knihomolka27 přečtené 445

Falešná společnice 2021, Alexander Stainforth (p)

Na knize jsou překvapivé hned dvě věci............Za prvé, že je napsána mužem, což u takového žánru nebývá zrovna obvyklé.....a ještě neobvyklejší je, že je napsána takhle povedeně a přirozeně jako kdyby tuto knihu napsala nějaká velmi romantická žena. A další wow, které chci zmínit, je že autor je Čech..........což jsem se dozvěděla až po dočtení knihy. A musím říct, že jak obálkou tak stylem psaní, nevidím rozdíl mezi tímto autorem a mými oblíbenými anglickými nebo americkými autory. A to už je co říct, protože já na zahraniční autory nedám dopustit. Autorovi se, ale stejně jako v mé další oblíbené knize od něho Krvavá Mary podařilo velmi věrohodně popsat atmosféru a také postavy a jejich pocity a jednání. Navíc obdivuji to, že kniha neztratila nic ze své romantičnosti a erotičnosti, i když jsme jako čtenáři nedostali žádnou sexuální scénu....to je v tomhle žánru věc velmi nevídaná. U mě tím kniha vlastně stoupla, protože dokázala fungovat převážně na dialozích a vtipných hláškách než jen na sexuálních scénách.......tahle kniha tedy nepotřebovala žádnou tuto sexuální berličku a vystačila si sama o sobě. I když samozřejmě bych se třeba jedné sexuální scéně určitě nebránila. A ted už k postavám a ději. Co se týká charakterů postav, tam se žádná velká inovace nekonala. Autor sází na přesně ty typy postav, které v tomto žánru už nějakou dobu kralují......ON je na oko dokonalý adonis se zástupem milenek a prostopášným stylem života, samozřejmě velmi arogantní, ale né tolik aby jste ho doopravdy nenáviděli, a ONA je jedna dívka z milionu, stará panna co se nechce nechat ničím spoutávat a už vůbec ne takovým lvem salonu, má dostatečně ostrý jazyk a nadmíru roztomilý vzhled a je krásná, i když ne tolik jako ON. Otázkou je jestli má cenu tyto postavy podrobovat nějaké kritice, kvůli jejich neoriginalitě...........protože není právě to, co od takové knihy očekáváme a chceme od ní dostat. Podle mě ano. Víc by nás asi urazilo, kdyby to skončilo jinak než si představujeme nebo chceme, než to, že postavy budou v tomhle žánru tak ojedinělé asi jako zmínky o kráse postav, omdlívání slečen atd.... Postavy byly sympatické........a to opravdu hodně. Budu si je, ale pamatovat třeba za týden? Takhle.....takových podobných postav je v takových knížkách 99 procent ze sta..........a postava Julie a jejího hraběte i přesto, že byli napsaní skutečně dobře a asi i nadprůměrně vzhledem k žánru.......stejně vám asi za nějaký čas trochu splynou.....každopádně by, ale bylo nefér nezmínit.....že pár překvapujících věcí v knize bylo. I když chvílemi to bylo tedy pořádně zamotané....a to není úplně myšleno v dobrém. Hlavní zápletka s výměnou rolí, nakonec vlastně vůbec pro příběh důležitá nebyla.....ze začátku mě to možná trochu zklamalo, ale i přesto, že jsem se nedočkala svého oblíbeného tématu mě kniha vlastně dost bavila. Brandon byl fajn chlápek, který dokázal zaujmout a je pravda, že při nějakých jeho arogantních sebezahleděných hláškách jsem ho taky měla chut praštit stejně jako Julie, Julii jsem obdivovala přes její rozhodnost a chápala jsem, proč si chce lidi držet dál od těla. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ten rok během , kterého se musela postavit sama na nohy, byl v knize více rozepsaný...podle mě by to knihu ještě více povzneslo....přeci jenom rok je rok.........třeba v Jane E. , se mi právě líbí jak Jana také ,, utekla" z panství a od svého milého a protloukala se životem sama tak jak v tu danou chvíli uměla. Podle mě to příběhu dalo jednu z těch mnoha velkých hloubek, které má.........A věřím, že s Juilí stejně jako s Janou by byla zábava objevovat svět jejíma očima, překonávat s ní překážky všedního života a sledovat její strastiplnou cestu až k vytouženému vydání knihy........na jednu stranu samozřejmě chápu, že jsme o tohle byli ochuceni z čistě praktických důvodů......kdyby se, ale kniha rozpracovala na dva díly, autor přihodil třeba příhodu s Trevorem, který by se zčistajasna vrátil nějak do hry, plus bysme právě prožívala ten rok podrobněji s Julií ....atd.....asi bych dala i těch pět hvězdiček. Ale zase je to jen moje představa, a ostatním to třeba takhle vyhovuje. Matky dohazovačky byly taky napsány dostatečně věrohodně, obzvlášt pak ,, zákeřná "vikomtka ......její jednání s vyhořelým domem už bylo vážně přes čáru a nedivím se, že to nějakou dobu trvalo než s ní mohl vlastní syn zase normálně mluvit. Verdikt: Co plyne z této knihy? No tak asi......nedělat si unáhlené předsudky, nezamotávat se do vlastních lží, dát šanci i něčemu co vypadá naprosto bez šance, jít za tím co chceme.....atd.... celý text

