knihomolka27 přečtené 411

Vraždy na Ledňáčkově vrchu 2021, Sophie Hannah

Je zajímavé, že ještě před nějakou dobou by mě nenapadlo si takovou knihu přečíst. Byla jsem totiž zatvrzelá fanynka literárních klasik jako jsou právě detektivky od Agáty a další díla. A pro takové fanoušky je těžké nebo skoro až nemožné zkousnout, že jejich oblíbená díla dokončují jiní spisovatelé. Kteří mají dokonce takovou drzost, že od nich převezmou i ty stejné postavy...a rozhodnou se tedy pokračovat v odkazu dávno zesnulého spisovatele. Dlouho pro mě byla taková díla doslova trnem v oku a vyhýbala jsem se jim jak čert kříži....právě proto jsem si nikdy nepřečetla pokračování Pýchy a Předsudku .....Dcery pana Darcyho atd. Stejně tak kriticky jsem se stavěla i k předělávkám známých děl, které jsou ted tak populární, nebo k alternativním příběhům známých klasik. Ted už to, ale tak kriticky neberu a sama se tomu divím. Asi se to zlomilo třeba knihou Na lovu, nebo když jsem si přečetla Sanditon od J.A. a až když jsem dočetla, tak jsem zjistila, že kniha byla od půlky dokončena někým jiným..........a já to ani nepoznala. Zkrátka a dobře jsem pochopila, že i přesto, že dílo už sice nikdy nebude stejné jako od pravého autora, ale že pokud se pokračování chytí, někdo s úctou ke klasice a velmi dobrý spisovatel.......tak to vlastně nemusí být vůbec na škodu. A v případě této knihy to naštěstí platí. Sophie Hannah je velmi dobrou spisovatelkou detektivek. Má cit pro detail, vystavění příběhu a stejně jako Agáta pro úspěšné mlžení, které člověka nutí číst dál a zároven se nenudí. Taky velmi ocenuji jak vystihla Poirota...už je to sice docela dlouho co jsem se naposledy s tímto Belgičanem v knihách Agáty setkala, ale i přesto vím, že si je Poirot velmi podobný. Jen si pamatuji, že v jedné scéně, kdy autorka popisuje jak se Poirot baví se společností lidí, jsem si říkala - ,, Vážně? copak Poirot je známý tím, že by bavil společnost vtipy? Zná vůbec někdo jako Poirot nějaké vtipy? " Ale třeba ho zná Sophie Hannah líp než já a v nějaké Agátině knize je Poirot opravdu velmi dobrým bavičem společnosti. Co se týká příběhu........Kniha mě opravdu velmi bavila, apon ze začátku. Dvě vraždy, které působily naprosto odlišně byly nakonec spolu velmi provázané. Postavy byly zajímavé, obzvlášt rodina Devenportových, ze kterých šel opravdu strach. Franka mi bylo líto, jelikož podle vyprávění..byl z celé rodiny nejsympatičtější. Příběh je samozřejmě velmi vhodný na zfilmování......u konce bohužel aspon pro mě, ale ztrácí děj dech a začíná trochu nudit. Konec je úspěšně překvapivý, navíc v tomto příběhu nejsou vrazi jen 100 procentně zlé bytosti, takže s nimi dokážete soucitit a litovat jejich brzkého konce. Konec tedy provází tak trochu smíšené pocity......ale jak říká Poirot spravedlnost musí být za každou cenu.... celý text

