L3nch4
přečtené 63
Ano, pane řediteli
2022,
Lucie Srňánková
Kniha byla celkem čtivá, ale... Nebylo mi sympatické chování Adama jako ředitele. Osobně bych pod takovým člověkem, i kdyby byl sebevíc přitažlivý a hezký, nemohla dělat. Křik, řev, nadávky, srážení ega... Zkrátka bossing není v pořádku. A ještě pak podmíněný tím – nedáš mi, tak budeš mít peklo! To fakt není sexy chování. A reakce podřízeného, byť ženy, která se nadřízenému líbí, drzým oponováním, a ještě k tomu zvýšeným hlasem, urážením a dokazováním si toho, že já mám odvahu se mu postavit, to také není v pořádku. Normální šéf by dal dotyčné/mu okamžitě padáka. Další věc je tu ten první sex v zasedačce. Nepřišlo mi to úplně v pořádku. Hraničilo to se znásilněním. Ovšem, to by to za znásilnění musela označit hlavní aktérka, která s tím byla víceméně v pohodě. To jako fakt? V knize jsou chyby. Někde chybí předložka, někde slovíčko, v některých rozhovorech jsem se ztrácela, protože v uvozovací větě nebylo uvedeno, kdo vlastně tu větu pronesl. Vadily mi některé výrazy – opakující se "péro", "ocucání", "prsa se vyvalila ven"... Vůbec jsme se nedozvěděli, co tajila teta Míše o nehodě její rodiny. Není to škoda? Vykání – ze začátku to bylo celkem zábavné, ale od určité chvíle mi to nepřišlo vhodné. Při čtení erotických scén mě vyloženě rušilo. Spousta nedorozumění mezi Adamem a Michalou vznikla jen proto, že jaksi Míša neuměla komunikovat. Místo toho, aby se zeptala – co a jak, a chtěla to řešit, tak raději zdrhla. A ne jednou. Krapet nevyzrálé. Linka s Erikou a její psychickou poruchou mi moc neseděla. Přišlo mi to tam trochu na sílu. Jenže kdyby tam tahle linka nebyla, kniha by byla v podstatě téměř bez děje. Hlavní postavy měly sex hned na začátku, bylo jasné, o co půjde a jak to dopadne. Bylo to vlastně od sexu k sexu a pak buch, Erika a její útoky. Úplný konec knihy – to už bylo přehnané. Možná bych ještě dala ty zásnuby, ale dítě? To už bylo fakt moc. Abych nezapomněla... Líbilo se mi, jak se díky Michale změnilo Adamovo chování. Stal se z něj milý a pozorný muž. I přes to všechno, co jsem napsala výše, se kniha četla poměrně svižně. Chválím psaní kapitol z pohledu obou hlavních postav. Beru, že je to autorčina prvotina a nerada bych, aby moje výtky vyzněly jako hate. Tak to nebylo myšleno. Ne všechny výtky se týkají stylu psaní autorky. Jako čtenář můžu mít také rozdílný názor na chování postav v knize. Sto lidí, sto chutí. Autorce přeju, aby se její knihy čtenářkám (předpokládám, že je čtou hlavně ženy) líbily, aby se prodávaly a hlavně, aby neztrácela chuť psát a bavit se u toho.... celý text
Jedna z pěti
2022,
Dagmar Digma Čechová
Jak začít? Kniha byla čtivá, i když jsem některé pasáže jen prolítla a některé úplně přeskočila. Nejvíc mě bavila část, kdy se na scéně objevil Vláďa. Toho chlapa jsem si oblíbila. I s jeho maminkou. Každopádně musím přiznat, že jsem si byla od scény za dveřmi koupelny naprosto jistá tím, kdo je tou milenkou. A nemýlila jsem se. Ke knize se už vracet nebudu, ale určitě nelituju času, který jsem jejímu přečtení věnovala.... celý text
Pád
2011,
Lauren Kate