Tesáky 2021, Sarah Andersen

Tenhle typ knihy zrovna nevyhledávám a sama bych si jí určitě nekoupila. Ale tato kniha byla fajn. Nejsem sice nějakým zarputilým fanouškem upírů nebo vlkodlaků, i přesto mě kniha dokázala pobavit. Byla hodně nápaditá a vtipná.........taková mini jednohubka. Líbilo se mi jak se ti dva vzájemně doplnovali a že před sebou nemuseli nic předstírat....takový jaký opravdu jsou. Elsi jako upírka naháněla dost hrůzu, tak jak to má pravý upír dělat a vlkodlak byl chlupatý sympaták........takže tak. Milé, Vtipné, Originální.......i přesto, ale pro mě celkem zapomenutelné a znovu se asi ke knize vzhledem ke svému čtecímu vytížení s dalšími knihami nevrátím. Kniha nám představuje známá klišé o upírech a vlkodlacích a cpe je do různých situací......např: Upíři a česnek, proměna za vlkodlaka, slovní obraty jako ..byla to čubka, nebo pil mi krev. Mě se nejvíc líbilo, jak bylo vidět, že je spolu postavám doopravdy dobře, a taky jak si četli Drákulu, Interwium s upírem a Stmívání.... celý text

Všechno nebo nic - příběh pokračuje 2010, Eva Urbaníková

Takhle..................první kniha pro mě byla jako pro fanynku filmu dost nepříjemným překvapením. Opravdu to bylo jen o posedlosti a sexu a hlouposti hlavní hrdinky. Druhý díl jsem přečetla zase jen proto, že nechci nechávat rozečtené série a taky proto, že jsem nutně potřebovala něco u čeho nemusím vůbec přemýšlet.......a tohle je přesně ten typ knihy. Dvojka je o tom, jak se Linda nedokáže podívat pravdě do očí a pořád žije ve svém romantické snu s mužem, který se ve většině případů chová jako psychopat. Navíc by si Linda měla uvědomit, že když už má dvě děti, tak by muž se kterým chce žít se měl o ty děti taky nějak starat. Nechápu jak vedle Bystřičana může někdo jako neschopný Jakub obstát........ten se neumí pomalu postarat ani sám o sebe, nebo to aspon tvrdí. Ale obstarávat nové milenky mu evidentně nevadí, zato jít jednou za dcerou nebo se o ní aspon trochu zajímat je nadlidskej úkol. Já bejt Lindou tak ho prostě pošlu doprdele, a nepřiběhla bych pokaždý když mi napíše nějakou ulítlou, přeemočněnou zprávu. Prej, že jí miluje a přitom se vůbec nesnaží být s ní. Druhý díl utekl naštěstí velmi rychle, na rozdíl od prvního nebyl tolik perverzní, no i když.......Linda je pro mě stále nehorázně nesympatická postava, A Vandu snad ani nemusím zminovat. A ty nesutále se opakující slova jako holčičko a Murko, nešlukuj nebo ti bude špatně, Mici.... mě přiváděj k šílenství i v takhle krátký knize. Vrhnu se na trojku, ale už se těším, až tahle série bude za mnou. PS: Lidi jako je Linda si podle mě zasloužej skončit odkopnutý a svobodný, protože si vůbec neváží toho co mají, pořád jenom fnukají a nemají žádný svědomí.... celý text

