Koka
přečtené 1580
Cesta
1960,
Stanislaw Dygat
Příběh o tom, že nikdo nemá svůj život jenom ve vlastních rukách. Nejvýstižněji to charakterizuje citát z knihy: "Odedávna se filosofové, básníci a často i lidé docela průměrní jako bankovní úředníci, autoři didaktických románů nebo magistrátní zaměstnanci zamýšlejí nad tím, co je štěstí. Bylo už o tom formulováno mnoho myšlenek, tezí a definicí a téměř všechny byly absolutně zbanalizovány, takže lze těžko mluvit o štěstí, aniž by se člověk nezesměšnil."... celý text
Dubliňané
1990,
James Joyce
Drobné a ponejvíce nevýznamné epizody z fádního a poměrně omezeného života obyvatel Dublinu - dětí, mladíků, dospěláků (z těch jde hlavně o neúspěšné zkrachovance, zoufalce) ze začátku 20. století. Z většiny příběhů prosvítá výrazný sociálně-kritický tón. Překvapivé jsou i motivy technického rozvoje, např. počínajícího motorizmu v povídce Po závodě. Z ní je i nadčasový postřeh: "Rychlý pohyb prostorem člověka povznáší, stejně tak věhlas, stejně tak peníze."... celý text
Večery u krbu
1986,
Ondřej Neff
Hodně zajímavá, ovšem velice chaoticky napsaná kniha. Přitom by bylo stačilo rozdílným typem písma odlišit, kdy je vypravěčem Vladimír N. a kdy Ondřej N. Někdy jsem jenom z kontextu a nějaké zmínky o jiném člověku či prožité události dovedla pochopit, kdo právě popisuje své zážitky či názory. Kdo by čekal podrobnou a zasvěcenou (auto-) biografii slavného autora, byl by zklamán - jde pouze o dílčí příhody a z celé knihy docela nápadně vykukuje, že zážitky a události před rokem 1948 jsou popsané mnohem intenzivněji; doba po neslavném "převratu" - i když byla v tvorbě VN mimořádně plodná - už není předmětem tak podrobných vzpomínek. Mnohé zážitky a postřehy mne mimořádně zaujaly: jednak celoživotně nevyjasněná historie života manželky V.N. a matky O.N. (kteří se údajně nikdy nedozvěděli detaily jejího života před sňatkem s V.N. ani důvod jejích několika předchozích příjmení), ale líbila se mi hlavně epizoda popisující doslova převratnou historickou událost - jak student ženevského gymnázia Vladimír N. seděl v kině (na jednom z prvních promítání) a v tom bylo promítání přerušeno vystoupením člověka, který vzrušeně oznámil, že právě přišla zpráva, že první člověk na světě - Lindbergh - přeletěl oceán. Zajímavé jsou i pasáže věnované pražskému kulturnímu životu v době první republiky a rovněž všeobecný odpor a jenom útrpné strpění pádu monarchie a vzniku republiky ze strany spisovatelových předků.... celý text
...jen na pár dnů
2011,
Zlatko Radvan
Pozoruhodné! Autorova schopnost literární reflexe vlastních zdravotních potíží, příběhů jiných pacientů a prostředí psychiatrické léčebny je opravdu obdivuhodná. Kniha mne inspirovala k vyhledávání dalších informací o Z. R. a díky tomu jsem narazila na jeho velmi zajímavé fotografie - rovněž plné citu a osobitého pohledu, jako je i tento text.... celý text
Coventry na útěku
2001,
Sue Townsend
Po velice slibném rozjezdu se příběh zvrhnul v přepjatou grotesku, ale v závěru jsem - díky několika málo tučně vysázeným slovům - pochopila, o co autorce šlo: knihu psala v době, kdy se britské ženy začaly osamostatňovat, přemýšlely a některé i konaly autonomně, přestávaly být tak totálně závislé na svých manželích a podřízené předurčené sociální roli. ST se v příběhu vypořádala i s pokrytectvím vládnoucích politiků a stereotypy názorů venkovanů na Londýňany a obráceně. Našla jsem zde vysloveně vtipné a výstižné epizody, ale také pasáže, ve kterých to autorka přehnala. Šlo však o krátké a rychlé čtení, a tak nelituji.... celý text
Dům u nemocnice
1961,
Valja Stýblová
Takové miloučké, naivňoučké o venkovské "popelce", která byla houževnatá, bezelstná a pilná. Dnes by takový typ dívky jistě nešel na zdravotní školu.
