knihomolka27 přečtené 445

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Za mě asi zatím nejslabší ze série. Né že by to nebylo vtipné, ale nemělo to takový tah na bránu jako ostatní díly. A Mariino trápení s láskou mě nijak zvlášt neoslovilo a občas mě to i celkem iritovalo.... celý text

Lokaj a já 2021, Valerie Bowman

Mé srdce stále zůstává věrné Bridgertonům, a ani tato kniha jejich prvenství v tomto žánru nepřekonává. Avšak musím říct, že kniha má svoje kvality a jako letní jednohubka je jistě dosti obstojná a ctihodného čtenáře nikterak moc neotráví. Obzvláště pak začátek této knihy považuji za velmi zdařilý skoro až s malými záblesky dokonce nadprůměrného čtenářského zážitku. Žel děj samotný jakožto kniha samotná začíná upadat hned u hlavních postav....jež jsou sice hrdinové sympatičtí avšak poněkud příliš mdlí...stejně jako pokrm jemuž chybí většina koření na chut. A ten zbytek postav vedlejších jenž více stojí za řeč, jsou jen povětšinou archetypy postav jenž chovají se bud jako nepolapitelní hejsci a nebo tajuplní, mlčenliví gentlemani...kontrastně to sice funguje, ale čtenář už je přeci jen lehce přejeden těchto stále stejných poživatin bez alespon lehké příměsi nového koření....jinými slovy už to prostě jako záruka dobré četby, jen samo o sobě nestačí. Sám příběh začne zhruba v půlce jaksi upadat...a čtenářova trpělivost začíná nebezpečně uvadat, stejně tak jeho pozornost a zaujetí příběhem. Erotické pasáže pak působí jaksi nepatřičně a nezaslouženě a jsou tam jenom aby se neřeklo...nebo protože už si bez toho tenhle žánr málo kdo umí představit. Proč se ale tedy tak často stává, že právě u těchto scén mě kniha začne ztrácet jako první? Je to především o nevkusu, zbytečném babrání se v něčem povrchnějším než v něčem co je skutečně důležité. Vždycky přijdou tyto scény bud zbytečně brzo, a nebo jsou příliš konkrétní a spíše než hodnotné romantické četbě se podobají hanbatým časopisům....a ano samozřejmě i Bridgertoni jsou takoví, ale tam je to vše vyváženo vtipem, lepší propracovaností a přichází to v lepších a vhodnějších chvílích. Ke knize nemám důvod se vracet, a i když mě ten koncept celkem bavil, to ostatní mě příliš neoslovilo. I když třeba to se zákony bylo celkem osvěžující a fajn a díky tomu měla Frances aspon větší zajímavost než její romantický protějšem. Ta knížka opravdu není špatná, ale vadí mi celkově její naivita ohledně hraní rolí sluhů. Chcete mi říct, že ty mamánci rozmazlení co celou dobu žijí v palácích tak jsou z minuty na minutu schopni stát se dokonalými sloužícími - mělo by to mít lepší kontrast, aby to působilo víc věrohodně...takhle si člověk jenom říká - To ti fakt nebaštim.... celý text

Alias Grace 2018, Margaret Atwood

Alias Grace je bezpochyby výjimečná kniha...a to v mnoha směrech. At už se jedná o naprosto věrohodný a podmanivý popis tamějšího života hned několika sociálních vrstev, zachycení prostředí, vůní nebo skoro až básnická hra se slovy. Skoro nejvíc překvapující pro mě, je ale fakt, že kniha o velikosti encyklopedie, je tak zajímavá až skoro neodložitelná. Samozřejmě za to může i detektivní zápletka, která člověka drží v neustálém napětí, ale všechna čest autorce, stvořit takhle objemnou knihu, kterou je radost číst a přečtete jí až neuvěřitelně rychle, je to prostě mistrovský kus. Každopádně ohledně děje.....do nějaké 450 strany knihu bezvýhradně miluju a baví mě každá stránka. To s jakou lehkostí a samozřejmostí autorka o všem píše, je naprosto výjimečné a má to takové kouzlo, že pořád čtete dál. Některé pasáže jsou přirozeně zajímavější než jiné, ale o žádné se nedá říct, že by neměla svou váhu. Grace není těžké si oblíbit a už od začátku věříte v její nevinnu, aniž byste se pozastavili nad tím, jestli je jako vypravěčka vlastně spolehlivá nebo ne. Prostě chcete věřit, že je nevinná a tím to hasne. Pak už stačí tam jenom naznačit linku s doktorem a všechny romantické duše začínají slyšet svatební zvony, bohužel se však zdá, že příliš předčasně. Asi nemusím dodávat, že konec si každý představuje jako zlatý hřeb a odměnu za strávený čas a nějaké to lopocení přes všechny ostatní části knihy, nakonec je ale přeci jen zklamáním, když si člověk uvědomí, že to nejlepší už dostal někde v půlce a konec jeho očekávání moc neuspokojí. to hned z několika důvodů - tak předně i přesto, že se jedná o beletrii je tato kniha realističtější než by se mohlo zdát a tak to co znělo v adaptaci jako slib budoucí romance, nebo jako závazek štastného konce, nakonec ještě končí dřív než to mohlo začít, a vy se jaksi cítíte podvedeni, jelikož jste nedostali to co jste chtěli, nadruhou stranu to k atmosféře knihy prostě sedí a kdyby skončila Grace třeba s doktorem, tak by to oproti zbytku knihy působilo jako pohádka. Nakonec i postavy se ukázaly jiné než člověk očekával. Simon Jordan, který skrz svého seriálového představitele vypadal jako typický romantický hrdina se přetavil v muže lehce nevyzrálého a neustále zkoušeného pouze jeho sexuální fantazií, jež měl k chápajícímu, serioznímu a spravedlivému doktorovi z mích představ přeci jen daleko. Prostě jeho charakter u konce mě trochu zklamal a vadilo mi, že se nakonec zdekoval jako pára nad hrncem a jejich vztah, nebo co to bylo, s Grace zůstal tak nějak nedořešený. Že by byla pravda, že na Grace díky té střepině zapomněl? To by bylo docela sad...ale tak už to chodí, i když i bez ztráty paměti by s Grace pravděpodobně nebyl. Vlastně mě i celkem štve, že nám kniha jasně neodpovídá na tu hlavní otázku, kterou si čtenář pokládá po celou dobu čtení? Je tedy Grace obět nebo vrah? Já se nejvíc přikláním k tomu, že Grace má prostě rozdvojenou osobnost a jedna ta její část vraždí aniž by to ta druhá věděla, což pro mě bylo hodně smutné zjištění a pořád jsem čekala na nějaké větší vysvětlení...jako že to třeba Grace s Jeremiášem hrála nebo tak. Nakonec kdo ví. Úplný závěr je hořkosladký, to že si Grace vezme z nouze muže, jenž jí kdysi potopil u soudu je hodně smutná ironie osudu, stejně jako to, že tam pravděpodobně čekala doktora, který se tou dobou už pravděpodobně oženil s Faith, podle mě. I tak to ale skončilo asi jak nejlíp mohlo, a přesto, že se nejedná o žádný vysloveně romantický konec, je v něm aspon trocha klidu a míru pro Grace....i když zase nevíme jestli ta holka do roka umře kvůli nádoru, nebo bude mít naopak dítě. Takže co vlastně sakra víme? Čím to zakončit? Alias Grace je skvělá kniha, v níž je hodně romantiky, ale ne úplně tam kdebyste ji čekali nebo chtěli, končí tak jak končí, je neuvěřitelně čtivá a jaksi s větším přesahem....ale klid v duši po jejím přečtení moc nečekejte.... celý text