Hříšník 2018, Amanda Stevens

Tenhle díl byl z celé série podle mě určitě nejslabší. V podstatě nic moc se tam nedělo, příběh nepůsobil hororově v tom dobrém slova smyslu, ale spíše trochu perverzně a zvrhle....např: Když si Amelie představuje velmi živě sex s detektivem, a přitom to byl Pope. Atmosféra byla sice občas trochu hrozivá, ale celkově jste z ní nic moc necítili. Devlina už skoro vůbec nechápu, a jsem ráda, že byl v tomhle díle tak málo. Lucien byl něco jako Thane Asher s kombinací Devlina, takže vlastně nic nového pod sluncem. Nemám žádný důvod si ho zapamatovat nebo si k němu najít vztah. A ted neřeším ten konec, který mi přišel dost jednoduchý, ale onu romantickou linku mezi Lucienem a Amélií. Proč mi přijde, že Amelie neustále sní o Devlinovi, ale nedělá ji problém ho často s někým podvést, takhle si já teda osudovou lásku nepředstavuju. Navíc mi přišlo, že prokousávat tímto dílem je daleko těžší než u dílů předešlých....k novým postavám jsem si vztah neutvořila a nebo mě štvaly, což ostatně platilo o postavách stálých jako je Amélie nebo Devlin. Upřímně je mi vlastně docela putna jestli budou spolu nebo ne...i když je samozřejmě jasný, že spolu skončej. Amélie je paradoxně s každým dílem a s tím jak sílí její moc, čím dál tím víc ufnukanější. Její moc přesahuje lidské chápání jak je v knize prezentováno a přitom svého úhlavního nepřítele přepere tím, že mu do obličeje stříkne pepřovej sprej. Ach jo. Na Amélii mi už teda taky tak moc nezáleží, a mrzí mě, že autorka v tomto případě neudělala nějakej wow efekt, kterej by sérii pořádně nakopnul, aby přestala takhle uvadat. Je jasný, že když je každý díl...kromě druhého....velmi podobný....Amélie vzdychá po Devlinovi, Amélie Devlina podvede s novým objevem, Amélie svůj nový objev podezírá, Amélie vyšetřuje něco co souvisí s její minulostí, Amélie utíká a fnuká, Amélie googlí a pije čaj a sedí na verandě, Amélie maká na hřbitově, nebo se schovává ve křoví, kde vyslechne životně důležité info, na konci chce A zabít duch, démon, entita, nebo vrah a nebo všechno dohromady, Amélie stále neumí používat své schopnosti a je jí to úplně fuk.......Chcitím říct, že pokud se každý díl točí kolem velmi podobného scénáře tak za chvíli vám začne připadat, že se tam vše neustále opakuje...vy máte tendenci přeskakovat atd. Tím, ale nechci tuto sérii, nijak znevažovat. Jsem ráda, že tato série existuje, už jenom proto, že knih s tímto tématem není moc. Když se na to koukám, ale zpětně tak si říkám, že jsem přeci jen asi od série čekala něco víc....aspon co se týče romantické linky, nějaké větší zápletky, která se potáhne všemi díly............a ne ta zápletka s najednou zlým Devlinem, mi nepřijde jako synonymum pro skvělou zápletku co bude člověka držet v napětí. Špatné je prostě to, že ačkoli ocenuji detektivní linku příběhu, duchy a do jisté míry i Améliinu minulost...tak samotné Amélie už mám trochu pokrk, což samozřejmě není zrovna ideální, když je celá série v podstatě o Amélii, a všechny knihy jsou napsány z jejího pohledu. Tím chci tedy říct, že k sérii se znovu nevrátím, možná vyjma druhého dílu. Vrhnu se ještě na díl poslední a uvidím, zdali autorka ještě něco dopíše.... celý text

Návštěvnice 2018, Amanda Stevens

Čtu celou sérii naráz hned za sebou bez větších přestávek.....a musím říct, že už je na mě Amelie a Devlina někdy už trochu moc. Není to tedy tak, že bych nemohla oka zamhouřit, aniž bych musela nutně vědět jak to s postavami bude. .............naštěstí jsem nedošla ani do toho bodu, kdy zároven chcete sérii dočíst, ale zároven se bojíte až ji dočtěte, protože se z toho stala vaše závislost a co sakra jako budete dělat jinýho než se koukat na váš oblíbenej seriál nebo číst knihu. V tomto případě, ale bohužel bohudík o žádnou velkou závislost nejde. A to hlavně v případě co se týká postav. Amelie je sice fajn, ale když tak nad tím přemýšlím, tak mi občas přijde trochu nudná, otravná a zaslepená....já samozřejmě chápu, že svůj dar bere jako něco hodně nepříjemného, ale nemůže se tomu donekonečna vyhýbat a fnukat. Když se už stalo, že ten dar má, tak se s tím musí nějak naučit žít ....ostatní lidé by za takový dar byli jistě vděčnější. Amelie si tedy komplikuje život tak trochu sama. Navíc romantická linka, která mi v prvním díle přišla velmi nadějná, mi tak trochu připadá, že ztrácí dech i uvěřitelnost a bohužel i to nejdůležitější .....jiskru........pořád o ní Amelie mluví, ale já jako čtenář jí tam vůbec nevidím. A rádoby sexuální scény mi přijdou, že jsou v případě této série úplně mimo a nehodí se tam....když teda nepočítám nějaké to sexuální vytržení jako bylo třeba v Asher Falls, které tam bylo zakombinováno jako součást rituálu. Romantická linka je tedy opravdu průměrná, nebo chvílemi dokonce podprůměrné. Samozřejmě v době, kdy romantickou linku obsahuje každá kniha a samozřejmě lepší.....je tedy jasné, že tahle zrovna dvakrát moc neosloví, a to že je v příbězích někdy dokonce hlavním pilířem taky nepomáhá. Co se týká detektivní linky...ta je naštěstí pořád velmi ucházející a taky jediným důvodem proč sérii dočtu dokonce. Kdyby šlo jen o romanci těch dvou, tak už bych asi po dalším dílu nesáhla. Detektivní linky jsou tedy podařené, v každém díle se dotýkají i minulosti postav....a samozřejmě zjištujeme, že ta historie je čím dál tím víc temnější. Tomuto dílu stejně jako tomu druhému prospěla změna prostředí. A stejně jako u druhého dílu musím u tohoto dílu pochválit úžasně vykreslenou atmosféru.......z celé série asi nejvíc hororovou. Kniha zase končí neukončeně a láká tentokrát na další zkoumání Devlinovi minulosti. Vzhledem k tomu, že i Devlin mi začíná připadat takový neslaný nemastný...tak zas tak úplně natrní nejsem. Každopádně už jenom pro klid duše, sérii dočtu ....jdu do dalšího dílu. Zatím jedinou knihou ze série, ke které bych se vrátila je druhý díl. Ten je stále TOP.... celý text

