kure91
přečtené 199
Rudá
2021,
Dalibor Vácha
V druhém dílu se tedy hodně přitvrdilo a to po všech frontách, takže rudá teče proudem a autor se toho nebojí, když do děje přináší nové postavy a jakmile si je člověk trochu oblíbí, tak je hned zabíjí a to se děje i řadě nám již známých postav z prvního dílu. Děj knížky pokračuje o něco později za koncem Šedé, do Evropy se valí sovětská armáda a v boji jí pomáhají espeři, přičemž cílem je Temelín. Na pozadí tohoto děje se odehrává příběh separátním pohledem Jenovéfy, Miša a vojáka Karla. Jak se na dobrou knížku sluší a patří, jejich osudy se postupně protnou v závěrečném boji, který z mého pohledu nepřinesl nijak velký happy end (ostatně by to k charakteru celé knížky ani nesedělo) a ponechal, snad, otevřená dvířka pro další pokračování.... celý text
Nasterea
2021,
Petra Stehlíková
Hodnotit tuto knížku je, stejně jako u zbytku doposud vydané série, poměrně oříšek. Na jedné straně je zajímavý svět, který láká k dalšímu prozkoumávání a odhalování jeho zákonitostí, ale na druhé straně je Ilan a některé věci okolo ní, které mě prostě vadí. K těm se vrátím pozděj. Samotný svět je vymyšlený zajímavě, v knížce odhalujeme řadu dalších tajemství a nových prvků sklenitového světa, objevují se nové postavy a vše se zamotává. Navíc končí plot armour některých postav, takže v tomto ohledu su zvědavý na zbytek série. Ale současně to ve mě trošku vzbuzuje obavy, jestli má autorka jasno konci a nedopadneme jak v Lost, kde jedno odhalené tajemství generuje x dalších otázek... A teď k tomu hlavnímu, co mě na téhle sérii vadí. Super, geniální, božská Ilan. Hlavně jde o to její postavení, nejprve jsou sklenáři představeni jako totální untermensch a otroci, ale tady už si Ilan chodí po městech, jak se jí zachce, dělá si, co chce a je možná ještě víc napřesdžku než v minulých knihách (jo, narážím na to její neustále odmlouvání a frackovitost, kdy vše musí být podle ní...). Jako OK, kdyby bylo někde pěkně popsáno, že ju berou za sobě rovného v Pětadvacítce tak neřeknu ani popel (kor s ohledem na Ravena), ale přijde mi, že tento přerod nastal tak nějak podle potřeb autorky. No a když si vezmu poslední třetinu knihy, tak se z Ilan stává stále více OP postava, která jediná dokáže všechno a z ostatních dělá blbce, navíc úplný závěr ve mě skýtá docela dost obav, jak tohle půjde dál... Ale kdybych si měl zatipovat, čtvrtý díl bude o odhalování podzemí a tajemství toho, co je vlastně sklenit, abychom v závěru stáli před vidinou epického střetu Duvalského pohoří a Nížin. No a v pátém dílu se těsně před závěrečnou bitvou Kapitán s Pětadvacítkou přidá na stranu Ilan, obě strany se usmíří a půjdou proti společnmu nepříteli (Armin nebo přímo sklenit?), aby v závěrečné epické bitvě Ilan málem padla, ale Kapitán obětuje svůj život, aby ji zachránil. Konec, tečka, happy end, potoky slz...... celý text
Prázdný svět
2020,
David Šenk
Jak už píše Dukát, spíš než běžný román je knížka sbírkou povídek, kde sledujeme vývoj v horizontu nějakého století a půl od první světové války, kdy nastala Finská krvácivá horečka a změnila běh dějin a vývoj světa jinak, než jej známe. V jednotlivých povídkách, sledujeme postupnou obnovu světa, vznik několika říší - ať už Domoviny nebo Moskevského knížectví a postupně se propracováváme ke střetu těchto dvou státních útvarů. Na pozadí tohoto konfliktu je vykreslován život zejména v Domovině, vývoj její společnosti, techniky a podobně. No a právě způsob vyprávění je na jednu stranu zajímavý, na druhou stranu zdrojem mojí největší výtky, protože hodně událostí je jen naznačeno, ponecháno mezi řádky a čtenář si je musí domýšlet. Ale konec konců, autorovi se povedlo stvořit zajímavý svět a klidně bych si z tohoto prostředí ještě něco přečetl.... celý text