Trnitá řeč 2018, Leigh Bardugo

Pokud se vám líbila Griša, tak by se vám mělo líbit i tohle. I když to teda jsou spíš pohádky jak od bratří Grimmů než od Disneyho. Ale k tomu světu to prostě patří. A já ho i díky tomu zbožnuju. Líbí se mi - ale i mě to občas štve - autorčina originalita, s kterou ke svým povídkám přistupuje. Nejenom, že hrdiny, nejsou typické princezny, nebo krásní princové, ale i jazyk je jiný, a aby toho nebylo málo, tak autorka nikdy nechce, aby její příběhy byly prvoplánové a skončily tak jak si myslíte...což může sice způsobit, že někdy od příběhu nedostanete to co jste si přáli, ale zase nemůžete říct, že vás to nebavilo číst a že jste nebyli překvapení. Díky všem těmto faktorům a kombinacím je tato kniha, alespon podle mě jedinečná a zaslouží si vaši pozornosti. Je to návykové čtení ze kterého cítíte vůni neprobádaných dálek, zárověn se dostáváte do světa drsnějšího, jehož hrdinové sice mají své sny a touhy, ale většinou je radši upozadují, aby nakonec přeci jen našli své místo i v tomto nejednoduchém světě. A mě ten svět skutečně baví, protože jsou v něm věci nové i staré. Ale hlavně se nemůžu nabažit tý mysteriozní až hororový atmosféry, která z každé té povídky na člověka dýchá. A to de autorce opravdu moc dobře, dokonce je v tom mistr...psát tak, aby vám připadalo, že tam skutečně jste. Nemůžu jinak než nepochválit, poslední dvě jsem zatím nečetla, ale asi by mi stačila jenom ta první povídka, abych na tuhle knihu psala ody. První povídka je za mě teda asi nej....ale všechny ostatní mají taky něco do sebe. A ta povídka o čarodejnici měla atmosféru jako hrom.... celý text

Tři anglické lásky 2010, Ivana Mudrová

Naprosto BOŽÍ, opravdu nemám slov...přehledně, zajímavě, čtivě zpracované - s mnohými autorčinými postřehy a doporučením, především co se týká filmového zpracování. Zajímavosti, o natáčení, inspiraci a dalším, které by člověk pravděpodobně hledal jen těžko. K tomu i zasazení do celého kontextu života autorek - jejich neobyčejné zlidštění a přiblížení čtenáři - převážně pak u sester Bronteových. Bylo skutečně potěšení to číst a culila jsem se u toho jako malá školačka. Nemůžu se dočkat až se vrhnu na ty doporučované adaptace a přečtu i další knihy, protože z tohoto světa romantiky, lásky, vztahů, naprosto úchvatné Anglie se mi opravdu odcházet nechce...Doporučuji opravdu všem, koho tento svět aspon trochu zajímá..nenajdete tam sice všechno, což ani nejde...ale to co tam objevíte vás akorát utvrdí v tom, jak jsou tyto díla nadčasová, promyšlená a naprosto podmanivá. A navíc díky všem těm úchvatným fotografiím co v knize naleznete máte chut koupit si nejlíp ted hned letenku do Anglie a všechna ta místa o jejiž existenci jste neměli ani ponětí navštívit. A že jich není málo...ten seznam je zatím nejúplnější se kterým jsem se doposud setkala...takže vám může sloužit i jako neocenitelný průvodce. Především je čtení této knihy ale prostě a jednoduše zábava a extáze pro všechny fanoušky.... celý text

