Koka Koka přečtené 1580

Černá skříňka

Černá skříňka 2010, Amos Oz (p)
4 z 5

Dokud jsem to četla jako "reálný příbeh, který by se mohl někomu stát", hrozně mi všechny postavy lezly na nervy a nejvíc autor tou svojí neschopností zvládnout napsání dopisu tak, jak se píšou dopisy mezi blízkými lidmi. Ale když jsem zakrátko přijala názor, že jde vlastně o přepjatou grotesku, místy až parodii, v níž chtěl Oz vylíčit různorodé typy aktérů, kteří nedovedou být ani spolu ani bez sebe, a stav izraelské společnosti v 70. letech, pak se mi to už četlo dobře a rychle. Zejména komunikace mezi právnickou kanceláří a klientem byla skvělá! Jakkoliv je mi líto, že dílo tohoto autora je už navždy uzavřeno, jsem vlastně ráda, že se nedožil dnešních dnů a událostí, které v knize předvídal.... celý text


Strmou cestou

Strmou cestou 1976, Zuzka Zguriška (p)
5 z 5

Spomienky Ľudmily Šimonovičovej - Dvořákovej, publikujúcej pod menom Zuzka Zguriška, ma nesmierne zaujali. Čítala som ich síce v češtině, takže textu chýbal pôvodný kolorit, taký typický pre diela tejto spisovateľky, preslávenej záujmom o jediný írečitý región. Jej spomienky sú - samozrejme - selektívne, vyzdvihla, čo sa hodilo, zamlčala, čo bolo treba zamlčať, ale aj tak - je to skvelý dokument o dobe, veď prežila skoro celé 20. storočie! Podobne ako v spomienkovej knihe Janka Blaha Zo skalického rínku sa aj v Zguriškiných spomienkach nečakane objavujú obdivné a pochvalné spomienky na Vlada Clementisa, ktorý pritom - v dobe vzniku a vydania oboch kníh - bol doslova exkomunikovaný zo slovenských dejín! Žeby to bolo cenzorom uniklo? V každom prípade knihu odporúčam záujemcom o obdobie zrodu Československa, 1. republiky a Slovenského štátu (niektoré podmienky personálnych výmen medzi Protektorátom Čechy a Morava a Slovenským štátom boli pre mňa veľmi prekvapujúce!), ale hlavne pre myjavských rodákov by to malo byť "povinné čítanie".... celý text


Poselství z Ukrajiny

Poselství z Ukrajiny 2023, Volodymyr Zelenskyj
5 z 5

Velice silné, obdivuhodné myšlenky. Statečný muž.


Řekněte Žofince...

Řekněte Žofince... 1972, Magda Szabó
3 z 5

Autorčin opulentní styl tady doslova překypěl. Příběh autistického děcka a naprosto nechápajícího (a pro čtenáře nepochopitelného) okolí, snůška vyšinutých postav. Tristní obrázek maďarského školství v 50. letech 20. století - mlácení a fackování dětí za každou neposlušnost, učitelčiny návštěvy v domácnostech žáků - doslova přepadovky zkoumající, zda je v rodině uklizeno a navařeno, zasedání různých výborů a komisí rozhodujících o tom, které dítě může chodit do jakého kroužku, vydírání "nemravného" otce jedné žákyně mravnou a jedinou nechybující učitelkou .... Nevěřila jsem vlastním očím, že tento příběh - dle autorčiných slov v doslovu - napsala pro své 10-12-leté žákyně, které tehdy - jako učitelka experimentální školy při pedagogickém "výzkumném ústavu" učila.... celý text