Rudý vrabčák
2021,
František Kotleta (p)
Mám pocit, že zejména po předchozím dílu se zase trochu více posunujeme v ději (Šprti a frajeři byly tak trošku side quest z mého pohledu) a posádka Kraksny se zaplétá do dalšího úkolu, který se komplikuje od prvního okamžiku. Tentokrát si má na začátku hrát na stěhováky na Planetě tisíců světel, avšak vše se začne hroutit a cílem je nakonec nějak vyváznout. Dozvíme se další informace o hlavních postavách, konečně přijde na backstory Guiseppeho a zjistíme, jak je to s množstvím přežívajících lidí ve Společenství i ve vesmíru. Jak je u Františka Kotlety zvykem, nechybí hromada hlášek a v celém ději knihy chci trošku hledat nějaké náznaky snah o vznik revoluce ve vesmíru proti Modrým švestkám. Jako řada dalších pozitivně hodnotím hnutí okolo petragunu a věřím, že o něm ještě uslyšíme. No a neodpustím si smutné povzdechnutí, opravdu jsem jednu chvíli věřil, že by Jednotykadlák mohl rozšířit posádku Kraksny :( Nic než petragun!... celý text
Prokletí pro všechny
2021,
Martin Paytok
Když se dívám na hodnocení, tak buď se objevují pochvalné hlasy nebo naopak spíše kritiky na knihu, přičemž hned na úvod předešlu, že budu inklinovat k tomu druhému záboru. Bude za to moct několik faktorů a začnu hned jedním z nich. Nebude jím nic jiné, než stylistika, protože tady se asi podepisuje výchova ze slohovek ze střední, ale to věčné opakování slov a spojek mě v půlce knížky začalo pomalu fyzicky bolet. Když na třech řádcích vidím víc jak 5x spojku "a", kterou v dialogu na půlku stránky doplňuje konverzační přestřelka uvozená pomalu u každé přímé řeči slovíčkem "řekl", tak jsem začal přemýšlet, jestli vůbec chci knížku dočítat nebo ju hodím rovnou ven z okýnka šaliny. Místy mi navíc přišlo, že autor až moc tlačil na pilu z hlediska různých hlášek, přirovnání a hraní si se slovíčky, když to porovnám s mistrem Kopřivou, tak to v Prokletí pro všechny bylo místy až moc na silu roubované. Na závěr této části se ještě musím chtě nechtě zastavit u postav, které mi vlastně vůbec nepřirostly k srdci ani v jednom případě a nijak jsem neměl pocit, že bych jim držel palce, přál nějaký konec a tak. Přišly mi jako postavičky, které jsou poměrně charakterově ploché, necítil jsem jejich nějaký vývoj v průběhu děje (asi protože jsou mrtvé, haha...) a to se nezmiňuju o jménech, které musely být navzájem podobné. Ale ať nejsu jen negativní, samotný příběh byl zajímavě vymyšlen, byla v něm hromada zajímavých a neotřelých nápadů, částečně retrospektivní vyprávění nakonec docela dávalo smysl a nerušilo mě tolik při čtení, jak mi ze začátku přišlo. Navíc na nějakých posledních 50 stránek se poměrně dost zvyhla stylistická kvalita textu (byla naráz na úrovni povídky Jmenoval se Moše z aktuální epochální pulpové antologie) a naráz se knížka četla mnohem líp. Takže doufám, že to za autora nedopsal někdo jiný a že v dalších knížkách minimálně udrží laťku danou závěrem a rád si další knížku z jeho klávesnice přečtu.... celý text
Lockdown
2020,
* antologie
