto žánru, ale tady to bylo pojato po svém a dávalo to příběhu smysl. Dům, který září v pátky jako maják, umírající les kolem...vše to u mě fungovalo. I ten způsob vraždy nebyl jen na krvavý efekt, ale měl své opodstatnění - reinkarnace čarodejnice? proč ne - i ty popisy přízraků a domu byly daleko pečlivější a prokreslenější než jsem u autorky zvyklá. Za mě teda příjemné překvapení, nakonec jsem jednu hvězdičku přeci jen odtrhla za ten rádoby twist ze zlým utajovaným dvojčetem. Myslím, že se to dalo udělat líp, Edith mohla být prostě ta zlá a nemuseli jsme tam mít nějaký dvojče, který se zase vynořilo jakoby odnikud, jen aby kniha na poslední tři strany měla záporáka - takovýhle přístup mě nebaví jak ve filmech tak knihách, ale tady jsem ochotná to tolerovat víc než u jiných knih o domech, jelikož mi přišlo, že to přeci jen dávalo větší smysl, než u jiných děsivě nereálných Darcy konců, a v těch novinách se přeci jen zminovali, že tam bylo pět obětí, což tak úplně už od začátku nevycházelo, a i to s upáleným tělem bylo trochu divné,...takže tak. Pokud Darcy tak tuhle knihu můžu opravdu doporučit, těch 80 procent je opravdu naprosto zasloužených...líbil se mi i ten nápad s tím, že A najde přátele a stane se takovým novým strážcem majáku, za mě velmi příjemné zakončení. Takže za mě Darcy určitě nemá stoupající tendenci, prostě nějaké její knihy za to stojí, nějaké moc ne, a ty další vůbec.... celý text

Sestřička 2020, Katie Alender

Jako já věděla, že po té sérii hodně podařených duchařin, se to musí zase zlomit, ale až takhle bolestivé probuzení jsem teda nečekala... Sestřička je bohužel vcelku dost nevýrazný, laciný a nezáživný horor, nebo spíš rádoby horor, který působí spíš parodicky, a jediné co vám způsobí lehce zneklidnující pocit, je jen ten fakt, že někdo z vašich blízkých může mít skutečně nějakou závažnou psychickou nemoc a vy se s tím musíte nějak vypořádat, přičemž to není vůbec jednoduché a né každý to zvládne. Ale to stejně není nic co by se v knize nijak zvlášt řešilo, je to tam spíš jenom naznačený, asi jako něco co stejně nikdy nepřijde. Co jinak dodat - můj subjektivní názor je, že ta kniha nemá moc čím zaujmout nebo co nabídnout. Hlavní hrdinka je sice fajn, ale knih s hlavní hrdinkou co je fajn je prostě, většina, zápletka ta zápletka by mohla být slibná, ale musela by být jinak zpracovaná, romantická linka je zase jeden velkej trn v oku, prostě jedno velké AU. Postavy se chovají na ránu častěji než v jiných knihách, hodně věcí tam nedává smysl, ty vztahy mezi postavami jsou taky celkem děs běs. Jako sice ocenuju tu zápletku s Megan, která nebyla tolik předvídatelná, ale knihu to stejně nezachrání. Tečka... celý text