Přirozená linie ženského těla

Přirozená linie ženského těla 2006, Jindra Tichá
4 z 5

Kniha mi strukturou i obsahem hodně připomínala Staromódní příběh Magdy Szabó, ovšem na rozdíl od díla maďarské klasičky je Tiché rodostrom v mnoha částech chaotický, nedopovězený, některé dílčí dějové linky, kterými autorka čtenáře napíná, nevyústí nikam. Nesmírně mě však zaujaly kapitoly pojednávající o prvorepublikové Bratislavě a o zrodu lékárny, kterou jsem léta navštěvovala! Překvapily mne také kapitoly o návštěve Anglie a Skotska, které sice byly na základní příběh jaksi uměle naroubované a působily, jako by to byly vytržené stránky z nějakého cestopisu a omylem zařazené do rodinné ságy, ale svými vtipnými i sarkastickými postřehy na adresu Američanů, Skotů a Novozélanďanů byly osvěžující. Největším hendikepem je absence jazykové korektury textu knihy, kterou vydavatel odflákl anebo vůbec neudělal. I přesto jsem to přečetla za jediný den, protože ty rodinné trampoty autorčiných příbuzných díky její autorské dovednosti skvěle ilustrovaly mnohé dějinné události a zvraty našeho regionu (rozpad Rakousko-Uherska, vznik Československa a těžkosti nové republiky, vznik Slovenského štátu, okolnosti, za jakých mohla podnikat samostatná emancipovaná žena atd.) Doporučuji.... celý text


U nás na skládce

U nás na skládce 2010, Markéta Schneiderová
4 z 5

Příjemné překvapení. Příběh ze "sociálně vyloučené lokality" mne zaujal, působí svěže, neotřele, v podstatně je tragický, ale ne smutný. I výhrady by se našly - předně: některé rozumářské úvahy 15-leté vypravěčky vyznívají nepřiměřené jejímu věku, pak je v textu několik logických chybek a navíc - minimálně na dvou místech patrně došlo ke krácení původního textu, zřejmě se něco vypustilo a další text pak nebyl správně, logicky navázán. Když si však uvědomím, že je to autorčin "samizdat", tak musím konstatovat, že spisovatelka - asi z nouze, pro nezájem oficiálních vydavatelstev - si sama vydala knihu, která o dlouhé míle předčí většinu soudobé české tvorby vydávané i renomovanými vydavateli. Netuctový příběh vhodně doplňuje opravdu netuctová, invenční obálka.... celý text


Temný odstín modři

Temný odstín modři 2007, Paul Johnston
4 z 5

Nejvíce mne zaujalo to využití dramatické řecké historie (od antiky přes nacistickou okupaci až po fašistický převrat a "vládu plukovníků" v 70. letech) v jinak poněkud nadsazeném příběhu. Zvyky a tradice uzavřeného ostrovního společenství, jižanská nálož vášnivé lásky a ještě vášnivější a vražedné nenávisti, kontrast řeckého tradičního, rurálního života a evropského liberálního postoje - to vše se v jinak zajímavě vystavěném příbehu dalo najít.... celý text


Adresát Milena Jesenská

Adresát Milena Jesenská 1991, Jana Černá (p)
5 z 5

Kniha totálně zbourala mé (vysněné) představy o Mileně Jesenské. Nevěděla jsem o ní nic, a tak jsem se (nevím proč) domnívala, že to byla jakási éterická bytost, Kafkova múza, která iniciovala zrod mnoha jeho pozoruhodných děl. Omyl! Franz Kafka byl v jejím hektickém životě jenom malou, krátkou a (pro ni) nevýznamnou epizodou. Za strašný životný osud však nepovažuji jenom ten Milenin, ale zejméma ten, kterým prošla její dcera - pozdější autorka této knihy. Narodit se do tak nefunkční "rodiny", muset ve věku 9 - 10 let po Praze shánět mámě drogy a chodit pro ni půjčovat peníze, nikdy v životě nevidět svoji mámu přišít knoflík nebo uvařit jakékoliv jídlo anebo dělat nějaké domácí práce či starat se o domácí rozpočet, ale přitom absolvovat s maminkou čtyři filmová představení denně, být zapojena do kolportace ilegálních tiskovin, snášet pořád se měnící strýčky v mámině ložnici - to nutně muselo tu Janu poznamenat tak, že jejímu opravdu rozháranému a asociálnímu životu - jak je uvedeno v doslovu - se ani nelze divit. Mimořádně mne zaujaly dvě epizody: šokující zážitky Janina otce - architekta Jaromíra Krejcara z jeho pobytu v SSSR, které jeho i Milenu vyléčily z obdivu ke komunizmu. A pak informace o tom, jaké politické antagonizmy panovaly i mezi vezeňkyněmi v nacistickém koncentráku Rawensbrück - i když všem šlo o život a byly pro nacisty jenom odpad, tak i tam se dokázaly striktně dělit na komunistky a ne-/antikomunistky a "oslazovat" si vzájemně své bídné životy. Při vstřebávání šokujících, nečekaných informací jsem se jednou u knihy i dobře zasmála, když Milenin manžel, Janin táta Jaromír, po návratu ze SSSR vyprávěl své neuvěřitelné zážitky. Cituji alespoň jeden (operní umění je mi blízké :)) " ... vyprávěl o opeře, která byla provozována v Moskvě a ve které vystupoval Stalin a Molotov (oba tenoři) a která se nedohrála, protože po výsměšné reakci obecenstva byli jak její tvůrci tak i hlavní představitelé zatčeni pro znevažování vlády sovětů - jenomže za několik dní měla opera reprízu a nikdo si už nedovolil ani se ušklíbnout, natož nahlas zasmát. A tak na jevišti pěl Stalin s Molotovem a v hledišti seděli užaslí diváci, naplnění strachem, údivem a nejistotou."... celý text


