Koka přečtené 1571

Svedka treba odstrániť / Džob nevhodný pre ženu 1982, P. D. James (p)

Prvý príbeh bol výborný (5*), druhý neuveriteľný, nepravdepodobný, ale napísaný zručne, pútavo (2*). V detektívke Svedka treba odstrániť autorka predviedla snáď všetky vtedajšie dobové poznatky forenznej kriminalistickej vedy. Tým, že príbeh zasadila práve do prostredia kriminalistického laboratória, tak schopnosť vedeckých metód podielať sa na vypátraní páchateľa akosi ešte znásobila a doslova pred čitateľmi spropagovala. Sú tam celé odstavce, o ktorých som presvedčená, že ich napísal, alebo prinajmenšom jej ich "nakukal" nejaký jej vtedajší odborný konzultant z radov laboratórnych pracovníkov Scotland Yardu. V druhom príbehu je prítomnosť slávneho komisára Adama Dalgliesha tak neprirodzene "našroubovaná" na nepravdepodobný príbeh, až to bolo smiešne.... celý text

Zahalte jí tvář 2017, P. D. James (p)

Mise Libye - Českoslovenští piloti v Africe 2017, Pavol Priečinský

Pozoruhodné! U knihy budou zřejmě mlaskat zejména piloti bitevníků, ale mě zaujala něčím docela jiným: odhalením toho, jaký podíl měly mohé státy světa na vyzbrojování arabských despotů a autokratů a jak se tehdejší Československá armáda snadno dovedla vzdát doktríny budování míru, když šlo o valuty vyždímané z libyjské ropy. Pobavila mě postava "Mojmíra" a autorovy postřehy týkající se pokrytecké "personalistiky" našeho tehdejšího národního leteckého dopravce. Arabské jaro už smetlo "Mojmíra" a jemu podobné, špinavé čachry s přesuny a vyhazovy vysoce kvalifikovaných pilotů - ty v ČSA zůstaly, a koho dnes ve světě školí naši současní vojenští odborníci - to se hned tak nedozvíme. Knihu specializovanému publiku (zájemcům o arabský svět, o létání, o vojenský výcvik nebo o politický obraz socialistického Československa 80. let) vřele doporučuji, a to i přes poněkud místy toporný český překlad ze slovenského rukopisu.... celý text

Nedeľné šachy s Tisom 2016, Silvester Lavrík

Konečne, po desaťročiach rozpačitého mlčania či glorifikácie začína slovenská literatúra reflektovať aj smutné, diskutabilné i doslova hanebné stránky slovenských dejín, a "slovenský štát" už nie je len témou pre protichodné výklady historikov, ale i regulérnou kulisou beletristických diel. Vďaka dôkladnému naštudovaniu dobových prameňov sa autorovi podarilo vierohodne priblížiť atmosféru malého slovenského mesta a autentických názorov "pána farára" s jeho pokrytectvom, fanatizmom, iniciovaním zla, ktoré stálo tisíce ľudí životy a navždy poznamenalo mentalitu Slovákov a v mnohých prípadoch i materiálne vybavenie ich domácností :=( (ukradnutý majetok ich odvlečených susedov je ešte stále v mnohých slovenských domácnostiach rodinným striebrom a predmetom dedičstva). Čo mi na knihe veľmi, ale naozaj veľmi vadilo, je osoba rozprávačky, ktorá pôsobí veľmi nevierohodne. Jednak už mám tých rôzne mentálne a psychicky postihnutých rozprávačov v literatúre dosť - je ich už akosi priveľa. A druhak - vykresliť psychicky chorú osobu tým, že ona o svojom postihnutí síce pomaly na každej druhej strane hovorí, ale inak sa v jej názoroch, spôsobe podania myšlienok, optike pohľadu na okolie nijak neprejavuje, to práve nevzbudzuje dôveru. Rozhodne však knihu odporúčam, je dôležitá, v mnohom prelomová a číta sa s napätím.... celý text

Paměti starého práškaře 2 2016, Jan Juračka

Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv! Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila. Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.... celý text

Paměti starého práškaře: Aeroklub a Slov-air 1975-1999 2015, Jan Juračka

Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv! Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila. Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.... celý text

Včely 2017, Piotr Socha

Med považuji za nejdokonalejší přírodní produkt všech dob a všech světů, a proto jsem do rodiny pořídila tuto knihu. Je překrásná, užitečná, zajímavá, naučná i zábavná. Pro dítě, které jenom poznává kytičky a včeličky, až po starého včelaře. Její dokonalost narušuje jen totálně necitlivé grafické řešení, které nejkrajnější písmena u hřbetu knihy umístilo opravdu u samého okraje stránky, až se téměř ztrácejí ve vazbě a číst jdou jen za cenu narušení tvrdé vazby. Opravdu nešlo orámovat text alespoň centimetrovým volným polem? Jaká škoda!... celý text

