knihomolka27 přečtené 445

Temnou chodbou 2013, Lois Duncan

Musím se přiznat, že film z roku 2018 Temné osnovy je moje malé mysteriozní guilty pleasure, i když hodně lidí to tak nemá...každopádně za mě je film povedený, jelikož má atmosféru, slušné herecké výkony, zajímavý a i celkem neotřelý námět a i to provedení je hodně poutavé....No a kniha....můžu s jistotou říct, že pro mě je kniha horší.....hůře se jí člověk prokousává, to co velmi dobře fungovalo ve filmu tu není, a prostě celkově je kniha taková víc neslaná, nemastná než film a chybí jí nějaká poutavější a ponurejší atmosféra. Jinými slovy...mnoho knih v tomto žánru je prostě lepších a zapamatovatelnějších než je tato. Co se mi na knize ale zamlouvalo, byla postava Kit, která v knize byla víc přímější a tvrdohlavější než ve filmu, kde spíš působila jako tajemná a všímavá gotička. Taky vztahy mezi postavami byly jiné ...v knize se mi líbil přátelský vztah Sandy a Kit, a v neposlední řadě se mi vlastně líbilo i to, že kniha byla v hodně věcech jiná než film, jelikož mohla ještě překvapit...což se u mě stalo. A týkalo se to nejen konce, který byl v knize daleko optimističtější, ale taky ohledně doby, kdy dívky zjistí, že byly vlákány do osidel lží....jak kniha tak film funguje dobře, u každého z těch dvou je trochu jiná atmosféra a změny, které jsou v knize se hodí k její atmosféře, a ty zápletky filmu se zase hodí k jeho celkovému pojetí. Celkově je to tedy zdařilé, ale spadá to do pohodového průměru čtenářského zážitku, možná to občas zavání i propásnutou šancí, ale jak říkám...na zadek vás to neposadí, ale zároven vás to není ani obří zklamání.... celý text

Zrazená 2021, Kiera Cass

Jak já nesnáším, když si sama omylem vymažu svůj komentář....a protože sem líná tak to shrnu. Zrazená Hollis je daleko snesitelnější než její Zaslíbené já. A to jak po stránce postavy, tak celkově celé knihy. Celkově tedy knihu hodnotím líp než předchozí díl...a musím autorce poděkovat za alespon dobře odvedenou romantickou linku...ano je to předvídatelné, zrychlené a trochu, no vlastně víc to působí, jako kdyby Hollis nedělalo problém se zamilovávat do někoho ob den....ale ty jejich výměny názorů, byly docela miloučký, a aspon se člověk trochu zasmál....a jinak co je na týhle knížce, podle mě špatně....si můžete přečíst dole....Závěrem chci říct, že bych Zaslíbenou a hlavně Zrazenou jako nějakej extra průser nebrala. Má to svojí čtivost a sem tam i kouzlo...... celý text

Můj syn feťák: skutečný příběh 2021, Eva Hacalová

Tahle kniha byla jedna velká DESTRUKCE, po všech směrech. Ani jsem nečekala, že mě to tak emočně vysaje. Nakonec jsem strašně ráda, že už mám knížku za sebou, na druhou stranu to byla ale velká čtenářská zkušenost. Co o této knize říct...je to opravdu velmi soukromý pohled do jedné drogami rozdělené rodiny a především tedy dvou protagonistů a to matky a syna. Skrz jejich deníkové záznamy můžeme nahlédnout do jejich myšlenek a vidět různé události hned z několika různých úhlů. Samozřejmě, že během čtení se více méně budete přiklánět víc k jednomu z nich a tomu budete ,,fandit". V mém případě to byla určitě matka...jelikož mi jí po celou tu dobu bylo strašně líto...to čím si ta ženská musela projít, by podle mě zvládl opravdu málo kdo. No a její syn ...to je kapitola sama pro sebe...jako já sice dokážu pochopit ty důvody proč ten kluk fetoval, nebo proč s tím vůbec začal, dokonce i chápu, proč chodil s takovou krávou jako byla Sandra, ale co nechápu je..že on si moc dobře uvědomoval co s ním ty drogy dělaj...že je schopnej někoho zmlátit, že někoho může zabít a i tak si fetoval vesele dál. Jako sorry, ale přijde mi, že ten kluk se prostě nějak zvlášt nesnažil s tím přestat a všechno mu bylo jedno. Prostě to jak byl chladnej ke svý rodině i přesto, že jen díky nim se z něj nestala úplná troska a ještě si žil naúrovni...a on s nima hošan není štonc mluvit normálně, nebo se kvůli nim aspon snažit. Mladej hajzlík to je, nic jinýho, kterej si potřebuje pořád něco dokazovat a na všechno okolo jenom sere...takovýhle lidi si můj soucit teda moc nezasloužej, a myslím, že ve 28 letech by moh mít aspon nějakou malou zodpovědnost. Bylo mi z něj vážně zle, zezačátku ani tak ne, ale u toho konce si to u mě teda rozházel...i když mi ho občas bylo taky líto kvůli tomu jak na něj Sandra byla zlá. Ale jako vážně? Rozmlátit svůj barák a řvát na sebe před dítětem...jakej férovej a dobrej člověk tohle dělá. A i přesto, že Sandru jako totálně nedávám...vůbec nevim proč vlastně chtěla to dítě, když sama byla jen přerostlý mimino. Každopádně se nedivím, že chtěla rozvod a nedokázala se před Honzou přetvařovat...sice to zbytečně přeháněla. Ale na druhou stranu co jako Honza čekal, že potom všem co psychicky zdeptal jí i svojí rodinu...že se mu bude vrhat do náruče, a bude se na něj tlemit od rána do večera..když se ona stará o děcko a on si mezitím fetuje, mlátí lidi a jezdí jako blázen...jako jaká ženská by to vydržela a necítila k tomu chlapovi odpor...obzvlášt když si to nejhorší dělal sám a dobrovolně. Asi jsem se hodně rozvášnila a nadávala víc než v jakékoli jiné recenzi...ale jaká jiná kniha by ve vás měla probouzet emoce než právě tahle. Vím, že je kniha podle skutečné události, ty lidi co v ní vystupujou osobně neznám, a hodnotím je teda jen podle toho jak vystupují nebo se chovají v knize...přijde mi, že zbytečně hodně bolesti způsoboval Honza svým rodičům úplně zbytečně a hlavně mě mrzí, že jemu samotnému to pořád jako nějak nedocvakávalo, nebo se aspon víc nesnažil. Nemám zkušenosti s drogami ani s něčím takovým a nevím jak moc se člověk cítí sám sebou, když bere drogy, ale když vím, že se pomalu ale jistě dostávám do pekla a stahuju tam i lidi co si to nezaslouží, tak se snažím to zvrátit a ne se nechat vydržovat, a páchat ještě větší blbosti.....celej svět není jenom o jednom člověku. Každopádně ale přeju celé rodině, aby si už ničím takovým nemuseli procházet a konečně mohli zase žít ten obyčejný nudný, normální život.... celý text