Neohlížej se 2022, Ben Cheetham

Jedná se o fajn mysteriozní jednohubku, horor ani tak ne, spíš bych to nazvala jako takovou lehce znepokojující knížku, sem tam s malým záchvěvem mrazení...ale určitě jsem četla i hororovější knížky. No s touhle knížkou i přesto, že se mi jako celek líbila, mám přeci jen trochu problém. Nebo spíš jsou tam věci vyvolávající asi zbytečně moc otázek za mě - To s Heloise na konci mi nedávalo vůbec smysl, nevím no.....žádné vysvětlení ani náběh, proč ta stará divná babča chtěla pořád Adama líbat, to taky nechápu...nebyla ona nějak posednutá Heloise, nebo já nevím, mě to prostě nedává smysl. A jako chápu ona ta knížka má takové jako lehce smyslně kořeněné pasáže, kdy si manželé užívají techtle metle tam a tam, nebo vzhledem k té historii nahých karnevalů - ono i v téhle době se tam na můj vkus zbytečně moc svléká. No prostě chci tím říct, že ta kniha byla občas tak jako zajímavě okořená, pokud se budu vyjadřovat trochu víc abstraktně. Adam a jeho pomalé probouzení z celibátu má chut dráždivé skořice, se zajímavě trpkou chutí a přitom tak smyslnou, že je možná někdo v domě špehuje při ,, nepravostech", ta linka s paranoidním Adamem jenž začne podezírat vlastního syna, možná z vraždy je jako silný, hořký pelyněk a bolehlav, jenž vám nedá spát...a co pak třeba chut soli připomínající všeobjímající moře, děsivě ledové i konejšivě osvěžující obětí. No a celkový motiv kniha - jak už název napovídá - Neohlížej se....jít dál, naučit se žít znovu, vážit si toho čeho máme, a radši nevyhrabávat kostlivce ze skříně at jsou sebehorší...protože jít dál, znamená neohlížet se zpět, neznamená to, ale bohužel, že zapomenete...konec opět takový nejednoznačný, ale to bylo fajn.... celý text

Tajemství pramenů 2022, Jennifer McMahon

Kniha mi opět neskutečně sedla, někdy si říkám, jestli nejsem pro tenhle žánr až příliš zaujatá, ale pak mi dojde, že je tu pořád Darcy Coates a její prokleté domy... takže pořád tenhle žánr zvládnu hodnotit i celkem objektivně, nebo se o to aspon snažím. ¨ Nebudu to dlouho okecávat - kniha je opět plíživě atmosferická a opět mě totálně dostala a uhranula mě, dodávat, že by bylo skvělý to vidět jako film je asi úplně zbytečný. Vždycky mě dostane to jak mě každá z těchto knih dostane jiným způsobem a i je jinak pojatá nebo návyková. Tajemství pramenů má vše co by taková kniha měla mít a i něco navíc, jen se tu nedočkáme žádného jasného rozuzlení, proč se to všechno vlastně děje, myslím to s tím jezerem, kdy to vlastně všechno začalo atd. Být to jiný žánr tak jsem z toho asi trochu nevrlá, ale v tomto žánru jde především o tu atmosféru, pojetí příběhu, nejednoznačnost a znepokojující pocity - takže to beru. Kniha mě opravdu neskutečně bavila, a užívala jsem si každou její stránku. Líbilo se mi celkové pojetí příběhu, promítající se minulá linka byla naprosto zdevastující, a nevěděla jsem jestli chci číst víc tu z přítomnosti nebo minulosti. Veškeré popisy od prostředí, pocity nebo postavy byly naprosto hmatatelné a živé - tak, že se vám dostanou hluboko pod kůži. No prostě duchařina jak vyšitá, parádní horor a já vlastně nemám slov... ta kniha byla v mnoha směrech prostě odzbrojující, jedinečná a i tomu konci nemám co vytknout.... celý text