Řekni mi KDY TO BYLO? 2017, Geraldine Maincent

Šokující zklamání. Zvídavé dítě sice máme, ale žeby jen tak zčista jasna, bez předchozích širokých znalostí a kontextů chtěla (a měla) 7-letá prvňačka vědět, kdy zemřel Hitler, kdy žila Kleopatra, kdy probíhal holokaust, kdy poletíme na Mars, ... a že by pak - bez jakéhokoliv osvětlení pojmů holokaust, doba železná, Hitler atd. - celou "odpověď" pokryla jedna jediná věta ?! Většinu osob a událostí, o nichž zveřejněná data pojednávají, dítě minimálně až do střední školy nemůže znát. A pokud už by to byl deváťák či středoškolák, tak by zas jistě nevyhledal takto graficky řešenou knížku, svádějící k domněnce, že je určena pro předškolní a mladší školní věk. S velikou lítostí varuji další, kteří by chtěli vyhodit za tuto hezkou ale obsahově nepoužitelnou knížku téměř čtyři stovky, aby v prodejně trvali na tom, že si v celofánu nedobytně zabalenou knížku nejdřív prohlédnou, počtou v ní, a až pak uváží její koupi, a tedy nezopakují můj omyl.... celý text

Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně 2011, Alina Bronsky

Již dlouho jsem si tak nepochutnala! Vtipné podání, dramatický až tragický obsah, sarkastické postřehy, groteskní nadsázka. Suché, lapidární posudky a zejména odsudky, z nichž jsem se válela smíchy a žasla na autorčinou schopností v jasné zkratce podat živou charakteristiku osob i zvířat. Ženské postavy, že by je jeden zabil! O mužských ani nemluvě. Sovětsko-tatarská "Forestka Gampová" táhne životem od posledních let tvrdého sovětského režimu přes svobodu slova vykoupenou potravinovými lístky až po rozpad "sajuzu" a po drásavých střetech se všemi lidmi, s nimiž jen přijde do kontaktu, a zejména s těmi nejbližšími - dcerou a mužem, následuje střet nejdrsnější: nezdolná sovětská žena tváří v tvář rozvinutému kapitalizmu v zemi, kterou prý její země kdysi porazila. Zřejmě se jaksi očekává, že knihu budou číst hlavně ženy, když jí žena napsala, žena příběh vypráví a jiné ženy do něj v každé větě nebo jen epizodně vstupují. Pokud jste čtenářka, která se potřebuje s postavami ztotožnit, oblíbit si je, mít je ráda, schvalovat celé jejich konání či soucitit s nimi - tak to ani nečtěte. Zbytečně - viz komentář níže - byste této skvělé, nevídané knize snižovaly hodnocení. Ale pokud dovedete pochopit a ocenit autorčinu schopnost vytvořit postavu tvrdou, nesympatickou, sebestřednou, ve všech parametrech přehnanou a přehánějící, ale sršící vitalitou, sex appelem, nezdolností, umíněností - tak si tuto chuťovku mnoha barev, vůní a přísad rozhodně nenechte ujít! Možná té Růženě pak - jako já - budete od předposlední stránky knihy až po tu následující, žel - poslední, fandit a držet všechny pěsti, jen aby se ten nápad ... ten, s tou provozovnou ..., mňam, mňam ... povedl!... celý text

Zapomenuté jablko 1977, Jean Anglade

Kniha z let, kdy zabývat se sociálněkritickými tématy nebylo chápáno jako nevhodné, čtenářsky neatraktivní. Naopak - z komorního dramatu regionálního vyznění Anglade dovedl stvořit dílo, které přetrvá. Krásný, hluboký, nemoderní příběh jednoho 'obyčejného' těžkého, zdánlivě jednotvárného života, který byl bohatší a užitečnější, než deset monografií supermodelek. Střet starého s novým, vesnice vs. město, pokrok x tradice, spása duše i lakota, dozvuky válek i moderní doba. Vysloveně mě pobavily epizody o návštěvě kozla, faráře i soukromého detektiva - tři variace, jimiž autor ilustroval ve Francii zažitou charakteristiku obyvatel jeho rodného kraje Auvergne jako největších skrblíků a chamtivců. Příběh ženy, jejíž síla, morálka a odhodlání procházely zkouškama, jaké dnes už neznáme, a pořád zůstala ženou, matkou. "Matylda si řekla, že mužský v domě, to není jenom chrápání, které vám v noci haraší u ucha a budí vás ze spaní; je to taky síla vedle vaší slabosti, bezpečí vedle vaší nejistoty, hlas, který odpovídá, smích, který vyvolá váš smích, a chuť k jídlu, která i vašemu chlebu dodá chuti."... celý text

Kůň na měsíci a jiné povídky 1997, Luigi Pirandello

Pozoruhodné, nezaměnitelné.