Začala bych tím, že jsem viděla nejprve film v roce 2022, a až letos jsem si přečetla první knihu ze série. Je mi jasné, že se nedá natočit film přesně dle knihy, ale tady bylo ve filmu dost věcí jinak a v jiné časové posloupnosti. To hlavní z knihy ve filmu je, ale ne úplně přesně jako v knize. Například v knize nevidí Luce svoje minulé životy s Danielem. V první knize, abych byla přesnější. Ve filmu vidí střípky z jejich společných životů. Ve filmu je lépe zpracovaná scéna, kdy Daniel vypráví a vysvětluje Luce za pomoci popisu grafického románu, který kreslí, že se setkávají každých sedmnáct let... V knize je po jeho vysvětlování Luce vyděšená a uteče. Je to zkrátka jiné. A obě zpracování se mi líbila. Kniha byla místy docela roztahaná, místy trochu nudná, ale scény Daniela s Luce byly fajn. Dávno už nejsem cílovka, ale pořád mám pro tento typ knih (a filmů) slabost. Přiznám se, že nevyhledávám nic s náboženskou tématikou a ani andělé mě moc neberou. Ale tady to bylo podané tak, že mě to vtáhlo do děje. Škoda, že nebyly natočené i další knihy ze série. Naštěstí mi ale zůstávají právě knihy, které mi odhalí, jak příběh Daniela a Luce dál pokračuje.... celý text
Lola a kluk od vedle
2013,
Stephanie Perkins
Stejně jako u prvního dílu si neodpustím poznámku, že je tato YA série určena dospívajícím dívkám. Zkrátka... Na tohle už jsem asi stará. Opět se kniha dobře četla. V tomto dílu byla autorka o maličko odvážnější, ale zřejmě to bylo dané i tím, že Lole bylo 17 a jejímu příteli 22. Je zajímavé, že věk 17 a 22 jsem tady vnímala úplně jinak, jak třeba v knize Moje vina. Tam mi přišli Noah a Nick myšlením podobní, kdežto tady působil Max daleko starším dojmem jak Lola. Rozhodně bych mu hádala víc jak 22. A jak jsem těm dvěma ze začátku fandila, postupem času jsem už jen čekala na to, až jejich vztah skončí. Upřímně jsem si snad až na konci knihy tak trochu zvykla na styl Loly. V průběhu čtení jsem měla krapet problém si ji představovat v parukách a oblečení, které autorka popisovala. Dobře, mělo to v knize nějaký význam, autorka nám nabídla pohled na Lolu bez kostýmů i s nimi, ale i tak to bylo na mě moc. Co se týče Cricketa (co je to za jméno?), to byl miláček. Škoda, že jsem musela čekat celou knihu, než došlo na jejich skutečné sblížení. Potěšilo mě, že v knize vystupovala Anna a St. Clair. Velmi čtivá kniha, oddechovka.... celý text
Polibek pro Annu
2012,
Stephanie Perkins
I když jsem i ve svém věku milovnicí YA literatury, na této knize bylo znát, že je opravdu určena dospívajícím dívkám. Na mě to bylo až moc zdlouhavé a opatrné. Chvílemi jsem měla pocit, že jsou hlavní aktéři ještě o několik let mladší, než skutečně byli. Líbilo se mi prostředí Francie, popisy míst v Paříži, přiblížení Annina koníčku spojeného s častou návštěvou kina... Autorce nelze upřít čtivost. Jen díky tomu, že se mi líbil styl jejího psaní, jsem knihu přečetla za tři dny. Kniha se mi líbila, ale pro mě to byla oddechovka, která se sice dobře četla, ale bohužel ve mně nezanechala žádné silnější emoce.... celý text
Naše vina
2023,
Mercedes Ron
Knihu jsem dočetla už před několika dny, ale potřebovala jsem v sobě nechat doznít emoce, abych byla schopná napsat komentář. První dvě části mě fakt bavily. I když si myslím, že se Noah Nickovi někdy až vnucovala, chápala jsem, proč to dělala. A chápala jsem i Nicka, proč ji neustále odmítal, ale kdykoli se viděli, nedokázal jí úplně odolat. Ve třetí části se toho na mě dělo až moc. Vše do sebe zapadlo, ale čeho je moc, toho je příliš. Z Nicka drsňáka se stal po zjištění, že bude otcem, de facto něžný muž. Bylo hezké ho vidět zase v jiné rovině. K porodu a věcem kolem něj bych napsala jen tolik, že jsem je přečetla tak, jak mi je autorka