kristyna1301
přečtené 191
9. listopad
2021,
Colleen Hoover
Wow! Od Colleen čekám vždycky nějakou pecku, ale tím, že ji nečtu až tak často a nová kniha u nás vychází prakticky jednou ročně, jsem si z 9. listopadu doslova sedla na zadek. Poslední dobou jsem četla spoustu romantických knih, ale žádná z nich ve mně nevyvolala tolik emocí jako právě 9. listopad. Během čtení se vám srdce rozletí na tisíce kusů a možná zase poskládá zpátky, tak jak to umí jenom Colleen. Všem čtenářům přeji zážitek, kdy vám během čtení buší srdce, máte tep alespoň 200 a cítíte všechnu bolest, beznaděj, lásku i radost s hlavními postavami. Protože tohle všechno, a ještě mnohem víc jsem cítila já. Vlastně nejde úplně slovy popsat zážitek z této knihy, která ve mně zůstává i další dny po jejím přečtení. To se prostě musí prožít nebo spíš „pročíst“. Hlavní postavy si zamilujete od prvních stran. Fallon je velmi silnou osobností, která se i přes nepřízeň osudu snaží najít své místo v životě. A Ben? Toho jsem milovala od prvních stran, zejména pro jeho humor a charakter. Ano, celý koncept knihy odehrávající se vždy jen v jeden konkrétní den v roce, tedy 9. listopadu je tak trošku klišé a připomnělo mi to můj oblíbený film Jeden den s Anne Hathaway. Ale víte co? Nevadilo mi to. Naopak to bylo nevšední a krásné, že jsme nemuseli dalších několik kapitol čekat, než bude další 9. listopad. Kdybych měla své pocity shrnout a zároveň nic neprozradit, tak by to vypadalo asi takto: První devátý listopad si mě získal, ve druhém jsem se zamilovala, při třetím mě začalo bolet srdce, aby se ve čtvrtém rozbilo. U pátého 9. listopadu jsem jej začala skládat dohromady a pak… Pak se Colleen opět projevila jako mistr zápletek. I když malou nápovědu jsme dostali už při druhém devátém listopadu, až do konce jsem to zcela neodhalila… Malým bonusem této knihy je opětovné krátké setkání s Tate, Milesem a Ianem z Odvrácené tváře lásky (Ugly love), která patří společně s Námi to končí k mým nejoblíbenějším knihám autorky. A s radostí musím říct, že právě 9. listopad se k nim připojuje. Rozhodně to není naposledy co jsem knihu četla a asi nikoho nepřekvapí, že na hodnocení mi nestačí hvězdy, protože 5 je pro mou letošní nejlepší a nejoblíbenější knihu rozhodně málo. Takže mi snad prominete překročení stanoveného limitu. Hodnocení: 10/5 Mimochodem, nezapomeňte si přehrát a přeložit písničku November 9 od Griffina Petersona. Je nejen krásná, ale teď po dočtení 9. listopadu vlastně všeříkající. 9. listopad, kromě spousty emocí předává i několik pro mě důležitých myšlenek, ke kterým se ráda vrátím. Tady si ale odložím alespoň tuto Benovu báseň. Když se na vzpomínce zhoupneš vysoko do temnot, jen tajemství tam najdeš jediný pevný bod. I když se cítíš mizerně a nevíš kudy kam, vždycky tam někde najdeš mě a ruku, co ti podávám.... celý text