Emma, faun a zapomenutá kniha 2020, Mechthild Gläser

Z téhle knihy je mi smutno...2 HVĚZDIČKY Jedná se totiž o další jasný příklad promarněné šance. Emma a její příběh...kde jen začít? Tato kniha měla velký potenciál, anotace zněla přímo božsky, nápad tohle všechno kniha měla...jenomže při čtení jsem pochopila, že to jediné co se mi na knize líbí je ...obálka, námět, a sem tam atmosféra jednotlivých scén...hlavně teda u konce...u nějakých scén jakože fakt mrazilo, o to víc mě mrzí, že se mi kniha vlastně vůbec nelíbila. Začneme od postav...už od chvíle kdy mi došlo, kde se autorka inspirovala..jsem věděla, že to bude průser. Pýchu a Předsudek miluju, ale proč ho proboha dávat sem... a ještě v takové formě pomalu až přes kopírák. Proč autorka nevymyslela něco svého, proč? Postavy jsou totálně nezajímavé a nijaké. Emma je dětinská, občas skoro až zpomalená, je velká badatelka, ale za celou dobu ji nenapadne pokládat si ty správné otázky, schovat knihu na nějakém chytřejším místě, nebo ji aspon dočíst do konce...někdy mi nad jejím uvažováním zůstával rozum stát. ROMANCE...jedno velké ouvej. Když autorce odpustím, že se jí tu podařilo vykleštit a zmrzačit scény z Pýchy a Předsudku, tak mi zbyde jen naprosto neslaná, nemastná romance, která tam být vůbec nemusela...a ostatní postavy mě taky nezaujaly...vlastně mi byly úplně jedno. Jako neříkám, že mě nezaujal ten příběh na konci s faunem a nestárnoucí spisovatelkou...to mi přišlo vlastně hodně cool...ale proč je to proboha tak nedodělaný? Ono celkově je v téhle knize hodně věcí hrozně odfláknutých a nedodělaných. Tak například... Do jaké míry je pohádka o faunovi pravdivá? Je možné, že se opravdu faun zamiloval do spisovatelky, ale ta jeho romantické city neopětovala a tak ho tedy zlá víla mohla zabít? Nebo jak vlastně celkově ta povídka v závislosti na příběhu funguje? Jaký byl tedy faun...o co tam sakra šlo? Ve výsledku máte prostě více otázek než odpovědí... Konec je zrychlený jako kdyby se autorka rozhodla srazit druhý díl do poslední kapitoly a všechno to hasne tím nejvíc klišoidním a směšným koncem, který si lze i v tomto žánru představit. Opět se ptám proč? Proč autorka takhle podkopává vlastní knihu? Jediné co je na té knize dobré je sem tam nějaký ten záblesk tajemné, ponuré atmosféry. Občas kniha překvapí, a to v dobrém, ale bohužel i svou hloupostí. Podle mě by kniha byla povedenější, kdyby: Nekopírovala tak okatě jiné slavné dílo kdyby se obešla bez vyloženě romantické linky Kdyby byla určena straším čtenářům měla konzistentnější a promyšlenější děj kdyby byla hlavní postava méně naivnější a více věci vyšetřovala, a ne jen hádala...Emma byla zkrátka hrozně protivná, nezajímavá až otravná, za dlouhou dobu hlavní hrdinka, která mi vadila. kdyby se víc zabrousilo do hororovější atmosféry kdyby byly více využity nápady, které kniha nabízí....např. vyrovnávání se z důsledky vlastních činů, navazování interakcí se zajímavými postavami z minulosti zámku, zdánlivý pocit moci kvůli vlastnění kouzelného předmětu, proměna postav a jejich chování a uvažování...cesta za poznáním a hledáním odpovědí... Verdikt: Nemastné, neslané ...bez duše nebo aspon nějakého většího výrazu. Kombinace batolecí verze Faunova labyrintu a té nejvíc sterilní kopie Pýchy a Předsudku. Sem tam probleskl autorčin zajímavý a i celkem originální nápad, jenomže pak to všechno zaniklo v obřím víru nesrovnalostí, hlouposti a obřího galimatyáše... až se na konci začnete vlastně sami sebe ptát...o čem, že to ksakru ta kniha vlastně byla? Nějak to nemůžu vstřebat...vlastně mě ta kniha spíš naštvala. Jelikož knih v tomhle žánru není moc, ale tahle ten status určitě nezvedá. Možná pro mladší, ale pro ty to zas bude hodně dlouhé...každopádně možná jsem jen náročný čtenář, pokud se jedná o tenhle žánr.... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Upřímně druhý díl nenabízí nic moc nového, děj příliš neposouvá a něco dít se začne až 20 stránek před koncem. Pořád čtete a čtete, ale ve výsledku ten děj je vlastně o ničem...o postavách se nic moc nového nedozvíme, nemá to žádný kompaktní děj...jen takové menší epizody...zavraždění pana Tulínka..což byla jedna z těch nejvtipnějších částí, potom taky Ernstova oslava, ale jinak jsem se po celou knihu moc nebavila. Henry mě strašně štve, jako postava je totálně nezajímavý a afektovaný, to jeho rebelské opírání o zdi nebo náhlé zjevení v rozhodujících situacích na mě působí hrozně nahraně a nesympaticky. Grayson je podle mě daleko lepší postava. Vztah Henryho a Liv teda vůbec neprožívám a vůbec by mi nevadilo kdyby spolu nakonec nebyli, spíš naopak. Celkově mi dvojka přijde horší než jednička a trochu to působí jako by autorka víc vařila z vody a vlastně nevěděla o čem dvojka má být.... a přitom dvojka to má všechno nastartovat a to co se tam stane vás má úplně odstřelit abyste co nejdřív šáhli po závěrečném dílu. Dvojka je méně svižná, méně vtipná a s daleko méně nápady...což je škoda, jelikož v knize, která je o snech ve kterých se meze nekladou a možné může být cokoli byste čekali asi o trochu víc kreativity, na ten vcelku velký počet stránek. Krom pár výjimek jako nepodařený pokus Liv proměnit se v leoparda, prominte jaguára, scéna s kočkami co prší z nebe...ale je jich tam prostě docela pomálu, a opět mám pocit, že potenciál této série se někam rozplývá. Navíc mi přijde, že by této sérii prospělo, kdyby byla mířená na starší věkovou skupinu jako byly třeba Drahokamy...jelikož by se ten snový potenciál dal využít daleko epičtěji a klidně i hororověji...ŠKODA... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Tak a je konec. Proč? UF. Já nechci. Ještě víc stránek, prosím. Díky bohu...přežila jsem to. Není náhodou pokračování. To bylo tak dojemný... Tak tohle všechno se mi honí hlavou po dočtení této série, kterou za A vůbec nevím jak jsem mohla tak rychle přelouskat a za B musím mít nutně doma...jako svého miláška. Co víc dodat... opět nemám slov. Během čtení jsem se střídavě měnila v slzavé údolí, nebo rovnou jeho vodopád, měla jsem chut knížku spálit, abych nemusela číst dál a nemusela se bát, co mě tam bude čekat. Dá se k tomuhle ještě něco dodat. Čtu hodně, ale jen málo knížek mě do děje takhle vtáhne, pro znovunalezení své psychické rovnováhy si musím nutně co nejdřív přečíst nějakou červenoou knihovnu...v těchto chvílích jsem tak moc ráda, že existuje...aby se to všechno hezky vyrovnalo. A pokud ani to nebude stačit, tak budu muset šáhnout po radikálnějším řešení...i přesto, že budu riskovat své mozkové závity, sáhnu po padesáti odstínech šedi a při jejich čtení se budu ládovat zmrzlinou. Nutně totiž po tý emoční bouři potřebuju vypnout, co nejvíc jak to půjde. A na konec...MILUJU tuhle sérii, MILUJU ty postavy, MILUJU jak je to napsaný, MILUJU jak je to vymyšlený a promyšlený.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Co je víc než GENIÁLNÍ snad možná DOKONALÉ, i když vzhledem k druhému dílu bych k pojmu Dokonalé byla radši trochu zkoupá. Každopádně dvojka byla v mnoha věcech ještě lepší než jednička, a to už je vážně co říct...a ten konec? Klidně tady můžu odpřísáhnout, že to byl jeden z těch nejlepších konců co jsem kdy četla. NEPOPSATELNÉ...prostě nemám slov...jen se nedokážu přestat divit jak se autorovi podařilo stvořit dílo, které má takovou duši, neuvěřitelnou komplexnost, je tak strašně nad věcí a zároven plné moudra, našpykované neotřelými nápady a postavami, které bud nenávidíte nebo milujete....a ten svět, to jak je realistický ...jako kdyby opravdu existoval, jako kdyby to jednou mohla být i naše budoucnost. Ale ten konec....ten tu knihu degradoval do nebeských výšin. NIC BYCH NEMĚNILA. Je to umělecké dílo. Nevím jak jinak to označit. PS: Tenhle autor ani neumí psát špatné knížky.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Věřte mi, že opravdu jen ve vzácných případech nemám co říct....nebo toho řeknu málo. Ted se vzmůžu jen na jediné slovo shrnující mé pocity - GENIÁLNÍ PS: Neala doporučuju všem a pasuji ho do top pětice mých oblíbených autorů. ÁMEN... celý text