Most duší 2022, Victoria Schwab

Já za sebe nemůžu dát lepší hodnocení. Přiznávám, že pro mladší čtenáře to bude určitě nadprůměr, ale pro mě to je prostě.....Já vlastně nevím jak to úplně popsat....pro mě je tahle série totálně nezapamatovatelná. Z postav mám celkem ráda tak jednu dvě a další mě bud jenom štvou a nebo si je ani nepamatuju. Příběhy jsou takové nijaké bez většího tahu na bránu, vztahy fungují jenom někde a jinde jde jenom o omílání toho samého pořád dokola. Záporáci nebo duchové jsou povětšinou bez větší osobnosti...nejkladněji knihu vidím v jejím cestovatelském potenciálu. I když v tomto díle se ta atmosféra města taky pořád opakuje skoro až do zblbnutí, jako kdyby autorka zkopírovala první dvě věci o Orleansu z googlu a to jazz a průvody. Navíc to, že jsou si knihy pořád - už potřetí - tak moc podobné tomu taky nepřidává. ... Co víc dodat. Knížku jsem před chvílí přečetla, ale v mé hlavě se neusadilo příliš dojmů. Všechno mi tam přišlo takové nijaké, a pravděpodobně za dva dny už nebudu vědět o čem ta knížka vlastně byla. Jediné co mě celkem zajímá je jak vyřeší ten vztah Jacoba a Cassidy....ale vzhledem k tomu, že je to všechno taková pohádka pro dospívající, tak to vidím zase na nějaký přestřelený happy end - a taky mi vadí, že se děj všech knih pořád opakuje jakoby v kruzích, ale neposouvá se to nikam zásadně dál, což by ve třetím dílu už mohlo - pokud tedy autorka neplánuje, že těch dílů bude tak 20. ... Každopádně co se týče postav - Veškeré nové postavy v jakékoli knize z této série - jsou povětšinou jednorázové postavy bez povětšinou zajímavějšího charakteru, jejiž charakteristika se vejde do karikaturní šablony smrknuté do dvou vět. Neříkám, že to tak patří pro všechny...ale pro průvodce, kameramany nebo štáb určitě. Bohužel ani se stávajícími postavami to není žádná hitparáda, Cassidy je pro mě taková nijaká a né moc dobře uchopitelná postava, která se dokáže chovat pěkně hloupě a je dost předvídatelná. Lara je z nich všech nejzajímavější - líbí se mi její zarputilost a vážnost, ale asi bych jí víc ocenila v jiné knize. No a Jacob .... ten mi k srdci nepřirost asi ani jednou a ani nepřiroste, počínaje jeho naprosto hloupou smrtí a chováním malého kluka, konče neskutečnou otravností. Upřímně je mi jedno co s tím klukem bude, prostě k němu nemám žádnej vztah, a myslím si, že vzhledem k tomu, že už je stajne mrtvej tak, že by měl jít prostě dál....vím, je to krutý, ale je to tak. Po všech těch charakterních, vyspělých, tajemných a zajímavých mužských postavách se kterými jsem měla v knížkách tu čest....je prostě pro mě Jacob v tomhle směru takový krok zpátky, a nedokáže si mě svým chováním získat. ... Celou sérii tedy zatím hodnotím takto: Objektivně jakžto čtenář, který ví....že existují daleko horší knihy, a přiklání se k názoru, že je to spíše pro mladší, a že knih v tomto žánru moc není - tak v tom případě dávám sérii hodnocení 5,5 z 10 hvězdiček. Ale jako subjektivní pozorovatel dávám celé sérii jen 4,5 hvězdičky - a spadá mi do nic neříkajícího průměru. A to hlavně proto, že pro mě je série prostě celkově tak trochu bez emocí, pracuje sice s celkem zajímavými nápady, ale nedokáže je úplně plně využít. Motiv cestování je fajn, ale za chvíli se celkem omrzí, to platíé i o postavách a šablonovitých dějích knížek. Taky si myslím, že by si čtenáři zasloužili více postupného odkrývání minulosti a odpovědí na otázky....a v neposlední řadě prostě knížku doladit tak, aby se po chvíli nepodobala spacímu vagonu bez větší atmosféry. Kdyby byla kniha více hororová, pro starší, psychologičtější a propracovanější...tak by to za mě bylo lepší.... celý text

Její konec 2021, Shari Lapena

Určitě nejslabší kniha od Shari. Prakticky nic moc se tam neděje, vše se tam opakuje pořád dokola, až do zblbnutí - takže mě to už úplně přestávalo bavit. Celá zápletka byla celkem bezduchá a v jiných knihách byla zpracována daleko líp.... celý text

