Koka
přečtené 1538
Dům duchů
1990,
Isabel Allende
Vojenský převrat v Chile, zavraždění levicového prezidenta Allendeho a nastolení fašistické diktatury byly jedinou zahraničně-politickou událostí, kterou si z dětství pamatuji, neboť jí byly plné noviny a dlouhá léta v nás doznívala, třeba na různých koncertech solidarity, četbě poezie Pabla Nerudy a pod. Až teď jsem však poprvé četla drásavou výpověd očité svědkyně, působivou o to víc, že byla "zabalena" do románové formy a podaná jako zajímavá a barvitá sága jedné rodiny. Je samozřejmě smutné, ale současně i zákonité, že ty nejtragičtější kapitoly dějin se stávají námětem velkých literárních děl, cynicky řečeno - díky takovým událostem je častokrát světová literatura obohacena; ne všechny krvavé převraty však najdou tak citlivou a talentovanou "kronikářku", jakou je v případě této knihy Isabel Allende. Místy mi připadalo, že český překlad trochu drhne, ale na poutavost příběhu to nemělo dopad (po dlouhé době toto byla kniha, od které jsem "neodbíhala" a neprokládala její četbu četbou ještě jiné, další knihy) . Doslov ke knize je doslova rozpačitý, ale přičítám to tomu, že v roce vydání knihy - 1990, v roce radosti z pádu komunistického režimu u nás, nebylo asi snadné do hloubky procítit tu tragédii surového, vražedného chilského antikomunistického převratu. Nedovedu si představit, jak poté, co se tam dělo to, co autorka popisuje v poslední pětině románu, mohou tam ti lidé vedle sebe žít ...... celý text
Až uvidím hvězdy
1963,
Grigorij Kanovič
Dětství chudého židovského kluka, co kamarádil s Vinckem. "Babička si vzala do hlavy, že Vincek má jinou víru, než já. A zatím máme úplně stejnou. Já věřím na sny a on taky." Atmosférou to tak trochu připomíná Babelovy povídky z Historie mého holubníku. Na pogromy se však už nevzpomíná a jméno Hitler v příběhu zatím zaznívá jen jako bubák na neposlušné děti. Nedoceněná knížka, na dnešní dobu málo "akční", ale moc hezká.... celý text
Kdo miluje Yngveho Freje
1978,
Stig Claesson
Začátek byl báječný a příběh měl nakročeno k tomu, aby se pro mne stal "knihou měsíce". Nakonec však autor hodně ubral z původního rozjezdu, který sliboval být textem cimrmanovského formátu. Claesson - jak říkaly kdysi profláknuté novinářské formulace - "držel prst na tepu své doby". Byl vnímavým pozorovatelem švédské reality a v roce 1968 si všiml a do tohoto příbehu zpracoval dvě společensky závažné skutečnosti, a sice že se ve Švédsku kriticky vylidňují lesnaté oblasti a v nich zůstávají žít jen přestárlé zbytky populace, a že se z rozhodnutí vlády mění směr jízdy a vozidla budou jezdit vpravo. Právě ta druhá převratná událost osudově zasáhne do života té první zmiňované skupiny, neboť jeden ze staříků žijících v lesní samotě považuje za nutné upravit a přemístit ukazatel u blízké silnice. A tento jeho počin vyvolá řadu nejdříve komických situací, později však spíše smutných, nostalgických myšlenek. Skupině staříků, životem a světem zapomenutých na lesním statku, se hroutí svět. Není co dělat, kam a jak jít či jet, a k tomu je ještě začnou navštěvovat jacísi turisti z města, hledající staré památky. Střet těch dvou světů mohl dopadnout satiricky a vesele, autor se však rozhodl spíše pro smutný a beznadějný závěr. Přesto doporučuji. Pozn.: Může se nám to zdát neuvěřitelné, ale opravdu i v této knize (už asi v třetí z dávnější švédské literatury) jsem našla jako samozřejmost zmínku o tom, že starobní penzi (hotové peníze!) švédští pošťáci nechávali obyvatelům vzdálenějších oblastí někde na rozcestí pod kamenem či v nějaké "ptačí budce", a ti, když měli cestu kolem, si je vyzvedli. Dovede si někdo z nás něco takového u nás představit?... celý text