Mezi láskou a smrtí 2012, Meg Cabot

Zezačátku bylo těžké se začíst. Dokonce tak těžké, že jsem si i myslela, že knihu nedočtu. Bylo to hned z několika důvodů, ale ten nejzřetelnější byl hlavní hrdinka. Ta se chovala na ránu, jako nějaká ufnukaná nádhera, a já jí měla dost plné zuby. Děj byl šíleně chaotický, a člověk přemýšlel jaká událost vlastně čemu předcházela.....a tak to bylo vlastně skoro celou knihu. Jelikož se retrospektivní vzpomínkové pasáže Pierce v ní objevovaly nahodile a dost často. Obzvlášt ze začátku to působilo hrozně amatérsky a chaoticky, navíc jste vůbec vlastně nevěděli kdo Pierce vlastně je a proč se tak chová.......díky retrospektivním pasážím, to ale nakonec dávalo smysl a vy s Pierce dokonce dokážete soucítit a chápat jí. Pro mě se kniha rozjela zhruba ve chvíli kdy se Pierce dostala do Akademie Nový směr. No jako už ten název by mě doháněl k zlosti no, bejt já student. Tam to začalo bejt zajímavý....a samozřejmě i ty vzpomínky, které Pierce vždycky utla v tom nejlepším. Díky tomu tedy kniha měla zhruba od poloviny spád....a já se těšila až jí dočtu a konečně budu vědět co a jak. Mě osobně citace z Inferna moc nepohltila. Přišlo mi, že autorka chtěla ve čtenáři probudit beznadějnou nebo melancholickou nebo dokonce strašidelnou tísen. Jenomže vzhledem k tomu, že citáty neodpovídaly kapitolám, a to co na nich bylo se knihy ani zas tak netýkalo, tak jsem v tom trochu postrádala smysl. Přišlo mi, že je autorce vlastně jedno jaký to bude mít smysl, hlavně aby tam bylo to slovo Peklo. Vztah s Johnem. Tak John Hayden je podle mě dobře vykreslená postava. Obzvášt když se jedná o postavu z naivních knížek pro malé školačky. Díky bohu má charisma a není tam jen na ozdobu. Taky se mi paradoxně líbí, že v prvním díle tak často nebyl ....přišlo mi to víc seriozní, velký prostor dostala Pirce, a tak to podle mě v prvním díle mělo být. Navíc je to dost originální, když mužská postava netráví s hrdinkou každou minutu jejího času. Předpokládám, že ve dvojce se o Johnovi dozvíme určitě víc a jeho tajemná maska, která se mu dařila po celou jedničku udržet tedy spadne. Uvidíme jestli to bude ku prospěchu nebo ne....ono totiž mě ta romantická linka zas tak neohromila. Postavy samy o sobě jsou sice vcelku zajímavé, ale dohromady je jejich vztah velmi neuvěřitelný, nelogický, naivní, plochý a povrchní. Netroufám si říct jestli se to ve druhém díle zlepší. On ji hned miluje a proč vlastně? Ona s ním střídavě chce být a nechce, navíc je pořád strašně naměkko, Skoro se ani neznají a už se hned vášnivě líbají....zkrátka ta romantická linka není vůbec dobře vystavěná...tak aby vám na ní aspon trochu záleželo. Škoda, protože to dost podkopává jinak slibný příběh, nadruhou stranu chápu, že nějakým třináckám to bude bohatě stačit a budou u toho vzdychat...protože to bych asi v tomhle věku dělala taky. Vzhledem, ale k mým zkušenostem se spoustou romantických knih a také velkou spoustou romantických linech......zkrátka mám co porovnávat. A za mě tahle linka prostě nestačí.......a není to, to co bych nějak prožívala. I tak mě ale zajímá co bude dál......a tak se vrhám do dalšího dílu. Ps: Jo a jinak ten konec bylo jako jet na horský dráze v tom špatným slova smyslu........pro mě velký zklamání. Asi jako když celou detektivku hádáte kdo je vrah.......a on je to pak někdo, kdo tam v tý detektivce vůbec nevystupoval, nebo se tam jenom jakoby mihnul......viz babi Fúrie Prostě frc prc at máme konec, kterej je dost podezřelý, navíc podkopává jinak docela komplexní scény.........................jinak je teda pravda, že spousta věcí z jedničky se nedořešila.......ale předpokládám, že o to se postará další díl....takže OK Jo a další PS: Asi je to jen můj problém, ale mě prostě vadí, když jako fanouškovi mytologie se mi do toho pletou nějaký tablety a tak. Jako jo dává to svým způsobem smysl, jelikož se doba posouvá a nestále mění, a nikoho kdo tam zemřel už tablet nepřekvapí, protože ho samy používali skoro každý den. Ale pokud je něco mytologického a starého, tak by to tak mělo i zůstat..pro to je to starobylé a mytologické. Ale OK odehrává se to v moderní době mobilů a selfíček a už se asi modernizuje úplně všechno.....jenom pro mě to byl dost rušivej element a radši bych tam viděla to Chárona s jeho lodkou..jak to bylo v Percy Jacksonovi....... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Griša sama o sobě asi nikdy nebude patřit mezi mé úplně top fantasy knihy.....i tak je, ale velmi podmanivá. Tak zase nevím jak začít tenhle komentář a shrnout všechny mé pocity po právě dočtené knize....tak začnu takhle: Jako první jsem viděla ÚŽASNÝ seriál, na kterém bych snad nic neměnila. No něco málo by se teda našlo, ale to je věc, která by upokojila mou romantickou dušičku a na místo toho rozbořila vlastně hlavní kostru příběhu. Možná že už víte kam tím mířím........ano, k milostnému trojúhelníku. Vzhledem k tomu, že jsem přečetla opravdu nespočet YA fantasy a seriál jsem viděla ještě před čtením knihy....tak jsem si už od počátku myslela, že Alina skončí s Temnyjem. No ano, seriál k tomu dost směřoval a i přesto, že to bylo vlastně dost velké klišé - protože v takových fantasy dá hlavní hrdinka skoro vždycky přednost....princi, mentorovi, strážci, spolubojovníkovi, tajemnému cizinci....no prostě spíš muži, kterého teprve potká než svému kámoši z dětství - viz. příklady Hunger Games, Selekce......atd. No a já mám přesně pro takovýhle postavy slabost, protože bejvaj tajuplný, a charismatický a používaj ty svoje upřímně sarkastický hlášky a jsou děsně okouzlující. A přesně to jsem chtěla prožívat i tady klišé ne klišé......a chtěla jsem to možná i víc než v jiných Ya....a ono OUHA tohle byl zrovna ten případ, kdy se hrdinka do tohohle typu chlapa nezamiluje nebo s ním nakonec není protože...bud onen muž zemře, a nebo se z něj vyklube ZLOUN. Asi vám nemusím říkat, že i přesto, že jsem si seriál zamilovala to pro mě bylo těžké dokoukávat. Prostě mi bylo líto, že to není tak jak jsem si přála. Ale ještě víc mě to rozzuřilo..jelikož mi přišlo, že v seriálovém zpracování uvěřila Alina Bagře s tou historkou o Temnyjovi strašně rychle. Ona teda Alina nebyla zas tak sympatická postava a to ani v knize ani v seriálu...přišlo mi, že je pořád díky něčemu rozpolcená a pořád fnuká, že chce domů, nebo že se musí učit ...... Mé romantické srdíčko tak bylo aspon v této knize rozbito napadrt...a bylo to ještě horší, protože já Temnyje jako nějakýho extra záporáka teda nebere. Hlavně v jeho seriálové verzi, kde je podle mě hodně dobře ukázáno...jak se ho pořád někdo pokoušel zabít a nenechali ho žít tak jak chtěl, chovali se k němu jako ke špíně za to za co ani nemohl, musel se pořád před nikým skrývat, a nebo ho pořád všichni jen k vůli něčemu využívali...to on zařídil, aby Griši neupalovali na hranici, dal jim luxusní domov a naučil je ovládat jejich schopnosti. Ano stvořil sice Vrásu, ale volkry stvořit nechtěl.....prostě je smutný to, když se s tím záporákem dokážete nějak ztotožnit a jeho jednání i trochu chápete. Obzvlášt když to pak vidíte na obrazovce. Podle mě je Temnyj výsledkem lidské zvrácenosti, zloby, lidské touhy zničit vše co je jiné....kdyby ho lidé nechali na pokojji, nikdy by se z něj nestal ten člověk jakým je ted...ale přišlo mi, že ho nikdo moc nechtěl pochopit, všichni jenom...Je zlý, a zlý taky zůstane..nikdo už se nezajímal proč to dělá.......a vysvětlení, že je šílenec je moc jednoduché. Copak je šílencem každý člověk, který věří svému přesvědčení? A ano nezastírám, že zatím může být i určitá touha po moci, ale podle mě mu ani tak nejde o moc jako takovou jako spíš to co z moci plyne.......že pokud bude u moci někdo jako on tak Grišové budou braní konečně jako plnohodnotní členové společnosti atd. Nepřijde mi, že by to celé dělal jen pro sebe. A zabývat se tím jak je možné, že si mocní muži občas ušpiní ruce, je asi zbytečné...podle mě je to někdy dokonce nezbytné. A pokud Temnyj dá zabít několik zrádců, to vidím jako naprosto normální jednání v dystopické společnosti...nic neobvyklé a s ohledem na spravedlnost ani odsouzenihodného. Musím říct, že mě velmi potěšilo, s jakým respektem bylo přistupováno k seriálu...držel se opravdu velmi věrně předlohy. Dokonce tak, že mnohé pasáže bylo odcitované slovo od slova. Seriál je tak dobrý, protože mi přijde, že ten kdo na něm pracoval přesně věděl jak ho uchopit...proto nám seriál nabízí i originální scény, které v knize nenajdeme. Ty scény působí tak vkusně a přirozeně, že to působí jako by to bez nich ani nešlo....navíc díky nim můžete blíže pochopit postavy, kterým v knize nebylo dáno tolik prostoru viz. třeba TEMNYJ, u kterého mi přišlo...že jeho seriálová adaptace byla ucelenější a jeho jednání nám bylo vysvětleno hned z několika úhlů......jeho temná a bolestivá minulost, vlastní lidi co ho zrazují..to na člověku nechá šrámy. Jediné co mi nebylo ze seriálu úplně jasné a co jsem nutně potřebovala vědět bylo...Zdali Temnyj miluje Alinu a ona jeho...díky knize, která je psaná z pohledu Aliny si tak můžeme z tohoto přinejmenším komplikovaného vztahu leccos odvodit...např. to, že není pochyb, že Alina k Temnyjovi něco cítila a to i potom co se ukázalo jeho,, zkaženější" já. U Temnyje už si tak jistá nejsem, ale určitě mu Alina jako člověk nebyla lhostejná a možná dokonce i žárlil na její vztaj se stopařem....otázkou je jestli by Alinu měl rád, i kdyby nebyla světlonoška. Nevím no...ale vlastně se není čemu divit, když ani samy postavy své city neumí dešifrovat...nebo aspon Alina. Těžko říct..... a záleží už na tom ted vůbec...možná, že kdyby se příběh vyvíjel jinak a záporákem by byl taky někdo jiný, tak by ta jejich romance měla šanci, ale takhle je jasné...že Alina přece s takovým zlounem nebude....i přesto, že mimochodem ona sama stihla už za první díl obětovat pár lidí.......nešlo to jinak? No těžko říct Kniha i seriál si vzájemně notují. Občas kniha doplnuje seriál a obráceně....kéž by to tak bylo u všech adaptací. Jsem zvědavá na další sérii, i když upřímně romantická linka už pro mě nebude tak zajímavá jako v 1 sérii. Při čtení této knihy jsem si chvílemi připadala, jako kdybych četla scénář k seriálu ....přečtení ale vůbec nelituji, i přesto že to bylo opravdu skoro přes kopírák.... celý text