Chlapec, krtek, liška a kůň 2021, Charlie Mackesy

Ehm, vím, že mnoho lidí nedá na tuto knihu dopustit...já necítím nějakou zvláštní potřebu jí někomu nějak zvlášt doporučovat. Prostě nemám ten pocit, že by kniha byla něco převratného, geniálního nebo tak. Představovala jsem si to, jako ucelený příběh s nějakým skrytým filozofickým podtextem a nadhledem....což jsem tak úplně nedostala. Spíše než Malému princi se kniha podobá sbírce citátů od Atticuse. Což není určitě špatně, ale také to není úplně to co jsem od toho chtěla dostat. ... Obálka je jedním slovem prostě úchvatná. Všechny kresby jsou krásně osobité, jakoby náčrtové, ale jsou neuvěřitelně čisté, prosté a prostě kouzelné. Za mě tu ale jaksi forma zvítězila nad obsahem, což by filozofové obecně asi slyšeli poněkud neradi. Obzvlášt ten začátek mi přišel takový hodně rozjezdový, citáty nebo motta, takové nijaké, nebo naopak až příliš melancholické. Já osobně dávám přednost spíše příběhů, které se tváří, že jsou pro děti, ale jsou hlavně pro dospělé, ale tím chci hlavně říct, že mám radši když je ten pravý význam knihy skrytý, a člověk si na něj musí přijít sám, a má v té jeho interpretaci volnější ruku. Než když je nám všechno naservírováno pod nosem a je to bráno jako ocelová pravda. Chvílemi to trochu zavání levnými klišé citáty, kterými nás krmí od dětství nebo ve filmech a my je tak strašně neradi posloucháme....ale ano sluší se říct, že některé mají opravdu něco do sebe. ... Druhá půlka knihy je pro mě daleko lepší, a dokáže lépe obhájit existenci samotné knihy. Citáty pro mě dávají větší smysl, kresby jsou taky od stránky hezčí a hezčí...a i ten ,,příběh" je trochu ucelenější. I tak bych si, ale představovala, aby ty postavy dávaly větší smysl, chápu, že tu nejde o nějaké velké prokreslení charakteru...o to ani nejde, ale když už je liška vykreslená jako ta co se stydí, je vážná ...tak by měla dostat taky víc prostoru, stejně jako kůn....prostě mi přišli zbytečně takový nevyužití, narozdíl od krtka a chlapce. A ani si moc neumím představit, že by nějaký malý klučina mluvil takhle, nebylo by přirozenější ho vykreslit jako malého typického klučinu, a né jako nějakého přestárlého filozofa? Prostě mi přijde, že ty postavy a jejich interakce, není až takovou alfou a omegou knihy, jaká by ale měla být...chybí mi tam jejich lepší zapojení. Na druhou stranu musím říct, že krtkova přirovnání života k dortu, je přesně ta provázanost a metafora, kterou bych v této knize čekala na kždé druhé stránce, a né ke každé 10. Nemůžu se zbavit dojmu, že autor používá povětšinou klasické věty, které tak trochu ,, vykradl" z jakékoli první motivační knížky. Chybí mi tam víc kreativních nápadů a pohledů na věc....zaobalených do něčeho co říká životní pravdy, ale jinou, originální a procítěnou formou, která se ale nepřibližuje až příliš patosu. A proto se mi v knize líbily ty nápady s krtkový dortem, ty kresby, nebo chlapcovu ani poloprázdnou nebo plnou sklenicí. Jenomže je jich tam málo, a ještě mín těch co by si člověk zapamatoval. Ale to je můj názor... možná, že v tom ostatní vidí to co mi uniklo, a nebo naopak to co tam vůbec není. Důvod proč autor knihu napsal, je samozřejmě milý sám o sobě a jak jsem už řekla, z grafického hlediska doopravdy nemám co vytknout. Já osobně bych si to představovala víc jako příběh s nějakým klidně i primitivním dějem...a jako jo, dalo by se říct, že tématem téhle knížky je cesta domů...a co to domů vlastně je a znamená. Ale myslím, si že by kniha fungovala líp jako celistvý příběh. A za tím si stojím. Takhle je to prostě milá kniha mot a citátů s větším či menším přesahem....ovšem nic, co by bylo extra nadprůměrné.... celý text

Ostrov strachu 2017, Robert Lawrence Stine

Nakonec je t solidních 2,5 hvězdičky, víc dát ale nemůžu. Řeknu narovinu, že kniha pro mě nedokázala úplně proměnit svůj potenciál, a i přesto, že se jedná o jedno z nejvíc očividných klišé v tomto žánru, tak jsem byla připravená si knihu užít. Začalo to velmi slibně prvních asi 100 stránek je fakt pecka a já si přesně pamatuju jak jsem si v duchu říkala, že to je na jasnejch 5 hvězdiček. Ani nedokážu přesně říct proč. Možná byla hlavní hrdinka mín naivní a na ránu, nebo to prostě bylo líp prokreslený a dával to na začátku větší smysl....každopádně pocitově, jsem prostě věděla, že se mi kniha líbí...že má zcela jistě atmosféru, a právě tou svojí obyčejností všedních dnů jedné zaláskované pubertačky, která prostě jenom chce využít neopakovatelné příležitosti pobýt se svým idolem....no, zkrátka se člověk do příběhu snadno vžil. Asi si i pamatuju scénu kdy mě to tak nějak přestalo bavit...byla to ta scéna s netopýry, kdy mi došlo, že hlavní hrdinka nebude asi tak odvážná jak jsem doufala, a navíc se příběh začal dostávat tam, kam jsem moc nechtěla. Musím uznat, že ten nápad se vzkazy co odkazují na určité hry, byl docela cool....celkem kreativní nápady jak někoho zabít. Ale začala sem si čím dál tím víc všímat autorovi ukvapenosti a toho, že příběh ztrácí v bodě, který by měl být tím nejlepším jiskru. Příběh začal být hodně ukvapený, lidi tam umírali na mrknutí oka...a navíc se žádnou z postav jste nenavázali žádný vztah, dokonce ani s hlavní hrdinku. Co víc na to říct, řekla bych to asi tak, že s každou další kapitolou má kniha čím dál tím víc klesající tendenci, a podaří se jí z 5 hvězdiček skončit na 2,5....z kniha je cítit určitá jednoduchost, která není úplně k prospěchu věci, spíš dělá z postav větší pitomce, u kterých si nakonec budete přát, aby ta jejich smrt byla skutečná....nebo aspon to jsem si říkala, když jsem se dozvěděla, že to byla všechno hra...jaký zvrat....a mě se vůbec nelíbil, včetně toho nastaveného konce s tátu M, který působil jako příběh napsaný na poslední chvíli ve vlaku. Ach, jo...a upřímně přemýšlet o vztahu s někým jako je B, jako hlavní hrdinka má nějaký destruktivní sklony nebo já nevim, protože tohle je jako vážně psych s velkym P. Podtrženo sečteno: Kniha, ke které se pravděpodobně nevrátíte. Zpočátku nadprůměrná, nakonec sjede do jakéhsi průměru skoro až podprůměru...což je samozřejmě sad. Co dalšího je k pláči, jsou samotné postavy, které se u konce ani nechovají moc jak normální lidi...jedinej normální člověk tam byla Geena. Atmosféra ze začátku byla docela elektrizující, ale nakonec se utopila ve svém vlastním hororovém filozofování a duchařských historkách, která sice dokázaly vzbudit zájem, ale nakonec jsme se stejně nedočkali jejich zaslouženého využití. A to, že v domě F opravdu straší? Vskutku jak nečekané. Bohužel knihu nemůžu za sebe doporučit, na to je až příliš naivní, a má kolísavou kvalitu.... celý text

