Koka
přečtené 1585
Meno ruže
1991,
Umberto Eco
Jsou knihy, jejichž název a autor se stanou synonymem zobecnělého významu. Pan Eco a jeho Jméno růže se k nim řadí. Název díla už svou symbolikou odkazuje na symboliku středověkého křesťanství, která se v jistou dobu natolik rozmohla, že symboly se pro vykladače staly přednější, než křesťanství samo. V těch dobách se začaly formovat i praktiky boje s kacíři a institucionalizovaná svatá inkvizice A jako protipól symbolů - smích. Osvobozující, nic nezastírající, svou jednoznačností nebezpečný. Z mnoha rozporů středověku a středověkého křesťanství nemohl pan Eco vybrat lépe! Dogmatici se smíchu bojí dodnes a z Jména růže se máme možnost dozvědět kořeny a důvody těchto obav. Všem, kteří si zoufají nad délkou textu, nudou popisných pasáží, nesrozumitelností teologických disputací, těm všem doporučuji - nelamte to přes koleno, nezbavujte se jí, ale odložte knihu na pozdější čtení. Zkuste se do ní začít každých 10 let - možná se vám přihodí, to, co mě: zjistíte, že máte - komerčně řečeno - tři v jedné. Pokaždé (v mém případě třikrát) tu knihu "přečtete" (pochopíte, procítíte, vychutnáte) úplně jinak.... celý text
Životy nejvýznačnějších malířů,sochařů a architektů I–II
1998,
Giorgio Vasari
Vasari je základ, myslím, že nejen výslovně pro milovníky renesance, ale i všech následujících epoch. A že HTO chyběl Jan Vladislav jako překladatel, tak jsem sem vložila mladofrontové vydání z r. 1998, které už pana Vladislava v tiráži přiznává.... celý text
