Koka
přečtené 1580
Můj život
1993,
Alma Mahler
Alma mi v něčem připomíná Jackie Kennedy Onasisovou - krásná, inspirativní, na svou dobu a příslušnou společenskou kategorii i dost chytrá, ale všeobecně hodně přeceňovaná žena. Víc než příběh o ní je to příběh slavných mužů, kteří ztráceli hlavu pro ženu, která si je nezasloužila. Její vzpomínky jsou každopádně přínosem - jako svědectví o době, kdy v hudbě, architektuře, literatuře vznikala, rodila se moderna.... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Pro upřesnění: Povídka vznikla jako širší rozpracování vzpomínkového eseje Charakter (Un caractére), který autor přednesl jako projev při slavnostním založení společnosti The Men of the Trees. Toto sdružení si vytyčilo za cíl chránit ohrožené a památné stromy a Jeana Giona si zvolili četným předsedou. Esej byl v osmdesátých letech opakovaně zveřejněn v Revue světové literatury. Příběh ovčáka sázejícího stromy Elzéarda Bouffiera (+ 1947) je tedy autentický.... celý text
Vodopády
2006,
Joyce Carol Oates
Prvních několik desítek stran, kdy probíhá první a jediný den líbánek novomanželů Erskinových u vodopádů, bylo slibných. Ale poté, co se manžel vrhl do Podkovy Niagarských vodopádů, se očekávání nanaplnilo. Příběh jakoby "uhne", autorka rezignuje na rozehrání motivů nahozených v úvodu a spolu s jeho vdovou Ariah na Gilberta úplně zapomene. Polemizuji s větou z anotace, že "novomanželka Ariah měla sexuální apetit poněkud silnější než Gilbert očekával", naopak - skočil do hučící Niagary právě proto, že jeho očekávání (resp. jeho obavy) že ona vůbec má nějaký sexuální apetit, se vyplnilo, a on - při své zatajené "jiné" orientaci - se toho děsil.... celý text
Ohnivé řeky
1987,
* antologie
Publikace byla vydaná k 70. výročí VŘSR. Nevím, zda-li to tak vydavatelství zamýšlelo, ale jubileum vypadalo jen jako zástěrka - aby mohly vyjít texty Babela, Bulgakova, Zoščenka atd. Vyšlo to - na ty časy - v malém nákladu. Je to velmi zajímavý dokument doby - dvacátých, ale i osmdesátých let XX. století.... celý text
Všichni odcházejí
2008,
Wendy Guerra
Léta 1978 - 1990. Kubánská dívka Nieve (Sníh) si píše deníček po dobu svého strašlivého dětství i v době dospívání. Castrův režim, ideologická nalejvárna, nedostatek všeho, hroutící se budovy, vztahy, sny. Mámin byt jako ostrůvek dobrovolné intelektuální izolace, výtvarná umělecká škola jako půda pro sebevyjádření, pár kamarádů. Hledá zakotvení, ale není u koho. Dva muži, kteří jí poodhalí i jiné dimenze, než nabízí zoufalá realita, nejsou pak jejími průvodci tím labyrintem. Nebylo to snadné, hladké ani veselé čtení. Zaujaly mě dvě scény: jak kubánské děti povinně chodí veřejně spílat těm, kteří se - po mnoha vyřizováních - chystají vystěhovat ze země. Druhou nezapomenutelnou sekvencí je nejlyričtější obraz aktu ztráty panenství, jaký jsem kdy četla.... celý text