naservírovala, nad některými popisy jsem se ušklíbla a šla dál. Asi se k tomu víc rozepisovat nebudu. Každopádně... I když jsem dala knize jen tři hvězdy (a jsou to krásné tři hvězdy), celá trilogie mě opravdu bavila. Nejméně druhý díl, ale jako celek budou mít Viníci vždy své čestné místo v mé knihovně. A jsem si jistá, že se k nim ještě vrátím, protože už teď se mi po Noah a Nickovi stýská. Ještě zmíním, a to už se budu opakovat, že jsou i v této knize chyby, a není jich tam málo. Dále jsou tam nesmyslně dlouhá souvětí. Tohle by chtělo příště víc ohlídat. Závěrem bych jen dodala, že jsem si zfilmovaný první díl Culpa mía okamžitě zamilovala, a tak jsem zvědavá, jak se podařilo filmařům přenést na plátno druhou a také třetí knihu. Docela jsem i zvědavá na My fault: London, i když vlastně vůbec nechápu, proč tenhle film vzniká.... celý text
Tvoje vina
2023,
Mercedes Ron
Druhý díl jsem začala číst po přečtení prvního. Dostala jsem se asi do půlky knihy a do dalšího čtení jsem se musela občas i nutit. Věděla jsem, že chci knihu dočíst, ale u tohoto dílu to byl trochu boj. Díky prologu a komentářům ke knize jsem věděla, jak kniha skončí a zajímalo mě, jak si se zpracováním autorka poradí. Mezi N a N nastalo několik zvratů, které narušily a asi i ovlivnily jejich vztah. Ať už to byl odlet Noah s matkou o prázdninách do Evropy (s čímž přišla její matka s Willem), místo toho, aby byla s Nickem, tak dále i souhlas Noah s tím, že bude bydlet společně s Nickem. Následně podlehla vydírání své matky a ze svého rozhodnutí couvla, protože nechtěla být finančně závislá na Nickovi. Její rozhodnutí se snad dá i pochopit, ale nebylo by lepší, kdyby si s Nickem otevřeně promluvila? Jsem si jistá, že by se jim podařilo najít nějaké řešení, jak být spolu. Moc tomu bohužel nepomohlo, že se zrovna Nick nacházel v SF. Nedostatek komunikace provázel celou knihu a zbytečně se pak plácali v mnohdy nesmyslných až dětinských hádkách. Bylo to pořád dokola. Seznámili jsme se s Briar, která se sice tvářila jako kámoška, ale ve finále to byla ona, kdo nalhal Noah věci o Nickovi a Soph, kterým Noah uvěřila a tím Briar přispěla ke konci vztahu N a N. A dále se na scéně objevil psycholog Michael, který sice Noah tvrdil, že jí chce pomoci překonat noční můry, ale víc ho zajímal její vztah s Nickem. Manipulativní kretén, který na konci knihy maximálně zneužil vnitřního rozpoložení Noah. Jenna byla v této knize krapet odsunuta na vedlejší kolej. Jediným překvapením v knize pro mě bylo, že se rodiče N a N znali déle, než přiznali svým dětem. Lhali jim. Rafaella nechala doma Noah s otcem, který byl násilník (neomlouvá ji, že si myslela, že by dceři neublížil), a ten dceru málem zabil. A proč? Protože si šla užít se svým milencem Willem do hotelu. Za její vydírání Noah za půlkou knihy jsem ji nesnášela. Na konci knihy jsem ji nenáviděla. Možná bych dokázala pochopit její nechuť snášet vztah její dcery a nevlastního syna, kdyby dceru držela nějak zkrátka a více se jí věnovala. Ale už v prvním dílu bylo vidět, že měla Noah naprostou volnost a matka se moc nestarala o to, kde trávila svůj volný čas jak ve dne, tak i v noci. Sama měla máslo na hlavě, takže bylo její chování pokrytecké. Závěrečné zvraty a rozuzlení příběhu se odehrály na několika posledních stránkách. Najednou se zdála všechna nebo většina té omáčky uprostřed tak nějak zbytečná. Kdyby měla kniha o půlku stran méně, měla by svižnější tempo