Romeo a Julie 2015, William Shakespeare

Je těžké takhle známou knihu uchopit jinak než ostatní...tak aby sem nepsala to co bylo napsáno už asi tisíckrát. Jediné co snad můžu říct je to, že toto dílo se právem řadí mezi klenoty literatury a to především díky Shakespearově hře se slovy a schopnosti tvořit nezapomenutelné příběhy. Docela mě překvapilo, že už i v době Shakespeara znali slova jako sorry, a takovoutu novodobou hatlamatilku, kterou v dnešní době považujeme za extrémně cool a novou. A přitom jí už uměl používat i někdo jako Shakespeare. Příběh je samozřejmě velmi tragický......věci by šly vyřešit jinak, ale kvůli tragickým náhodám se z toho všeho stává takové menší krvavé řečiště. Osudová láska mezi Romeem a Julií........upřímně já ji moc jako osudovou nevnímá. Mladá, Naivní, Zaslepená ´, letní láska ...to určitě ano. Každopádně si myslím, že by z ní samy postavy možná i za těch pár let vyrostly a i pro ně by se jejich manželství stalo trochu stereotypním. Nějak si neumím představit Romea jak po třeba takovém 10 letém soužití s Julií jí pořád skládá básně. Možná i ty sebevraždy by si rozmysleli, kdyby nejednali tak ukvapeně a zasněně. Jenomže o tom to právě je, že v tu chvíli v oné spalující lásce co se zrodila spíš v naší hlavě a z touhy prostě milovat, spíš než milovat někoho, spíš než milovat někoho proto jaký je. Vždyt přece Romeo vidí Julii pořád jenom jako anděla, božskou královnu a neustále opěvuje její vzhled.....chce milovat a Julie je vhodná k tomu, aby jí měl rád...šlechtična v rytířských románech co opije svým vzhledem nejednoho mladého nezkušeného člověka. Romeovi jde o lásku jako takovou, Miluje, Chce milovat...poznat jaké to je. Otázka, ale je jestli miluje Julii. Je možné tak rychle na lásku zapomenout. Včera milovat Rosalindu a Dnes milovat Julii ? Co tím chci vlastně říct? Zatvrzelí Shakespearovci možná v tomto díle opravdu vidí čistou, nehynoucí a nikdy nekončící lásku....která je hluboká a silná. A ona opravdu hluboká je. V tu danou chvíli skutečně působí osudově, pro postavy je osudová...protože jí takovou chtějí mít, chtějí milovat hluboce, zakusit onu sebezničující lásku......Přesto jednají, ale ukvapeně ....svatba hned ted, svatební noc hned ted....jako by se samy báli, že jejich láska je jen přechodná záležitost, vrtkavá . Stejně rychle jako se zjevila, může se i rozplynout...a nezbyde po ní ani stopa. Ale co víc taky čekat od mladické lásky. Je náhlá, vstává z povrchností, oplývá nafouklými, vznešenými slovy, milenci jí hluboce prožívají....dokud se jim neomrzí a nepřejdou na nový a vznešenější objekt svého zájmu.... celý text

Prorok 2014, Amanda Stevens

Není to sice Asher Falls.....ale i tak velmi povedený díl. V tomto díle se opět řeší mnoho zásadních otázek, tentokrát se ani tak netýkají Ameliiny minulosti jako minulosti Johna Devlina. Roli tu hraje i častý motiv ducha, co nemůže odejít , jelikož potřebuje zjistit, kdo ho zabil.......bohužel tam byla postava Fremonta podle mě málo, takže jeho část příběhu, působila v půlce knihy dost odfláknutě - vzhledem ke konci knihy se to, ale nakonec dá pochopit a všechno to do sebe zapadá. To co bylo nakousnutu v jedničce se tedy zde konečně dočkává svého, troufám si říct i docela epického rozuzlení. Zároven konec knihy začíná zavánět nutnou potřebou ihned si obstarat díl další. Spíš než kvůli romantické lince, která zde není tak návyková jak by se dalo očekávat, mě ale zajímá jestli se z Devlina nestane nějakej démon nebo tak.......což by byla ona zásadní zápletka, která by dala sérii zase nový směr. Neumím si nějak představit kdyby série končila tímto dílem, jak pořád dokola opakuje Amélie.....,, Je otevřeno ještě příliš mnoho dveří." Moje poznatky o knize: Sice neměla tak tajemnou a bezútěšnou atmosféru jako díl druhý, ale poznatky z Devlinovi minulosti byly opravdu velmi zajímavé. Kniha mi utekla opravdu velmi rychle. Mariama je nehorázná svi....no vy víte co chci říct. Jsem ráda, že se tu konečně Amélie snaží duchům pomoct a neutíkat před nimi. Ameliino heslo: Co se stalo v Asher Falls, zůstane v Asher Falls.... celý text