Ač bych z hodnocení jednotlivých povídek měl dávat za 4*, tak to nebude učiněno, jelikož budu nutně sbírku povídek srovnávat s dalšími počiny z dílny Epochy a přijde mi, že tady je mnohem větší rozptyl jak z hlediska kvality jednotlivých textů, tak témat (jo, vím, že v tomto srovnání jsem trochu nefér vůči tematickým antologiím "Ve stínu..."). Nu což, některé texty byly zajímavé, některé méně, v zásadě mě však ani jeden neurazil, čtení jsem si užil, ale proč nedávám 4 hvězdičky odpovím následovně - proti zmíněným antologiím mi tu chyběl aspoň jeden text, který by mě fakt zaujal a měl jsem chuť se k němu vracet podobně jako třeba k Apokaliptické Nemessis nebo Zákonu smyčky tamtéž.... celý text
Den Trifidů
1972,
John Wyndham (p)
To je tak, když člověk jednu z klasik žánru, kterou však místo dnes lákavého labelu postapo označoval autor jako logickou fantasy odkládá tak dlouho, až vyjde první vydání v originálu bez předlistopadové cenzury (aspoň tak to vydavatel tvrdil...). No a musím říct, že podobně jako u dalších velkých jmen jako Clark či Herbert jsem byl opět překvapen, jak to páni autoři už tehdy zvládali napsat a že knížka neztratila nic ze své atraktivity, zajímavosti a náboje. Kde dnes potřebují autoři zombíky či aspoň různé postapo klany, Wyndham si vystačit s něčím tak prostým jako jsou kytky. No, úplně obyčejné kytky to nejsou, trifidi se umí pohybovat, komunikovat spolu a lovit nic netušící oběti žahadlem, takže zase nejde o "vzpouru tulipánů", ale trošku promakanější flóru, takovou Adélu co ještě nevečeřela na steroidech :). Ale to nic neubírá na tom, že autor dokáže skvěle popsat tísnivou atmosféru světa poté, co většina obyvatel oslepla díky zeleným paprskům a vývoj společnosti po této události je dosti sugestivní a nemám problém věřit tomu, že by to tak mohlo dopadnout i v reálu. Takže od teď žádné koukání na zelené jevy na obloze. Jistota je jistota, neb být sežrán Adélou nikdo nechce...... celý text
Rychlopalba
2015,
Štěpán Kopřiva
Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit. EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."... celý text
Otrok megaměsta
2021,
Tomáš Sekerka
Upřímně musím dost přemýšlet nad tím, jak knížku hodnotit. Jednička mě dost bavila, přinesla zajímavé nápady a myšlenky, ale druhý díl pro mě část toho lákavého z prvního dílu postrádal. Opět se setkáváme s hlavním hrdinou, který nyní pracuje pro TechCorp, ale úplně se svým pracovním zařazením spokojený není a není spokojen ani s pracovními úkoly. To se však změní a po setkání s jednou postavou se vydáme na pořádnou roadmovie s cílem záchrany světa (?). Asi jo, co by jiného menšího měl hlavní hrdina dělat? No a tady se dostávám k závěru, ze kterého jsem byl trochu rozpačitý, protože postava Willa mi přišla, že se zjevila jak onen deus ex machina a představoval jsem si, že bude víc využit. Ale budiž, nelze se zavděčit všem. A úplný závěr mi přišel hodně specifický, protože okey, může to skončit směrem, jak to bylo naznačeno, ale měl ten konec být úplně dopsán a dotažen, takhle tu jsou vidět možná zadní vrátka pro další díl... Byť mi něco říká, že jsem zaznamenal, že Clona měla mít dva díly. Tak uvidíme.... celý text
Roman Kresta - Na vlnách času
2021,
Daniel Porazil
Budu se opakovat, knížky od Dana Porazila jsou pro fanouška motorsportu obrovskou jistotou a sázkou na kvalitu. No a ani biografie jednoho z našich nejúspěšnějších jezdců není výjimkou, podrobně se podíváme na kariéru trnavského rodáka od prvních krůčků s Favoritem až po velké finále na Barumce 2017. Čtenář si v knížce, i v závislosti na tom, jak kariéru jezdce podrobně sledoval, připomene všechny významné momenty nejen ze sportovní historie Romana Kresty nebo se případně dozví i některé novinky. Kromě samotného příběhu několikanásobného českého šampiona dostali v knize prostor jeho spolujezdci a lidé okolo něj - pohled na Romana od pánů Hasíka či Ládíka byl pro mě hodně osvěžující a nový.... celý text