Rok čarodějnic 2021, Alexis Henderson

Byly to nervy...ale dobrala jsem se zdárně ke konci. Rok čarodějnic je kniha, která má asi nejblíž k dílům jako je knižní Prokletý rok, Švadlena, Příběh služebnice, a nebo k filmové Vesnici a atmosférou taky k filmu Červená Karkulka.... to jenom kdyby jste neměli podobného příběhu dost a nutně potřebovali něco na podobné bázi. Ale ted už ke knize.... kniha je skvělá...klidně bych si jí koupila. V nějakých pasážích je sice trochu znát, že se jedná o debut, jelikož hodně věcí a motivů se tam objeví, ale potom už se s nimi nepracuje... i když to může být jen příprava na další možné díly. Pokud ne, tak tam, ale hodně věcí vyšumělo do ztracena...viz. Leina dcera, Ezrovo vidění, spřízněnost Em s čarodějnicemi. Pokud bude série, tak to vlastně dost chápu, ale pokud to končí tímhle dílem, tak mi prostě přijde, že do ztracena vyšuměly věci, které tak úplně vyšumět neměly...každopádně kniha dobře funguje jak samostatně, tak i jako příprava na třeba další díly. Postava Em mě strašně bavila, líbilo se mi, že byla i drsnější a tvrdohlavější než jiné YA hrdinky, její vztah z Ezrou je jednička s hvězdičkou...milé, romantické, ale ne přecukřené... navíc romantická linka nepřebíjí zbytek knihy, a Ezra je zajímavá postava, není jen ten kluk, se kterým má mít Em vztah. Hodně dalších postav je tu zajímavých viz třeba - Martha, Miriam, Vera, Ambram...ale nejvíc ze všeho mi přijdou zajímavé postavy čarodejnic, které tu podle mě paradoxně nevyužily tak moc potenciál jak by se dalo předpokládat... jako vzhledem k tomu konci to dává smysl, jelikož hlavním motivem příběhu bylo to, že se zlo nemusí nutně skrývat tam kde si myslíme...takže vlastně těmi největšími zlouny čarodejnice nebyly. Ale i tak by si zasloužily víc prostory a né tam být jen jako démonické kulisy..byly předtím normálními ženami? Jak přišly ke svým schopnostem ? A jakým kouzlem byly vázány k Em, že je na konci tak rychle porazila? Taky by mi nevadil nějaký bližší pohled na předešlé proroky...každopádně se mi líbí, že svět roku čarodejnic má svá vlastní pravidla, je to pro nás v této době naprosto nepochopitelný svět plný krutostí a bolesti. Lituju všechny postavy, které v něm museli žít...zároven ten svět je prostě takový jednoduchý, což mi tady nevadí. Né každý spisovatel vytvoří tak realistický a propracovaný svět jako Neal Shuterman...nevím jestli jsem jeho jméno napsala správně. Celkově je kniha, ale naprosto skvělá. Já jsem od ní dostala přesně to co jsem chtěla. A i když se jedná spíše o klasický příběh, tak se tady najde i nejedna inovace. Rozjezd je pomalejší, ale o to víc vám kniha připadá komplexní, líbí se mi, že má přesně vytyčený cíl, kterého se po celou dobu zaujatě drží a cestou nabaluje další zajímavosti...u konce jsem skoro nedýchala, jelikož v tomhle žánru si člověk nemůže být nikdy jistý jestli jeho oblíbená postava nezemře nějakou strašlivou smrtí... a i když pro někoho ten konec může působit trochu nereálně, vzhledem ke krutosti světa atd. Tak mě je to úplně fuk, já jsem hlavně ráda, že to skončilo nadějně. PS. Strašně jsem se těšila až postava Proroka natáhne bačkory, takovýho záporáka jsem už dlouho neviděla.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Dlouhou předlouho jsem se na tuto sérii chystala, ještě dřív než vyšly všechny díly...a ted mám za sebou konečně první díl. Řeknu vám čekala jsem všelicos, nejvíc asi klasické klišoidní YA, ale nakonec jsem dostala daleko surovější, dojemnější, a nadpozemštější příběh, než jsem očekávala. Co víc vlastně říct...je to velmi podařená knížka, extrémně dlouhá, ale zároven tak skvěle rozvrstvená...máte konečně poznat postavy a jejich vzájemné vztahy, ale né zas tolik, aby nebylo co objevovat i v dalších dílech...postavy jsou jedna zajímavější než druhá, a navíc ani omylem nejsou jen černé nebo bílé, svět který autorka stvořila je skvostný, temný, zrůdný a strašlivě zajímavý a uvěřitelný...což zas tolik autorů prodat neumí. Doslova jsem se zamilovala do některých scén v této knize, které byly tak krásně napsané.....namátkou třeba ty scény postupného sbližování mezi Tamlinem a F, nebo F a Nestou, nebo ta scéna jak se pod Horou beze slov jen dotknou rukama...ta scéna skvěle shrnuje celé vyznění posledních kapitol knihy, nebo první úkol F s tím červem ...tak skvěle napsaná a nervydrásající akce...ta temnota je aspon pro mě chvílemi nezvyklá a strašlivě krutá, ale k celé knize to děsivě patří...tak se jen budu modlit, aby autorka alespon ke svým hlavnějším postavám byla shovívavá...je to opravdu naprosto skvělá kniha s naprosto funkčními a nezapomenutelnými hrdiny, jenž tu mají přesně tolik prostoru kolik si zaslouží...dospělejší kniha než by se na první pohled mohlo zdát...mé knihomolské srdíčko plesá.EPICKÉ.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Co jsem to proboha právě přečetla!!!!!!!!!???? Řekněme, že za dobu mé dvacetileté knihomolské existence jsem se setkala s kde čím, ale tohle.... Malé varování a doporučení ohledně čtení této knihy: Zapřísáhám vás, jen při čtení prosím nic nejezte... je zde vysoké riziko toho, že po dočtení nebudete schopni nějakou dobu normálně uvažovat a zmůžete se leda tak na koukání do zdi. Mějte na paměti, že tato kniha se má číst jen a pouze o samotě v nějaké nejlépe zamčené místnosti, nejlépe někde na Aljašce...jelikož to skoro nejhorší co se vám při čtení může stát je to, když na vás někdo v té nejnapínavější chvíli začne mluvit, je to i dobrá rada pro vaše blízké pokud se chtějí vyhnout konfrontaci s vaším notně agresivním já. Po dočtení zhlédněte nějakou komedii ... nejlepší je asi Shrek. A ted už jdeme do recenze. Kniha je neskutečně psychicky náročná, ale fakt jakože brutálně... ze začátku si to jede tak jako poklidně, váš vztah s postavami je takový neutrální, ale zhruba d doby, kdy se ta naše trojice dá dohromady to jede jako drak... a u toho konce. Dýchala jsem vůbe? já si to reálně neuvědomuju, já bych si asi ani neuvědomila, že vedle mě vybuchla bomba, jak jsem do toho byla zažraná. To prostě nešlo. Takovej strach, až skoro fyzickej, jsem u čtení nezažila už strašně dlouho, naposledy asi u Než jsem tě potkala. Kdybych tuhle knihu četla někde sama, a mamka nebyla asi metr ode mně, tak bych tu knížku od půlky asi prořvala a stalo by se ze mně jedno velký slzavý údolí, a to ještě mamka cvičila jogu a poslouchala u toho ty šíleně sentimentální melodie ne, a já tam četla ty pasáže a bála se o ty postavy, který jsem si tak nehorázně oblíbila a ta hudba už takhle tu tísnivou atmošku ještě vygradovala. Závěrem: Ta knížka fakt není pro každýho, slabý povahy? Hele leckdy jsem u čtení měla až skoro dávivej reflex, a to tam ani ty nechutárny s orgánama moc rozmázlý nebyly, vlastně jako skoro vůbec, ale prostě ten strach, napětí a to, že vaší postavu můžou killnout prostě kdykoli ...strašný nervy, vám teda řeknu. Ale celkově prostě komplexnost toho světa, jak strašně autenticky to působí, nic není černobílý, strašně zajímavý charaktery postav a jejich uvažování a jednání. Já reálně nevím co tý knížce vyčíst. I to, že začíná tak nějak nenápadně a vlažně, je vlastně jedno velký plus.... a ty scény, to sou prostě ...no jsou úžasný. Třeba ta scéna na konci, kdy se Connor s Risou vidí a ona je na vozíčku, jejich první pusa....nebo z druhýho soudku ta scéna s rozpojováním R...jejiž, to bylo tak strašně nabitý emocema, a my jako čtenáři jsme nebyli ochuzeni ani o ty skliznový tábory. A jak ty byly popsaný, no ty vole....z toho se mi reálně taky dělalo šoufl...prostě jak koncentráky. GENIÁLNÍ... celý text