Království 2013, Amanda Stevens

A je tu můj návrat k hřbitovní královně........a návrat je to velmi podařený. Musím přiznat, že jsem se trochu bála, aby mě tahle série nepřestala bavit dřív než se vůbec rozjede....ale naštěstí tu je druhý díl, který se mi líbil víc než ten první. A TO JE FAKT PECKA. Ten příběh a postavy z tohoto příběhu mi neskutečně sedly. Snad jen fanoušci Johna Devlina tady budou postrádat takovou ,,malou drobnost" a tou je samotný John Devlin. Je to vlastně docela osvěžující.....Devlina mám sice ráda, ale musím se přiznat, že mi jeho nepřítomnost v tomto díle nijak extrémně nevadila. Jak říkám je to osvěžující když hlavní hrdince nestojí její boyfriend pořád za zadkem. Nový náhled na věc..řekla bych, teda aspon v knižním provedení. Asher Falls je město duchů s velkým D, přesně ten typ města jehož atmosféra vás totálně pohltí..................starobylé rody, zatopený hřbitov, neoznačený hrob, čarodějnice, město, které jako by se zaseklo v čase, podivní obyvatelé, animální příroda, luxusní dům na kopci..............já to prostě žeru. přesně tohle....tyhle kombinace.....tuhle atmosféru......to nikdy neomrzí. Díl tedy vřele doporučuji...mohl by fungovat i samostatně. Konec knihy byl sice takový rozporuplnější. Říkám si jestli si autorka sama nepodrazila nohy tím, že tajemství Ameliina původu nám odkryla už ted..ve druhém díle, což mi přijde trochu brzo...o to zvědavější samozřejmě sem, co mě čeká v dalších dílech. Verdikt. Druhý díl nasadil ladku dost vysoko, tak doufám, že nebudu s dalšími díly zklamaná. Nečekala jsem, že už ve druhém díle se dozvím tolik zásadních informací...musím se přiznat, že sem si někdy říkala, že s tím autorka trochu přestřelila.....přeci jenom spoustu věcí ještě vyvolává ještě víc otázek než odpovědí...... třeba - Kde je Harper? Je vůbec naživu? Přežili čarodějnice a Asherovi?....... Podle mě teda konec trochu moc překombinovaný, ale každopádně uvidíme kam se celá série posune dál. Podle mě druhému dílu právě prospěla změna místa a i postav, takže očekávám, že v dalším dílu budeme vídat Devlina častěji....očekávám tedy více srcebolu a melancholie....tak uvidíme no. JInak určitě doporučuji, i když těch duchů je tam pořád prostě málo....... celý text

Ema a kouzelná kniha 2010, Petra Braunová

Na pohádku velmi melancholické, smutné a trochu temné. Asi jako holčička se sirkami od Andersona....i když s o poznání lepším, možná až přestřeleným koncem. Já sice chápu, že pohádka je pohádka, ale tohle už bylo opravdu hodně neuvěřitelné......každopádně příběh se mi líbil. Prostředí šedivého internátu s úzkoprsou Slečnou závislou na pořádku připomíná ostatní knižní sirotčince a internáty a svádí k tomu představovat si příběh v daleko dospělejším světle než v jakém byl možná původně zamýšlen. Víly mi možná v příběhu přišly trochu nadbytečné, ale nápad s kouzelnou knihou se mi moc líbil a i celkově pojetí příběhu s Emou, která vidí, že Město taky není zas tak kouzelné jak si ho představovala. Podle mě je to velmi povedená pohádka nebo spíš příběh, pro jakoukoli věkovou kategorii, dokážu si představit, že by s menšími úpravami a zestaršením Emy mohla fungovat i jako fantasy kniha o neobyčejné dívce co má schopnost vidět věci co ostatní ne, bohužel ale vyrůstá ve velmi konzervativním internátu, chceteli sirotčinci, kde jí všichni považují za podivína........čeká na den svého života až bude v den svých 18 narozenin moct konečně na jeden den opustit chladné zdi internátu a poznat svět venku..........proč, se ale většina dívek co se vrátí do internátu chová jinak než předtím? A je opravdu svět tam venku tak skvělý jak si ho Ema představuje? ....................asi takhle si představuju základní kostru toho neexistujícího fantasy......ale to je stejně jenom v mé hlavě. PS : akorát nechápu proč Ema byla celý ten rok nemocná? Moc nechápu jaký to v knize vlastně mělo smysl.... celý text

Zmizení 2020, Charlotte Link

Kde jen začít...................... Určitě se vám taky stává, že když jste do nějaké knížky fakt hodně zamilovaný, tak vlastně nevíte co chválit dřív? Já tady chválím všechno. Kniha se mi neskutečně líbila, a jsem ráda, že jí mám doma. Kate je po třech letech po událostech z prvního dílu pořád stejná, což je dobře....ve dvojce si, ale přeci jen projde další svou vlastní osobní proměnou, která ji zase posouvá dál. Líbí se mi, že tato kniha nevykrádá různá klišé z jiných policejních knížek, ale jde svou vlastní cestou. Postavy jsou velmi uvěřitelné a jejich vztahy by obstály i v reálném životě, jelikož nejsou zbytečně naivní, přecukrované nebo nelogické. Jde tu především o řešení samotného případu...který jako obvykle autorka popsala opravdu bravurně, takže se nebudete nudit ani na jedné stránce. Už aby vyšel další díl s Kate, opravdu bych jí už přála něco skutečně hezkého co by její pošmourný a trochu zachmuřený život v Anglii rozveselilo. Moc by si to zasloužila. Každopádně uvidíme, kam až autorka zajde. Kéž by takových knih bylo víc.............. celý text