Terapie masem
2021,
Albrecht Smuten
Jo, tohle je přesně ten typ humoru, co můžu. Nejedná se o čistě černý humor, byť ten je často zastoupen v míře hojné tak, že by se ta plantáž bavlny sklidila hodně rychle, ale autor si dost pohrává se slovními hříčkami, dvojími významy slov a podobně. No a detektiv Fisting to má těžké :) Rozhodně lze doporučit.... celý text
Do pekla a zpět
2021,
Jakub Hoza
Knížka mi dala přesně to, co jsem od ní čekal a to, co autor ostatně v jedné z posledních Pevností říkal. Je to jednoduchá přímočará akce ve stylu Bilba Pytlíka, tedy "cesta tam a zase zpátky". V knize se dostáváme do dystopické, ne ta vzdálené, budoucnosti, kde se z naší země stala poměrně militantní společnost a taky vzniklo jedno svébytné vězené v Orličkách. No a právě do něj je vyslán specialista Strašák, aby někoho našel a dostal ven. Všechno se ale začne zamotávat, narazíme na různé znesvářené frakce, kanibaly, nacisty a další věci, které v brakových knížkách máme tak rádi. Akce v ději střídá akci, Strašák není moc na dlouhé povídání, mrtvoly přibývají geometrickou řadou, krev teče po cisternách a děj běží zběsilým tempem. Takže kdo si chce užít knížku v duchu dobrých tradic Kotletovek, Kulhánkovin či Kopřivovin, neudělá volbou knížky chybu.... celý text
Tentokrát budu zlý. Marťana mám rád, četl jsem jej několikrát, ale tady se mi autor do vkusu asi úplně netrefil. A přitom ingredience nejsou špatně vzaty. Opět se podíváme do vesmíru, opět tu máme text založený na vědecko technických poznatcích, takže nám autor dává jen málo munice k tomu si říkat, "to je přitažené za vlasy, takhle to nejde, apod.". Na rozdíl od ostatních však řeknu, že mě moc nezaujal příběh, přišel mi trošku přestřelený a i v intencích Weirova vesmíru poměrně málo uvěřitelný. Hlavní hrdinka taky žádná sláva, přišla mi trošku moc přechytřelá, vše jí vycházelo a bylo prominuto no a na závěr se jí taky dostalo morálního poučení (?). Celkově vzato, přečteno, ale že bych si z knížky odnesl nějaký větší či déle trvající dojem, to ne.... celý text
Zrcadlový muž
2020,
Lars Kepler
Trochu jsem musel po dočtení nad hodnocením přemýšlet a budu si muset pomoct tím, co jsem říkal už u Lazara. V rovině řemeslné je i Zrcadlový muž neskutečně dobře napsaná knížka, vše funguje jak má, autoři ví, jak nás udržet v napětí, jak dávkovat informace a jak končit každou krátkou kapitolu tak, abyste prostě museli číst dál. Potud dobré. Ale problém přichází s dějem. To, že to bylo docela krvavé a brutální, to se dá přejít, prostě to tak někdy u severské krimi je. To by nevadilo. Ale co mi začíná vadit je uvěřitelnost děje a všeho okolo. Přijde mi, že z Joony se stává díl od dílu větší superman, který vše zachrání a spasí, může si dělat co chce a vždycky se ukáže, že je ten nejlepší a největší borec... A přijde mi, že Joona z Hypnotizéra je někdo úplně jiný než Joona dnes a nemyslím tím vývoj postavy jako člověka, ale to, že supermanovatí. A to mě mrzí, postavu Joony Linny mám rád a celkově tuto sérii. Závěrem, možná bacha malý spoiler, musím říct, že jestli tu zprávu skutečně odeslal ten, na koho ukazuje anagram, tak u mě autoři končí, protože jedno zmrtvýchvstání už stačilo. Možná i proto nakonec hodnotím jen průměrně, protože pokud se série nechce posunout dál k novým záporákům, tak už to bude jen vaření kávy z dvakrát použitého lógru... A to je velká škoda.... celý text
Revoluce
2021,
František Kotleta (p)