Vlani, keď som bol mladý
1985,
Monica Dickens
Je to práve ten typ literatúry, aký mám rada. Téma i forma spracovania ma mimoriadne zaujali, knihu som doslova zhtla za víkend. Ide o zaujímavú sondu do života súkromného ošetrovateľa, ktorý sa po osobnej tragédii vzdá stáleho miesta v nemocnici a necháva sa najímať k súkromným pacientom. Ošetruje zomierajúcich starcov i ťažko poranených mladíkov, je mu načas zverené retardované dieťa a vzápätí sa musí postarať o starnúcu hysterickú filmovú hviezdu, .... Strieda prostredie i klientov a súčasne hľadá, kde a s kým by sám osobne zakotvil. Čitateľom, ktorí vyhľadávajú reálne príbehy z reálneho života, odporúčam. P.S. zaujalo ma, že autorka je vnučkou "toho slávneho" Dickensa, ako aj to, že jej nesporný - v tejto knihe preukázaný - talent nestál českým ani slovenským vydavateľom za početnejšie ukážky z jej rozsiahlej tvorby.... celý text
Co mě naučil tučňák
2016,
Tom Michell
Neuvěřitelně milá, příjemná, poučná, objevná knížka. To jsem opravdu nečekala! A co mě zarazilo a nadchlo nejvíce: příběh sice vygradoval do předpokládaného konce, ale myšlenky autora, právě tím koncem vyvolané, inspirované, vybuzené byly tou nejkrásnější částí textu. Jeho slova v závěrečných kapitolkách dokázaly, že ten příběh nebyl marný a nicotný jako krátkodobá epizodka, ale naopak - měl na něj vlastně celoživotní formující vliv. Kéž by každý človek byl nucen potkat "svého tučňáka", který by pro něj byl tolik inspirujícím a přinutil ho získat tolik nových znalostí, zážitků, dovedností, přátel ... (třeba čtenářka, která tuto knihu označila slovem "odpad" - ta by hodně potřebovala takový iniciační zážitek!). Jediné, co mě rozladilo, byla neznalost ikonického díla 70. let - příběhu nazvaného Jonathan Livingston Racek od autora Richarda Bacha (viz: https://www.databazeknih.cz/knihy/jonathan-livingston-racek-627) ze strany lidí, co jsou za vydání českého překladu odpovědni (překladatelka? redaktor? majitel vydavatelství?). V češtině je nejenže mylně přisouzeno rackovo jméno autorovi, ale překlad kontextuálně vůbec nereflektuje, že Juan Salvador je vlastně pošpanělštěný variant Jonathana Livingstona, že právě při čtení jeho, Jonathanova příběhu Tom Mitchell našel jméno pro svého nalezence a díky tomu poznal, že si jej musí nechat (i paralela s Malým princem o tom, že jak jednou něčemu dáme jméno, připoutáme si to k sobě a jsme za to odpovědní - se přímo nabízí). Osobitou hodnotu měly pro mne reálie z argentinské a uruguajské reality těch let. Autorovi moc děkuji!... celý text
Černé ryby
1994,
Eeva Tenhunen
V letech, kdy ještě v knižním světe nevál ten současný "skandinávský severák", už se našel český vydavatel, který zde zavedl edici Severská knihovna! To mě docela překvapilo. Ale jinak na té knize nic moc překvapivého nebylo, snad jen skutečnost, že šlo o překlad 30 let staré detektivky! Prostředí příběhu mi evokovalo české detektivní příběhy Václava Erbena (Smrt talentovaného ševce, Poklad byzantského kupce) nebo i některé slavné kusy královny Agathy, což jen dokazovalo, že prostředí hradů, zámků a archeologických vykopávek je jak dělané pro zločiny. Náhod a naschválů bylo v příběhu víc než dost. Výsměchu hradních průvodkyň, adresovaného na konto návštěvníků, bylo také nemálo. A rozuzlení bylo minimálně od poloviny knížky také nasnadě. Jedinou originalitu tak představovaly citace z finských lidových balad.... celý text
Rodina Pascuala Duarta
1960,
Camilo José Cela
Odpudivý, nechutný, snad nejsurovější příběh, jaký jsem kdy četla.