Kdo jinému jámu kopá 2017, Marie Rejfová

Já musím říct, že mě se kniha líbila moc. Celou jsem jí přečetla na jeden zátah, a až na trochu nudnější konec, mě po celou dobu strašně bavila. Sice mi chvílema připadalo, jako bych četla až druhý díl ... odkazy na již řešenou vraždu ve škole, zapojení malé Janičky v ní, vztah mezi detektivem a Josefínou...ale je možné, že autorka nechtěla kopírovat jiné detektivky a rovnou už skočila dějově trochu dopředu, abychom byli ušetřeni toho seznamování, řešení prvního případu...na který jsme všichni už tak moc zvyklí. Takže za mě je kniha opravdu super. S autorkou nás pojí velmi podobný smysl pro humor, takže po vtipné stránce tu není co řešit. Postavy jsou sice většinou archetypy, což je pro tento žánr naprosto normální...ale i přesto, mě stále baví. A rázná kantorka Josefína se ihned katapultovala mezi mé nejoblíbenější postavy. Ta ženská je prostě boží. A kupodivu velmi dobře funguje i její problematický vztah s detektivem. Ovšem ani detektivní příběh není k zahození, a líbí se mi, že v kontextu příběhu vyznívá logicky. A né jenom tak, že postavy všechno najdou náhodou, prostě je to líp propojené, než v jiných detektivkách tohohle žánru. Což je super, i když ruku na srdce...ta detektivní linka tu vždycky bude až druhořadá, jelikož jí vtipy a postavy vždycky zastíní. Ale důležité je, že ta detektivní linka nezaostává a má sama o sobě taky co říct. Co víc dodat...přemýšlím, že si jednou koupím celou sérii.....a už se moc těším na další díly. Jednička pro mě nasadila ladku dost vysoko, takže pokud jsou ty další díly ještě lepší, tak teda potěš pánbů. URČITĚ DOPORUČUJU... celý text

Tunel kostí 2021, Victoria Schwab

Pro mě o něco lepší než první díl...takže asi 3 a půl hvězdičky. Postavy jsou tu lépe vykreslené než v jedničce, jejich interakce taky líp funguje a i přesto, že Jacob je pro mě pořád taková dost zaměnitelná postava, což mi hrozně vadí..tak tu oproti jedničce měl aspon víc vtipných hlášek, ale pořád ve mě nic moc nezanechal. Duchařský cestopis se nám ze Skotska přesouvá do Francie, která je taky cool, ale to Skotsko mi přišlo vykreslený líp, a ta atmosféra k tomu seděla víc. Oproti jedničce je taky dvojka méně čtivá, ale na její obranu musím říct, že se tady toho dělo víc, a bylo to daleko zajímavější než v jedničce. Nepřátelský duch měl konečně nějakou podobu a příběh narozdíl od Vrány v jedničce, a fungovalo to určitě líp. I když si pořád myslím, že některé postavy jsou tu celkem navíc...jako třeba Pauline nebo Adele, i když ta by mohla celkem slušně doplnit tu jejich partičku. Dvojka je teda po mnoha stránkách posun k lepšímu. Každopádně mi moc nesedí ten styl psaní hodně pro mladší čtenáře...ale jako nápad dobrej, je to čtivý, postavy jsou fajn...ale pořád je to takový zaměnitelný, hodně dětský ...třetí díl, nepotřebuju nijak rychle, ale sérii už dočtu. Doufám, že to bude končit třetím dílem. Neříkám, že navštěvování strašidelných míst není zajímavý, ale myslím, že by se to za chvíli stejně už trochu ohrálo...protože je to pořád dost na jedno brdo...ale tak dvojka se nám už nějak posouvá, a uvidíme no. Zajímá mě jak autorka vyřeší ten největší připravovaný drasták téhle série...co se stane s Jacobem? Nechá ho Cass odejí?(nemyslím si), posedne cizí tělo(a koho jako?), znovu ožije, protože se ukáže, že je třeba v komatu(asi nejmín drtivá varianta) uvidíme. Pokud těch dílů bude ale víc tak si to asi nepřečtu...protože na to beztak za tejden asi zapomenu.... celý text