Teď jsem hodně na vážkách. U prvního dílu jsem byl dost nadšený, že to je zase trošku něco jiného od Kotlety, což je splněno i ve druhém dílu, avšak přišlo mi, že tomu něco chybělo. Asi závěr. Pojďme ale popořádku. Samotný děj navazuje de facto tam, kde končí první knížka, sledujeme další vývoj v Praha City, kdy se začínají rozpadat korporace, volí se primátor a do toho řádí, Petr Vachten promine jeho jmenování, Zodiak. K tomu se ve městě objevil nový kult, kdy Digitální čarodějky nahradil Digitální mesiář, jenž sbírá následovníky po tisících a v části města bublá revoluce. Samotný děj má opět velmi hutné tempo, řítí se rychlostí vílů na vznášedlech za zvuků remixu Duhové víly a dozvídáme se některé nové informace o starých známých postavách. Konečně navíc nakoukneme za zdi Praha City, avšak samotný závěr a rozuzlení mě úplně nenadchly, musím říct, že pár dní po dočtení jsem zjistil, že vlastně vůbec nevím, jak to dopadlo. Což je trošku nemilé, proto hvězdička dolů. Ale pokud mistr Kotleta dodrží, že až na Peruna píše ze svých světů minimálně trilogie, tak se na další díl určitě vrhnu.... celý text
Posmrtná predace
2021,
Vilém Koubek
Od první zmínky v Pevnosti, kde byla noticka o vyjítí této knihy jsem ji měl nějak na obzoru a bylo jen otázkou času, kdy se do jejího čtení pustím. Už na první pohled v knihkupectví knížka zaujme svou obálkou, která mi už na první pohled naznačovala, že tady půjde o noirovku a anotace jen velmi hrubě naznačí, co čtenáře bude čekat, pokud si knížku vezme do košíku. V podání Viléma Koubka se dostáváme do zajímavé alternativní(?) budoucnosti, kde se v izolovaném "světě ve světě" - tedy Odpočinku koná přehlídka dnešních mileniálů v seniorním věku. Do Odpočinku, nikoliv však za odpočinkem, přijíždí Vilém Krhavý, aby vyšetřil zmizení jednoho táty. No a hned vstupem do hospody s poetickým jménem Krchov se začíná vše poněkud zamotávat. Víc už asi k ději nemá cenu psát, byla by škoda jej odhalovat a připravit čtenáře o radost s postupu vyšetřování i závěrečných odhalení. Samotný text je napsaný hodně čtivě a opět jsem byl ve fázi, kdy jsem chtěl vědět, co se stane na další stránce a neměl nějak potřebu knížku odkládat. Hodně mě potěšilo hodně odkazů nebo lépe řečeno rýpnutí do dnešní doby a některých zvyků, tradic či aktivit, nechyběly hlášky hlavního hrdiny, který místy uměl být drsnější než šmirglpapír. A naopak místy uměl být takřka Zdeňkem Polreichem, u scény s popisem výroby kimči jsem regulérně padal smíchy, to byl příklad absurdního humoru, který mě totálně odvařil. Pokud autor bude pokračovat v tomto trendu, rozhodně kupuji i další knížku.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Pořád přemýšlím, jak knížku hodnotit. Stejně jako první díl se to četlo strašně dobře, autorka umí psát tak, abych chtěl otočit ještě jednu stránku a zjistit, co se bude dít dál. Dostáváme další nové střípky z románového světa, dozvídáme se další pozadí o světě Sklenářů i lidí z nížin, ukazuje se, že nic není tak černé či bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dostáváme i více informací o nastereách a dalších tajemných bytostech, které obývají svět za Reteou. Potud dobré. Ale opět si musím postesknout na Ilan, protože ta se nadále chová jako kráva a když už autorka chtěla, aby se takto chovala, tak z ní neměla dělat otroka, protože to, co jí prochází, to mi nesedí do ostatních reálií světa. Navíc začínám mít pocit, že tato postava bude tak moc OP, že to zabije celou sérii. Jediná, dokonalá, geniální, která vše spasí... Ale pořád u mě převažuje zájem zjistit, jak bude děj dál pokračovat, tak nad sérií hůl nelámu.... celý text