Dobrodruhům 2020, Tereza Ramba

Krásná životní filozofie a touha objevovat nová a nová místa napříč celým světem. Čtivé, zajímavé momenty z autorčina života. Nějakým hodně osobním věcem sice moc nerozumíte, ale to nemění nic na tom, že z knihy cítíte mnoho emocí. Velmi působivé fotografie, které lákají místa navštívit. Celkově po dočtení knihy se ve vás zvedne váš dobrodružný duh, a budete si přát prožívat svá vlastní dobrodružství. DOPORUČUJI... celý text

Alyin dům 2018, Leila Meacham

Moje první kniha od autorky. A jak vidno podle úvodu to byla první kniha samotné autorky, nebo jedna z prvních. Na knize je to samozřejmě trochu znát, ale vzhledem k tomu, že sem jiné knihy od autorky nečetla, tak to nemám moc porovnávat. Autorčin talent je na knize znát, ale kniha má spoustu chybiček........i přesto, že je velmi krátká se občas neskutečně vleče, občas pokulhává myšlenka celého příběhu a děj j nekonzistentní. Mé hodnocení: Kniha má milý, příjemný námět, který mě na první pohled zaujal. Sice klišoidní příběh o zakázané lásce mezi chudákem a bohatou dívkou, není nic nového pod sluncem, ale hezky zahřeje u srdce. Zpracování už ale trochu pokulhává.........zbytečně vleklé, kdyby byla kniha delší, tak bych ji už dávno odložila. Konec musím pochválit, ten se mi velmi líbil, a byl docela dost překvapující, i když se pak ukázalo, že to přeci jen dospěje do happy endu. Hlavní mužská postava mi bohužel připadala taková nijaká, zato Aly jsem si oblíbila, kvůli její houževnatosti, přímosti a odhodlanosti. Klidně bych si o ní přečetla i jinou knihu. Závěr............. Můj závěr zní - kniha je velmi příjemná - postavy, děj, PROSTŘEDÍ, koníci Miluju obálku Děj ubíhá velmi pomalu......opravdu hooodně pomalu - až moc Zvraty, akce - ne nedočkáte se Návykové čtení - určitě ne Je správné psát knihu rychle, jen proto, že to chce můj vydavatel - Myslím, že ne Doporučila bych jiné knihy s podobným motivem než je tato, ale kniha není určitě špatná. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se ta pomsta, která je pro příběh dost důležitá projevila trochu víc, ale pořád nesmím zapomínat, že tady jde především o romantiku...... i ta, ale nemá nějaké zvláštní grády.... celý text

Všechno nebo nic 2010, Eva Urbaníková

Od knihy jsem nic moc neočekávala a i tak jsem nakonec byla zklamaná. Což je škoda, jelikož film hodnotím docela dost klidně. Co se mi na knize nelíbilo: bohužel je toho dost. Docela dost se liší od filmu Jakub a Linda se občas chovají jako psychopati - obzvlášt Jakub Sex ....dobře, ale proč to tam občas bylo i lehce nechutné, nebo divné, že jsem si říkala jedno velké WTF - např: když Edo SVÝM KAMARÁDKÁM ukazuje, jak muže orálně uspokojit atd..... Děj byl občas dost chaotický a hodně útržkovitý - postrádal nějaký větší děj - bylo to jenom neustálé nimrání se v duševním rozpoložení hlavní hrdinky a její vztahu nevztahu. Nepřijde mi moc romantické, když muž říká své přítelkyni pořád kurva, kráva, hovno a že jí zabije. Nedokážu se v tom vlastně moc vyznat - Miluje teda Jakub Lindu? A kdo je vlastně Jakub? Co má proti vztahům, a proč působí tak divně? Plusy Docela čtivé, rychle se to čte, nemusíte u toho přemýšlet, krátké kapitoly - narážky na mé oblíbené knihy Pokud máte rádi film, tak knihu moc doporučit nemůžu. Film je víc normálnější, zábavnější, zajímavější, romantičtější - no prostě lepší.... celý text

Jak být šťastný - Dvanáct nemorálních rad 1996, Halina Pawlowská

Moje druhá kniha od Haliny, která překonala tu první. Byla daleko víc vtipnější a námětem mi taky sedla. Celá kniha byla pojatá velmi parodicky, ale byly tam i části, které se sice na první pohled tvářily jako parodie, ale byly vlastně dost pravdivé, akorát, že autorka jako málokterý člověk měla ,, koule" přiznat to. Jestli teda chcete nějakou knížku od Haliny, tak doporučuju tuhle.... celý text