Manuál zralé ženy 2015, Halina Pawlowská

Knížek, které pobaví je na můj vkus málo, a určitě ... není pochyb o tom, že autorka má cit pro psaní a komedii. Dobře se to čte, záleží na náladě...ne se vším se s autorkou ztotožníte, ale celkově je to milé a vtipné počtení...... celý text

Druhá tvář Kaie 2020, Estelle Maskame

Upřímně mi přijde, že ten název se ke knížce moc nehodí... spíš by to chtělo něco jako Druhá tvář pomsty, nebo tak... každopádně to jenom na úvod. Dimily je jedna z těch sérií o kterých slyšíte většinou jen to nejhorší, takže když jsem šla do této knížky, bylo to kvůli mému škodolibému já, které si chtělo rýpnout do nějakého jednoduššího, bezobsažného dílka, které bych mohla setřít nějakou chytře sarkastickou recenzí... Ano součástí mé druhé tváře je škodolibá radost ze špatných a hloupých knížek. Jenomže bohužel jsem zase byla zklamána, a to i přesto, že na začátku to vypadalo nanejvýš slibně... hloupoučká hlavní hrdinka, které jsem nemohla přijít na jméno, Kai, který byl přesně tím otravně drsným týpečkem, ta úvodní rvačka, která mi byla totálně k smíchu. No já se tak těšila, jak tu knížku sepsunu, a pak jsem četla a s hrůzou zjistila, že ono to není tak hrozný, a že mě to vlastně i baví. V žádném případě neříkám, že se jedná o nějaké dílo s velkým D, ale je to milý příběh o hledání sebe sama, síle přátelství, důležitosti rodičovství, našich horších stránkách a také o pomstě, která vám samozřejmě stejně nic nepřinese... líbí se mi jednoduchá linka tohohle příběhu, jasně definovaná a smysluplná. Nehraje si na nic převratného, začíná to Nessiným free životem, kterým maskuje svou nespokojenost, následně pokračuje přes ono neblahé video, začíná se rozplétat díky společné nenávisti, plány pomsty.... která je někdy vyloženě hloupá, ale zároven to i trochu dává smysl, protože i přesto, že se nás postaví snaží přesvědčovat jak patří k temné straně, tak ve skutečnosti jsou to oba dost velký noumové, i když se tváří jako drsnáci... i to se mi na nich líbilo. Že Kai nebyl jen ten sexy boy, a Vaness nebyla jen hloupá husička... Na knížce chci vypíchnout vztah mezi postavami, který se mi líbil... ani bych tam nepotřebovala tu romanci, mě by stačili jen ty partáci ve zločinu... díky té romanci to zase spadlo někam do klasické linky typu...on je fakt sexy, jeho modré oči, ani sem nedýchala... a podobné hlášky, které mě tam vytáčeli. Líbí se mi konfrontace V s jejím otcem, bylo to roztomilé a i uvěřitelné.. na tom konci. Líbilo se mi spojení postav... domnělá coura, co se chce pomstít, rádoby drsnák co se neumí prát a chce se taky pomstít a šprtka, která začne dělat taky trochu nekalé věci..mám slabost pro kombinace postav co by se za normálních okolností nepotkaly. Jinak se mi líbí i lehké poselství knihy, že je lepší si dvakrát rozmyslet, než něco hodíte na internet, nebo se necháte natočit, a taky to, že v nouzi poznáš přítele. Takže asi tak... doporučuji. Určitě to není hloupá knížka a stojí za přečtení jako hezká a milá oddechovka, která sice chvílemi sklouzává do hodně přecukřeného a sentimentálního patosu, ale celkový dojem je prostě fajn.... celý text