Zaslíbená 2020, Kiera Cass

Zaslíbená je pro mě stále tak trochu oříšek, ale musím se přiznat, že opětovné čtení o Hollis a jejím milostném dobrodružství mi už nepřišlo tak strašné jako poprvé. Upřímně nevím co s těmi opětovnými čteními novějších selekcí a ted i Zaslíbené mám. Tedy konkrétně nechápu, jak se můžu při opětovném čtení těchto vcelku dost nenáviděných dílek, dostat z názoru co nemá daleko k odpadu...k tomu, že to vlastně není až zas tak špatný. Asi měknu nebo co...nebo zkrátka platí jen to, že je lepší od knihy nic neočekávat, jako jsem to čekala já, když sem ty knížky četla poprvé...no a když do nich jdete podruhé s tím, že si zase vychutnáte jak je sepsunete tak si vlastně uvědomíte, že nějakou tu kvalitu to přeci jenom má. Při druhém čtení mi tedy: A to jsem se nejvíc divila...postavy nepřipadaly zas tak tupé a hloupé, hlavně teda Hollis...DOKONCE jsem jí i chvílemi vlastně chápala, a souhlasila s ní. Kniha je jak bývá u autorky zvykem velmi čtivá, i přesto, že se tam vlastně nic moc neděje...což je opravdu velké plus Musím se přiznat, že se mi celkem líbí svět ve kterém se to odehrává, je to ten svět králů a královen, který známe třeba ze své historie, ale je okořeněný i o nějakou tu inovaci Nerada to přiznávám, ale docela mě zajímá jak bude příběh pokračovat dál, mám nějaké své předpovědi, a zajímá mě jestli se vyplní Drsný skoro až přestřelený konec už nehodnotím tak tvrdě, a celkem mi dává i smysl, vzhledem k tomu, že bude i pokračování Moje alergická reakce na královu nebo Silasovu básnickou mluvu přetrvala, je to asi jako když se v českých pohádkách pokouší o mluvu ve verších...nic pro mě Vztah Silase a H...to zůstává asi při starým...neuvěřitelný, takový nemastný neslaný...nevím no, každopádně chápu, že Silas byl fajn kluk se kterym se dalo dobře pokecat a asi už delší dobu cejtila, že to s králem nebudu vončo...no, vzhledem k tomu, že Silas je pravděpodobně mrtvý? tak na tom už vlastně zas tolik nezáleží. Zakončím to tím, že se nejedná, o žádné veledílo, které by vám dlouho zůstalo v hlavě...to jakože fakt nee...ale to je na tý knížce vlastně fajn. Je to takový odpočinek, který ve vás nevyvolá moc emocí a nemusíte ho nutně běžet shánět do knihkupectví. Oproti Selekci tomu chybí štáva, větší propracovanost a návykovost...ale jako taková jednodenní oddychovka, to zas tolik neurazí..když tedy rozdýcháte, že by to samozřejmě mohlo být o dost lepší...Ale jako nakonec je to vlastně.....není to slunce, ale ani krupobití...prostě tak nějak zataženo, pod mrakem.... celý text

Jeden plus jedna 2017, Jojo Moyes

Než jsem tě poznala je jedna z nejemocionálnějších knih, které jsem kdy četla......četla jsem jí jenom jednou, protože podruhé, by to asi pro mě bylo až příliš bolestivé.....proto jsem ráda, že jeden plus jedna je kniha, která sice taky není o veselých věcech, ale zkrátka a dobře....nakonec to stejně skončí tak, jak si přejeme. Musím říct, že na knihu jsem měla políčeno už opravdu dávno.....snad od doby, kdy vyšla. Pořád jsem, ale otálela s koupí.....až nakonec si ke mně přeci jen našla cestu skrz knihovnu. Ze začátku jsem byla mírně zklamaná....kniha mě nějak moc nezaujala....a už jsem si v hlavě představovala recenzi, která bude začínat slovy jako.......nudné, pro mě nezajímavé, skoro o ničem...zapomenutelné. Můj pohled se pravděpodobně zlomil ve chvíli kdy se naše ,, parta" vydala na onen výlet. Pak mě to začalo opravdu moc bavit...a celé cestování po Skotsku se mi opravdu moc líbilo....a v hlavě jsem si dokázala příběh představit rovnou ve filmové podobě, která by jistě vykouzlila na tváři úsměv mnoha romantickým i neromantickým duším. Po skončení výletu se to zase trochu přehouplo, a já se přistihla, že mě kniha přestává bavit...................ale každopádně knihu nemůžu hodnotit jinak než kladně. Líbí se mi, že prezentuje život normálně nenormálních lidí. Mladá matka samoživitelka, co nemá peníze, ale nechybí jí obří dávky optimismu, malá roztomile upřímná holčička se zálibou ve třpytkách, co je génius na matiku, mladá puberták co má na všechny vztek a je šikanován, protože je jiný než ostatní, a v neposlední řadě uhlazený boháč s komplexi z mládí a policií na krku.............jo a taky jeden moc a moc roztomilý a smradlavý pes. Já nevím jak ostatní, ale já prostě miluju....téma těhletěch výletů a dobrodružství. A ještě víc pokud to spolu zažívají postavy, které se moc neznají, nebo se moc nemusí. A tahle kniha přesně o tom byla................postavy v ní byly své, taková malá skupinky lůzrů.....a možná i díky tomu sem si je tak oblíbila. Moc se mi zamlouvalo, že se autorka rozhodla, že prostě tu romantiku pojme trochu jinak a víc realisticky........jo, romantika je podle mě prostě i to, že někomu podáte toaleták když má zažívací potíže na záchodě, romantika je, že se radši vyspíte v autě než, abyste tam nechali tu dotyčnou osobu spát samotnou...............nebo takhle, všechno tohle prostě k těm skutečným citům patří, ke skutečnému životu.............a to se mi líbilo. Bylo totiž jasný, že postavy se mají prostě skutečně rádi i se svými nedokonalostmi, zvládají spolu i krizové chvíle............když někoho vidíte zvracet, vidíte ho když je mu nejhůř a vypadá jako kdyby byl za týden o 20 let starší, když ten dotyčný udělá vážně nějakou obrovskou blbost...........a i přesto to všechno a další věci, s tím člověkem zůstanete.....tomu já říkám skutečná láska. Milovat dokonalého člověka není žádné umění, jde to snadno....v knihách o takové lásce často pochybujete, zdali je skutečně tak hluboká, zdali by přežila v reálném světě....kdežto o té lásce, která toho přežije tolik co postavy během svého výletu...o té nemáte moc proč pochybovat. Knihu tedy doporučuji, už jen proto, že se v ní dočtete...že být nenormální, je vlastně normální. A že po špatném období přijde i to dobré........ Na závěr chci jenom dodat, že občas bylo čtení trochu emočně náročné......cítila jsem se dost úzkostlivě při scénách s šikanou, s tím jak vyžívali bez peněz......občas to opravdu nebylo hezké čtení. Dokonce jsem se přistihla, že mám během nějakých scén velký vztek.........vztek za to, že těm dobrým lidem se v životě opravdu dějí hrozná zvěrstva.....a že je ostatní nenávidí prostě jen proto, že žijí, nebo dýchají...nebo protože jsou odlišní.......hlavně to bylo ve scéně se psem na konci....vy asi víte co myslím......takže tak.............. Jo a ještě, chci říct, že od Jojo jsem měla tu čest číst další dvě knihy Než jsem tě poznala - možná jedna z vůbec nej knih, VELMI emoční, krásná a komplikovaná Dívka již jsi tu zanechal - pro mě vcelku zapomenutelné, nemusím moc dvě časové linky Jeden plus jedna - velmi milá, příjemná kniha, také sentimentální...ale i velmi vtipná Asi si přečtu i něco jiného... celý text