Instinkt dravce 2014, Thomas Enger

Přečteno za deštivý den. Z celého příběhu mám pouze dva poznatky: že v Norsku nelze jít na potrat, a že mistrovství světa v lyžování v Liberci, které se tak nechvalně zapsalo do dějin českého zkorumpovaného sportu, se díky této knize octlo i ve "světové literatuře". Hm.... celý text

Skočný příliv 2013, Rolf Börjlind

Způsob vyprávění, scéna příběhu a četné sociálněkritické postřehy v textu Skočného přílivu mi připomněly knihy jiné, dávnější švédské dvojice tvůrců detektivek: Maj Sjöwall a Per Wahlöö; inspiraci jejich dílem vidím v této knize velmi zřetelně. Za jisté nóvum však považuji překročení jistých tabu, které dosud ve švédské literatuře, myslím, platilo, a sice - nepsat v kriminálních příbězích o královské rodině a nevytahovat tu černou můru švédské kriminalistiky: nevyjasněnost vraždy premiéra Palmeho. V příběhu je několik málo uvěřitelných epizod, toporných dialogů, naivity hlavní hrdinky a vrcholem je trapné završení celé causy odhalením jak vystřiženým z antické tragédie (nebo šestákového románku?). Ale nejvíce mi vadily časté a velmi ostré filmové střihy - neustálé přeskakování od sledování příběhu jedné postavy k jiné a další a další ... Ale ustála jsem to a hodně rychle dočetla.... celý text

Kus života 1974, Graham Greene

Literárně zpracované vzpomínky většiny světových spisovatelů na jejich dětství či mládí bývají obyčejně jaksi hezčí, přívětivější, prosluněnější, než jsou tyto. Stačí si vzít Pagnolovu knihu Jak voní tymián, nebo Saroyanovo Léto na krásném bílém koni a hned se pozná, že Greenovo dětství, mládí, vstup do světa literatury nebyly žádným růžovým sadem, a to po žádné stránce. Rodinné vztahy, zdravotní potíže, jakási "nekompatibilita" s okolím se podepsaly na jeho názorech i literární tvorbě. Docela mě zaujal ten výběr jeho četby v dětství - jistě jej hodně ovlivnila. Green píše "Vliv rané četby bývá hluboký. Mnoho z budoucnosti leží skryto na poličkách knihovny. Četba v mládí ovlivňuje chování víc než náboženská výchova .." Čtenářům jeho díla doporučuji - mnohé jim to může objasnit.... celý text

Bomba v opere / Zámok v plameňoch / Hra bez troch 1982, Hansjörg Martin

Výborné! Uveriteľné, vtipné a dobre, šťavnato preložené. Zaujímavé dobové narážky na vtedajšiu západonemeckú politickú scénu a spoločenské problémy. Kvalita jednotlivých príbehov je odstupňovaná, náhodou s rovnakým číslom, aké je ich poradové. V Bombe v opere autor prejavil nevšednú znalosť skutočného hysterického divadelného zákulisia; v Zámku v plameňoch je na môj vkus príliš mnoho šťastných i nešťastných náhod, ale tento príbeh chápem skôr ako istú paródiu na rôzne britské "vraždy na zámku"; a Hru bez troch si iste najviac vychutnajú znalci kartových hier, pretože ja som mnohé časti textu kvôli svojej totálnej neznalosti hráčskej terminológie vôbec nepochopila . Ako celok však rozhodne odporúčam.... celý text

Čtyři klíče: Velká vlaková loupež 1992, Michael Crichton

Doporučuji všem zájemcům o viktoriánskou Anglii. I koho nezajímá vlaková loupež, najde v této knize skvělé a velmi zajímavé reálie o způsobu života té doby, zvycích, regulích, morálce, hodnotách, organizaci života společnosti i jednotlivců ... a to vše z citací dobových pramenů, tedy nepřikrášleno či nezveličeno spisovatelskou licencí. Pro mě šokující byly informace např. o celospolečenské oblíbenosti zvířecích zápasů a šílené krutosti těch psích, ale třeba i o způsobu londýnské dopravy a péče o veřejný prostor: " ... ráno metaři ve vzduchu páchoucím po čpavku sbírali první koňské koblížky. A měli se co ohánět: obyčejný londýnský kůň nechával na ulici šest tun trusu ročně a ve městě bylo koní nejmín milion."... celý text