Proč jsem se neoběsila 1994, Halina Pawlowská

Kniha byla extra jednohubkou, které se docela dařilo vnitřně rozesmát, a taky přesvědčit člověka, že není na své trampoty a trapasy sám, ale stávají se i jiným lidem. Prostě takovéto Nejste v tom samy. To chceme samozřejmě každý, když máme splín slyšet, takže v tomto ohledu je určitě fajn si knihu přečíst. Jsme prostě jen lidé se svými nedokonalými životy, přáními a tužbami, která se nám z větší části nesplní.......ale nemůžeme popřít, že stejnou měrou jako je v životě deprese, rozčarování a zklamání, tak stejně takovou měrou je v něm i zábava a vtip. Upřímně řečeno zastávám názor, že tento typ knih může psát opravdu hodně lidí, nebo dokonce skoro každý .Jedná se totiž o vzpomínky z lidských životů, chaoticky rozházené bez ladu a skladu a zabalené do knihy. Asi jako kdybyste byli v psychiatrické léčebně a vaše doktorka vám řekla......,, Tak a ted mi povídejte nahodile vaše zážitky z dětství, z vašeho života atd. Přidejte k tomu špetku, ironie a sarkasmu......" No a bylo by to vlastně všechno. Je sice pravda, že psát o životě s nadhledem a s tou pravou dávkou vtipu, není jednoduché jako napočítat do deseti, i přesto by to mohl psát skoro každý bez nějakých větších uměleckých ambicí a vloh.... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Docela dlouho jsem se rozhodovala jestli dát plný počet hvězdiček nebo ne. Někdy mě to naopak vábilo dát hvězdy jen tři. Je to opravdu zvláštní, že ve vás jedna kniha dokáže takhle viklat s vašimi názory v docela dost rozdílné škále hvězdiček. Většinou totiž hned vím, kolik bych tak jakému díla dala bodů hned napoprvé. Nakonec jsem se spokojila se čtyřmi velmi zaslouženými hvězdičkami. Důvod proč jsem jednu hvězdičku odtrhla je ten, že kniha je na můj vkus v některých částech až příliš popisná, ale nejvíc mi na tom vadí to, že sem se občas musela do knihy nutit. Některé pasáže jsem přímo hltala viz. třeba ples, ale u jiných jsem měla strašnou tendenci přeskakovat. Zhruba v půlce knihy mi bylo jasné, že její čtení stránku po stránce by byla ztráta času. To je prostě pro trpělivější a asi i více romantické duše než jsem já. A tak jsem udělala trochu faul a z nějaké strany 300 skočila až na poslední kapitolu, abych následně zjistila, že jsem svým skokem vlastně o nic významného nepřišla. Bohužel jsem nemohla jinak, prostě jsem už došla do bodu, kdy bych knihu četla vyloženě protože jí chci dočíst dokonce, ale ne proto, že by mě to bavilo. I tak je ale kniha velmi dobrá. Zbožnuju hlavní hrdinku i její spřízněnou duši. Líbí se mi zasazení děje do starší doby, trochu mi to připomínalo pýchu a předsudek. Líbí se mi povaha postav a to, že je mi hlavní hrdinka velmi podobná. Kdybych žila v její době, tak bych byla jako její dvojče. Tato kniha je poctou pro knihy a knihovny jako takové a mě se moc líbí, že hlavní hrdinkou je právě dívka, která s ještě hledá, a která není takovou jakou by jí chtěli mít ostatní. Je to velmi příjemná oddechovka na hodně dlouhé večery - není sice nijak extra návyková, ale je milá, romantická, zábavná a příjemná.... celý text

Všechna pravda, co je ve mně 2014, Julie Berry

Musím říct, že mě kniha opravdu neskutečně překvapila v dobrém. Šla jsem do čtení spíš se smíšenými pocity, a s tím, že jsem nechtěla, aby se mi v knihovně válela nepřečtená kniha. Byla to tedy spíš moje knihomolská povinnost knihu přečíst a nesoudit ji jen podle obalu. Jak se říká. V případě této knihy, se povinnost přebrodila v zajímavé čtení, které později přerostlo až v návykovost - a knihu jsem přečetla ani nevím jak. Všechna pravda co je ve mně je velmi zajímavý, originální, troufám si říct i detektivní a neskutečně silný příběh. Příběh o tom jak jsou lidé jako ovce a dají se semlít špatným úsudkem.......mnohokrát během čtení jsem měla chut vlítnout do knihy a těm lidem nafackovat, aby se jim rozsvítilo. Třeba matce Judith. Samozřejmě chápu, že to bylo staré, a velmi konzervativní, usedlé městečko, ale nemusela se ke své dceři chovat jako k nějakému zvířeti nebo ještě hůř jako k neživé věci. Jak správně poznamenala Judith, to že je poznamenanná a jiná než ostatní z ní ještě nedělá pouhou berli pro ostatní. Co je to za život, žít jenom proto, aby ona pořád někomu pomáhala, a vytrhávala trn z paty a ty lidi na ní div neplivali. Možná i to je důvod proč jsem se tak strašně bála, že celý příběh neskončí dobře. Celá atmosféra totiž byla dost ponurá, jako by z ní pořád čišel nějaký studený vítr a vy čekali, kdy se stane nějaká velká tragédie. Naštěstí byl konec nad očekávání dobrý a já už jsem dlouho, žádné postavě jako je Judit, nepřála co nejštastnější konec. Ona a Lucas si to totiž opravdu zaslouží. Knihu určitě moc doporučuji už jen kvůli přímo hmatatelné atmosféře a tím, že je to taková jednohubka.... celý text