Probuzení 2020, Amanda Stevens

Musím říct, že po předchozím pro mě nejhorším díle série, jsem už v tento díl moc velké naděje nevkládala. Ale ve výsledku to vlastně dopadlo nad moje očekávání dobře. Dokonce tak dobře, že díl hodnotím z celé série asi jako druhý nebo třetí nejlepší.....Zároven, ale doufám, že už další díl nebude. S Amélií se už vážně ráda neuvidím, to samé s Devlinem, aspon nemusím mít výčitky když oba dostali takhle dobrý konec. Co se týče Améliiny schopnosti vidět duchy o kterou pravděpodobně přišla.......No tak, podle mě je to zbytečné mrhání darem....jako chápu, že pro Amélii to bylo spíš prokletí, ale díky svému jedinečnému daru pomohla opravdu hodně lidem, a ještě jim pomoct mohla, a ona si tak trochu sobecky zvolila tu cestu, že se na všechny duše prostě tak trochu vykašle. Ono je teda pravda, že pro Amélii tenhle dar byl prostě přespříliš a stejně by se ho nikdy přes ten svůj všudypřítomný strach nenaučila pořádně ovládat, takže je to možná takhle vážně lepší......pořád vlastně nechápu proč Amélie ten svůj dar viděla pořád jako prokletí...Chudinka naše malá. Každopádně pokud by se náhodou stalo, že by autorka duchů neměla dost a napsala novou sérii třeba s Freyou....tak za předpokladu, že by byla Freya snesitelnější než Amélie a taky viděla duchy, ale narozdíl od své matky by před nimi jen pořád neutíkala.....pak bych asi této sérii, nebo jedné knize dala ráda šanci.....protože mi přijde, že ten potenciál co série měla se trochu promarnil díky charakteru hlavní hrdinky...., která byla zkrátka až příliš obyčejná a ufnukaná. Víte co by byla bomba, kdyby se třeba už dospělá Freya nějak vrátila do Asher Falls.....to by byl návrat ve velkém stylu.....no, ale takový příběh bude stejně existovat jenom v mé hlavě... Tento díl je opravdu dobrý.....čte se velmi rychle.....až na pasáže kdy Amélie fnuká po Devlinovi. Zápletka je sice celkem průhledná, teda aspon jedna její část...jinak je ale pojatá dostatečně strašidelně a uvěřitelně a možná i jako jedna z nejemocionálnějších. Nebýt Amélie, která mi jako hlavní hrdinka do takové série přijde jako nevhodná, a nebýt Devlina, který mi přijde docela dost plochý, a jejich vztahu, který mi přijde plochý jako chodník......bych se možná i k sérii někdy vrátila, ale takhle to spíš neudělám. Zároven chci říct, že obdivuji autorku, že se jí podařilo natahovanou 6 dílnou sérii, docela s grácií a normálně ukončit....i když pořád nevíme co je to neidentifikovatelné ZLO, ale proto je asi neidentifikovatelné, že jo..... i když možná v dalším díle by jsme se konečně dočkali oné heroické scény, kdy proti světovému Zlu bojuje naše Amélie pepřovým sprejem....a heleme se nevyhrává. Překvapivě. Pokud tedy chce autorka nakopnout novou sérii, tak prosím bez Amélie....nebo jen s její okrajovou přítomností. Devlin by si jako v Království mohl někam odskočit..........a vyklidit pole pro svou dceru, která ale místo pepřového spreje, bude doufejme používat aspon bejsbolovou pálku, když už nic....a nebo konečně nějaké svoje schopnosti mezi nebem a zemí....pokud je ovšem tedy bude mít. Další variantou pro restart série by mohla být tentokrát skutečná Améliina smrt.....že je to hodně radikální. Jako jasně no. Kdybych měla Amélii jako postavu ráda, tak bych to ani snad nenavrhovala...ale upřímně kdo by chtěl číst sedmou knížku zase podle toho samýho scénáře......Amélie maká na hřbitově, Amélie řeší záhadné tajemství z její rodinné minulosti, Amélie je a nebo není z Devlinem.......chtělo by to prostě rozseknout. Amélie jako duch Bum....a je to. Vymyslet k tomu nějakej příběh, co by propojoval všechny dosavadní díly a odpovídal na dosud nezodpovězené otázky...třeba by je mohla řešit Amélie....pokud by se jí teda zrovna chtělo, že jo - Ano zjistila jsem, že do Amélie jako postavy se dá krásně ironicky rýpat..... Pro ty co nevíte jestli sérii dočíst...................Jo jděte do toho, poslední díl, za to vlastně stojí. No a vzhledem k tomu, že je to poslední díl tak se neubráním seřezení knih od podle mě nejlepší k nejhorší. 1. místo - Na plné čáře vítězí Království 2. Místo - Poslední díl - možná je trochu škoda, že tam nebylo něco víc o tom ostrůvku co vlastní extra nechutně bohatej rod a dějou se tam nikdy nekončící párty a nekalosti.....škoda no, zavánělo to totiž přesně tou kombinací co je aspon pro mě cool. 3. Místo - Návštěvnice - nejvíc hororová, opravdu těsně za druhým dílem 4. Místo - Prorok ................Ted mě napadá, měl teda dědeček Devlina se smrtí jeho dcery, něco společného nebo ne? No už na tom asi stejně nezáleží.................Devlinova minulost...jo bylo to ok tajuplný, napínavý - asi nejvíc detektivní příběh. 5. Místo - 1. díl - Amélie tam nebyla tolik na ránu, a jejich vztah s Devlinem jsem si tam DOKONCE ještě docela užívala. Jinak, ale typický úvodní díl....bez nějakého většího wow 6. místo - Hříšník - Nápad nebyl špatnej, klecový hroby, sekty, aliance......ale to ostatní bylo prostě divný....... celý text

Falešná společnice 2021, Alexander Stainforth (p)

