Koka
přečtené 1585
Winnetou I
1973,
Karel May
Vinnetua považuji za základní hodnototvorné dílo mnoha generací, snad kromě těch narozených v 90. letech minulého století a později. V našem dětství se otázka, zda-li autor byl nebo nebyl v Americe a nakolik je jeho popis prostředí a zvyků autentický, vůbec neřešila a - pokud si vzpomínám - ani nebyla důležitá. Na důvěryhodnosti té knihy to nic neubíralo; dnešní čtenáři také neprověřují, zda pí Rowling byla na studijním pobytu v Bradavicích, aby před psaním "nasála atmosféru" . Ne, kreativní autor atmosféru nenasává, on sám jí ve svém díle vytváří, a panu Karlu Mayovi se to povedlo náramně. Byla to kniha, které se dalo věřit, chtěli jsme jí věřit, byla napínavá, vtipná a učila nás mnoha pozitivním vlastnostem. Být jako Ribana a Nšo-či - to byl dívčí sen! Dokonce si vybavuji, že v hodinách ručních prací jsem na kanavu vyšívala záložku do knihy s indiánským motivem :-)!... celý text
Pes baskervillský
1957,
Arthur Conan Doyle
Pamatuji, jak naše rodiče pohoršovalo, že tak strašlivý, strašidelný a násilnický příběh mohl vyjít ve vydavatelství literatury pro děti (!). Stejně nás však od něj neuchránili, neboť - a to je druhá moje výrazná vzpomínka spjatá s tímto dílem - jsme s nadšením a v absolutním tichu (tři hašteřivá děcka!) vyslechly v jedno sobotní odpoledne rozhlasovou adaptaci. Příběh se na mě podepsal natolik, že se dosud velice obezřetně a vyhýbavě chovám k velikým psům. Teď po dlouhých letech jsem si to přečetla znova a konstatuji, že příběh nezestárl, je nadále srozumitelný, napínavý, logicky vystavěný i vysvětlený. A pouze jako milá připomínka doby jeho vzniku jsou v textu dnes již neslýchané reálie: třeba ta, jak se stačilo podívat na nedopalek vykouřené cigarety a ze zbytku nápisu označujícího konkrétního trafikanta poznat, kdy a kde byly koupené. Áááách, ten svět před globalizací, to bylo něco!... celý text
Zákony profesora Parkinsona
1966,
Cyril Northcote Parkinson
V minulém režimu visely na zdech kanceláří - na důkaz "nadhledu" úředníků nad životem (a osudem) klientů - buď citace z Wericha, nebo z Parkinsona. To, co autor zamýšlel jako vtipně podané ale opravdové "manažerské minimum", se pro mnohé tehdejší čs. čtenáře stalo jen vtipným popisem stavu, se kterým nešlo nic dělat, protože "nebyli lidi" . Byla to taková "Parkinsonova choroba" těch dob. Kniha u nás vyšla v šedesátých letech jako pokus o důkaz o špatně řízené a vlastně neřiditelné kapitalistické společnosti. Na knize mě dosud fascinuje, že koncem 50. let, kdy vznikly první kapitoly knihy, mohl autor některé byrokratické absurdity ještě demonstrovat na příkladech fungování ministerstva kolonií. Ano, i takové ministerstvo Británie kdysi měla! Nebo ještě má?... celý text