a četla by se mi lépe. Trošku jsem se bála konce, měla jsem emoční strach z rozchodu N a N. Ale ve finále, k mému velkému překvapení, jsem téměř žádné emoce necítila. Myslela jsem si, že budu smutná, že mě ten konec zasáhne, ale bohužel. Když nad tím teď přemýšlím, možná jsem i otálela s dočtením knihy právě kvůli tomu, že jsem měla strach, že mě konec zasáhne. Ale nestalo se. I v tomto dílu se vyskytuje několik chyb/nesmyslů v textu. Možná by si na to mohla dát příště překladatelka větší pozor. První díl má své mouchy, ale rozhodně mě bavil víc, jak tento druhý.... celý text
Děti z Bullerbynu
1962,
Astrid Lindgren
Není to tak dlouho, co jsem tuhle knihu četla dětem před spaním. Bavila mě, když jsem byla dítě, a bavila mě i jako dospělou. Lindgrenová krásně popsala přátelství mezi dětmi a všechna jejich dobrodružství.... celý text
Kulti
2019,
Mariana Zapata
Druhá kniha Zapaty, kterou jsem přečetla po Stačí si počkat. Nejsem sice velkým příznivcem fotbalu, ale nevadilo mi nahlédnout do fotbalového prostředí. Bylo to vlastně docela zajímavé. Ovšem zbytek byl tak zdlouhavý, cesta k vyznání byla tak dlouhá, že to byla chvílemi trošku nuda. Přiznám se, že jsem asi po stovce přečtených stran prostředek jen tak prolítla, abych zjistila, jestli má vůbec cenu pokračovat ve čtení. Jestli se tam něco bude dít. Pak jsem se zase vrátila k té stovce a dočetla jsem knihu až do konce. Ale... Kadí. Čůrá. Hovno. Ponožky velké holky. Co to jako mělo být? Jako fakt? Kdyby to tam bylo jednou, dvakrát, ale v téměř celé knize, opakovaně a hojně? Děs. Další věc je, že mi Sal přišla věkově dle chování daleko mladší, a to samé i Kulti. Jemu jsem jeho věk – téměř čtyřicet – věřila jen na hřišti v pozici trenéra. Ale kdykoli byli ti dva spolu mimo hřiště, jejich chování neodpovídalo jejich popsanému věku. Kultiho jsem si docela zamilovala. Byť byl velkou a slavnou fotbalovou hvězdou, působil jako introvert. A líbilo se mi, že se mu za pomoci Sal a její energie postupně podařilo dostat ze své ulity. Co mě ale překvapilo, a ne úplně mile, byl závěr a podrobný popis sexu. Čekala bych nějakou láskyplnou, milostnou sexuální scénu, bez detailního popisu kdo, kam, komu a co. Ale toto? Nejsem puritánka, nevadí mi číst o sexu, ale tohle na mě bylo trošku moc. A hlavně kvůli tomu, že se to do toho příběhu vůbec nehodilo. Když pominu některé fráze a pasáže, kniha se četla celkem dobře.... celý text
Stačí si počkat
2024,
Mariana Zapata
Moje první kniha od Zapaty. Jsem si jistá, že jsem nikdy slow-burn romanci nečetla. A po přečtení této knihy musím přiznat, že je to na mě pomalé a zbytečně natahované. Co se týče závěru, tak ten je zase naopak tak rychlý, že se na několika posledních stránkách odbyde vyznání citů následované sexem, a je po všem. Tahounem knihy jsou synovci, které má Diana, po smrti svého bratra, v péči. Vlastně jen díky nim se mi podařilo přelouskat a chvílemi i přetrpět celý prostředek knihy. Některé pasáže byly zajímavé, některé méně, některé byly hrozně zdlouhavé. Dallas byl pro Dianu a kluky velkou oporou, ale moc se mi nelíbilo, jak ke konci změknul. Celou knihu jsem si představovala velkého drsného chlapa a ke konci se z něj stal "taťka". Chápu, že se zamiloval, ale... Na mě to byla až moc velká změna. Suma sumárum... I když pro mě má slow-burn mouchy, i když pro mě měla tato kniha mouchy, nečetla se špatně. Zapata má hodně čtivý styl psaní, což je fajn.... celý text