Na knize jsou překvapivé hned dvě věci............Za prvé, že je napsána mužem, což u takového žánru nebývá zrovna obvyklé.....a ještě neobvyklejší je, že je napsána takhle povedeně a přirozeně jako kdyby tuto knihu napsala nějaká velmi romantická žena. A další wow, které chci zmínit, je že autor je Čech..........což jsem se dozvěděla až po dočtení knihy. A musím říct, že jak obálkou tak stylem psaní, nevidím rozdíl mezi tímto autorem a mými oblíbenými anglickými nebo americkými autory. A to už je co říct, protože já na zahraniční autory nedám dopustit. Autorovi se, ale stejně jako v mé další oblíbené knize od něho Krvavá Mary podařilo velmi věrohodně popsat atmosféru a také postavy a jejich pocity a jednání. Navíc obdivuji to, že kniha neztratila nic ze své romantičnosti a erotičnosti, i když jsme jako čtenáři nedostali žádnou sexuální scénu....to je v tomhle žánru věc velmi nevídaná. U mě tím kniha vlastně stoupla, protože dokázala fungovat převážně na dialozích a vtipných hláškách než jen na sexuálních scénách.......tahle kniha tedy nepotřebovala žádnou tuto sexuální berličku a vystačila si sama o sobě. I když samozřejmě bych se třeba jedné sexuální scéně určitě nebránila. A ted už k postavám a ději. Co se týká charakterů postav, tam se žádná velká inovace nekonala. Autor sází na přesně ty typy postav, které v tomto žánru už nějakou dobu kralují......ON je na oko dokonalý adonis se zástupem milenek a prostopášným stylem života, samozřejmě velmi arogantní, ale né tolik aby jste ho doopravdy nenáviděli, a ONA je jedna dívka z milionu, stará panna co se nechce nechat ničím spoutávat a už vůbec ne takovým lvem salonu, má dostatečně ostrý jazyk a nadmíru roztomilý vzhled a je krásná, i když ne tolik jako ON. Otázkou je jestli má cenu tyto postavy podrobovat nějaké kritice, kvůli jejich neoriginalitě...........protože není právě to, co od takové knihy očekáváme a chceme od ní dostat. Podle mě ano. Víc by nás asi urazilo, kdyby to skončilo jinak než si představujeme nebo chceme, než to, že postavy budou v tomhle žánru tak ojedinělé asi jako zmínky o kráse postav, omdlívání slečen atd.... Postavy byly sympatické........a to opravdu hodně. Budu si je, ale pamatovat třeba za týden? Takhle.....takových podobných postav je v takových knížkách 99 procent ze sta..........a postava Julie a jejího hraběte i přesto, že byli napsaní skutečně dobře a asi i nadprůměrně vzhledem k žánru.......stejně vám asi za nějaký čas trochu splynou.....každopádně by, ale bylo nefér nezmínit.....že pár překvapujících věcí v knize bylo. I když chvílemi to bylo tedy pořádně zamotané....a to není úplně myšleno v dobrém. Hlavní zápletka s výměnou rolí, nakonec vlastně vůbec pro příběh důležitá nebyla.....ze začátku mě to možná trochu zklamalo, ale i přesto, že jsem se nedočkala svého oblíbeného tématu mě kniha vlastně dost bavila. Brandon byl fajn chlápek, který dokázal zaujmout a je pravda, že při nějakých jeho arogantních sebezahleděných hláškách jsem ho taky měla chut praštit stejně jako Julie, Julii jsem obdivovala přes její rozhodnost a chápala jsem, proč si chce lidi držet dál od těla. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ten rok během , kterého se musela postavit sama na nohy, byl v knize více rozepsaný...podle mě by to knihu ještě více povzneslo....přeci jenom rok je rok.........třeba v Jane E. , se mi právě líbí jak Jana také ,, utekla" z panství a od svého milého a protloukala se životem sama tak jak v tu danou chvíli uměla. Podle mě to příběhu dalo jednu z těch mnoha velkých hloubek, které má.........A věřím, že s Juilí stejně jako s Janou by byla zábava objevovat svět jejíma očima, překonávat s ní překážky všedního života a sledovat její strastiplnou cestu až k vytouženému vydání knihy........na jednu stranu samozřejmě chápu, že jsme o tohle byli ochuceni z čistě praktických důvodů......kdyby se, ale kniha rozpracovala na dva díly, autor přihodil třeba příhodu s Trevorem, který by se zčistajasna vrátil nějak do hry, plus bysme právě prožívala ten rok podrobněji s Julií ....atd.....asi bych dala i těch pět hvězdiček. Ale zase je to jen moje představa, a ostatním to třeba takhle vyhovuje. Matky dohazovačky byly taky napsány dostatečně věrohodně, obzvlášt pak ,, zákeřná "vikomtka ......její jednání s vyhořelým domem už bylo vážně přes čáru a nedivím se, že to nějakou dobu trvalo než s ní mohl vlastní syn zase normálně mluvit. Verdikt: Co plyne z této knihy? No tak asi......nedělat si unáhlené předsudky, nezamotávat se do vlastních lží, dát šanci i něčemu co vypadá naprosto bez šance, jít za tím co chceme.....atd.... celý text

Tesáky 2021, Sarah Andersen

Tenhle typ knihy zrovna nevyhledávám a sama bych si jí určitě nekoupila. Ale tato kniha byla fajn. Nejsem sice nějakým zarputilým fanouškem upírů nebo vlkodlaků, i přesto mě kniha dokázala pobavit. Byla hodně nápaditá a vtipná.........taková mini jednohubka. Líbilo se mi jak se ti dva vzájemně doplnovali a že před sebou nemuseli nic předstírat....takový jaký opravdu jsou. Elsi jako upírka naháněla dost hrůzu, tak jak to má pravý upír dělat a vlkodlak byl chlupatý sympaták........takže tak. Milé, Vtipné, Originální.......i přesto, ale pro mě celkem zapomenutelné a znovu se asi ke knize vzhledem ke svému čtecímu vytížení s dalšími knihami nevrátím. Kniha nám představuje známá klišé o upírech a vlkodlacích a cpe je do různých situací......např: Upíři a česnek, proměna za vlkodlaka, slovní obraty jako ..byla to čubka, nebo pil mi krev. Mě se nejvíc líbilo, jak bylo vidět, že je spolu postavám doopravdy dobře, a taky jak si četli Drákulu, Interwium s upírem a Stmívání.... celý text

Všechno nebo nic - příběh pokračuje 2010, Eva Urbaníková

Takhle..................první kniha pro mě byla jako pro fanynku filmu dost nepříjemným překvapením. Opravdu to bylo jen o posedlosti a sexu a hlouposti hlavní hrdinky. Druhý díl jsem přečetla zase jen proto, že nechci nechávat rozečtené série a taky proto, že jsem nutně potřebovala něco u čeho nemusím vůbec přemýšlet.......a tohle je přesně ten typ knihy. Dvojka je o tom, jak se Linda nedokáže podívat pravdě do očí a pořád žije ve svém romantické snu s mužem, který se ve většině případů chová jako psychopat. Navíc by si Linda měla uvědomit, že když už má dvě děti, tak by muž se kterým chce žít se měl o ty děti taky nějak starat. Nechápu jak vedle Bystřičana může někdo jako neschopný Jakub obstát........ten se neumí pomalu postarat ani sám o sebe, nebo to aspon tvrdí. Ale obstarávat nové milenky mu evidentně nevadí, zato jít jednou za dcerou nebo se o ní aspon trochu zajímat je nadlidskej úkol. Já bejt Lindou tak ho prostě pošlu doprdele, a nepřiběhla bych pokaždý když mi napíše nějakou ulítlou, přeemočněnou zprávu. Prej, že jí miluje a přitom se vůbec nesnaží být s ní. Druhý díl utekl naštěstí velmi rychle, na rozdíl od prvního nebyl tolik perverzní, no i když.......Linda je pro mě stále nehorázně nesympatická postava, A Vandu snad ani nemusím zminovat. A ty nesutále se opakující slova jako holčičko a Murko, nešlukuj nebo ti bude špatně, Mici.... mě přiváděj k šílenství i v takhle krátký knize. Vrhnu se na trojku, ale už se těším, až tahle série bude za mnou. PS: Lidi jako je Linda si podle mě zasloužej skončit odkopnutý a svobodný, protože si vůbec neváží toho co mají, pořád jenom fnukají a nemají žádný svědomí.... celý text