Město duchů 2020, Victoria Schwab

Nemůžu se zbavit dojmu, že mě osobně kniha trochu zklamala. Jako jednohubka je sice hodně fajn, ale nevím proč bych si jí měla nějak extra pamatovat nebo se k ní někdy ještě vrátit. Každopádně pojdme na takovou menší recenzičku... Město duchů je opravdu neuvěřitelně čtivá knížka, jejíž celou sérii byste mohli přečíst klidně i za den...bohužel co se týká děje....děj je v podstatě velmi jednoduchý. Dva duchologové mají dceru Cass, která od doby, kdy na chvíli zemřela vidí duchy a dokáže procházet do jejich světa....spíš do takového mezisvěta, kde duchové čekají na své vysvobození, nebo jsou chyceni ve svých tragédiích. Cass mimo jiné přežila i díky duchovi Jonase, nebo jak se ten kluk jmenuje... a proto jsou pravděpodobně k sobě připoutáni...ale proč nebo podrobnosti se tu stejně nedozvíme. Její rodiče o tom, ale paradoxně vůbec nevědí a tak jim přijde jako dobrý nápad vzít svou dceru během prázdnin na toulky po těch nejstrašidelnějších místech světa...a začíná se Skotskem. Kniha je fajn....prostředí mlžného Skotsko je velmi působivé a láká k navštívení. Tahle kniha je plná všemožných dobrých nápadů....Skotsko, i celkově to fungováí Závoje, stužky jako životy...prostě je fajn, že tomu autorka dala nějakou vlastní podobu, a její kniha má své vlastní originální zákonitosti. Líbí se mi to, že každý lovec duchů má svou spřízněnou duši v podobě ducha...viz J pro Cass, nebo dědeček L...to mi přišlo moc hezký a emoční. Příběh utíká rychle, prostředí je vystavěno uvěřitelně....penzion Konečná je celkem nevyužité, ale i tak zajímavé místo. Bohužel co se týká interakce postav s ní už je to víc na vážkách....líbí se mi s jakou empatií vystupuje třeba Cass k odstranování duchů, i postava L je celkem charismatická...ale hlavní hrdinka a její kamarád mi k srdci nějak extra nepřirostli. Oni nejsou vůbec špatní, to ne...ale nejsou vykreslení nijak zajímavě a i jejich vztahy mi nepřijdou moc uvěřitelné...všechno je hrozně zrychlené, občas to je hodně dětské...konec je dost zvláštní. Nápad s Vránou totálně nevyužitý a skoro o ničem...kdybych to přirovnala k filmu, tak by to bylo spíš takové lepší B...kvalitativně. Z toho důvodu, že mi postavy nepřišli dostatečně zajímavé, jejich vztahy mi přišli docela neuvěřitelné....navíc si nemůžu pomoct, ale přijde mi kolem moderních knížek ted nezvládá romantické linky mezi postavami...já nevím, na mě to prostě nepůsobilo. Ocenuju, že tu bylo docel dost duchů, a jak jsem řekla...Závoj a jeho vykreslení bylo hodně zajímavé...ale zbytek těch věcí byl takový nedodělaný a i lehce bezduchý. Dvojku mám doma tak si jí přečtu, ale nevím jestli sáhnu po trojce. Věkově je to určitě pro mladší, vzhledem k věkové kategorii tomu bohužel chybí i přímo nabízející se hororové prvky...něco tomu chybí.... celý text

Zamilované duše 2013, Stacey Kade

Tohle bude souhrnný komentář ke druhému i třetímu dílu Upřímně si myslím, že by příběhu více prospělo, kdyby to nebyla série, ale jenom nějaká delší jedna knížka...jelikož ten začátek byl stejně nejlepší...dvojka byla z velké části jen taková vycpávková a to samé platí i pro trojku...prostě mi ty dva díly přijdou celkem zbytečné...a umím si představit, že by to končilo to jedničkou. Dvojka i trojka má sice fajn nápady - zajímavý kontrast mezi organizací a jejím přístupům k duchům, a jinými médii, kteří se jim naopak snaží pomoct.... a mělo to i hezké pasáže, ale jako celek to moc nepůsobí jako plnohodnotná kniha, a celkově je to o dost nudnější než byla svěží jednička. Duchů je tam bohužel zase málo, a jejich případy jsou ze stolu smeteny příliš rychle a neefektivně...jednička se svými kreativními nápady uměla pracovat a rozvíjet je, ale ostatní díly v této cestě nejdou a docela selhávají jak v ději v tak v budování vztahu postav. Prostě si myslím, že ten námět není na tři knížky a nebo měl být detailněji zpracovaný... Stojí tedy série za to? Upřímně.....jednička určitě ano, dvojka možná, a trojku jsem dost přeskakovala. Jako celek za mě série funguje tak na 50 procent a bohužel se dostává do snadno zaměnitelného průměru, který s každým dalším dílem přestává čím dál tím víc bavit. A i ta cesta, kterou se nakonec série vydala, nebyla ta ve kterou bych doufala. Nejen, že byla dost prvoplánová, ale bohužel i trochu morbidní...nebylo by lepší to vyřešit nějak jinak.... celý text

Setkání s duchem 2013, Stacey Kade

Setkání s touto knihou pro mě bylo milým překvapením...v tom nejlepším slova smyslu. Mě si kniha opravdu získala, a i přesto, že pracuje s těmi největšími klišé....je prostě boží. Několik takových knížek mám už za sebou, některé ani nedočtu do konce, natož by se mi nějak víc vryli do paměti. Ale po dočtení prvního dílu, jsem měla chut si ho pořídit a mít ho doma, abych se k němu dyžtak mohla vracet, kdykoli bych chtěla...protože mi zkrátka a dobře tahle kniha zabrnkala na tu správnou emoční strunu... A je to z mnoha důvodů... Tak například mi připadá, že je kniha jaksi dospělejší než jiné knihy v tomto žánru...postavy nejsou jen černobílé, docela dost se tam rozpitvávají jejich myšlenkové pochody a řeší se tam i jiné věci než jenom povrchní klábosení a středoškolské problémy...ono to sice těmi problémy začíná, vzhledem k tomu, že postavy jsou středoškoláci...ale následně to proplouvá i k podstatnějším a existenciálnějším věcem. Líbí se mi, že příběh dává smysl, a dva hlavní hrdinou jsou sympatičtí a každý z nich má nějakou charakteristiku, které se drží, ale zároven se i vyvíjí...nepůsobí to ale nijak nerealisticky. ... Čtení jsem si užila, a jsem zvědavá co ještě z tohohle téma autorka vykřesá a jak to vyřeší, jelikož to je přeci jen kapánek ožehavé...a těžko říct jestli to skončí happy endem. První díl nasadil ladku opravdu dost vysoko, tak uvidím jak s dalšími díly... Pokud máte rádi milé a povedené romantické duchařiny, tak určitě doporučuju.... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