Plody zimy
1972,
Bernard Clavel
Po formální stránce je kniha úžasnou ukázkou autorových schopností širokého epického vyprávění. Clavelův talent zobrazit charaktery postav pomocí drobných epizod, gest, napůl úst utrousených poznámek - je obdivuhodný. Po stránce obsahové román líčí ty nejchmurnější a nejdepresivnější motivy: stárnutí a stáří, ztráta sil a úsudku, neschopnost komunikace lidí žijících vedle sebe už tak dlouho, že už nedovedou spolu mluvit, válka a bezmoc civilních obyvatel vůči jejím nesrozumitelným záměrům a projevům. Pro francouzskou literaturu však nepochybně hlavní hodnotou tohoto díla bylo bolestné téma: zkouška charakteru národa po dobu nacistické okupace. Počas 2. světové války se část Francouzů dala (a nadšeně!) do služeb německých okupantů, značná část se snažila jen uchovat si život a majetek, a jistá - problematická, hlavně levicově smýšlející skupina - založila hnutí odporu a partyzánské skupiny, jejichž působení někdy přinášelo spoluobčanům stejné ztráty a těžkosti, jako to nacistické. V tomto příběhu se všechny tři typické skupiny sešly pohromadě - v jedné rodině! Velké drama končí bolestně. Doporučuji.... celý text
Totožnost neznámá
1976,
Michael Gilbert
Skvělě vystavěný příběh, uvěřitelný děj, hodnověrně vykreslené postavy, bezvadný překlad. (Při čtení se mi vybavil nedávný zážitek s četbou několika současných severských detektivek, např. od Nesboa - co ten nebožák musí všechno do svých knih nacpat, jak jen musí přehánět, vršit zápletky a degenerovat své úchylné postavy až do absurdna, a přesto u mě nedocílí ani část toho napětí, účinku a čtenářského mlsání, jak se to povedlo této dávné útlé knížce.)... celý text
Život s taktovkou
1991,
Míla Smetáčková
Není to tak zcela "životopis" - jak se praví v anotaci, ale jsou to mimořádně zajímavě, kultivovaně, s velikou láskou i značnou mírou systematičnosti napsané vzpomínky druhé dirigentovy manželky, která byla doslova jeho andělem strážným, životní družkou, profesní pomocnicí i pečovatelkou. Na koncerty řízené panem dirigentem Smetáčkem moc ráda vzpomínám. Tato kniha mě utvrdila v tom, že i když nepatřil ke světové "top-star" třídě, přesto (nebo možná právě díky tomu?) byl zván ke spolupráci s orchestry i v zemích a městech, "kam by Karajan nezajížděl". Díky tomu jsou vzpomínky paní Míly - sestavené jako koláž dovědně vytvořená z denníkových záznamů jejího manžela, citací dobových recenzí a vlastných postřehů - mimořádně poutavým cestopisem o Islandu, Japonsku, Argentině, Chile, Itálii v 50. - 70. letech XX. století. Zejména kapitola věnovaná doslova průkopnickému působení pana Smetáčka na Islandu, mě nadchla. Kniha vypovídá i o způsobu tehdejší umělecké agentáže, o skromných až nedůstojných podmínkách, za jakých jezdili čeští hudebníci účinkovat "na Západ". Kromě horoucí celoživotní lásky manželů Smetáčkových, která čiší z každé stránky této knihy, se o dirigentově soukromí, názorech na jiná než hudební témata, o "provozu" umělci a jinými osobnostmi tak hustě navštěvované jejich domácnosti, která jakoby ani svým stylem nepatřila do let "reálného socialismu" - čtenář nedozví téměř nic. Výběr autorkou zde popsaných epizod je nepochybně veden láskou, obdivem a záměrem vybudovat pomník vzácnému člověku, a právě jeho subjektivita je kouzelná, dojímavá. Na zpracování opravdového životopisu tohoto významného českého umelce však snad jednou dojde.... celý text