Hříšník 2018, Amanda Stevens

Tenhle díl byl z celé série podle mě určitě nejslabší. V podstatě nic moc se tam nedělo, příběh nepůsobil hororově v tom dobrém slova smyslu, ale spíše trochu perverzně a zvrhle....např: Když si Amelie představuje velmi živě sex s detektivem, a přitom to byl Pope. Atmosféra byla sice občas trochu hrozivá, ale celkově jste z ní nic moc necítili. Devlina už skoro vůbec nechápu, a jsem ráda, že byl v tomhle díle tak málo. Lucien byl něco jako Thane Asher s kombinací Devlina, takže vlastně nic nového pod sluncem. Nemám žádný důvod si ho zapamatovat nebo si k němu najít vztah. A ted neřeším ten konec, který mi přišel dost jednoduchý, ale onu romantickou linku mezi Lucienem a Amélií. Proč mi přijde, že Amelie neustále sní o Devlinovi, ale nedělá ji problém ho často s někým podvést, takhle si já teda osudovou lásku nepředstavuju. Navíc mi přišlo, že prokousávat tímto dílem je daleko těžší než u dílů předešlých....k novým postavám jsem si vztah neutvořila a nebo mě štvaly, což ostatně platilo o postavách stálých jako je Amélie nebo Devlin. Upřímně je mi vlastně docela putna jestli budou spolu nebo ne...i když je samozřejmě jasný, že spolu skončej. Amélie je paradoxně s každým dílem a s tím jak sílí její moc, čím dál tím víc ufnukanější. Její moc přesahuje lidské chápání jak je v knize prezentováno a přitom svého úhlavního nepřítele přepere tím, že mu do obličeje stříkne pepřovej sprej. Ach jo. Na Amélii mi už teda taky tak moc nezáleží, a mrzí mě, že autorka v tomto případě neudělala nějakej wow efekt, kterej by sérii pořádně nakopnul, aby přestala takhle uvadat. Je jasný, že když je každý díl...kromě druhého....velmi podobný....Amélie vzdychá po Devlinovi, Amélie Devlina podvede s novým objevem, Amélie svůj nový objev podezírá, Amélie vyšetřuje něco co souvisí s její minulostí, Amélie utíká a fnuká, Amélie googlí a pije čaj a sedí na verandě, Amélie maká na hřbitově, nebo se schovává ve křoví, kde vyslechne životně důležité info, na konci chce A zabít duch, démon, entita, nebo vrah a nebo všechno dohromady, Amélie stále neumí používat své schopnosti a je jí to úplně fuk.......Chcitím říct, že pokud se každý díl točí kolem velmi podobného scénáře tak za chvíli vám začne připadat, že se tam vše neustále opakuje...vy máte tendenci přeskakovat atd. Tím, ale nechci tuto sérii, nijak znevažovat. Jsem ráda, že tato série existuje, už jenom proto, že knih s tímto tématem není moc. Když se na to koukám, ale zpětně tak si říkám, že jsem přeci jen asi od série čekala něco víc....aspon co se týče romantické linky, nějaké větší zápletky, která se potáhne všemi díly............a ne ta zápletka s najednou zlým Devlinem, mi nepřijde jako synonymum pro skvělou zápletku co bude člověka držet v napětí. Špatné je prostě to, že ačkoli ocenuji detektivní linku příběhu, duchy a do jisté míry i Améliinu minulost...tak samotné Amélie už mám trochu pokrk, což samozřejmě není zrovna ideální, když je celá série v podstatě o Amélii, a všechny knihy jsou napsány z jejího pohledu. Tím chci tedy říct, že k sérii se znovu nevrátím, možná vyjma druhého dílu. Vrhnu se ještě na díl poslední a uvidím, zdali autorka ještě něco dopíše.... celý text

Návštěvnice 2018, Amanda Stevens

Čtu celou sérii naráz hned za sebou bez větších přestávek.....a musím říct, že už je na mě Amelie a Devlina někdy už trochu moc. Není to tedy tak, že bych nemohla oka zamhouřit, aniž bych musela nutně vědět jak to s postavami bude. .............naštěstí jsem nedošla ani do toho bodu, kdy zároven chcete sérii dočíst, ale zároven se bojíte až ji dočtěte, protože se z toho stala vaše závislost a co sakra jako budete dělat jinýho než se koukat na váš oblíbenej seriál nebo číst knihu. V tomto případě, ale bohužel bohudík o žádnou velkou závislost nejde. A to hlavně v případě co se týká postav. Amelie je sice fajn, ale když tak nad tím přemýšlím, tak mi občas přijde trochu nudná, otravná a zaslepená....já samozřejmě chápu, že svůj dar bere jako něco hodně nepříjemného, ale nemůže se tomu donekonečna vyhýbat a fnukat. Když se už stalo, že ten dar má, tak se s tím musí nějak naučit žít ....ostatní lidé by za takový dar byli jistě vděčnější. Amelie si tedy komplikuje život tak trochu sama. Navíc romantická linka, která mi v prvním díle přišla velmi nadějná, mi tak trochu připadá, že ztrácí dech i uvěřitelnost a bohužel i to nejdůležitější .....jiskru........pořád o ní Amelie mluví, ale já jako čtenář jí tam vůbec nevidím. A rádoby sexuální scény mi přijdou, že jsou v případě této série úplně mimo a nehodí se tam....když teda nepočítám nějaké to sexuální vytržení jako bylo třeba v Asher Falls, které tam bylo zakombinováno jako součást rituálu. Romantická linka je tedy opravdu průměrná, nebo chvílemi dokonce podprůměrné. Samozřejmě v době, kdy romantickou linku obsahuje každá kniha a samozřejmě lepší.....je tedy jasné, že tahle zrovna dvakrát moc neosloví, a to že je v příbězích někdy dokonce hlavním pilířem taky nepomáhá. Co se týká detektivní linky...ta je naštěstí pořád velmi ucházející a taky jediným důvodem proč sérii dočtu dokonce. Kdyby šlo jen o romanci těch dvou, tak už bych asi po dalším dílu nesáhla. Detektivní linky jsou tedy podařené, v každém díle se dotýkají i minulosti postav....a samozřejmě zjištujeme, že ta historie je čím dál tím víc temnější. Tomuto dílu stejně jako tomu druhému prospěla změna prostředí. A stejně jako u druhého dílu musím u tohoto dílu pochválit úžasně vykreslenou atmosféru.......z celé série asi nejvíc hororovou. Kniha zase končí neukončeně a láká tentokrát na další zkoumání Devlinovi minulosti. Vzhledem k tomu, že i Devlin mi začíná připadat takový neslaný nemastný...tak zas tak úplně natrní nejsem. Každopádně už jenom pro klid duše, sérii dočtu ....jdu do dalšího dílu. Zatím jedinou knihou ze série, ke které bych se vrátila je druhý díl. Ten je stále TOP.... celý text