Každý večer s pohádkou 1993, Vratislav Šťovíček

Černobílý svět 2011, Kathryn Stockett

Zdejší nadšené komentáře mě na knihu lákaly, odpudivá, nevkusná, kýčovitá obálka mi zas radila se jí vyhnout. Nakonec jsem neodolala a konstatuji: Postava hodné, laskavé a obyčejně i tlusté, dobrosrdečné černošské hospodyně se táhne americkou literaturou jak hospodský výčepní tou českou - stačí si jen vzpomenout třeba na Mummy v Jihu proti Severu, nebo na Calpurnii v Jako zabít ptáčka. V jisté době a v jistých částech USA byla černošská hospodyně běžnou součástí "domácího vybavení" a nikdo se moc nestaral, zda tato početná skupina nepochybně schopných žen něco cítí, vnímá, uvědomuje si své postavení a reflektuje jeho dobré i špatné stránky. Po dobu minimálně prvních tří čtvrtin 20. století byla většina bohatých i středostavovských domácností v minimálně polovině států z těch "spojených" obsluhována ženou tmavé pleti, kterou většina bílých domácích pánů vůbec nevnímala a „bílé paničky“ (jak své zaměstnavatelky označují v této knize) se v různé míře staraly o jejich nesnáze. Nejpodivnější je (a tato kniha to taktéž dokazuje), že bílé rodiny černošskými hospodyněmi pohrdaly, vytěsňovaly je (v souladu s tehdy platnými zákony!) do podřadného, nedůstojného, segregovaného a vykořisťovaného postavení a přesto (!) jim celodenně svěřovaly své děti a v mnoha případech právě na ně ponechávaly celou jejich ranou výchovu. Autorka této knihy dobře vystihla ten zmatek v myšlení těch několika málo osob, které – jako zde paní Skeeter – nějak nejasně cítily, že rasizmus je něco zvráceného, lidsky nepřirozeného, špatného a nebezpečného, a tu absurditu vykreslila na té nejpřirozenější lidské potřebě – používání záchoda. Kniha mě opravdu zaujala, i když se tam našlo několik vysloveně slabých míst a úrovni moc nepomohl ani český překlad a jeho odbyté korektury. Ale rovněž mě zaujala informace z doslovu, že než tento příběh vyšel, nejdřív jej údajně 50 jiných vydavatelů odmítlo. Nemohu uvěřit, že by tolik amerických vydavatelství nerozpoznalo jeho literární kvality, a proto si to vysvětluji jediným možným způsobem: že téma rasové a sociální nerovnosti je v USA nadále natolik živé, bolavé, výbušné, že mnozí vydavatelé si nechtěli „pálit prsty“ - ještě tam jistě pořád působí hodně "paní Hilly". Jen pravděpodobně v současnosti místo černošek drhnou ty podlahy amerických domácností Portorikánky a Mexičanky a americkým dětem vyměňují pokakané plíny „aupérky“ z východní Evropy. Třeba o tom jednou napíšou také … Nelze také vyloučit, že původní rukopis vypadal dost jinak a až stovky redaktorských zásahů a rad udělaly z paní Stockett jednu z nejúspěšnějších literárních debutantek současné americké literatury.... celý text

Kufrové tango 2011, Michael Connelly

Príliš veľa dejových zvratov a príliš málo spánku všetkých zúčastnených - vyšetrovateľov i podozrivých. Po takých "nakladačkách" , aké autor tak sugestívne opisuje, by musel detektív (ak by bol z mäsa a kostí) skončiť v márnici alebo v nemocnici, a nie na ďalšej rannej porade svojho tímu. Autor však svojho hrdinu "uplácal" tak, že ten vydrží všetko, a očakáva, že rovnako odolní budú aj čitatelia. Vydržala som, ale tie prelety L.A. - L.V. ma už dosť unavovali.... celý text

Balada o smutnej kaviarni 1967, Carson McCullers

Neviem, kde vzal autor anotácie názor, že tam išlo o ľúbostný trojuholník. Určite to tak nie je, ale ako to vlastne je, to veru neviem. Je to také neukončené, nevysvetlené, nejasné, že to čitateľa núti vymýšľať si motiváciu konania postáv, ich dôvody, zákulisie, a aj tak nikdy netrafí. Čítala som to s veľkým očakávaním, predpokladala som nejakú veľmi vtipnú alebo tajomnú pointu - a nedostavilo sa nič. Rozchod, odchod.... celý text