kolagen
přečtené 19
Básník (Román o Ivanu Blatném)
2014,
Martin Reiner
Je to brilantní věc. Přinejmenším na české poměry. Jde spíš o literaturu faktu než o román a titul proto podle mě může působit trochu zavádějícím dojmem. To neznamená, že by knížka nebyla až strhujícím způsobem zajímavá v oblastech, která popisuje vztahy uvnitř básnické obce 40. a 50. let. Třeba ty vzpomínky J. V. Plevy (to je ten spisovatel, co mj. převyprávěl Robinsona Crusoa pro potřeby české mládeže), vztah s Ortenem, Kainarem, spousta takových těch zdánlivých maličkostí, které ve skutečnosti utvářely a utvářejí podobu české literatury, zejména poezie. Zcela chápu rozčarování čtenářů, kteří hledali jasně vykreslenou titulní postavu. Je zjevné, že autor narážel na kritický nedostatek materiálu, četná bílá místa v Blatného biografii vyplňuje pak ilustracemi doby anebo různě relevantními poznámkami na okraj. Já za tím ale vidím spíše vůli ke zdrženlivosti, a neochotu sklouznout na bulvarizující úroveň fabulace, nevůli vklouznout takříkajíc do kůže básníka a udělat ze skutečné osoby románovou postavu. Tohle autorské násilí je drženo v mezích a při tom stačilo tak málo a mohli jsme tu mít strhující postavu trpícího básníka odřezaného od reality, opuštěného všemi, se zvichřeným gulášem halucinací v mozku, který z posledních sil vkládá zbytky své touhy po životě na papír, zkrátka to, co si většina lidí mírně obeznámených s literaturou představí pod pojmem moderní básník. Řešení téhle nerovnice s absentujícím románovým hrdinou je přitom nasnadě. Je třeba hledat v Blatného básnických knihách. Přečtěte si Blatného básně, lidičky, pak vám bude dávat větší smysl a radost i Reinerova kniha, protože se pro Vás jméno Blatný stane něčím víc, než jen shrnutím těch pěti vět, které o něm víme ze středoškolských hodin literatury.... celý text
Islám
2008,
Karen Armstrong
Čekal jsem od té knížky méně historie a více informací o ideovém světě islámu. Takže jsem byl spíš zklamaný.
Zápisky Malta Lauridse Brigga
1967,
Rainer Maria Rilke
Tohle je knížka, kterou dočtu až v důchodu. Zkoušel jsem ji "zdolat" už asi třikrát. Ale pokaždé mě po několika desítkách stran odradila. Nevím, čím to je.Nemůžu s ní najít něco společného, na čem bych postavil náš "vztah".... celý text
Ve znamení Saturna
2011,
Susan Sontag
Nemá smysl číst bez hlubší znalosti popisovaných děl a jejich autorů. (Zejm. A. Artaud a W. Benjamin)
Nesmrtelnost
2000,
Milan Kundera
Je rozkošné sledovat, jak se autor rozčiluje nad jevy, které dnešní člověk přijímá, možná se skřípáním zubů, jako samozřejmost. Pád soukromí a tak... Dobrá kniha, jak jen dobrá kniha může být...... celý text
Píseň kamene
2002,
Iain Banks
Brilantní dílko, přečtené před lety na které jsem si naposledy vzpomenul při koukání na Habermanův mlýn.