Sentimentální román
2009,
Bianca Bellová
Hnusný, nechutný příbeh, ale napsaný velmi dobře, poutavě. Všem, kteří se domnívají, že život v pražských uměleckých kruzích spočívá v drogách, chlastu, sexuálních úchylkách a promiskuitě, psychických poruchách, sebevraždách, podrazech, lhaní, podvodech, bezútěšnosti a beznaději - těm všem doporučuji, zmlsnou si. Pokud by však někdo hledal literární "svědectví o obyčejném životě" na konci 20. století, v němž se chodí do práce, rodí děti, vaří teplé obědy a z přemnožené množiny možností vybírají knížky či přátelé - ten v této knížce nenajde ani náznak takového děje. Nerozumím tomu trendu současné české literatury, ktorá se buď utíká k fantasy, neboť realita ji přijde nezajímavá, anebo při zobrazování reality používá pouze desítky odstínů černé, a to v době, která je tolik "barevná" !... celý text
Můj příběh
2019,
Michelle Obama
Jsou manželky prezidentů, které se stanou výjimečnými jen a právě tím manželstvím a tím prezidentováním. To však není případ paní Obamové - ta byla výraznou a silnou osobností dávno před tím, než se - jako "první černá" stěhovala do Bílého domu. První třetina knihy o životě slečny Robinsonové a její rodiny, jejího zázemí, tužeb, zájmů - mě doslova nadchla. Druhá třetina má až jakýsi nádech "růžové knihovny", neboť příběh o tom, jak se s Barackem seznámili, vzali, měli děti, společně hledali naplnění svých životů - je natolik hezký, harmonický, láskyplný, že druhý takový se jen tak nevidí. (Vždyť která veřejně činná žena může po 25 letech manželství s takovou vřelostí prohlásit, že její manžel je její největší láska, nejlepší kamarád a parťák a nejvhodnější otec dětí, jakého si len mohla vysnít?). Zlom - nejen v jejím životě, ale i ve stylu psaní - přijde vstupem do 8letého pobytu v Bílém domě. To už si autorka musí dávat veliký pozor, o kom co napíše, nakolik spontánně a otevřeně může vyslovit své názory, jak ukočíruje ta vlastní, soukromá témata (manželství, péče o nezletilé děti, které se ocitnou doslova uvězněné v přísném bezpečnostním režimu, mediální tlak na její šatník, slovník, svobodnou vůli ...) s ožehavými tématy světové politiky a americké reality. Ke konci knihy už některé její myšlenky působily mírně pateticky, ale cíl, který svému životu vytkla - pomoci a povzbuzování žen, dívek ve vzdělávání - si zřejmě takový přístup vyžaduje. Obdivuhodná paní, silný a působivý příbeh. Doporučuji.... celý text
Napokon zomreli traja
1975,
Geoffrey Homes
Chvíľu mi trvalo, kým som pochopila dobový preklad názvu profesie "burzový dohodca", ale inak ten príbeh, štýl jeho podania a kvalita prekladu nemali chybu.