Kill Creek 2021, Scott Thomas

Čím víc jsem kritizovala knihy Darcy Coates za jejich unylost, nenápaditost a celkovou plochost žánru, tím víc jsem se sebe sama ptala, zdali existuje knížka, která by má očekávání od tohoto žánru splnila, a dala mi to co jsem chtěla od Darcy a jiných spisovatelů tohoto žánru. A ano, tahle kniha to všechno splnuje... a ještě překvapivější je, že jsem to vzhledem k rozpačitým komentářům ani nečekala. Takže ...Kill creek je esencí tohoto žánru. A pokud po mě chcete, abych vám popsala co je pro mě mysteriozní, moderní horor...tak je to přesně tato kniha. Ale chci se vrátit k Darcy a jejím knihám. Jde o to, že Darcy píše přeci jen jinou literaturu, která určitě většině lidem sedne víc - po vzoru prázdné efektivity, ve svých knihách prolívá krev, má tu krvežíznivé duchy s profláknutou minulostí, jednoduché postavy a i celkem primitivní zápletky - její knihy jsou tedy takové jednohubky tohohle žánru, a i když zdaleka nedokáží navodit potřebnou atmosféru nebo prodat jejich příběh, pořád chápu proč i přes jejich né tak velkou kvalitu, je lidé pořád čtou. Kill creek není pro každého, vůbec bych se nedivila, kdyby fanoušci uctívali Darcy Coates a tuhle knihu popsali jako nudnou, rozvleklou a o ničem - Kill creek je specifická a přitom klasická kniha, ale tyto dvě rozdílné poly umí neskutečně dobře vybalancovat, a t tak že ortodoxní fanoušci strašidelných domů dostanou to co chtějí, a ti co volají po originalitě to dostanou taky. No nebudu tu rozpitvávat děj, nebo tak, ale kniha je prostě nehorázně dobře napsaná. Je čtivá, líbí se mi přirovnání až skoro k básnické mluvě, umí dobře vystihnout atmosféru a popsat místo - já vlastně nevím co knize vytknout upřímně. Ta kniha je tak úplná a komplexní, že mám pocit, že tam všechno do milimetru naprosto zapadá. To mě na knize fascinuje nejvíc jsou postavy - ty jsou totiž téměř hmatatelné, a právě tím jak jsou nedokonalé si k nim cestu najdete celkem rychle a na každém z nich si něco oblíbíte. Ono celkově to pojetí hororu je tu o level výš, než by se na první pohled mohlo zdát, autor si tu pohrává s novou neotřelou myšlenkou, která dává smysl a přitom navozuje zcela novou tíživou atmosféru - Dům strašidelný nebyl, ale stal se jím díky lidem co věřili, že strašidelný je, Domu něco obětuješ a on ti dá naoplátku to co nejvíc chceš...nebo to, že dům pořád potřebuje pozornost jinak chřadne... To bylo opravdu neskutečně osvěžující pohrávat si v tomto žánru zase s novou myšlenkou...navíc ten styl psaní tomu opravdu dost napomáhal, tím že autor je scénárista jako by ty scény ze stránek přímo vyplouvaly na povrch...asi nemusím dodávat, že jako film byl by to naprostý fanouškovský orgasmus, obzvlášt pokud by tvůrci využili všech těch příležitostí co tenhle příběh nabízí. Jako co víc dodat,tohle je kniha, která tenhle žánr dokáže prodat a to hned několika způsoby...ta kniha mě neskutečně bavila, fascinovala, byl to prostě od začátku do konce opojný pocit to číst.... celý text

Deníček psychiatričky 2021, Anna Moricová

Přečteno na jeden zásah, kniha mi neskutečně sedla do nálady a vlastně mi i o dost zlepšila náladu. V mém životě se ted muselo samozřejmě všechno podělat najednou a na povrch začaly vyplouvat i věci co už jsem myslela, že mám úspěšně za sebou. Ale díky téhle knize už to nebudu tolik kriticky a nepřipadám si jako totální smolařka. Ona autorka má totiž v mnoha věcech zatraceně pravdu a všechny ty věci do sebe prostě zapadnou a vy si řeknete - no, jo ono to tak fakt je. I tím, že je autorka introvertka je mi velmi blízká, občas, nebo ted bohužel dost často si připadám jako osamělý, neohrabaný introvert víc než kdy dřív, což se mi vůbec nelíbí - ale opět, díky této knize jsem si uvědomila, že tyhle pocity necítím jenom já a tudíž nejsem nějaký divný mimozemštan, který je předurčen k smolnému osudu. Takže autorce paní doktorce, chci opravdu upřímně poděkovat. Vaše kniha mě zase nakopla a díky ní se cítím konečně klidnější a uvolněnější. Vezmu si z těch rad ponaučení a myslím, že to bude určitě k lepšímu. Jinak pro mě bylo zajímavé už jenom to, podívat se do prostředí psychiatrie. Skvěle, upřímně napsané, nechybí tomu vtip, ironie ani duše. Doporučila bych přečíst všem kdo se cítí pod psa, nebo je zajímá co dělají psychiatři.... celý text

