kofee kofee přečtené 134

Michaela - Události v klášteře svatého Anděla

Michaela - Události v klášteře svatého Anděla 2008, Miloš Urban
5 z 5

Je to kniha, kde musím vybírat, komu ji půjčím :) Rodičům bych to asi neudělala, neb surrealismus jim není vlastní. Ale těším se, až ji věnuji některému z mých kamarádů. Nebo jinak: nesnáším nudu, mám ráda vzrušení, šokující nečekanosti a hlavně to, když kniha vzbudí nějaké emoce. Mňam. Podobnou atmosféru jsem vnímala v Klímově Utrpení knížete Sternenhocha a Neviditelném Jaroslava Havlíčka.... celý text


Cit slečny Smilly pro sníh

Cit slečny Smilly pro sníh 2006, Peter Høeg
5 z 5

Škatulky, škatulky...To není detektivka. Do tak úzkého žánru se tato kniha nevleze. Chápu ji především jako filozofickou záležitost s prvky akčního trileru (což mě časem trošku prudilo) a přehršlí zajímavých poznatků z různých oborů. Mrazivý kontrast vysoké filozofie a nízkého trileru. Hoeg umí krásně popsat prostředí, vtáhlo mě a byla mi zima. Přemýšlivá kniha, krásná a neuzavřená, neb "Člověk může uzavřít jen to, co nechápe."... celý text


Nebe nemá dno

Nebe nemá dno 2010, Hana Andronikova
5 z 5

o téhle knížce se mi mluví stejně špatně jako o tom, jak mi voní pampeliška, jak vidím modrou nebo jaké je na pohmat dřevo. podprahovka jako blázen. hrábla mi do duše. má sugestivní atmosféru, snovost až psychedelickou na každém kroku. existenciální úzkost z definitiva i nekonečna proti žízni po životě.... celý text


Zvuk slunečních hodin

Zvuk slunečních hodin 2001, Hana Andronikova
5 z 5

Voňavý, sluncem prohřáty příběh jako by ani neměl nic společného s nesnesitelně přítomným strachem, existenciální úzkostí. Bezstarostné žití s žebravým přežíváním. A tyhle dvě polohy se střídají v románu častěji a častěji, až dosahují zběsilosti stale se opakující otázky, jak se to všechno mohlo stát. Slzy odplavují lítost, smutek, vztek a stud. A co šeptá zvuk slunečních hodin někde v Indii? Jeden z krásných, srdce k smrti drásajících slunečních mýtů o proměnách.... celý text


Bratři Lví srdce

Bratři Lví srdce 2001, Astrid Lindgren
5 z 5

Svět zla a dobra, lindgrenovská bezstarostnost je pryč, nádherné blázniviny střídá vážný příběh dvou milujících se bratří. Jen málo příběhů vypráví o oddanosti a lásce dvou bratrů. Jako by vybočoval ze všech těch archetypálních mýtů o bratrské rivalitě. A právě v té odbočce vidím typickou paní Lindgrenovou, jde proti proudu i v tomto něžně smutném příběhu s dobrým koncem...... celý text


Pole a palisáda

Pole a palisáda 2006, Miloš Urban
5 z 5

Jestli dnes někdo vládne jazykem, pak je to Miloš Urban a v této knize zejména. Pověst o Libuši tisíckrát přepisovaná v duchu školského mentorování mi poprvé připadla záživná, poutavá, vzrušující. V sešeřelém lesíku se ponoříte do jezírka snů, barev, vůní a urbanovské smyslnosti. Nechce se vám vyplavat a když přece jen vyplavete, lapáte po dechu a divíte se, jste v 21. století a není cesty zpět, ale jste tak nějak hrdi, jaké máme mýty, věříte jim a noříte se znova... abyste zase byli u čarovného jezírka.. já tam byla, s Libuší, byla jsem Libuše :) Děkuji, pane spisovateli.... celý text


Dívka, která si hrála s ohněm

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson
2 z 5

Mám dojem, že celá kniha by mohla být o polovinu kratší, pokud by se stále dokola nerekapitulovalo, co je došetřeno kterou detektivní skupinou. Mě to přišlo dost nudné a ten závěr alá scéna z Kill Billa to už bylo moc. Co v Tarantinovi vyznívá znamenitě a zapadá do celého schématu, tak tady to trapně nezapadá.... celý text


Vzpomínky na Afriku

Vzpomínky na Afriku 1992, Karen Blixen
5 z 5

Byla jsem na farmě v Africe na úpatí Ngogského pohoří. Byla jsem na farmě v Africe... s Karen.. Překrásně vykreslené dojmy a nálady, cítíte žár planin a chlad afrických nocí, slyšíte zpěv domorodců, vidíte stín mraků přecházející po trávou rozvířených pastvinách, radujete se z přicházejícího deště, cítíte samotu i lásku. A ve všem je divoká svoboda, hluboký respekt a nakonec odevzdání.... celý text


Nemesis

Nemesis 2011, Jo Nesbø
5 z 5

Naprosto živoucí postavy, obrazy, prokreslené prostřednictvím jen tak prohozených detailů, s nenásilnou lehkostí vpouváte do děje, který vás obalí od hlavy až k patě. A vy najednou zjišťujete, že cítíte vůni tlejícího listí osloského podzimu a je vám důvěrně známý Eklberský kopec, když sedíte na lavičce vedle velmi osobitého, zdánlivě netečného chlapíka, který šetří prázdnými slovy a o kterém víte, že jeho cit, pro věci, co se dějí, má tu hloubku, o kterou se dá bezpečně opřít...... celý text