Rabbi

Rabbi 1994, Noah Gordon
3 z 5

Příběhy z prostředí židovské komunity, jejich tradic plných příkazů, zákazů, omezení, zvláštních "provozních" pravidel v oblasti soukromého i veřejného života, jsou pro mne čtenářsky přítažlivé a svou nepochopitelností i zajímavé. Zejména díla Isaaca Singera a Chaima Potoka z prostředí amerických židů mne kdysi pro toto téma navnadily, ale Noah Gordon se jim žel nevyrovná. Každopádně mi však tento příběh potvrdil, že víru, vyznávané náboženství lze měnit podle potřeby, stačí jen chtít, a že židovství - na rozdíl od katolicismu - do svých řad jen tak nikoho nepřijme, naopak - snaží se to případným přeběhlíkům všemožně znesnadnit, a tím i vyzkoušet opravdovost jejich odhodlání. Právě proto mě dějová linka Leslie nejvíce zaujala. Český překlad považuji za nepovedený, neboť si nemyslím, že by židovský rabín nebo příslušníci židovské náboženské obce při každém povzdechu, údivu, lamentování vzývali Ježíše Krista. Netuším sice, jak znějí příslušné pasáže v originální angličtině, ale myslím, že český překladatel měl zvolit jiná slova údivu či pobouření, než zvolání "ježíšukriste", "prokristapána" a podobně.... celý text


Vzpomínky na koně

Vzpomínky na koně 1977, Jordan Radičkov
4 z 5

Fantazijní prvky, sarkasmus, zvlášní humor, bohatý jazyk, pár soudobých bulharských reálií, ale hlavně originalita, nezaměnitelnost stylu a myšlenek. Jedna z knih, která - ať už se čtenáři zalíbí, nebo ne - rozhodně nesplyne s mnoha dalšími.... celý text


Nonni a Manni, kluci z ohnivého ostrova

Nonni a Manni, kluci z ohnivého ostrova 1994, Jón Svensson
5 z 5

Autorovi se povedlo do hezkého a zajímavého dobrodružného příběhu dostat snad všechna specifika islandského života - ledové kry a nebezpečné lední medvědy, sněhovou vánici, výbuch sopky, valící se lávu, vodopády a jeskyně, osamělost žen rybářů, touhu odjet a vidět svět, tvrdost tamějšího života. Příbeh byl napsán před cca 100 lety a stojí za pozornost, jakými dovednostmi - díky totální spjatosti s přírodou - tehdejší islandské děti disponovaly, když se potřebovaly svézt na volně se pasoucím koni: " ... jak se na Islandu chytají koně. Pomalu jsem se blížil k vybranému koni tak, že jsem měl Manniho naproti sobě a kůň stál přesně mezi námi. Tu jsme oba rozpřáhli paže a blížili se zvolna k cíli. Současně jsme začali hvízdat, ze začátku potichoučku, potom silněji, pořád stejný tón. Kůň si nás všiml. Přestal se pást, zvedl hlavu a neklidně se díval tu na mne, tu na Manniho. Hned jsme začali pískat ještě silněji. Kůň se zastavil, napřímil uši a tělo jakoby mu ztuhlo. Byl jako očarovaný. Oba jsme se na něj upřeně dívali, pořád jsme pískali a klidně s k němu blížili. Když jsme se ocitli až u něj, položil jsem mu jemně ruku na hřívu. Chytili jsme ho. Rázem zmizelo i kouzlo. Mohli jsme přestat hvízdat. Vytáhl jsem z kapsy provaz, klidně jsem na koně mluvil a přitom jsem z provazu uvázal uzdu a strčil mu ji mezi zuby."... celý text