Brumbálova tajemství: Filmová magie 2022, Jody Revenson

Nelíbil se mi ani film a ani tato kniha. Pár fajn nápadů, to že jsou tam fotky z filmu nepovažuju za bonus to je prostě normálka. K těm nápadům - líbilo se mi, že se tam mluvilo o navrhování kostýmů, u některých šlo o velmi zajímavé propojení s postavou nebo jejím příběhem a vývojem. Zajímavá byla také scénografie... když herci mluvili o svých postavách tak jsem si jen u většiny z nich říkala, že musí mít opravdu velkou fantazii. aby to tam viděli, protože pro mě jako pro diváka skoro žádná z těch postav nemá charakter delší než na dvě věty... tak jsem si říkala, jo je to hezký, že tu postavu ta vnímáte, ale spíš si myslím, že si jí tak samy v mnoha případech okořenili, aby vůbec měli o čem mluvit, jelikož scénář tu byl prostě moc líný, aby nám ty postavy jakkoli prodal. To, že má kniha tak málo textu považuju za jasný úkaz toho, jak prázdný celkový příběh vlastně je. Nejvíc jsem doufala, v to, že po přečtení pochopím nějaký tvůrčí záměr, proč se rozhodli pro tento pro mě naprosto nepochopitelný a divný příběh, ale nikde jsem ho nenašla, spíš mi přišlo, že ani sami tvůrci knihy vlastně tak jako tápou o čem vlastně psát, a jen opakují stokrát omílané. Jako fanoušky tohoto světa to asi potěší, koupí si knihu za skoro 500 až 600 kč, budou tam mít pár samolepek, které si budou moct přilepit na penál nebo já nevím kam, a budou tím moc stvrdit jak zatvrzelý a věrní fanoušci jsou, ale ta kniha - pokud se vám nelíbil film, se vám prostě asi úplně taky líbit nemůže. Jako nějaké věci vám třeba lehce osvětlí, nebo vás překvapí jak moc tvůrci přemýšleli nad volbou kostýmů...ale ve výsledku to ten dojem z filmu prostě nevylepší a nezaplní tu jeho neskutečnou prázdnotu. PS: Ono ve výsledku ani jako divák nemůžete nijak zvlášt ocenit ty drobnosti, které se do filmu nebo knihy snažily autoři protlačit, jelikož ve filmu nefungují ani základní věci, kdyby fungovaly, tak se budu ráda hrabat v tom, proč má Mlok takový a makový kabát v jednom a druhém dílu, ale ve výsledku prostě vím, že to k ničemu není. Snaha se sice počítá, ale není to tak viditelné, aby to z filmu udělalo lepší film. Akorát to opět dokazuje jen to, že bez dobrého scénáře a nápadu se to prostě neobejde.... celý text