Slavná česká filmová klasika 2013, Ondřej Slanina

Je vidět, že se autor vyzná a to co dělá má rád. Já osobně mám s filmem velmi úzký vztah a jednou bych chtěla, aby ho měl i on se mnou... modlím se ke všem bohům nadějí, abych se dostala na FAMU... takže tahle kniha je zkrátka velmi příjemná kulturní jednohubka, která je vhodná pro filmové nadšence, účastníky AZ kvízu nebo Riskuj a v neposlední řadě, doufající studentíky, kteří doufají stejně jako já, že jim tenhle úžasný i komplikovaný svět filmu otevře své dveře... aspon na škvírku...... celý text

Tajemná zahrada 1920, Frances Hodgson Burnett

Jako i ostatní dobré knihy, má tato kniha nade mnou velkou moc... například já ač jako zahradničením nepolíbená lidská bytost, jsem po dočtení a i během čtení knihy, měla sto chutí vysázet na naší zahradě takovou malou džungli, ačkoli by mě to nikdy předtím asi úplně nenapadlo. V záchvatu zahradnického nadšení jsem si dokonce koupila tři růže a dnes se chystám k akci jejich sázení, i přesto, že jsem na to normálně moc líná. Ano, až takovou má ta kniha sílu, člověka navnadit, že ten nejlepší způsob strávení volného času ... vede přes chození venku, nebo právě výše zmíněném zahradničení. Nevím jestli to ke stejným činům naláká i děti, pro které je kniha určená... ale mě teda dostala. Upřímně nevím čím přesně to je... ale řekla bych, že kniha ve vás zkrátka vyvolá radost z přírody, z objevování světa kolem ... zahradničení je v této knize prostředkem pro lásku, pochopení a obdivování krásy. Přitom v knize je zahradničení popsáno s takovou samozřejmostí a láskou k rostlinám, že máte pocit, že na tom vlastně vůbec nic není, a ještě se začnete stydět za svůj už několik měsíců nevyplený záhonek. Samozřejmě je ale kniha i o něčem víc než je až téměř abstraktní krása a radost z přírody... je to zkrátka a dobře, zprvu velmi pochmurný příběh, kterému podzimní blata dodávají tu správnou melancholickou atmosféru... postavy si prožívají svá vlastní malá či velká příkoří. Největší prostor je věnován malé holčičce Mary, která si tu projde dost zjevným vývojem...pokud místa a lidé mohou léčit, pak se to děje právě v této knize. Prvky mysteriozna a tajemna příběh krásně koření ... přičemž největší roli jako takovou hraje především láska a to v mnoha směrech... přátelství, rodičovská láska, sebeláska...opravdu krásný příběh. O úspěšnosti knihy jako takové může mluvit i nespočet televizních adaptací...v roce 2020 jsme se dokonce dočkali té nejnovější. Po přečtení knihy, ale musím konstatovat, že film je poněkud chaotický a kniha má daleko lepší strukturu příběhu. V rychlosti jsem zkoukla i ostatní adaptace, přičemž se v nich vystřídalo hned několik charismatických herců a hereček. Ani v jedné z adaptací jsem úplně sice nebyla spokojená s podobností herců k předloze.... navíc některé filmy se od předlohy lišily...ale celkově se mi líbili... i ta animovaná verze, která asi podle mě nejlépe ztvárnila postavu Marty, kdežto paní Medlocková tam vypadala jak nějaká paní Denversová z Mrtvé a živé... každopádně sequelu jsem se pro jistotu vyhla, jen mě trochu překvapuje, že by si Mary vzala Colina jak stálo v anotaci... mě vždycky přišlo, že má blíž k Dicksnovi... ale 30 let je 30 let... spíš bych ocenila film, ve kterém je Mary třeba kolem 25 a rozhoduje se co bude v životě dělat... ale co...... celý text