Oxfordská tragédie
1961,
John Cecil Masterman
Uzavřený svět, uvízlý v staletých tradicích, omezeních, nepsaných a o to přísnějších zákazech, regulích, předstíraní a svébytných morálních hodnotách, na hony vzdálených lidské přirozenosti. Autor potřeboval vnést do děje cizince, který by se dovedl podívat na události "zvenčí" a nazaujatě. Kuriosní však bylo, že tím cizincem byl rakouský advokát (od něhož bych - typově - brilantní úsudek a značný důvtip ani neočekávala).... celý text
Záhady v Alleghe
1967,
Sergio Saviane
Velmi, velmi zajímavé, ale také špatně, dost nepochopitelně napsané, a hlavně - nedopovězené! Kdyby se byl novinář v celém textu držel publicistického žánru, udělal by líp; tam, kde se snažil fabulovat, domýšlet, dramatizovat - pohořel. Text příběhu i doslov redaktora českého vydání dokládá, že má jít o autentickou novinářskou reportáž skutečného publicisty, a tak kromě vztahů, hodně nejasně popsaných v příběhu, je nepochopitelné i to, že Odeon to vydal v edici Soudobá světová PRÓZA, přestože o žádnou prózu nejde. Databáze knih v tomto omylu pokračuje, když knihu označuje za detektivku. Zajímavé by bylo vědět, jak ta vesnice dnes vnímá tyto temné události.... celý text
Ženy 60+
2018,
Pavla Frýdlová
Kniha mě velmi zaujala. Nabízí příbehy výjimečných žen, které v žádném případě nepředstavují "reprezentativní vzorek" dané generace, ale - údajně inspirativní - výjimky, ovšem jen s málokterou bych ráda měnila. Téměř všechny prezenované osoby mají několik zhodných znaků: neměly to v životě po mnoha stránkách snadné, profesní i osobní život jim "rozpůlil" rok 1989 a ony se k této zásadné změně byly nucené postavit čelem, studiem nabytou kvalifikaci opustily a za pochodu se učily novým věcem, jen málokteré z nich celoživotně vydrželo jedno manželství či místo bydliště. Právě pro ty typové "zákruty" života, které se v jejich příbězích opakují, doporučuji knihu zejména dnešním třicátnicím - mohla by je připravit na to, že vystudovaný obor je nemusí živit navždycky, že vybraný manžel je nemusí milovat navždycky, že léty pracně budovaná profesní pozice nemusí vydržet navždycky, že dietami a fitnescentrem posilovaná kondice a zdraví nemusí vydržet navždycky, a hlavně - jak říká jedna z protagonistek knihy (mě nejsympatičtější): " ... přijdou věci, o kterých si neumíme představit, že se vtěsnají do jednoho života. Mě dochází, že to nemůže dopadnout dobře ... mnoha fyzikům po světě to došlo už dávno. Jejich erudice nepřipouští, že z toho vyvázneme jen tak. Leží to na nich jako veliký balvan, některým z nich se dokonce mění psychika. Když začali nahlas přemýšlet o světě, byli svým burcováním společnosti nesnesitelní. Jenže tato deprivovaná společnost se sama nespraví. Žijeme v blahobytu, máme tendenci věci přehlížet a podceňovat je ... Nejsme vůbec připraveni na těžkou chvíli. Neumíme přežít složité situace. Je těžké si představit nějakou významnou změnu fungování společnosti, pokud by nešlo o to, že si řešení koupím. Koupím si nějaký jiný adaptér a bude to fungovat jinak. Ale ono to fungovat nebude. ......"... celý text
Kňažná z Lemúrie
1964,
Katarína Lazarová
Tak písať veru tá pani vedela! Z dnešného pohľadu samozrejme mnohé epizódy príbehu vyznievajú smiešne či neuveriteľne, to neustále súdruhovanie pri oslovovaní postáv pôsobí až prehnane ("súdruh taxikár, viezli ste túto osobu?"), čím autorka vytvára skôr dojem paródie, než dramatického príbehu. Nechýbajú ani ukážky z aktuálnych dobových problémov vtedajšieho života (prenikanie "škodlivej" západnej hudby do hláv slovenskej mládeže; veľký apel predstavuje súd s prostým a nechápajúcim roľníkom, ktorý sa z nevedomosti vystavil obvineniu z ohrozovania socialistického zriadenia, ...). Kriminálny prípad je však spracovaný veľmi zaujímavo, realisticky, i keď dnešný čitateľ , odkojený stovkami podobných príbehov, musí dávno tušiť motív aj páchateľa. V čase vydania tejto knihy však ešte čitatelia nemali tú "prípravu", čo dnes. Než napätie z detektívky mi kniha poskytla zaujímavý pohľad do bratislavského života tých čias, vrátane mnohých drobných reálií (legendárna atmosféra uzavretých umeleckých klubov; súdružkovanie a budovanie socializmu na každom kroku, ale súčasne každá "lepšia" domácnosť mala súkromnú gazdinú, ktorá chodila do bytu denne "na výpomoc" atď.) . Ten dobový kolorit ma doslova bavil.... celý text