Exhibiční představení ve prospěch francouzského vinařství a prezentace autorových znalostí o pěstování vinné révy, odrůdách, zpracování hroznů a zejména o strašlivé obchodní politice při prodeji vín do USA. Kritik, který uděluje respektovaná hodnocení vínům a tím je komerčně zvýhodňuje či poškozuje - taková postava je v různých variantách protagonistou asi vícero detektivek, a i zde působí docela uvěřitelně. Méně uvěřitelně na mne působila postava neoficiálního detektiva, který - samozřejmě, bez toho by to nešlo - musí snášet a přetrumfnout omezenost státní forenzní laboratoře ... no, pohádka. Kniha je produktem velkovýroby, kterou je tento autor proslulý, a tak jsem ani nebyla plytkostí dialogů či epizod překvapena.... celý text
Jednoho krásného dne
2023,
Šemi Zarhin
Spoiler! Spoiler!! Spoiler!!! Přerušila jsem četbu tíživého příběhu psaného psychicky nemocným autorem, v němž podrobně zaznamenává průběh svého pobytu v psychiatrické léčebně v Bohnicích (https://www.databazeknih.cz/knihy/jen-na-par-dnu-92782) , protože jsem se potřebovala po těch hrůzách čtenářsky osvěžit. A tak jsem zvolila tuhle - tolik vychvalovanou a propagovanou knihu. No to jsem si ale dala! Ukázalo se, že ta psychiatrická léčebna je relaxace oproti tomu, co sepsal pan Šemi Zarhin! Tak odporný příběh jsem už opravdu dlouho nečetla. Máme tady masového vraha - dítě, které vystřílí celou rodinu; máme tady dítě, které se třikrát pokusí o sebevraždu, aby pak následně jeho okolí usoudilo, že jde o takovou inteligenci, až jej pošlou do internátní školy pro mimořádně nadané děti; máme tady dítě, které je chronicky nemocné, fyzicky slabé, nadmíru nešikovné – a tak jde studovat na vojenskou akademii s fyzicky náročným výcvikem (to opravdu izraelská vojenská akademie přijímá takové padavky?); máme tady kluka, který je tolik naštvaný na svého bráchu za to, že se nesmyslně nechal zabít, že touží jej tak silně kopat do břicha, až by zvracel – kdyby žil; mámu nazývá sviní a odmítá ji oslovovat slovem máma. Máme tady dítě, které se nechává sexuálně zneužívat za kousek jídla; máme tady další dítě, které při každé nepříjemné situaci, nevhodném slovu či nelibé vůni zvrací. A co dospěláci? Máma, která nemá pro svoji dceru jiná slova, než výsměch a pohrdání; jiná máma, která sexuálně zneužívá maloletého kluka; další máma, která je vynikající kuchařka, ale svým dětem dává ke svačině jen a pouze chleba namazaný taveným sýrem a posypaný okurkou nakrájenou na kostičky (když jsem v textu posedmé narazila na okurku nakrájenou na kostičky, myslela jsem, že to snad nepřežiju!) a vznáší kletby na nežádoucí osoby. Tátové jsou slaboši a podpantofláci, příbuzní, sousedky, učitelky – to všechno jsou pokrytecké mrchy, které druhé jen pomlouvají, využívají či zneužívají. Všechny pro děj zásadní postavy vynikají alespoň jednou z těchto vlastností: lžou, podvádějí, páchají nevěru, předstírají a přetvařují se, jsou sexuálně zvrácené či jinak „ujeté“. Nikdo s nikým nedovede otevřeně mluvit, jediné náznaky souznění vznikají pouze v ojedinělých chvílích, kdy některé osoby vedle sebe mlčky sedí. V celé dlouhé a na dějové epizody velmi bohaté knize jsem našla pouze tři postavy, které nikoho nezavraždily, neznásilnily, nezmlátily, nepohaněly, nepomluvily, neproklely, nevysmály – ale šlo o jen postavy epizodní. Už dávno jsem se v žádné knize tak velmi nezklamala. A nadto ještě i zásadně pochybuji o kvalitě překladu a práci korektora. Celkový dojem: HNUS.... celý text
Katalánské pohádky
1961,
Joan Amades