Knihomol

Knihomol 1957, Stefan Zweig
5 z 5

Jedno z mnoha literárně úžasných (a, žel, zbytečných) vyjádření názoru, že válka je vůl. Prostinký děj podávaný výsostně uměleckými postředky je v doslovu prvního českého vydání z roku 1957 ještě korunován myšlenkově a jazykově pozoruhodným doslovem z pera Pavla Eisnera.... celý text


Katedrála a jiné povídky

Katedrála a jiné povídky 1994, Raymond Carver
3 z 5

Uznávam, je to osobité, autor má svůj nezaměnitelný styl, ale mne to "neoslovilo".


Ostrov

Ostrov 2019, Sigríður Hagalín Björnsdóttir
5 z 5

Postapokalyptická vize, která však má všechny znaky reálné pravděpodobnosti, ukazuje pomalý no neodvratný sešup vysoce civilizované společnosti do suterénu lidství, vyvolaný neznámou ovšem totální izolací. Ostrovní společenství se obecně odlišují od národů, které odedávna s někým sousedí a z neustálých styků a konfrontace se sousedy těží, a právě tento prvek - izolacionismus, trvalý boj o nezbytnou soběstačnost, drsnou přírodou vnucený životní styl - autorka vytěžila ve svém dramatickém příběhu. V tomto románu ostrovanka Islanďanka využila jednak všechny přírodní a geografické znaky své země, ale také svoji civilní kvalifikaci televizní reportérky, která dobře zná politickou scénu i její zákulisí. Jen by mne velmi zajímalo, zda ty v knize zmiňované reálie z dávné islandské historie, popisy stylu života a stravování "starých" Islanďanů mají oporu v realitě, nebo jsou také výplodem autorčiny fantazie. Možná je to mým minimálním kontaktem s post-apo žánrem, ale já jsem na rozdíl od mnoha předchozích autorů zdejších komentářů z knihy nadšená.... celý text


Marie de Saint Exupéry - hvězda Malého prince

Marie de Saint Exupéry - hvězda Malého prince 2004, Michèle Persane-Nastorg
3 z 5

Nekritická adorace a nanebevzetí matky slavného spisovatele, která měla opravdu nesnadný život. Citovaná korespondence s milovaným a milujícím synem Antoinem však v ničem nenasvědčuje, že by tento pozdější velikán světové kultury se snažil své matce alespoň trochu ulehčit její těžký osud. To, co autorka knihy podává jako emoční základ Saint Exupéryho tvorby, já ze situací popsaných v knize vnímám spíše jako citové i materiální vydírání neodpovědného bohéma vůči matce. Zaujaly mne zejména dílčí epizody dokládající život francouzské šlechty v první polovině 20. století: žít "nad poměry", vydržovat si zámky a četné služebnictvo - jim nevadilo, pracovat (i fyzicky!) pro dobročinné účely, pečovat o chudé a nemocné - jim nevadilo, nasekat dluhy - jim nevadilo. Ale jít do práce, zaměstnat se za mzdu - to považovali za natolik ponižující a nepřípustné, že raději žili na dluh a stěhovali se po příbuzných, než by se živili sami. Zvláštní. Obrázek o autorovi slavného Malého prince si lze udělat, když tuto knihu vzpomínek jeho matky čtenář prokládá vzpomínkami jeho ženy nazvanou Paměti růže: https://www.databazeknih.cz/knihy/pameti-ruze-107445 Až po přečtení obou se ukáže, že ten slavný muž měl několik tváří ....... celý text


