Kůň669
přečtené 246
Slovácko sa nesúdí
1972,
Zdeněk Galuška
Snad ještě o chloupek lepší, jak první knížka. Vyprávění stařečka Pagáča je osobnější a snadno vám tak přiroste k srdci. O to víc mám pocit, že se stařeček za stránkami uculuje jakou čertovinu vám to dokázal nakecat.... celý text
Slovácko sa súdí
1969,
Zdeněk Galuška
Co povídka to perla. Nemálokrát jsem se při čtení začala smát nahlas. Strýcové a tetky jsou zkrátka k pomilování. ___ Stoly zapraščaly, sklénky sa z rachotem zesypaly za šentyš a policajta vyhodili z hospody - aby sa mu neco nestalo. ___ "Jak sa menujete?" - optali sa tetky pán lesní. "Srncova!" - tetka nato. "Sté z rodiny z hajným?" "Tož baže - dyť su jeho žena!" Pán lesní včílkaj zaséj pro změnu zčervenali, vyvalili oči jak duběnky a zařvali: " "Hajný, co to má znamenat? Jak je to možné?" Srnec sa nafúkli a vybřéskli: "Hergotkrucifíííx, pane lesní, řeknite slovo a ja tu babu rozstřílám na cucky! Ve službě neznám ani bratra!!!" ___ "Cóóó, ty pajtášu zaškňúřený, ty budeš bit mojého otca? Že ho nepleščíš ešče jednú?" Janek sa ušklébl, jedno oko přivřél, jak dyby mířil flintú, a bez řeči - bác strýca, hnedkaj ležali na zemi podruhéj. Jurku enom ošlahl větr, lebo Janek měl ruku jak uhlařskú lopatu. Pomohl tatíčkovi na nohy, keré sa mu už začaly podlamovat a ešče jednú zúfalým hlasem vykříkl: "Že - že - že ho neliščíš ešče jednú?"... celý text
Dívka, která upíjela měsíc
2018,
Kelly Barnhill
Četlo se to špatně. Ne tak jako styl, kterým byla knížka napsaná jako neustálým opakováním všeho. Věty, popisy, připomínky, dialogy, u kterých se jen prohodili postavy, které mezi sebou mluvili... Celkově vzato se ve většině knihy nic neděje. Až v poslední třetině, kterou ale neopouští ono chronické opakování. Jedna hvězdička za babičku Xan.... celý text