Stačí jen chtít 2017, Joelle Charbonneau

Jak hodnotit knihu, která byla ze začátku boží a zhruba od půlky, jste se do čtení museli spíš nutit? Tak tři a půl hvězdičky, ale znovu si to určitě nepřečtu. Ovšem dávám jedno malé bezvýznamné plus za obálku, ta je hodně povedená a originální. Ze začátku to byla fakt hodně velká pecka. Tohle téma na mě bude fungovat vždycky...no protože je hrozně návykový a tak. Trochu mi to připomíná Nerve hru o život, kterou taky jakože baštim, no. Jo a taky Vadí, nevadí, což už teda jakože nemusim vidět znova. Každopádně, knížku jsem ted dočetla a jsem docela zklamaná... jelikož mě posledních 50 a víc stránek už nějak vůbec nebavilo. Zkrátka a dobře nejlepší byl ten začátek, když se to všechno rozjíždělo... ale pak už to byl jenom takovej docela nudnej průměr, kterej se hodně opakoval. Kaille je postava se kterou se sice dokážete vžít, ale zároven jí máte prostě chvilkama chut úplně tak nějak vypustit z hlavy.. ano je lehce otravná, ono celkově je tam hned několik trochu WTF momentů, i když se daj aspon nějak ospravedlnit. K ostatním postavám si skoro žádnej vztah nenajdete a když už tak ta postava v další kapitole umře. Mě prostě ty jména splývaly a příběhy ostatních jsem nějak moc neprožívala. Ten konec už byla vysloveně taková blbinka, nějakej náznak střelby na bránu tam byl... ale já nevím no, zase žádný budování dopředu a pak najednou... je je to ta psycholožka, která je očividně úplně šílená. Jednoduše si myslím, že se z toho dalo vytěžit nakonec přeci jen víc. Líp to propracovat a sjednotit, aby to nepůsobilo jako nějaký deníkový zápisky pár studentů střední školy. Univerzita mě bavila víc a byla i líp promyšlená. Na mě prostě chvilkama tenhle příběh působí hrozně nedodělaně... je to škoda. PS: Chvílemi mi opravdu vadila zaslepenost K a taky chování její matky. Proč K tak dlouho vodila za nos? A proč K prostě nedokázala respektovat, že je to i riziko pro lidi co tu ledvinu darujou. Jo a ještě jinak se mi docela líbilo, že aspon na tom konci se to nějak propojilo a sjednotily se i postavy u kterejch by to člověk asi normálně nečekal... jenomže když vám na těch postavách nezáleželo, tak to bylo stejně jedno. Co se týče romantické linky... Kailee je sice fajn holka, ale Nateova posedlost jí ... moc sem ji to nebaštila.... celý text

Pod maskou nevinnosti 2013, Alexander Stainforth (p)

Lepší než Dáblova nevěsta, ale horší než Falešná společnice a Krvavá Mary... Kniha opět navnadila svým námětem. Nakonec se vydala jinou cestou než jsem čekala, ale v tomto případě mi to ani tolik nevadilo. Paul byl sympaták a jedna z mála postav co mi přišla fajn. Hlavní hrdinka opravdu neoslovila... omdlívala by při každé příležitosti, což samozřejmě působilo kapánek trapně, navíc byla šíleně naivní a důvěřivá a prostě taková nezajímavá a nudná. Její vztah s otcem byl uvěřitelný a chápu, proč své dceři neřekl o Viktorovi, i když to byla strašná blbost... narovinu mě smrt otce velmi překvapila. Co se týče romantického vztahu mezi protagonisty.... tak byl opět takový urychlený a trochu neuvěřitelný... zkrátka taková ta osudová láska vybudovaná za jeden den... Na rovinu se přiznám, že mě kniha ze začátku vlastně i dost bavila, jenomže potom od nějaké 150 stránky mě to strašně přestalo bavit, začalo mě čtení opravdu hodně unavovat, až jsem zase na prasáka přeskočila na poslední kapitolu... abych zjistila, že to skončí přesně tak jak se dalo očekávat... a to, že jsem si takhle knihu zkrátila mi vůbec nevadilo... NAOPAK, podle mě by knize prospělo kdyby byla podstatně kratší. Kniha neurazí, ale ani vyloženě nenadchne. Potenciál se jí nepodařilo úplně proměnit, navíc začala být značně překombinovaná... dívka co je chudá a následně zase bohatá, dívka co se zamiluje do špatného muže, dívka co se zamiluje do muže ze svého dětství a pak samozřejmě ztráta paměti a mnoho dalšího... možná by bylo lepší se v knize zaměřit na méně témat a více je rozvést. Opravdu nevím komu knihu doporučit, jelikož existuje mnoho lepších knih v tomto žánru... každopádně se ale nebojím doporučit jiné knihy od autora.. jako viz například ty dvě co jsem vychvalovala na začátku.... celý text

Zrádný anděl 2013, Ulrike Bliefert

Seřazené knihy z této série, které jsou podle mě od nejlepší po nejhorší. 1. Dvojí tvář 2. Výkřik do tmy 3. Dotek chladu 4. motýlí křídla 5. zrádný anděl 6. mrazivé léto... celý text

Pokoj pro hosty 2020, Dreda Say Mitchell

Mě si kniha získala, a to hned od úplného počátku. Řeknu vám... To byla teda jízda. Naštěstí to nebyla jízda jako na horský dráze, myšleno tím, že byla kniha střídavě špatná nebo dobrá... ona se totiž v nadprůměru držela po celou dobu. Jen se teda ztotožnuji s názory ostatních, že druhá půlka knihy, nebyla tak elektrizující jako ta první. To ale nemění nic na tom, že tato autorka trochu dýchá zakrk i takovým formátům současnosti jako je třeba Shari Lapina atd. Pokoj pro hosty je velmi znepokojující kniha. Tím, že jejíhlavní hrdinka je jednoduše řešeno jaksi nervově nestabilní a nevyrovnaná, jí přidává na jakési zádumčivosti až stísněným pocitům... ty ale nemusí cítit každý...ovšem čtenářům, kteří se alespon jednou ocitli třeba také v takovéto stresové a vypjaté situaci bude někdy zatěžko knihu číst, jelikož jen lidé co si o sobě někdy mysleli, že jsou blázni pochopí jiné lidi co pochybují o svém duševním stavu. Samozřejmě tady je to extrém, ale kdo z nás někdy neměl nějakou tu depresi? Obvykle právě kvůli tomu nevyhledávám knihy, kde nějakým způsobem hraje roli sebevražda... je to zkrátka téma o kterém se mi velmi špatně čte ... tady to ale bylo hlavně o naší hlavní hrdince..... které jsem samozřejmě fandila. I když mi teda vadilo, že patří k těm lidem co dost fnukají nebo se chovají dětinsky a nebo ještě hůř.... jsou zlí na lidi co se jim snaží pomoct, nebo na lidi, které je milují. Takže ano s Leslie to opravdu občas nebylo jednoduché a i já bych jí jednu nejradši lípla... ale nebyla jediná co na tom měla svůj podíl viny. Na závěr chci jen říct, že jsem vlastně nečekala že se kniha vyvine tímto směrem. Myslím tím, ženinu minulost, to že si dům pronajala schválně... prostě se od toho v této části nedalo odtrhnout. Konec už zas tak překvapivý nebyl, i když husí kůže mi teda naběhla.... autorka to sice uhrála na staré dobré pomatení mysli... no já sice chápu, že její matka byla křehká žena, ale copak by tohle udělala matka svým milovaným dětem, jen protože ji ve 21. století její manžel podvádí... a z toho se má jako doslova zbláznit? Pak taky nechápu kdo teda zabil Bette, jestli to udělala M, nebo jestli dělala M i ty ostatní naschvály... i když soudě podle její zákeřnosti, je vpodstatě asi nasnadě, že to má na svědomí právě ona. Verdikt: Podle mě je kniha ze začátku tak fascinující a dobrá, právě kvůli tomu, že její děj sklouzne z připraveného klišé do velmi zajímavé linky. Samozřejmě by to nešlo i nez velice dobře napsaných postav. Lesliiny posedlost hledání odpovědí ohlední její minulosti byla sice sem tam trochu otravná a dětinská, na druhá stranu jsem ji obdivovala za její zarputilost. Knihu tedy určitě doporučuji, mě velmi sedla. A kdyby autorka ještě něco napsala, tak do toho půjdu.... celý text