Láska a tieň

Láska a tieň 1988, Isabel Allende
4 z 5

Výstižný obraz vyčíňania čílskej vojenskej junty a trochu rozprávkový príbeh lásky dvoch pôvodom, myslením a záujmami odlišných ľudí. Ich kombinácia prináša pútavý príbeh, žiaľ, dosť aktuálny. Uplynulo už 50 rokov od čílskeho prevratu a naďalej mnohí emigranti utekajúci pred ozbrojeným terorom opäť blúdia svetom. I pre nich platí citát z tejto knihy: "Otec ... sa rozhovoril o tom, čo pre nich znamenalo opustiť vlastnú zem a hľadať nové možnosti: potrebovali odvahu čeliť trápeniam, padnúť, pozbierať duševné sily a opäť po tisíci raz vstať, prispôsobiť sa a žiť medzi cudzími ľuďmi. Všade, kam prišli, sa odhodlane usadzovali, akoby to malo byť navždy, hoci to bolo iba na týždeň či mesiac, lebo nič tak nenarúša vnútornú istotu, ako pocit dočasnosti. - Musíte žiť iba pre prítomnosť. Nestrácajte sily oplakávaním včerajška ani snívaním o zajtrajšku. Nostalgia vyčerpáva a ničí, je to choroba emigrantov."... celý text


Pravda a iné klamstvá

Pravda a iné klamstvá 2016, Sascha Arango
4 z 5

Nesúhlasím s tunajším žánrovým zaradením "detektivka, krimi"; príbeh vnímam skôr ako psychologický román zobrazujúci anatómiu zločinu a pohľad do mysle zločinca. Rozhodne ide o nevšedný príbeh, ktorý ma naozaj zaujal (čomu zodpovedá dĺžka čítania - jeden a pol dňa :=)... celý text


Dcera štěstěny

Dcera štěstěny 2003, Isabel Allende
3 z 5

Zaujalo mne to až ve chvíli, kdy se příběh přesunul do Číny; bez "čínského prvku" by to byla jenom kultivovaná červená knihovna. Autorka šikovně použila reálie z dobové Číny a zejména z Kalifornie těch let, v nichž třpyt zlata nadobro změnil vývoj celého kontinentu. Třeba průmyslové využití pomalu tajícího ledovce - dnes nám už ani nepřijde, jak převratný to byl "vynález".... celý text


Život, spisovatelé a já

Život, spisovatelé a já 1993, Karel Ptáčník
5 z 5

Ptáčník zazářil svým prvním románem - autobiografickou generační výpovědí o mladých mužích narozených v roce 1921, kteří museli do rajchu na nucené práce a tam zažili to, co nikdo před nimi a po nich. Další jeho díla už nebyla tak úspěšná, ale jeho paměti, psané už ve stáří, jsou mimořádně zajímavé - ne sice s ohledem na proces jeho literární tvorby, ale využil zde skutečnost, že byl dlouholetým funkcionářem v komunistické straně i v literárních institucích, a tak byl svědkem (někdy i aktérem) mnoha důležitých událostí, hýbajících českou společností i knižní kulturou. Osobně znal snad všechny české a slovenské spisovatele a v knížce svých pamětí se nevyhýbá ani těm nejintimnějším drbům z jejich života. Tato stránka knihy je bulvárně-zábavná a hodně dokumentuje, jaké bylo po roce 1945 do 1990 postavení spisovatelů ve společnosti: prebendy, ziskuchtivost, kariéry, zahraniční služební cesty a "studijní pobyty", podrazáctví a současně kolektivizmus, vzájemná sociální péče, chlapácká kamarádství. Významnou část pamětí věnuje události opravdu památečné: IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 - události, která daleko překročila rámec tématu literatury a knižní kultury a - v mnoha případech nadosmrti - poznamenala tvorbu a životy stovek literárně činných lidí (a následně i jejich čtenářů). Všem, kteří se zajímají o 60. léta v čs. kultuře důrazně doporučuji pozornou četbu! Mnoho řádků z této knihy by stálo za citaci, ale uvedu pouze citaci citátu, v němž Karel Ptáčník cituje slova Ludvíka Vaculíka, pronesená v roce 1967 a znějící, jakoby popisovala naše dny: " ... je třeba vidět, že za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka, od primárních potřeb jako jsou byty, školy, perspektiva prosperity hospodářství až po potřeby zevnější, které nedemokratické systémy ani vyřešit nemohou, jako je pocit plné platnosti ve společnosti, podřízení politických rozhodování kritériím etiky, víra ve smysluplnost i malé práce, potřeba důvěry mezi lidmi, ..." Doporučuji!... celý text