DRUHÝ návrat ke čokoládožroutce Mei - a musím říct, že se mi kniha zamlouvala stejně jako poprvé néli o něco víc. Tenhle žánr normálně nečtu a přečtu si tak jednu knihu do roka, takže když už tak je tohle asi dobrá volba. Konečně mám doma všechny tři díly, takže si to všechno můžu přečíst naráz a zhodnotit. A ted k příběhu - pořád mě tam hodně věcí vytáčelo stejně jako jsem roztála u každé popkulturní hlášky nebo narážky na filmy. Nejsem sice zarytý fanoušek Pottera, ale většinu těch filmů na co odkazovali jsem znala, takže jsem sama sebe plácala po zádech. Každopádně Mei je fajn hlavní hrdinka, skrz druhé čtení musím ocenit to jak nedokonalá vlastně je, její lehce skrytá snaha o perfekcionismus, neustále mít věci pod kontrolou tam vyplouvala na povrch a já si říkala, že je pro jednou fajn tu mít hlavní hrdinku, která není jen dokonalá a všechno jí jde od ruky. Travis mě pořád tak nějak vytáčel a Liam byl fajn, začátek jejich vztahu mi sice přišel lehce uspěchaný, ale nebyl to vyloženě ten nasírací pocit, že se to vzalo vyloženě odnikud. Ava se mi jako postava líbila, i když se mi zdá daleko víc nereálná než je Mei, ale taky se mi líbilo, že má vlastní slabinu a na její příběh jsem zvědavá. Samozřejmě ta druhá usmiřovací část mě už lehce vytáčela a lepší byly ty začátky, ale nakonec se to dalo a vyloženě mě to neunudilo. Chování postav sice né vždy dávalo smysl, a některé až sentimentální nebo přeintenzivní prožívání naprosto hloupých nebo všedních věcí mi lezlo krkem, ale prostě jsem asi úplně nikdy nebyla extra zaláskovaná pubertačka, takže nemůžu posuzovat na kolik je tenhle lehce otravný a přecukřený stav pravdivý nebo naopak nadnesený. Závěrem chci jenom potvrdit, že se opravdu nejedná o žádný prúser, spíš naopak mi přijde, že to je vcelku dost čtivá kniha, ve které je možná i víc než se na první pohled zdá, chvílemi je sice lehce hloupá nebo naivní, ale vynahrazuje si to trefným a neokoukaným humorem, který vás asi nenechá úplně chladnými. Né že bych někomu řekla, že tohle je to co si musí nutně hned ted přečíst, ale pokud po knize sáhnete tak si myslím, že by vás asi neměla nebo ani nemohla nějak víc urazit nebo otrávit.... celý text

Palác lží 2017, Erin Watt

Kdo by to byl čekal, že po ultimátně zvrhlé a bizardní Papírové princezně....se dočkáme celkem ucházejícího, sterilnějšího Prokletého prince, a dokonce už i celkem dospělého - v rámci možností - Paláce lží, který si tak trochu hraje na detektivku, a chvílemi se mu to i celkem daří. Dle mého názoru je ale stále nejpovedenějším, a tedy nejneškodnějším dílem ze série...právě Prokletý princ, který je více čtivý a děj se narozdíl od trojky víc posouvá...takže pojdme na hodnocení trojky. ... Nevím jestli se za ty tři díly autorkám změnil sexuální apetit, ale přijde mi...nebo je to vlastně zcela očividné, že tu upustil od svého zvrhlého a tamějšího já...nevím, třeba jim to dali sežrat fanoušci, nebo lidé co knížky cenzurují brečeli zoufalstvím....ale světe div se...v této knize není skoro žádný wtf sexuální scéna. A já tomu vůbec nemůžu uvěřit, nečtu náhodou jinou sérii? Ale dost už....Takže celá trojka se točí okolo vyšetřování vraždy Brook, sem tam se vyštourá nějaké to tajemství, které tak úplně šokující není. Knize určitě nejvíc škodí její zbytečně dlouhá délka. Některé postavy mají opět hodně málo prostoru...přijde mi, že to v tomto dílu platí pro všechny. Postavy se nikam moc neposouvají, a řeší se tu jenom jedna linka s Reedem a Ellou. ... Z Elly by teda dobrý detektiv nebyl...jelikož všechno najde náhodou, nezabijou ji taky jenom náhodou atd. Jejich vztah s Reedem je tu opět především o sexu. Musím říct, že Steve byl teda pěknej zmetek, a nejvíc mě štval jak sví dceři všechno zakazoval...to teda normální nebylo. Ten konec byl takovej urychlenej a i celkem nezáživnej. ... Podtrženo sečteno - třetí díl funguje sám za sebe za všechny ty tři knížky nejmín, je nejnudnější a zbytečně dlouhý, Detektivní zápletka je celkem zajímavá, ze všech dílů je nejdospělejší. Ps: Reed je tu sice dospělejší, ale nechápu proč se pořád musí rvát...fakt mě to štve.... celý text

Prokletý princ 2017, Erin Watt

Rychlorecenze Je druhý díl lepší než jednička...ANO...díky bohu Jsou postavy snesitelnější než v jedničce? Překvapivě...ANO...pořád my nejsou sympatičtí, ale už to aspon není chut vraždit Jsou tu taky WTF momenty, kterými je tahle série vlastně pověstná...ne tolik jako v prvním díle...ale ano jsou tu...bizardní, směšné, divné scény.....East a všechno co se týká sexu, Ella a její ,, útěk", Ella a její panenství..vážně mám věřit, že dva totálně nažhavený lidi na to neskočeš ani ve druhý knize? rvačka s Jordnan, napadení Reeda. A ten konec: přiznávám, že sem nečekala,že se to bude ubírat tímhle směrem..přeci jen vražda těhotný ženský, není to co by člověk v tomhle žánru čekal. Ale je to celkem napínavý. Bohužel ten konec se Stevem je hrozně laciný...ale nechám se překvapit.... celý text

Když se introvertka vdá 2020, Debbie Tung (p)

