kniper
přečtené 101
O Norikovi
1997,
Vladimír Chvátil
Sice je to můj teprve první přečtený gamebook, ale tento je z nich jednoznačně nejlepší. Ne tak vážně .. má sice trochu pomalejší rozjezd s popisem pravidel, ale když se dovíte za jakého Norika budete hrát, hra začne nabírat svižnější tempo. Je tu spousta originálních historek a postav, které nejednou nutí čtenáře do smíchu nebo zamyšlení. Na některé postavy budete ještě dlouho po přečtení s láskou vzpomínat. i herní mechanismus se občas originálním způsoběm proměňuje, což jen přidává na zábavnosti. Pokud to nezkoníte, projdete lesem, přes sedmero hor a řek, seberete všechnu odvahu a zvolíte správně srdcem, tak ŠŤASTNÝ KONEC je prostě bomba. Tak to v pohádkách (ale nejen v nich) má chodit. Je to geniální počin a troufám si napsat, že i světového formátu.... celý text
Slyšte slovo a zpívejte píseň: život svatých Cyrila a Metoděje a příběh Velehradu
2012,
Petr Piťha
Pro moravského ale i českého křesťana takřka povinná četba.
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Jak už tu kdosi naznačil - Pratchett vykrádá sám sebe. Měl zřejmě potřebu své literální výplody nějak genderově vyvážit, a tak je to vlastně velmi podobě vystavěný příběh přípěhu Mrakoplaše a Dvoukvítka se Zavazadlem (rozuměj Bábi a Esk s holí), jenže v ženském podání bez Dvoukvítkovy naivity a Mrakoplašovy roztržitosti a věčného smolařství. Postava Bábi ani Esk mne nijak neoslovily. Ono vlastně ani není moc na čem stavět, když se příběh pomalu line a je suma sumárum o ničem. No a samozřejmě, jak už jsem si u Terryho zvykl, ukončení se tak jaksi nějak odbylo do ztracena, čemuž Terrymu pomohla kupa zničeho nic se objevivších, magií zmutovaných mravenců s poselstvím o pomíjivosti všeho snažení. Přeci ale dávám hvězdy tři. Za to že autor dokáže vždy bravurně vykreslit neuvěřitelné fantasktní obrazy v mé hlavě a za přehršel nápadů, které by mne v životě nenapadly. (O čtivosti jeho děl radši pomlčím, protože jestli jeho nastavená laťka nepoleví, budu ji muset dát chtě nechtě celou)... celý text
Stráže! Stráže!
1995,
Terry Pratchett
Moje téměř první setkání s mistrem Terrym, kterému jsem dlouho odolával.. a kupodivu nedopadlo tak špatně. Občas se mi zdál děj trochu překombinovaný a někdy to celé působilo z prstu cucacím dojmem. Ale je to neuvěřitelně čtivé. Jen těžko jsem se odtrhával.... celý text
Poustevník
1999,
David Torkington
...aneb návod na to jak se modlit podaný beletristickou formou. Je pravda, že kdybych někde viděl tento návod vytržený z kontextu - nevěnoval bych mu tolik pozornosti. Příběh, do kterého je zasazen ho více přibližuje čtenáři a upevňuje mezi návodem a čtenářem jakýsi vztah. Dalo by se taky napsat, že knížka (nedokonale) supluje roli přátelského duchovního vedoucího. Zbývá snad dodat, že onen návod není čistě Torkingtonův výmysl, ale vychází ze starobylé nauky Lectio divina.... celý text
O modlitbě
1992,
Romano Guardini
Tohle je dobrý průvodce na cestě k modlitbě. Jedná se spíše o takový úvod do modlitby a přehled různých druhů modlitby. Zajímavé počtení
Křižovatky
2013,
Wm. Paul Young (p)
Tak tohle jsem nečekal. Po přečtení Chatrče jsem si na autora udělal ne příliš přívětivý názor, který však vylepšila tahle kouzelná kniha. Celé je to založeno na životě hlavního protagonisty v jakémsi limbu a jedné originální myšlence, kterou zde nebudu prozrazovat. Netvrdím, že příběh není trochu až hodně přitažený za vlasy, ale v duchovní/duševní/neviditelné rovině by mohlo být spousta spojitostí se světem, který autor vylíčil jako viditelný. Je to tak trochu na způsob C.S. Lewise. Český překlad mi trochu vadil. (nevím jak to je v originále, ale např. slovní spojení uchechtla se mi po několikerém použití začalo lézt krkem).... celý text
Vstupuji do života
1992,
Thérèse de Lisieux
Kniha o tom jak Terezka vstupuje do věčného života z pohledu řádových sester (karmelitek), které s ní sdílely poslední úsek jejího krátkého života. Právě tím, že je to pohled "z venku", je zde dobře zachycena celková atmosféra v klášteře a Terezčina povaha, její veselost i smrtelné utrpení a jeho překonávání.... celý text
Hra o trůny
2011,
George R. R. Martin
Předem musím upozornit, že jsem knihu nedočetl. Skončil jsem asi ve dvou třetinách. U téhle knížky jsem totiž přišel na jednu věc - knihy kde se jen tak plácá a vymýšlí co nejvíce komplikovaný příběh s co nejvíce postavami a propletenostmi nejsou četba pro mne. Jsou to knihy, kde se vymýšlí nějaký imaginární svět jen pro ten svět. Odvádějí přitom čtenáře od reality každodenního života a poskytují mu jiný - imaginární svět, kde se může schovat a zapomenout na své trable. Já ale chci žít tento, reálný svět a ne nějakou umělou napodobeninu, protože vím, že je daleko lepší. Při četbě jsem měl podobný pocit jako když koukám na nějaký 250. díl tuctového seriálu či telenovely. I když čtení nebylo vyloženě nudné a občas jsem se docela dobře bavil, přesto jsem musel knihu odložit s vědomím, že u toho jen ztrácím čas - totiž že jeden z důvodů proč ji čtu je, že se nemůžu odhodlat dělat důležitější věci, které více souvisejí s mým životem. Nevím jestli je to překladem, ale umělecky kniha dle mne také velice pokulhává. Jak jsem zvyklý z fantasy literatury (např. Tolkien), popisy krajny světa na mne silně působí a ve fantazii se mi to hemží různými obrazy. To jsem velmi postrádal u Martinova díla. Řekl bych, že jeho popisy krajiny jsou velice primitivní.... celý text
Citadela
2004,
Antoine de Saint-Exupéry
Při čtení jsem zažíval podivnou uklidňující atmosféru jakoby bych byl někde na tiché poušti, přičemž mi nic nechybělo a vychutnával jen ten všeprostupující klid (a to nemám to vydání s velbloudy na obálce). Rozhodně nechci tvrdit, že jsem knihu plně pochopil - ani jsem se o to nesnažil protože souhlasím se Sigasovým příspěvkem - "z téhle knížky sklidíte jen to, co ve vás už předtím samo vyrostlo". Takže vůbec nevadí, když vám nedojde úplně vše, ale už jen kvůli té jedinečné atmosféře - pocitu či jak to nazvat stojí knihu otevřít, v tichu se začíst a doufat, že alespoň jedno semínko padne na úrodnou půdu aby mohlo vyrůst něco nového dalšího - krásného.... celý text