Romeo a Julie 2015, William Shakespeare

Je těžké takhle známou knihu uchopit jinak než ostatní...tak aby sem nepsala to co bylo napsáno už asi tisíckrát. Jediné co snad můžu říct je to, že toto dílo se právem řadí mezi klenoty literatury a to především díky Shakespearově hře se slovy a schopnosti tvořit nezapomenutelné příběhy. Docela mě překvapilo, že už i v době Shakespeara znali slova jako sorry, a takovoutu novodobou hatlamatilku, kterou v dnešní době považujeme za extrémně cool a novou. A přitom jí už uměl používat i někdo jako Shakespeare. Příběh je samozřejmě velmi tragický......věci by šly vyřešit jinak, ale kvůli tragickým náhodám se z toho všeho stává takové menší krvavé řečiště. Osudová láska mezi Romeem a Julií........upřímně já ji moc jako osudovou nevnímá. Mladá, Naivní, Zaslepená ´, letní láska ...to určitě ano. Každopádně si myslím, že by z ní samy postavy možná i za těch pár let vyrostly a i pro ně by se jejich manželství stalo trochu stereotypním. Nějak si neumím představit Romea jak po třeba takovém 10 letém soužití s Julií jí pořád skládá básně. Možná i ty sebevraždy by si rozmysleli, kdyby nejednali tak ukvapeně a zasněně. Jenomže o tom to právě je, že v tu chvíli v oné spalující lásce co se zrodila spíš v naší hlavě a z touhy prostě milovat, spíš než milovat někoho, spíš než milovat někoho proto jaký je. Vždyt přece Romeo vidí Julii pořád jenom jako anděla, božskou královnu a neustále opěvuje její vzhled.....chce milovat a Julie je vhodná k tomu, aby jí měl rád...šlechtična v rytířských románech co opije svým vzhledem nejednoho mladého nezkušeného člověka. Romeovi jde o lásku jako takovou, Miluje, Chce milovat...poznat jaké to je. Otázka, ale je jestli miluje Julii. Je možné tak rychle na lásku zapomenout. Včera milovat Rosalindu a Dnes milovat Julii ? Co tím chci vlastně říct? Zatvrzelí Shakespearovci možná v tomto díle opravdu vidí čistou, nehynoucí a nikdy nekončící lásku....která je hluboká a silná. A ona opravdu hluboká je. V tu danou chvíli skutečně působí osudově, pro postavy je osudová...protože jí takovou chtějí mít, chtějí milovat hluboce, zakusit onu sebezničující lásku......Přesto jednají, ale ukvapeně ....svatba hned ted, svatební noc hned ted....jako by se samy báli, že jejich láska je jen přechodná záležitost, vrtkavá . Stejně rychle jako se zjevila, může se i rozplynout...a nezbyde po ní ani stopa. Ale co víc taky čekat od mladické lásky. Je náhlá, vstává z povrchností, oplývá nafouklými, vznešenými slovy, milenci jí hluboce prožívají....dokud se jim neomrzí a nepřejdou na nový a vznešenější objekt svého zájmu.... celý text

Prorok 2014, Amanda Stevens

Není to sice Asher Falls.....ale i tak velmi povedený díl. V tomto díle se opět řeší mnoho zásadních otázek, tentokrát se ani tak netýkají Ameliiny minulosti jako minulosti Johna Devlina. Roli tu hraje i častý motiv ducha, co nemůže odejít , jelikož potřebuje zjistit, kdo ho zabil.......bohužel tam byla postava Fremonta podle mě málo, takže jeho část příběhu, působila v půlce knihy dost odfláknutě - vzhledem ke konci knihy se to, ale nakonec dá pochopit a všechno to do sebe zapadá. To co bylo nakousnutu v jedničce se tedy zde konečně dočkává svého, troufám si říct i docela epického rozuzlení. Zároven konec knihy začíná zavánět nutnou potřebou ihned si obstarat díl další. Spíš než kvůli romantické lince, která zde není tak návyková jak by se dalo očekávat, mě ale zajímá jestli se z Devlina nestane nějakej démon nebo tak.......což by byla ona zásadní zápletka, která by dala sérii zase nový směr. Neumím si nějak představit kdyby série končila tímto dílem, jak pořád dokola opakuje Amélie.....,, Je otevřeno ještě příliš mnoho dveří." Moje poznatky o knize: Sice neměla tak tajemnou a bezútěšnou atmosféru jako díl druhý, ale poznatky z Devlinovi minulosti byly opravdu velmi zajímavé. Kniha mi utekla opravdu velmi rychle. Mariama je nehorázná svi....no vy víte co chci říct. Jsem ráda, že se tu konečně Amélie snaží duchům pomoct a neutíkat před nimi. Ameliino heslo: Co se stalo v Asher Falls, zůstane v Asher Falls.... celý text

Království 2013, Amanda Stevens

A je tu můj návrat k hřbitovní královně........a návrat je to velmi podařený. Musím přiznat, že jsem se trochu bála, aby mě tahle série nepřestala bavit dřív než se vůbec rozjede....ale naštěstí tu je druhý díl, který se mi líbil víc než ten první. A TO JE FAKT PECKA. Ten příběh a postavy z tohoto příběhu mi neskutečně sedly. Snad jen fanoušci Johna Devlina tady budou postrádat takovou ,,malou drobnost" a tou je samotný John Devlin. Je to vlastně docela osvěžující.....Devlina mám sice ráda, ale musím se přiznat, že mi jeho nepřítomnost v tomto díle nijak extrémně nevadila. Jak říkám je to osvěžující když hlavní hrdince nestojí její boyfriend pořád za zadkem. Nový náhled na věc..řekla bych, teda aspon v knižním provedení. Asher Falls je město duchů s velkým D, přesně ten typ města jehož atmosféra vás totálně pohltí..................starobylé rody, zatopený hřbitov, neoznačený hrob, čarodějnice, město, které jako by se zaseklo v čase, podivní obyvatelé, animální příroda, luxusní dům na kopci..............já to prostě žeru. přesně tohle....tyhle kombinace.....tuhle atmosféru......to nikdy neomrzí. Díl tedy vřele doporučuji...mohl by fungovat i samostatně. Konec knihy byl sice takový rozporuplnější. Říkám si jestli si autorka sama nepodrazila nohy tím, že tajemství Ameliina původu nám odkryla už ted..ve druhém díle, což mi přijde trochu brzo...o to zvědavější samozřejmě sem, co mě čeká v dalších dílech. Verdikt. Druhý díl nasadil ladku dost vysoko, tak doufám, že nebudu s dalšími díly zklamaná. Nečekala jsem, že už ve druhém díle se dozvím tolik zásadních informací...musím se přiznat, že sem si někdy říkala, že s tím autorka trochu přestřelila.....přeci jenom spoustu věcí ještě vyvolává ještě víc otázek než odpovědí...... třeba - Kde je Harper? Je vůbec naživu? Přežili čarodějnice a Asherovi?....... Podle mě teda konec trochu moc překombinovaný, ale každopádně uvidíme kam se celá série posune dál. Podle mě druhému dílu právě prospěla změna místa a i postav, takže očekávám, že v dalším dílu budeme vídat Devlina častěji....očekávám tedy více srcebolu a melancholie....tak uvidíme no. JInak určitě doporučuji, i když těch duchů je tam pořád prostě málo....... celý text