Tanec s draky 2
2012,
George R. R. Martin
(SPOILER ALERT: Tento komentář prozrazuje rozuzlení některých zápletek.) Další díl určený spíše fanouškům autora než běžné čtenářské obci. Počítám sám sebe za fanouška, vzhledem k tomu, že jsem ho přečetl dvakrát. Sága se vleče dál, aniž by se v ní odehrálo něco natolik podstatného, aby to odůvodnilo její rozsah. Vše důležité se odkládá naneurčito. Repetitivnost překračuje obvyklou mez. Z úsloví "zbytečný jako bradavky na hrudním plátu" jsem už poněkud nervózní. Postavy Kevana Lannistera nebo Quentyna Martella nebo Victariona Greyjoye se mi jeví zcela zbytečné. Greyjoy možná bude mít nějakou funkci v budoucnu, ale proč bych o něm potřeboval něco vědět teď? Chybí tomu striktní organizace,která nelítostně škrtá vše podružné. Celkově se odehrává to, co se stává autorům u takto rozsáhlých fresek. Postavy přestávají žít svým životem (doslova i přeneseně) a stávají se figurkami plnícími různé úkoly či funkce, kterými je autor pověří. Tomu odpovídá postupná demontáž psychologie. Namísto vývoje nabídnou jen zacyklení. Jako by se nedokázaly poučit ze svých chyb nebo měnit své priority. Epizodní postavy jsou zcela nevýrazné (všichni ti skahazové, drahazové, xahazzové, rozzazové, píseční hadi, žoldáčtí kapitáni, např. naprosto nevyužitý otrhaný princ ta postava má potenciál, jistě by mohla chtít i víc než jen Pentos... atp." Kniha umírá na nejsilnější stránku svého autora. Dějový zvrat není všelék a pokud se nadužívá jako v tomto případě, nutně vyvolá u čtenáře otupělost. Celkově tenhle díl vykazuje zvyšující se míru brakovosti. Naštěstí, jak jsem napsal se nadále považuji za fanouška, který všechny tyto nedostatky přehlédne čistě proto, aby dokončil to, co začal. Tj. dočetl ságu až do konce, i kdyby to mělo znamenat se do cíle pronadávat...... celý text
Tanec s draky 1
2012,
George R. R. Martin
Celkově mám dojem, že s rostoucím množstvím stránek a ubývajícím množstvím postav, ubývá také mé zainteresovanosti na příběhu.
Zítřek
2007,
Graham Swift
Docela povedené vylíčení jedné rodinné historie prostřednictvím mile uspořádaného vnitřního monologu, ženy ve středním věku, která se sice snaží seč může, ale Molly Bloomová z ní nebude... Nicméně přestože jsem na vážkách, když uvažuji nad tím, jak moc dobrá tahle knížka je, nad autorem rozhodně nelámu hůl, z jeho stylu je totiž jasně patrné, že ví, co dělá. Jen se mi zdá, že mu to v tomhle románu moc nevyšlo, (přes nezpochybnitelný fakt, že umí udělat hrdinku a přes pár skvělých míst alá analýza mezní situace u moře v závěrečné části knihy). P.S. Hodnocení je vždy relativní v rámci toho, co mám pocit, že mohlo z té dané knížky být a nemělo by se srovnávat s ostatními knihami...... celý text
Linie krásy
2012,
Alan Hollinghurst
Dobře napsáno, i když nesdílím autorovu fascinaci stylem vysokých vrstev. Líbí se mi milostný příběh Nicka a Lea, a závěrečný katastrofální zvrat v rodině Feddenových, který odhaluje pravou tvář Nickova snu. Celé to je trochu snobárna a měl jsem problém se napojit na duchovní svět hlavního hrdiny, ale linie krásy, a vůbec celá ta teorie, je pro mě objev.... celý text
Modlitba za matku
2013,
Sin Kjongsuk
Byl jsem zprvu trochu skeptický, protože asijští hrdinové mi vesměs připadají "chladní", a téma knihy je magnet na sentimentalitu. Ale nakonec musím říct, že je tahle knížka moc povedená. Její největší síla je v tom, že na malé ploše poskytne několik rovin, z nichž žádná není banální. Díky tomu titulní hrdinka nabývá na plastičnosti a kniha na působivosti takřka exponenciálně s každou přečtenou stránkou. U poslední mi bylo mi líto, že příběh už končí. A to se mi moc často nestává. P.S. Jo, a taky jsem si uvědomil, že jsem už nějakou dobu nezavolal mámě...... celý text
