koryslava
přečtené 213
1984
2020,
George Orwell (p)
Zábavné, dobrá atmosféra. Ale ne tak věrohodné, jak tvrdí jiní. Nevěřím, zkrátka mi nepřijde reálné, že by někdo chtěl používat něco jako doublethink nebo newspeak, a že by bylo opravdu možné začít si myslet, že 2+2 je 5 (aniž přitom zešílet). Zároveň tam naprosto chybí jakýkoliv psychologický přerod postavy, zdá se, že Winston již od začátku nenávidí režim a Velkého Bratra, nicméně jak k tomu doputoval? Kde vzal tyto podvratné myšlenky? Pokud se v tomto režimu již narodil, tak by přece chápal tohle všechno jako přirozené. A pokud se převrat stal již za jeho života... proč proti tomu začal bojovat až teď? Literární hodnota díla tímto dost klesá.... celý text
Rozdělená srdce
2012,
Bettina Belitz
Jediné, co si z toho vybavuju, je, že hlavní hrdinka pořád jenom spala. (A teda ještě jak to tady pročítám, tak se mi teda vybavilo, jak moc hrozný je pojmenovat tajemnýho temnýho fuckboye Colin.)... celý text
Po otřesech
2010,
Haruki Murakami
Jedna z nejlepších knih od Murakamiho, teda za mě. Je to tím, že všechny povídky v sobě něco mají, nějaké očekávání, něco za oponou, co není úplně identifikovatelné, ale je to cítit. A je to ono. Ony všechny Murakamiho knihy něco podobného mají, ale tohle bylo lepší v tom, že to byly kratší úseky textu, takže nebylo třeba tolik nudy kolem.... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Začátek mě nebavil a nechápala jsem, proč je to tak slavný. Nicméně postupně to přišlo. Ten věrohodnej psychologickej přechod. No, bylo to dobrý. A hodně dobrý byly takový ty popisy činností, kdy třeba ulovili nějaký zvíře, ale pak jim nešlo ho opéct. Tak by to prostě bylo. To není jak v Hunger games nebo v Labyrintu, kde nosej vodu v bundách. Tohle je realita.... celý text
Jonathan Strange & pán Norrell
2016,
Susanna Clarke
Moc dějových linií (chlap jako chmýří bodláčí, havran, samotný Strange či Norrel), moc postav, moc dlouhý časový úsek... Nebylo to špatné, ale nenarazila jsem tu na nic, co by mnou nějak nadmíru pohnulo.... celý text
O bílých slonech
2008,
Irena Dousková
Boží ilustrace a boží depresso atmosféra komunistické vesnice. Pamatuju se, že jsem měla ráda jednoho kluka tam, asi to byl ten starostovo syn nebo něco takovýho.