Ema a kouzelná kniha 2010, Petra Braunová

Na pohádku velmi melancholické, smutné a trochu temné. Asi jako holčička se sirkami od Andersona....i když s o poznání lepším, možná až přestřeleným koncem. Já sice chápu, že pohádka je pohádka, ale tohle už bylo opravdu hodně neuvěřitelné......každopádně příběh se mi líbil. Prostředí šedivého internátu s úzkoprsou Slečnou závislou na pořádku připomíná ostatní knižní sirotčince a internáty a svádí k tomu představovat si příběh v daleko dospělejším světle než v jakém byl možná původně zamýšlen. Víly mi možná v příběhu přišly trochu nadbytečné, ale nápad s kouzelnou knihou se mi moc líbil a i celkově pojetí příběhu s Emou, která vidí, že Město taky není zas tak kouzelné jak si ho představovala. Podle mě je to velmi povedená pohádka nebo spíš příběh, pro jakoukoli věkovou kategorii, dokážu si představit, že by s menšími úpravami a zestaršením Emy mohla fungovat i jako fantasy kniha o neobyčejné dívce co má schopnost vidět věci co ostatní ne, bohužel ale vyrůstá ve velmi konzervativním internátu, chceteli sirotčinci, kde jí všichni považují za podivína........čeká na den svého života až bude v den svých 18 narozenin moct konečně na jeden den opustit chladné zdi internátu a poznat svět venku..........proč, se ale většina dívek co se vrátí do internátu chová jinak než předtím? A je opravdu svět tam venku tak skvělý jak si ho Ema představuje? ....................asi takhle si představuju základní kostru toho neexistujícího fantasy......ale to je stejně jenom v mé hlavě. PS : akorát nechápu proč Ema byla celý ten rok nemocná? Moc nechápu jaký to v knize vlastně mělo smysl.... celý text

Zmizení 2020, Charlotte Link

Kde jen začít...................... Určitě se vám taky stává, že když jste do nějaké knížky fakt hodně zamilovaný, tak vlastně nevíte co chválit dřív? Já tady chválím všechno. Kniha se mi neskutečně líbila, a jsem ráda, že jí mám doma. Kate je po třech letech po událostech z prvního dílu pořád stejná, což je dobře....ve dvojce si, ale přeci jen projde další svou vlastní osobní proměnou, která ji zase posouvá dál. Líbí se mi, že tato kniha nevykrádá různá klišé z jiných policejních knížek, ale jde svou vlastní cestou. Postavy jsou velmi uvěřitelné a jejich vztahy by obstály i v reálném životě, jelikož nejsou zbytečně naivní, přecukrované nebo nelogické. Jde tu především o řešení samotného případu...který jako obvykle autorka popsala opravdu bravurně, takže se nebudete nudit ani na jedné stránce. Už aby vyšel další díl s Kate, opravdu bych jí už přála něco skutečně hezkého co by její pošmourný a trochu zachmuřený život v Anglii rozveselilo. Moc by si to zasloužila. Každopádně uvidíme, kam až autorka zajde. Kéž by takových knih bylo víc.............. celý text

Dobrodruhům 2020, Tereza Ramba

Krásná životní filozofie a touha objevovat nová a nová místa napříč celým světem. Čtivé, zajímavé momenty z autorčina života. Nějakým hodně osobním věcem sice moc nerozumíte, ale to nemění nic na tom, že z knihy cítíte mnoho emocí. Velmi působivé fotografie, které lákají místa navštívit. Celkově po dočtení knihy se ve vás zvedne váš dobrodružný duh, a budete si přát prožívat svá vlastní dobrodružství. DOPORUČUJI... celý text

Alyin dům 2018, Leila Meacham

Moje první kniha od autorky. A jak vidno podle úvodu to byla první kniha samotné autorky, nebo jedna z prvních. Na knize je to samozřejmě trochu znát, ale vzhledem k tomu, že sem jiné knihy od autorky nečetla, tak to nemám moc porovnávat. Autorčin talent je na knize znát, ale kniha má spoustu chybiček........i přesto, že je velmi krátká se občas neskutečně vleče, občas pokulhává myšlenka celého příběhu a děj j nekonzistentní. Mé hodnocení: Kniha má milý, příjemný námět, který mě na první pohled zaujal. Sice klišoidní příběh o zakázané lásce mezi chudákem a bohatou dívkou, není nic nového pod sluncem, ale hezky zahřeje u srdce. Zpracování už ale trochu pokulhává.........zbytečně vleklé, kdyby byla kniha delší, tak bych ji už dávno odložila. Konec musím pochválit, ten se mi velmi líbil, a byl docela dost překvapující, i když se pak ukázalo, že to přeci jen dospěje do happy endu. Hlavní mužská postava mi bohužel připadala taková nijaká, zato Aly jsem si oblíbila, kvůli její houževnatosti, přímosti a odhodlanosti. Klidně bych si o ní přečetla i jinou knihu. Závěr............. Můj závěr zní - kniha je velmi příjemná - postavy, děj, PROSTŘEDÍ, koníci Miluju obálku Děj ubíhá velmi pomalu......opravdu hooodně pomalu - až moc Zvraty, akce - ne nedočkáte se Návykové čtení - určitě ne Je správné psát knihu rychle, jen proto, že to chce můj vydavatel - Myslím, že ne Doporučila bych jiné knihy s podobným motivem než je tato, ale kniha není určitě špatná. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se ta pomsta, která je pro příběh dost důležitá projevila trochu víc, ale pořád nesmím zapomínat, že tady jde především o romantiku...... i ta, ale nemá nějaké zvláštní grády.... celý text

Všechno nebo nic 2010, Eva Urbaníková

Od knihy jsem nic moc neočekávala a i tak jsem nakonec byla zklamaná. Což je škoda, jelikož film hodnotím docela dost klidně. Co se mi na knize nelíbilo: bohužel je toho dost. Docela dost se liší od filmu Jakub a Linda se občas chovají jako psychopati - obzvlášt Jakub Sex ....dobře, ale proč to tam občas bylo i lehce nechutné, nebo divné, že jsem si říkala jedno velké WTF - např: když Edo SVÝM KAMARÁDKÁM ukazuje, jak muže orálně uspokojit atd..... Děj byl občas dost chaotický a hodně útržkovitý - postrádal nějaký větší děj - bylo to jenom neustálé nimrání se v duševním rozpoložení hlavní hrdinky a její vztahu nevztahu. Nepřijde mi moc romantické, když muž říká své přítelkyni pořád kurva, kráva, hovno a že jí zabije. Nedokážu se v tom vlastně moc vyznat - Miluje teda Jakub Lindu? A kdo je vlastně Jakub? Co má proti vztahům, a proč působí tak divně? Plusy Docela čtivé, rychle se to čte, nemusíte u toho přemýšlet, krátké kapitoly - narážky na mé oblíbené knihy Pokud máte rádi film, tak knihu moc doporučit nemůžu. Film je víc normálnější, zábavnější, zajímavější, romantičtější - no prostě lepší.... celý text

Jak být šťastný - Dvanáct nemorálních rad 1996, Halina Pawlowská

Moje druhá kniha od Haliny, která překonala tu první. Byla daleko víc vtipnější a námětem mi taky sedla. Celá kniha byla pojatá velmi parodicky, ale byly tam i části, které se sice na první pohled tvářily jako parodie, ale byly vlastně dost pravdivé, akorát, že autorka jako málokterý člověk měla ,, koule" přiznat to. Jestli teda chcete nějakou knížku od Haliny, tak doporučuju tuhle.... celý text