Neskutečně zajímavé, našim pohádkám naprosto nepodobné. Úžasné jsou ty medailonky "autorů" - obyčejně negramotných vypravěček, vesnických stařen, které ústně přenášely poselství lidové moudrosti, hororů, varování, fantazie. Moc se mi to líbilo.... celý text
Most Svatého Ludvíka krále
1930,
Thornton Wilder
Byla jsem docela překvapena - jednak schopností autora psychologicky postihnout různé typy a charaktery, ale zejména jistou dávkou humoru a ironie, s jakými Wilder psal o peruánském životě začátku 18. století, o vazbách této kolonie s "mateřským" Španělskem, o roli místokrále, o divadelním provozu těch let atd. A udivil mne i docela svobodomyslný a výsměšný pohled na tehdejší roli katolické církve v této zaostalé a porobené zemi: "V Limě žilo cosi, co bylo zabaleno do mnoha loktů fialového brokátu, z něhož vyčuhovala veliká odulá hlava a dvojice perleťových rukou: a to byl arcibiskup. Z kulaťoučkých masíček vyhlížela dvojice černých očí, plných špatné nálady, laskavosti a chytrosti. Zvídavá vroucí duše byla uvězněna v této spoustě tuku, ale protože si nikdy nedovedla odepřít bažanta, či husu, či každodenní nástup římských vín, byla svým vlastním krutým žalářníkem. Někdy se kajícně zahleděl do své tloušťky, ale bolest výčitek byla méně pronikavá než bolest půstu a hned v zápětí zase dumal nad tajuplným poselstvím, jenž pečeně posílala salátu. A aby se potrestal, vedl v každém jiném směru život vskutku příkladný ... Arcibiskup věděl, že většina peruánských kněží je čistá sebranka. Bylo potřebí vší jeho vybrané epikurejské výchovy, aby v této věci nic nepodnikal; opět a opět musil si opakovat své zamilované poznatky: že bezpráví a neštěstí jsou na světě stálými veličinami; že teorie pokroku je klam; že chudí, již nikdy nepoznali blahobytu, jsou bez citu pro neštěstí. Jako všichni bohatci nemohl nikdy uvěřit, že by chudí skutečně mohli trpět. Jako všichni vzdělanci byl přesvědčen, že jenom člověk sčetlý o tom ví, když je nešťasten." Nejvíce mne však zaujalo vyprávění o tom, jak se františkán bratr Juniper snažil sestavit statistický důkaz o ceně lidských životů na základě číselného obodování dobroty, zbožnosti či užitečnosti každého zkoumaného člověka, a pak: "Sčetl tato indexová čísla obětí a srovnal součet se součtem indexových čísel zachráněných: ukázalo se, že mrtví byli pětkrát lepší zachráněných. ... Roztrhal své výpočty a hodil je do vln ... Rozpor mezi vírou a skutečností je opravdu větší, než se domníváme." Hezkou knížku (vydání z roku 1930) zdobí též zajímavé ilustrace malířky Toyen - trochu naivní a ne ještě tak vybroušené, jako její pozdější tvorba, ale přesto cenné.... celý text
Polský zápisník
2005,
Pavel Novák
Rodinně jsme vešli "do přízně" s Polskem, a tak jsem si řekla, že si něco o té zemi alespoň přečtu, když už mne návštěva neláká. Zápisky pana rozhlasového zpravodaje jsou přiměřené té "funkci", pro kterou byly psané - jsou krátké, hutné, většinou mají turisticko-propagační charakter. Autor se však nezaprodal a uchoval si i kritický pohled na polskou realitu, jak ji viděl v letech svého působení v Polsku: propastné regionální rozdíly dané odlišným historickým vývojem jednotlivých vojvodství, latentní antisemitismus, rozbitá a dezolátní dopravní infrastruktura (ta už byla, myslím, mezičasem z evropských fondů opravena), hypertrofovaná národní hrdost, místy přerůstající do povýšenosti a nadřazenosti (Walesa). Kniha se mi líbila, dozvěděla jsem se hodně!... celý text
A odpočívej v pokoji
2003,
Deborah Crombie
Trapné, předvídatelné, plné logických chyb - a i takovýto produkt dovedou někteří čtenáři nazvat "super detektivkou". Výmluvná ukázka úpadku tohoto žánru.