Dům tajemných stínů 2022, Darcy Coates

Za mě asi zatím nejpovedenější Darcy Coates. Celkově mi to přijde takové lépe zpracované, příběh je sám o sobě také velmi zajímavý a celkově je za mě kniha určitě povedená a doporučuju ji. Dům tajemných stínů je svým zaměřením taková nejvíc klasická duchařina a možná i proto mi ten námět tak sedl, dýchala z toho takováta staromilská atmosféra, okořeněná o prvky z Purpurového vrchu, včetně melancholických a gotických tonu, a v neposlední řadě také romantiky, která tu má velmi výraznou roli - né že bych jí já nějak extra prožívala, jako třeba v jiných podobných knihách, ale minimálně musím uznat, že Sofie se mi jako postava zamlouvala, a pan Argenton sice sám o sobě nebyl tak charismatický jak jsem doufala, a mnohdy se nerozhodoval zrovna rozumně, ale v kombinaci se Sofií jsem jejich vztahu fandila. Ostatní postavy teda taky nejsou nijak prokreslené, i přesto, že těch postav tam je v celé knize dohromady tak 20, což vnímám celkem jako chybu, ale u konce už se to lepší - Elzie už má taky nějakou osobnost atd. No, určitě chci tady pochválit ty nápady ohledně zpracování toho domu, děsivý les s kostrami, sám pán Stínů mi také přišel docela děsivý, červené dveře a zrcadlení a další. Tentokrát k tomu Darcy konečně přistoupila více kreativně a zapracovala tam i velice zajímavé nápady, které se tam ale hlavně i hodily a dávalo to smysl.Díky tomu celé to místo působilo hned o něco živěji. Zápletka za mě byla také povedená a dávala i smysl, i když mi přijde trochu hloupé, že za celou tu dobu někoho z předků nenapadlo hledat pomoc nějak efektivněji, jako nevím... nebýt Sofie, tak jsou v tom baráku ještě ted. Možná, že bych si představovala i méně veselý konec, vzhledem k té bezútěšné zápletce a tak. No nebudu lhát ta první půlka mě bavila určitě víc, vlastně moc nechápu proč je kniha tak objemná, jako mě bavily i ty části, kdy se jen prochází po domě, pijí čaj atd. Ale ono se to tam potom začalo neustále opakovat a člověka to už začalo trochu vytáčet, i když ten nápad se Sofií, že poté co přemohli netvora tak s ní už nebude chtít manžel být mi přišel celkem pochopitelný a zajímavý, ale jak říkám - když už po 120 čtete jak si postavy dávají čaj, ošetřují se dohadují se, a neustále se o něco nebo někoho strachují, tak vám to začne lézt na nervy. Ta druhá půlka knihy má taky své nápady, a vlastně se mi líbí, že Darcy se pokusila o komplexnější příběh...ale nemám ten pocit, že zrovna tady by to bylo zapotřebí protahovat na tolik stran, všechno v té druhé půlce bylo nápadně podobné té první, takže to prostě splývalo, a butilo to k tomu pasáže přeskakovat. Jinak za mě ale velmi solidní duchařina, má sice své chyby, ale je pravda, že ze všech knih od Darcy je pro mě tahle asi nejpovedenější.... celý text

Záhada domu Marwicků 2021, Darcy Coates

Záhada domu Marwicků už pro mě po druhém čtení moc velká záhada není. Pořád je to záživné a dobře se to čte, ale přečíst si to znovu už by bylo asi celkem zbytečné. Takový solidní průměr od Darcy....... celý text

