Kůň669 komentáře u knih
Snad ještě o chloupek lepší, jak první knížka. Vyprávění stařečka Pagáča je osobnější a snadno vám tak přiroste k srdci. O to víc mám pocit, že se stařeček za stránkami uculuje jakou čertovinu vám to dokázal nakecat.
(SPOILER) Co povídka to perla. Nemálokrát jsem se při čtení začala smát nahlas. Strýcové a tetky jsou zkrátka k pomilování.
___
Stoly zapraščaly, sklénky sa z rachotem zesypaly za šentyš a policajta vyhodili z hospody - aby sa mu neco nestalo.
___
"Jak sa menujete?" - optali sa tetky pán lesní.
"Srncova!" - tetka nato.
"Sté z rodiny z hajným?"
"Tož baže - dyť su jeho žena!"
Pán lesní včílkaj zaséj pro změnu zčervenali, vyvalili oči jak duběnky a zařvali: "
"Hajný, co to má znamenat? Jak je to možné?"
Srnec sa nafúkli a vybřéskli:
"Hergotkrucifíííx, pane lesní, řeknite slovo a ja tu babu rozstřílám na cucky! Ve službě neznám ani bratra!!!"
___
"Cóóó, ty pajtášu zaškňúřený, ty budeš bit mojého otca? Že ho nepleščíš ešče jednú?"
Janek sa ušklébl, jedno oko přivřél, jak dyby mířil flintú, a bez řeči - bác strýca, hnedkaj ležali na zemi podruhéj. Jurku enom ošlahl větr, lebo Janek měl ruku jak uhlařskú lopatu. Pomohl tatíčkovi na nohy, keré sa mu už začaly podlamovat a ešče jednú zúfalým hlasem vykříkl:
"Že - že - že ho neliščíš ešče jednú?"
Četlo se to špatně. Ne tak jako styl, kterým byla knížka napsaná jako neustálým opakováním všeho. Věty, popisy, připomínky, dialogy, u kterých se jen prohodili postavy, které mezi sebou mluvili... Celkově vzato se ve většině knihy nic neděje. Až v poslední třetině, kterou ale neopouští ono chronické opakování.
Jedna hvězdička za babičku Xan.
K plnému docenění mi nejspíš chybí knižní série Grisha. Ale příběh mě bavil a kresba je moc povedená. Jen mi přijde, že je knížka dějově krátká. Nemá moc vaty nebo hluchá místa, přesto si myslím, že napsat to jako povídku by bohatě stačilo.
(audiokniha) Začátek mě navnadil a chytl, ale nemůžu si pomoct, že postupem času moje nadšení vyprchalo. Stalo se to pro mě příliš zmatečné a nepřehledné. V některých ohledech mi to přišlo i nedotažené. Možná mi ani moc nepomohlo, že jsem se s dvěma hlavními postavami nedokázala nijak zvlášť sblížit.
Přesto je knížka napsaná a audioknižně zpracovaná dobře. A i když mě neoslovil Richard ani Dvířka, bavila jsem se ve scénách s markýzem de Carabas a našimi dvěma padouchy.
Čekala jsem něco jiného. Je to na můj vkus příliš naivní a postavy a jejich vývoj poněkud plochý.
Knížka začíná jako příběh o šikaně a postupně se přelévá do teritoria bizáru a absurdního humoru. Přelitím z vážnosti do absurdity by se dalo říct, že sám autor trollí svoje čtenáře. A já se přitom skvěle bavila.
Asi až na jednu pohádku, tak jsou ilustrace moc hezké a povedené. Psaná část pohádek je tak půl na půl. Zejména kvůli kostrbatosti slohu v některých částech.
(SPOILER) POUTNÍK Z MOHAMEDA:
Začalo to velice slibně a zlom přišel na Zemi při útěku z otroctví. Náhodné utíkání (Fajn, nad tím se dá zavřít oko. Nevěděl, kam jít), náhodní získání vhodných známých. Stokrát scéna, kdy Daniel je v bezvýchodné situaci, vzdává se, a nakonec jej přece zachrání pěst nebo jiná kulka. Jako v počítačové hře. Ztratilo se veškeré napětí, protože hlavní postavě vlastně nikdy skutečné nebezpečí nehrozí. Každé další přesunutí na jiné místo je dáno stylem „Tak já to tam prostě vlípnu“. Do toho náhodný side quest běž vystřílet policejní stanici.
Je spousta věcí, která šla vynechat nebo prostě jen zkrátit. Teda kromě cucání cigaret. Je jasné, že si každý drsný muž v drsné literatuře potřebuje zařídit kancerózu plic v konečném stádiu ještě před polovinou knihy.
Naději jsem ještě měla při závěrečné bitvě, u nových technologií židovských lodí. Všichni totiž střílí torpéda a pálí z kulometů a dál se s vývojem nepohnuli. A židé konečně připravili nové zbraně, kterýma je strčej do kapsy! Lepší torpéda!!!
ALLÁHŮV HNĚV
Nepřečteno a v blízké době to neplánuji.
(SPOILER) Poslouchala jsem audioknihu. Bylo to napínavé, tajemné a mělo to skvělý spád. Popsání ztráty reality a racionality při prozkoumávání Tribečské záhady, dostane čtenáře na místo, kde si vlastně sám není jistý, kde stojí.
To anebo drogový trip jednoho mladíka při kempování v lesích.
Nemůžu se rozhodnout, protože závěr je takový nijaký. Z ničeho nic vyjde do ztracena. Po napínavé jízdě je to taková "mlem" tečka na konci.
Spíš čtyři a půl hvězdy, ale zaokrouhlím to. Začátek byl takový nijaký, ale pak se vše zase vše klasicky rozjelo a já si mohla vychutnat Legii plnými doušky. I když hodnotím jako nejslabší díl, ten pocit trvá jen prvních padesát stran.
Hlavní hrdina byl debil, troska... a hodil se k téhle noirové fantasy detektivce. Asi bych si tam nedokázala představit nikoho vhodnějšího.
Uprostřed je to takové vleklejší a "vatovější", ale i tak jsem si knížku příjemně užila a jsem zvědavá na filmové zpracování.
Naprosto kouzelné.
Při čtení se zvedl Příliv a odnesl mě do Síní laskavého Domu.
Chtěla bych knížku zapomenout, abych si ji ihned mohla přečíst znovu.
Už když jsem knížku kupovala, věděla jsem, že jdu na jistotu. Skvělá autorka, která se skutečně držela severské mytologie. Agáta je sympaťačka, ale i tak se mi nejvíc líbil Loki, Thór a Hela. Skvělé odpočinkové čtení.
A povídka na konci? Třešnička. Smála jsem se.
Některé události jsou hodně známé, některé méně. Vcelku zajímavá knížka... Ale nedočtu ji. Na to mě autorův styl hospodského vychloubače, kterým to napsal, vadí až moc. Aspoň jsem se dostala za půlku knížky, ale vracet se k ní asi nebudu.
Tahle knížka je tak špatná, že jsem ani neměla sílu ji dočíst. Anima ještě byla zajímavá, ale potom to šlo tak prudce z kopce dolů, že bohužel nedám ani jednu hvězdičku. Postavy jsou jen napsaná jména na papíře, nemají žádný charakter, logiku v chování, nic. Hlavně hlavní hrdinka. Neumí jednat sama za sebe a číst sto stran, jak je zamčená v pokoji a občas ji někdo vypustí ven na šálek čaje mě opravdu nebaví.