Já a pan Darcy 2012, Alexandra Potter

Opět jsem se jako zatvrzelá fanynka Pýchy a Předsudku této knize vyhýbala, jelikož jsem se logicky a v tomto případě oprávněně bála, že autorka pana Darcyho prostě tak trochu hodí přes palubu. No a ono se to stalo. Musím říct, že jestli autorka očekávala, že po dočtení této knihy vystřízlivím a dám panu Darcymu vale, tak to se teda spletla... no asi jsem doopravdy hold beznadějná romantička.... ale o tom až dole... Musím říct, že ze začátku mě kniha opravdu strašně moc bavila. Emily jsem si oblíbila a soucitila jsem s ní. Víc než co jiného mi to připomínalo třeba Austenland, který mám strašně moc ráda... jenomže potom se na scéně začal objevovat pan Darcy... a mě to přestávalo bavit. I tak mě jsem si ale dokázala užít pasáže bez pana Darcyho. Docela paradox že? Fanynka pana D... a není ráda když je na scéně. No, mě to prostě přišlo takové nedotažené... vždycky když autorka potřebovala, aby pan Darcy přišel na scénu, tak ho tam prostě bez ladu a skladu hodila. Navíc mi nepřišlo, že by tento muž byl oním panem Darcym, kterého všichni tak milujeme. No, ale aspon mě právě bavila ta část s Emily objevující Anglii... úplně to ve mně probudilo cestovatelského ducha, i to se Spikem bylo fajn. Jenomže jak kniha postupovala dál, tak to bylo skoro jako přes kopírák scénáře Pýchy a Předsusku, a mě to čím dál tím mín přestávalo bavit. Emily se začala chovat jako fiflenka, která sice ví o panuu Darcym první poslední, ale hrozně se diví, že je to arogantní muž zvyklý na služebnictvo, a že je překvapený když žena pracuje. Jakože Emily uvědom si, že ten muž žil v úplně jiné době, proto ho hned nemusíš urážet. Jo, a tu jejich romanci jsem jim jako fakt nebaštila... kam se Emily hrabe na Elizabeth. Samozřejmě chápu vyznění celé knihy, že je lepší nebo spíše bezpečnější žít v realitě, nebo pochopit že né vše co funguje v knize by fungovalo v reálném životě... ale ono se to dalo celkem předpokládat, že holka z 21. století asi bude mít jakože jiné názory než muž, který žil před 200 lety... Vyznění tedy zní, že pan Darcy je sice symbol, touha nebo sen, ale ke skutečnému muži má hodně daleko. Au, to bylo braní iluzí jako hrom, o čemž vlastně tato kniha je. Ale proč tak trochu pošpinovat všemu milovanou postavu a stavět jí do kontrastu k mužům 21. století, když pan Darcy prostě z našeho století není. To je jako kdybyste porovnávali královnu Marii Stuartovnu a třeba Lady Gagu - je přece jasné, že každá je ovlivněna svou dobou ve které žije. Jak se tedy Emily může zlobit na někoho kdo vyrostl jako šlechtic, se služebnictvem.. ve světě, kde ženy zatím nemají ani volební právo - a říkat mu, že je kvůli tomu arogantní... to přece není fér. Na konci knihy tedy zjištujeme, že pan Darcy a Emily jsou prostě přeci jen rozdílní a nehodí se k sobě - za což z větší části může právě odlišnost dob, ve kterých se ti dva narodili.... Já nevím no, jako chápu co tím autorka chtěla říct a proč. Ale já osobně si nechci brát iluze o panu Darcym. Navíc si myslím, že Emily se narozdíl od Elizabeth těch předsudků nezbavila. To že se pan Darcy nesmál s ní, ještě neznamená, že je to nějaký ledový čumák... sami jsme byli svědkem jak je jim s Elizabeth dobře. Jenomže Emily si prostě myslí, že každý chlap, bude přesně takový jakého ho chce mít. ANO, BUDU tu obhajovat pana Darcyho, kterému tu bylo poněkud ... aspon podle mě ukřivděno. Zaslouží si takovéto postavy své pošlapání moderní dobou. Jakože určitě ne....... celý text