Dům za zdí 2016, David Mitchell

Tak opět přemýšlím, jak to celé uchopit. Tahle kniha je prostě svět sám o sobě, je specifická, je jako jízda po dálnici bez možnosti použít brzdu, jako děsivý dětský sen s čarodějnicí, která vás chce sežrat, jako mlžná neproniknutelná zahrada, u které může váš každý krok do neznáma znamenat jasný konec, nebo nový objev. A v neposlední řadě je to celé jako horečnatá noc, ve které duní hlasitý hudba, nebo je naopak naprosté vzduchoprázdné ticho, je jako první a poslední výlet na tripu, jako děsivý zvonivý smích člověka, jenž zahodil za jednu noc zábrany a zítra bude litovat tak padesáti věcí. Jak říkám ta kniha, je prostě hodně specifická....dalo by se říct i docela dost abstraktní a zvláštně ztracená, nezakotvená a neuchopitelná. Mě kniha sedla, neříkám, že všechno co se tam dělo, se mi líbilo. Konec byl pro mě opravdu hodně rychlý a překvapivý... ale v tom smyslu, že jsem úplně nechápala co se tam vlastně děje. Postavu M cením, ale ráda bych o ní věděla víc, k jakému kultu vlastně patří, jaktože je nesmrtelná a nemusí nikoho zabíjet. Prostě mi z hlediska nějaké výstavby děje to nedává smysl, ta postava tam za celou dobu nebyla...netáhl se k ní žádný provázaný provázek s nikým z jiných postav. A nebo jsem to prostě špatně pochopila, ale za mě konec NE....a trochu mi sráží počáteční euforii z knížky. Začátek jsem si vysloveně užívala - taková kombinace Černého telefonu, kde se duchové snaží varovat budoucí obět - ,, ta zbran je dole ve škvíře!", a jak jinak než Coralína - nejdřív se jí nechce odejít, nový svět je báječný, skvělý...ale skutečnost je jiná, někdo chce pozřít její duši - někdo kdo se vydával za blízkého člověka, všechno kolem se začne rozpouštět atd. Ta kombinace byla velmi atmosferická, a byla taková i kvůli autorovu stylu psaní, který dokázal popis domu, hostince, postav a situací náležitě prodat...plíživá atmosféra, jenž se vsakoval do zdí a starých koberců. Kniha byla plná detailů, narážek na minulé oběti a skutečně byla i velmi věrohodně propojená - do určitého bodu. Všechny postavy byly zajímavé, nejvíc se mi zamlouvala Sal a její sestra. A naprosto mě fascinovalo když sourozenci začali dělat ty iluze - viz. párty v domě, nebo hospoda. To bylo tak naprosto dokonalý, perfektně napsaný a uchopený. Už jen díky těm scénám ta kniha za to stojí. A vidět to jako film tak asi dostanu infarkt. A ted už bohužel k negativům . ze začátku je ten neustále se opakující motiv velmi silný, záživný, zajímavý - postupem času, když už asi po páté čtete o scéně s vysáváním duší, tak začínáte trošku propadat flustraci. Možná, že to chtělo zkrátit počet obětí, místo toho tam dát třeba kapitoly ze života sourozenců - aby ten konec s jejich vztahem nepůsobil tak uměle. Zrovna z těch dvou ,, psychopatů" se dalo vytřískat mnohem víc. Navíc se vám nečte pořád dokola snadno o tom, jak se seznámí s nějakou celkem sympatickou postavou aby jí potom hned někdo killnul, a takhle se to opakuje fakt hodně často. Jako jasně drží vás to v napětí, kdo z těch dotyčných vyvázne, ale když jste v půlce knížky a zbývá ještě nějakých 100 stránek a víc, tak vám dojde, že asi těžko dotyčná osoba uteče..... Podtrženo sečteno - kniha je v mnohých částech atmosferická jak statická elektřina, ke konci, ale ztrácí dech, neustále se opakující pasáže, začnou být lehce nadbytečné a přestávají bavit. No a ten konec je za mě, prostě tak trochu průser, po mnoha stránkách - tak jako zrychlený, nezasloužený...prostě opět NE. Jinak je kniha ale velmi dobrá, a pokud si libujete v tomto žánru, tak říkám - jděte do ní. Jako fakt. Podruhé až na pár pasáží je to asi zbytečné ji číst, ale i tak vlastně kniha předčila v dobrém má očekávání. Vzhledem k tomu, že mám pro tento žánr slabost, dávám 4 hvězdičky, jinak více objektivně by to byly jen tři. PS: Za mě by kniha měla plný počet hvězdiček, kdyby tou kdo to všechno vyřeší byla právě Freya. Když se objevila tahle osobitá novinářka s vazbami na minulou obět, tak mi to tam sedlo jak prdel na hrnec a řekla jsem si - TO JE ONO. To jak šla do té hospody, pomohla jí sestra. Za mě ta kniha měla končit tak, že Freye se podaří z domu utéct, celých dalších devět let už věnuje skutečnému plánu pomsty, získává si informace o dvojčatech, ověřuje fakta - skrz její vyprávění bychom mohli dostat i flešbeky z dvojčecího života třeba z nalezených dopisů, komunikací se svědky, a ty jejich postavy tak mohly dostat o level výš. A nakonec by se tam Freya za těch devět let vrátila jako bohyně pomsty a strhla by se závěrečná bitka. Podle mě by to dávalo daleko větší smysl, než to co jsme dostali na konci.... celý text