Milé a příjemné počteníčko...místy sladší než reklama na čokoládu Merci....kéž by byl život v páru jen z půlky takový. Ve skutečnosti si myslím, že těch rozepří ve vztahu mezi introvertním a extrovertním partnerem musí být daleko víc...a né vždy člověk dosáhne oné harmonie jako je v této knize. Ale co já vím...pro mě jsou vztahy jeden velký strašák, takže si jenom představit jak někoho varuju, že dneska prdím víc než obvykle...no představit si to je pro mě těžší než představa, že jednoho dne slezu sama bez pomoci Mont Blanc...pro ty co nevědí, jestli se něčeho bojím...tak jsou to výšky. Chci tim říct, že introvertce v této knize závidím, i když to člověk jako já nerad přiznává...kdo by nechtěl zažít ty roztomiloučké chvilky s někým kdo s vámi chce trávit čas, před kterým můžete chodit po domě jako bezdomovec a on vám na to nic neřekne...jenže i přesto, že možná, že jistá moje část to chce...tak to neznamená, že je to něco pro mě...vztahy, nejsou nutností ...jsou naší volbou. A žít se dá i bez nich...možná, že pro někoho je nejlepším partnerem v životě nezávislost nebo on sám. A jakkoli to možná zní sobecky nebo nepravděpodobně, tak tomu věřím...to jen, že člověk nemusí být při čtení této knihy smutný, že jeho vztah takhle nevypadá, nebo že žádného přítele nebo přítelkyni nemá....pokud to nevadí vám, že nejste ve vztahu...tak komu jinému by to pak mělo vadit? Hold né všichni jsou na vztahy a je introvert a introvert. Jedna věc je nalhávat si, že vám vztah nechybí a druhá když to tak skutečně cítíte...vztahy jsou těžké, ale jen ty za, které vám stojí za to bojovat stojí za to. Takže neudržujte vztahy s tím kým nechcete, nepřemáhejte se, jen protože to po vás chtějí druzí, a nestydte se za to, že nesplnujete to co se od vás očekává. ... Na závěr chci říct, že knihy této autorky vždycky vedou k nějakému tomu zamyšlení. Tak se prosím nezlobte, že tady trochu laicky filozofuju, nebo si vylévám své ,,srdíčko" obzvlášt mi knihomolové a introverti víme jaké to je....být knihomolem a introvertem. A i přesto, že to první je vaše vášen i prokletí vaší peněženky zároven a to druhé je kapitola sama pro sebe...tak bych neměnila. Dál jsem hrdnou introvertkou a vášnivou knihomolkou...bez ohledu na to ..kolik dalších hladovek(protože upřednostním peníze za knížky než za jídlo) mě to bude stát, a kolika dalšími myšlenkami o tom jestli nemám být jiná se budu ještě trýznit...důležitý je, že jako každý mají i introverti své pochybovačné dny, pověstná introvertní nerozhodnost....ve výsledku jde ale především o to, že i přes to všechno je být introvertem vlastně ok...lidi jsme tak důležití, že o nás píšou i knížky :) ... Pokud jste se prokousali až sem...tak vám chci jen říct, že předešlé dvě knihy mi sedly přeci jen o něco víc...prostě s víc věcmi jsem se dokázala ztotožnit, a přišly mi i lépe propracované a nápadité.... celý text

Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

Návrat do strašidelného domu podruhé a naposledy. Už si moc nevzpomínám co jsem psala v první recenzi. Asi něco v tom smyslu, že duo sourozenců mi přišlo otravné...což platilo i tady obzvlášt co se týká malého ustrašeného bratra. Příběh jalový, což se mi taky potvrdilo. Klouže se tu po povrchu zajímavého příběhu, který nedostane šanci svůj potenciál příliš využít. Né vše tu dává úplný smysl, a horor to není určitě....ale jako velmi rychlá a čtivá jednohubka s mysteriozní zápletkou mi přišla celkem dostačující a to i po druhém čtení, když už jsem věděla co a jak. Neohromí, ale ani neurazí. Fajn knížka, fajn průměr.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Komentář od nadšeného, leč poněkud nepraktického a hlavně stydlivého cestovatele Jak už můj název napovídá jsem ten typ člověka, který není zrovna spontální, poslední situace kdy jsem byla odvážná byla když jsem si místo cibulových chipsů koupila ty masové....takže asi chápete, že nejsem typ člověka, který se vydá sám do cizích zemí a z bodů A do bodu B se dostává výhradně stopem...a i proto čtu tyhle cestopisy, abych se aspon najejich stránkách někam podívala a nemusela riskovat nebo se nějak zvlášt přemáhat. Jenomže ten paradox samozřejmě je, že dobrodružství je právě o překonávání samy sebe a o tom, že se člověk taky hold ušpiní....ale jsou i určité hranice, za které bych já osobně nešla, jelikož mi přijdou hodně riskantní...a to je právě to stopování, který je pro holky ještě o něco komplikovanější než pro mužské cestovatele....klidně i riskovat, ale já bych asi nemohla v klidu spát, kdyby celá moje cesta byla jedna velká improvizace, takže bych si to ani neužila...ale každý cestovatel to dělá jinak...a pokud jste odvážnější než já....což je asi skoro každý :) tak je tahle kniha vlastně dost dobrým návodem jak úspěšně stopovat a stát se oním nespoutaným a neohroženým cestovatelem. Pokud se ale se stopováním stejně jako já příliš neztotožnujete tak je pro vás tato kniha vhodná taky...a to hned z několika důvodů.....dostanete se skrz spisovatele na vcelku ne příliš známá místa, seznámíte se s cizí kulturou a zajímavými osobnostmi, dozvíte se něco o historii...a to vše je napsáno specifickým autorovým stylem, který je vtipný, trefný a mě velmi sedl...díky tomu vás kniha baví číst . Asi nějak takhle by měl vypadat povedený a poutavý cestopis, který by vás měl navnadit na vaše vlastní cesty a probouzet ve vás odvahu, kterou na cestě do neznáma budete určitě potřebovat. A na mě to zapůsobilo........ celý text