Chawtonské dopisy 2020, Jane Austen

Já osobně jsem ráda, že něco takového vyšlo. Jak už bylo několikrát řečeno o J.A se nedochovalo moc autentických osobních záznamů, takže jsem ráda, za každý takový materiál, který se mi dostane do ruky. Je skvělé vcítit se do doby ve, které J.A žila a tvořila svá díla, řekla bych, že této knize se to daří a s velkou podrobností se nám snaží vylíčit tehdejší mravy a život lidí jako byla J.A. Pro fanoušky spisovatelky je to tedy takřka povinnost tuhle knihu vyhledat a přečíst si jí. Můžu jenom doporučit. Na jeden zátah to člověk sice přes tu kupu informací nepřečte, ale číst si každý den jeden dopis a nechat si info o něm projít hlavou je fajn.... celý text

Utekl jsem z Osvětimi 2007, Rudolf Vrba

Toto dílo je opravdu zlatým hřebem deníků o osvětimských vězních, které jsem četla. Tím samozřejmě nechci říct, že by ty ostatní deníky nebo zápisky lidí byly špatné. To ani v nejmenším.....jen nejsou tak podrobné, upřímné, obsáhlé jako je tato kniha. Je neskutečné to číst a narovinu z toho mám velmi smíšené pocity. Nedokážu pochopit jak je možné, že když se lidé dozvěděli o masovém vraždění, tak se to snažili vyřešit jen tak, že jim do dobytčáků propašovali pár chlebíčků. To je tak absurdní. Muselo zemřít dalších 400 000 lidí, než se konečně někdo k něčemu rozhoupal. No ono měli času dost, že jo když nešlo o život jim. Rudolf Vrba je pro mě hrdinou v pravém slova smyslu. Nedokážu ani pochopit jak na takovém místě mohl stále myslet pozitivně a věřit, že se odtamtud dostane. Musel to být neskutečně silný člověk. Prošel si úplně vším, vše důkladně zapsal a zdokumentoval, navíc je zřejmé, že má i jisté spisovatelské vlohy....takže vám kniha odbíhá o to víc. Kniha je opravdu neskutečná a jí ji doporučuji úplně všem a to hned z několika důvodů.....................Važte si toho čeho máte. Neberte svojí svobodu a život jako samozřejmost - byly totiž doby kdy se dal lidský život vyměnit za jeden obyčejný citron, Zbytečně neplýtvejte, Važte si maličkostí, nestěžujte si kvůli nesmyslům....... celý text

Úniková hra 2020, Megan Goldin

Na Únikovou hru jsem se už nějakou dobu těšila a konečně jsem jí přečetla a mohu si jí odškrtnout ze svého pomyslného seznamu. Vzhledem k tomu, že to není tak dávno co v kině hráli film Úniková hra, tak by se mohlo stát, že by si někteří lidé mohli myslet, že jde o tentýž příběh - teda dokud by si nepřečetli anotaci no. Chci tím, jen poukázat, že obě díla jsou velmi dobrá, i přesto, že jsou vlastně dost jiná. Pokud očekáváte od knihy, že doopravdy dostojí nápisu na své obálce, že se jedná o únikovou hru - tak vás asi překvapí, že o únikovou hru jako takovou tady vlastně vůbec nejde - indície nikam nevedou atd. Avšak když se zamyslíme nad slovem úniková hra jako takovým tak si uvědomíme, že se nedá použít jen jako tembuldingová zábavná a strategická hra, ale jako symbol úniku ze světa podvodu a falše, který na konci knihy volí Sara. Tak trochu mi přijde, že ten slogan - dostante se ven živí, sedí spíše pro filmovou únikovou hru. V té knižní je zřejmé, že Saře jde především o to svůj bývalý tým postrašit, zdeptat a pomstít se jim, neočekává, ale, že se z toho zvrtnou jatka....nebo tak jsem to aspon pochopila já. Musím, ale říct, že ten svět bankéřů, peněz, moci, burzy a intrik mě neskutečně bavil, a to ipřesto, že toho o ekonomii vím velmi málo. Nejlepší na tom bylo, že jsem opravdu až do poslední chvíle vůbec nevěděla jak to vlastně je - o to víc mě pak potěšil konec, který byl na můj vkus možná už moc překombinovaný a neuvěřitelný, ale pořád byl fajn. Celkově byla kniha prostě úžasná a já se od ní nemohla odtrhnout. Taky pro mě bylo překvapující a nezvyklé, že žádnou z postav ve výtahu jsem si neoblíbila. Jelikož v těchto knihách je dost časté, že si najdete svého oblíbence u kterého doufáte, že to přežije. Ale tady jsem těm mizerům jejich konec doopravdy přála a vůbec jsem s nimi nesoucítila. Shrnu to tedy tak, že kniha je opravdu velmi dobrá, i přesto, že jsem od ní očekávala úplně něco jiného. Nakonec je to vlastně ještě lepší než jsem očekávala. Děj je hodně překvapující a chytlavý a taky vás nenechá chladnými............skvělá kniha na dva dny. Moc doporučuju... celý text