Koka
přečtené 1585
Perličky dětství
2009,
Věra Gissingová
Jak eufemisticky a zjednodušeně znějí slova ze zdejší anotace: "Přesto se Věra ... vrátila do osvobozeného Československa, kde ji ale čekalo další zklamání, které vyústilo až v dobrovolnou emigraci."! Skutečnost - ač jí autorka podává jenom s velmi jemným ostnem trpkosti (a se obě vlastní elegancí) - byla tristní. Po osvobození, při návštěvě rodného města vyhledala lidi, u kterých její rodina před odvlečením do KL schovala maminčin kožich, rodinné cennosti a památky. Ti lidé se zachovali jako skety! V kolika českých a slovenských rodinách jsou dosud součástí rodinného jmění obrazy, stříbrné vidličky a podobné propriety, které si u nich kdysi sousedé jenom schovali na dobu, než se to přežene a oni se vrátí? Ta scéna mi velmi připomněla příběh z knihy Věry Kalábové Ve městě jsou bratři Steinové. Paní Gissingová měla veliké štěstí - v Anglii se dostala k lidem, kteří se stali její opravdovou druhou rodinou, a tak se po zklamání z rodné země měla ke komu vrátit. O stovkách jiných Wintonových dětí se to říct nedá.... celý text
Svíce dohořívají
2009,
Sándor Márai
Mnohokrát v literatuře i ve filmu zpracovaný banální příběh dvou můžu a jedné ženy v podání Sándora Máraia nabývá rozměry antické tragédie. Stěžejní část - monolog generála - sice působí nepřirozeně, spíše než slova promlouvaná ke společníkovi u krbu to vypadá na dlouho promýšlený a umně budovaný esej. Pasivní pozice Konráda čtenáře dráždí a vyvoláva více otázek, než by vysvětlovala jeho úmysly a činy. Novela ukazuje, kolik toho v životě zůstáva nevyřčené, nedopovězené, navždy nevyjasněné, čehož důsledkem jsou dlouho otevřené rány.... celý text
Slabost pro každou jinou pláž
2006,
David Zábranský
Exhibice, která se tváří strašně intelektuálně, propracovaně, a přitom - o čem to bylo? Ty pořád propnuté lokty nad umyvadlem - to chtěl být leitmotiv? V knize je několik pozoruhodných "publicistických" vsuvek, které stojí za přečtení, ale jsou v poměru tak 1 : 20 vůči zamotaným příběhům lidí z několika evropských zemí, z nichž jedině ta ukrajinská epizoda stojí za zamyšlení. Tolik propagovaná kniha a takové zklamání!... celý text
Moskva - Petušky
2003,
Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Když o nějaké knize ruského autora lze říct, že výstižně a nedostižně zobrazuje ruskou duši v celé její šíři a hloubce a nízkosti, tak je to tento blábol opilého cestovatele, kterého bolí, bolí, bolí tělo i duše, bolí všechno co bylo i co bude, jede za svým synkem, ale jak se tam dostat, když cestou číhá tolik nástrah, tolik patoků, tolik zastávek, kterými už projížděl a nejednou je projel, tolik spolucestujících, kteří se také rádi podělí i o poslední kapku, jak jen se dostat tam, kam chce jet, když vykročit je tak těžké, síťovka s lahvemi je také těžká, ta makačka na stavbě také nebyla lehká, jen trefit to správné nádraží - ale jak?! Geniální. Jedinečné. Vtipné i úděsné. Výšiny světové literatury v močálu alkoholikovy závislosti. (Četla jsem překlad Milana Dvořáka, který vyšel na pokračování v literární revue Sovětská literatura v roce 1990. Všimla jsem si, že snad každé zdejší české vydání překládal někdo jiný. To by mě zajímaly, ty rozdíly!)... celý text