Člověk není stěhovavý
1968,
František Gottlieb
Postačí změnit několik málo reálií a celý příběh by působil jako reportáž z minulého měsíce či týdne. Situace, kdy se válka, útoky, ohrožení života stává běžnou součástí každodenního žití natolik, že už ani nevzbuzuje úžas, je tady zas. "Jste-li usazeni v sousedství minových polí a vychrlí se, zatím co se bavíte, gejzír dýmu za menšího zemětřesení, zeptáte se druh druha: "Ruce a nohy neletěly?" a pokračujete v hovoru." - tato slova z Gottliebovy knihy mi nápadně připomněly nedávnou televizní reportáž - rozhovor s jakýmsi ukrajinským dědou odmítajícím opustit prázdnou vesnici, o otupění, o cynickém zlhostejnění, které v lidech dovede vypěstovat válka. Autor knihy určitě netušil, že píše futuristický příběh.... celý text
Wolf aneb Útěk do země Indiánů
2014,
Oldřich Janeba
Zajímavé, kruté a docela věrohodné. Jižní město se neblaze podepsalo již na několika generacích pražských dětí, Wolfův příběh představuje extrakt všech neduhů. Popis motivace a pocitů rowdies na straně 190 je fascinující.... celý text
Abonent trati U
1968,
Claude Aveline (p)
Klasický příběh, poctivé detektivní řemeslo, všemocná síla médií, mírný humor (využitý zejména pro zobrazení nehezké a bohaté Američanky). Dnes působí ten příběh pohádkově a naivně, ale ten dávný TV seriál natočený podle něj bych ráda ještě viděla.... celý text
Velikánky
1994,
Jarmila Janovská
Drastické - po všech stránkách. Nejděsivější je příběh Ireny, vedle něj jsou všechny ty ideologické plky o "chybách Strany" jen ubohými žvásty. Těmi pěti hvězdami nehodnotím "literární" kvality (ty zde nejsou, dokonce místy jsou autorčiny myšlenky nesrozumitelné), ale výhradně důležitost a užitečnost této knížky pro poznání našich dějin v 20. století.... celý text
Elixír života
1989,
Zdenka Psůtková
Chápu - je to fikce, beletrie, ale protože používá jména reálných osob v příběhu "podle skutečných událostí", velmi by mne zajímalo, odkud autorka čerpala ty "předpokládané" dialogy protagonistů, při nichž se profesor Macleod jevil jako naprostý hlupák, omezenec a v podstatě zločinec - lhář a zloděj cizích myšlenek. Je to nějak historicky (korespondencí, soudními protokoly a apod.) podloženo? Anebo se opravdu výbor pro udělování Nobelových cen zbláznil a vyznamenal člověka, který se nejen že o zrod inzulinu nezasloužil, ale ještě mu i dlouho aktivně bránil? A to si toho boje nikdo se současníků nevšiml? Celý příběh vynálezu inzulinu je v tomto podání pro mne nečitelný a nevěrohodný. Ale jinak i zde platí to, co se lze dočíst v podobných knihách o Curieových, Pasteurovi, Behringovi - že jejich převratné výzkumy byly ve své době v lepším případě ignorovány, obyčajně však bojkotovány, odmítány, a prosadily se až po urputném boji s nepřízní okolí. Lidstvo se z těchto tragických omylů vývoje vědy natolik poučilo, že teď - pro jistotu - jsou velkoryse podporovány různá obskurní témata bádání, jen aby nedošlo k tak tragickým omylům, jakým bylo před sto lety zlovolné a násilné "vybržďování" objevu životně důležitého léku, popsané v této knize.... celý text