Zahrada tajů 2022, Anna-Marie Howell

Nejsilnějším motivem tohoto příběhu je nahlížení teprve dvanáctileté Kláry na válku. Její snaha vytěsnit cokoli co by mohlo mít zlý dopad na ní a její rodinu viz. třeba dopis, je velmi zajímavá pointa, která člověku připomíná jeho vlastní strachy a potřebu nepříjemné věci spíše odkládat. Díky Kláře je ovšem jasné, že tento postup stejně nikam nevede, ba naopak nás ještě víc stresuje než samotné objevení pravdy. ... Prostředí spolu se zahradou a skleníky se mi opravdu velmi zamlouvalo. Nápad s tropickým ovocem knihu opět obzvláštnil. Když přihlédneme k tomu, že se jedná převážně o knihu pro děti, tak mi přišla uspokojující i ta detektivní linka se ztrácejícím se ovocem. ... Občas mi teda nedávalo moc chování některých postav smysl. Třeba proč vůbec existují tak striktní a omezená pravidla, která napsala paní Gilbertová na tu tabuli. Kdyby byl hrabě nějaký hrubián, pitomec, nebo nějaký osamělý tragický muž, tak by to dávalo daleko větší smysl. Stejně tak jsem moc nechápala proč tam autorka pořád připomínala, že Will kašle, když to beztak nikam nevedlo. Takových věcí je tam víc, ale celkově se mi kniha moc líbila. Nelíbilo se mi jak rychle všichni obvinili malého Willa z krádeže aniž by ho třeba pořádně vyslechli. Konec se mi ovšem líbil. ... Je to taková kombinace detektivnější a méně mysteriozní Tajemné zahrady.... celý text

Popelčina kletba 2011, Krystyna Kuhn

Musím si tady postěžovat - psala jsem nehorázně dlouhou recenzi a smazala se mi, takže to vezmu rychle. Hlavní hrdinka - prostě skvělá, dospělá na svůj věk. Vadila mi sice její posedlost Nikolajem, ale jako chápu, jako jediný se tam k ní choval dobře a byl přece hezký ne. Nehledě teda na to, že to byl vcelku blbec. Aspon za mě. Bavili mě její myšlenkové pochody, trefné, plné černého humoru a sarkasmu. Takže za mě hlavní hrdinka asi nejsvětlejší bod knihy. Internát - dobrá atmosféra, slušně popsané prostředí. Prostě ok. Spolužáci - nemůžu, prostě je nechápu a asi nepochopím. Měli by je zavřít, všechny. Meg je strašná, chladná kráva. Pink je vyloženě brutální mrcha. Bastian je zkrátka plastovej Ken s blbýma kecama. A ty ostatní jsou jen tupé ovce, snad ještě krom Emílie. Romantická linka - Nikolaj, nebo jak se ten kluk jmenuje - je pro mě postava bez šarmu nebo charisma. Možná není tak hrozný jako ostatní, ale mě to i tak nestačí. Je to dost velký zbabělec a tupon. Romantickou linku jsem vůbec neprožívala, a byla bych radši kdyby tam nebyla. Námět a příběh - za mě pecka, provedení je už o něco horší viz. ten trochu drhnoucí konec. Ale je to pořád dost zajímavé - historie se opět opakuje a hlavní hrdinka je ted na řadě. Jen mě celkem pobavilo, jak ti pitomci nedokázali ani vymyslet nic nového a jen se opakovali, opravdu velmi kreativní. Kiřin deník - lehce znepokojující, v mnoha ohledech, ale jinak ok. Konec - úplně nevím proč tam vypatlaná Sona na tu střechu vlastně lezla, to chtěla teda Julu shodit? nebo po ní chtěla hodit jen tu cihlu? Jak velký podíl měla teda ona partička na smrti Kiri? A to s Nikolajem, jak pro něj jel Iri až do nemocnice - jako ty holky už by musely tak 20x spadnout, než on by se vrátil z nemocnice a zpět. A to, že je jde zachranovat kluk s nějakou skoro až smrtelnou nemocí - to prostě vyzní hodně špatně. No konec je prostě celkem o ničem. A úplně nevím jestli je dobrý nápad na tom pekelném místě zůstávat. Závěr: Vlastně je to lepší a dospělejší než bych čekala. Je to napínavé, velmi dobře se to čte a bavilo mě to.... celý text

Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Z touhle knihou jsem byla trochu na štíru měla jsem chvíle, kdy by se mě při čtení krve nedořezal, kdy mi tuhla krev v žilách, nebo mi sama kniha pila krev. Musím se přiznat, že jsem čtení chtěla ukončit už asi po 5 stránkách, prostě jsem si řekla, že to není nic pro mě, a nemá cenu to číst, obzvlášt když to už je trochu větší bichle. Jenomže jsem tomu dala šanci a četla dál a přišla hned na dvě věci: Tak zaprvé, námět knihy opravdu nesedne každému, je ohromně specifický v čemž tkví jeho kouzlo i jeho problémy, kniha je za poslední dobu asi nejvíc originální a osobitou knihou, kterou jsem za poslední dobu četla. Ten námět je prostě - no prostě bizár. Nevím jak jinak to nazvat než jako celkem logický, ale dost zvrhlý a místy až nepříjemný příběh, jehož hrdinové nebo postavy jsou svým nevybíravým a depresivním životem přirovnatelné snad jen opravdu k noir postavičkám, jak je známe z filmů. Musím říct, že ocenuju to jak to autorka vymyslela, stvořila takový hororový alternativní svět, ve kterém žijí pospolu, nebo se spíše snaží žít, víly a normální lidé, přičemž víly tu nemají podobu rozverných, roztomilých zvonilek, ale doslova krvežíznivých monster. Nastává tu boj o nadvládu nad těmito dvěma rasami, přičemž se podaří lidem si onen trůn znárokovat, a to tak, že nepřítele, který se v podstatě ani moc nebránil, srazí úplně na kolena a duševně ho zničí. Je tedy otázkou, kdo jsou v tomto příběhu vlastně ty zrůdy? Ano víly sice jedí lidské maso, ale většinou páchají trestné činy nechtěně pod nadvládou svých mocnějších predátorských pudů, ale při čtení jsem nabyla dojmu, že to lidé jsou daleko horší - vždyt co je to za morálku, když své nepřátele sesadí na kolena, těmi nejkrutějšími způsoby, nebo když zabíjí, aniž by k tomu měli jakýkoli důvod. No prostě ve výsledku to poselství není zas tak moc nic originálního, ale originální jsou postupy jak se k němu postavy doberou. Opravdu chci autorce smeknout, že stvořila funkční svět, i když takový, který se mi zas tak úplně nelíbil - ale ten svět byl opravdu živý, ty postavy, všechny co tam bylo, působilo neskutečně živě - a to není vůbec nic jednoduchého, obzvlášž pokud se jedná o prvotinu. A to autorka zvládla asi nejlíp jak mohla. Krom toho si mě knížka také získala od chvíle, kdy se Léto vydávala za Kellerovou, ten vztah mezi ní a Dominikem mi přišel tak jako komicky hořkosladký, a ty dva obrovské smolaře jsem si opravdu oblíbila. Strašně mě bavilo číst, jak se Dominik snaží všechno ututlat, a přišlo mi i věrohodné to jak se k Léto choval zezačátku hodně chladně a nevybíravě. Celkově mi přišlo, že se autorce v knize podařilo z opravdového love hate romance, udělat skutečně velmi dobře propracovanou romantiku, nebo spíše vztah, který dospěl k vzájemnému porozumění a přátelství. A já jim to skutečně věřila, a cítila jsem tam všechny ty jemné nebo více výrazné nuance, které tvořily velmi zajímavou atmosféru a situace. Za delší dobu opravdu vztah, který na to šel hezky pomalu a byl velmi hmatatelný a zapamatovatelný. A to i přesto, že ke knize se už pravděpodobně nikdy nevrátím. Jak už jsem řekla, ta kniha je až obdivuhodně komplexní, ten svět, postavy - všechno to je opravdu zajímavé. Detektivní linka je sakra brutální, ale je hodně nevšední a zajímavá. I tak mi kniha pořád z dost velké části nesedí, a nějaké scény byly velmi naturalisticky nepříjemné - ale věřím, že ostatní s tím mít asi problém nebudou. U konce mi přišlo, že knize trochu schází štáva, prostě mě už tolik nebavila...ale to je spíš mnou, než že by ta kniha nebo ten konec byl špatný.... celý text