kristeen
přečtené 383
Sobí hora
2018,
Karin Tidbeck
Knížka v lecčems příjemně poetická a zachovávající pravidla nedovyřčeného, které Vás nutí dál přemýšlet. Na druhou stranu závěrečné povídky mi přišly už trochu z jiného světa (ony tedy jsou) a moc jsem jim na chuť nepřišla. Je příjemné vnímat švédskou literaturu zase trochu jinak než pohledem dětí z Bullerbynu. I když - nevím proč - jsem si právě na tuhle klasiku při čtení často vzpomněla. Možná z toho vyznívá, že poetické dětství ve Švédsku může nastartovat i poněkud podivný životní styl. Ale ta poetika nemizí:)... celý text
Vražda v Národním. Záhada ztraceného Maura
2017,
Eva Štolbová
Knížka, která v sobě nese atmosféru doby, touhu po vyřešení dávných záhad a vlastně i uspokojivý příběh.
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
Přiznám se, nebyla jsem schopná to dočíst. Zápletka mě zaujala, ale zklamal mě naprosto plytký jazyk a přihlouplé popisy (luxusních šatů, večeří atp., které působí hlavně směšně). Připomnělo mi to časopisová vydání laciných hororů...to bylo napsané velice podobně. Nevím, nakolik to může být překladem, to nemohu posoudit, ale výsledná kniha ve mně nevzbudila při čtení žádnou radost.... celý text
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Tahle kniha byla po získaném ocenění tak opěvovaná, že jsem se rozhodla si ji koupit, anižbych si přesně přečetla, o čem je. Takže na začátek poměrně velké překvapení, když jsem si pod názvem představila nějaký poetický příběh s jezerem na pozadí, a chtěla si v její společnosti zpříjemnit letní čas. Ani tak ale nelze říct, že bych byla zklamaná, i když syrovost a surovost občas značně předčila mé (zcela mylné) očekávání. A k tomu už jen asi jediné - je to žíznivá kniha. Díky vodě v jezeře, které pořád ubývá, díky očekávání, které se nikdy nenaplní a nakonec i díky slzám, kterým se člověk neubrání v momentě, kdy je po jejím přečtení donucen si uvědomit, že podobný příběh se někde někomu děje zase a znovu -... celý text
Krkavčí matka?
2017,
Veronika Hájek Hurdová
Přistupovala jsem ke knížce s tím, že nemusím se vším souhlasit, ale můžu si to přečíst. A asi i v tom smyslu to pro mě celé vyznělo. Je spousta rad, kterými se můžete nechat inspirovat...a se spoustou z nich by se dalo polemizovat. A tak to má být. Výchova dětí nikdy nemůže být jen černobílá - správná, anebo špatná. A skrze ni se dozvídáme nejvíc hlavně sami o sobě.... celý text
Povídky jazzového věku
2011,
Francis Scott Fitzgerald
Název ve mně vzbuzoval optimistické představy, které se v prvních povídkách potvrdily. Velbloudí zadek byl jednou z nejvtipnějších povídek, které jsem četla a tak jsem byla nakonec trochu zaskočená tím, že jazzový věk sebou nenese jen vtip a šprým, ale i témata vážná, ba smutná. I tak ale brilantně zpracovaná.... celý text
Dešťová hůl
2016,
Jiří Hájíček
Vzhledem k tomu, že je to už několikátá Hájíčkova kniha, kterou jsem měla možnost číst, prostředí, které představuje a vytváří, mi už bylo tak nějak důvěrně známé. Cítila jsem se v něm příjemně a bezpečně, a to navzdory tomu, že se hlavní hrdina stále nebezpečněji ubíral ze svého zavedeného života zcela na opačnou stranu. Příběh reflektuje témata, která jsou v současnosti aktuální a diskutovaná, čímž je čtenáři ještě bližší. Dešťová hůl drží standart knih předchozích (možná mi přijde vyzrálejší a méně průhledná než Rybí krev), napětí je vystupňované pozvolna, ale promyšleně, a po pár stránkách se už dá těžko odložit...... celý text
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Výborně popsané pražské "reálie" spolu s někdy až expresivními popisy jídel a sexuálních styků umocňují u této knížky (ve srovnání např. s historickými romány) dojem výjimečného zážitku. Škoda jen toho konce, který mi přišel trochu moc splácaný až přeplácaný (asi jako žaludek komisaře Durmana) a narušil trochu celkový soulad.... celý text
Kafe @ cigárko
2015,
Marie Doležalová
Překvapivě dobré, překvapivě vtipné, překvapivě trefné. Nic z toho jsem od téhle knížky zpočátku nečekala, takže jsem byla opravdu příjemně...překvapená:)
Pálenka: Prózy z Banátu
2014,
Matěj Hořava (p)
Trochu mi přišlo, že autor pocit vlastní předurčenosti k určitému životnímu nezdaru ilustruje životem lidí v banátu, jejichž možnost vykročit z prostředí prodchnutého vůní pálenky je, zdá se, mizivá. Na rozdíl od autora se ale zdá, že jsou s tímto osudem smířeni...Každopádně vykreslení tamější krajiny a celkové atmosféry je, troufám si říct, zcela přesné, a tyhle popisy plné barev a vůní vyvažují jinak dost depresivní vyznění celé knížky.... celý text
