L3nch4 komentáře u knih

(SPOILER) Stejně jako u prvního dílu si neodpustím poznámku, že je tato YA série určena dospívajícím dívkám. Zkrátka... Na tohle už jsem asi stará.

Opět se kniha dobře četla. V tomto dílu byla autorka o maličko odvážnější, ale zřejmě to bylo dané i tím, že Lole bylo 17 a jejímu příteli 22.
Je zajímavé, že věk 17 a 22 jsem tady vnímala úplně jinak, jak třeba v knize Moje vina. Tam mi přišli Noah a Nick myšlením podobní, kdežto tady působil Max daleko starším dojmem jak Lola. Rozhodně bych mu hádala víc jak 22. A jak jsem těm dvěma ze začátku fandila, postupem času jsem už jen čekala na to, až jejich vztah skončí.

Upřímně jsem si snad až na konci knihy tak trochu zvykla na styl Loly. V průběhu čtení jsem měla krapet problém si ji představovat v parukách a oblečení, které autorka popisovala. Dobře, mělo to v knize nějaký význam, autorka nám nabídla pohled na Lolu bez kostýmů i s nimi, ale i tak to bylo na mě moc.

Co se týče Cricketa (co je to za jméno?), to byl miláček. Škoda, že jsem musela čekat celou knihu, než došlo na jejich skutečné sblížení.

Potěšilo mě, že v knize vystupovala Anna a St. Clair.

Velmi čtivá kniha, oddechovka.

27.10.2024

I když jsem i ve svém věku milovnicí YA literatury, na této knize bylo znát, že je opravdu určena dospívajícím dívkám. Na mě to bylo až moc zdlouhavé a opatrné. Chvílemi jsem měla pocit, že jsou hlavní aktéři ještě o několik let mladší, než skutečně byli.
Líbilo se mi prostředí Francie, popisy míst v Paříži, přiblížení Annina koníčku spojeného s častou návštěvou kina...

Autorce nelze upřít čtivost. Jen díky tomu, že se mi líbil styl jejího psaní, jsem knihu přečetla za tři dny.

Kniha se mi líbila, ale pro mě to byla oddechovka, která se sice dobře četla, ale bohužel ve mně nezanechala žádné silnější emoce.

27.10.2024

(SPOILER) Knihu jsem dočetla už před několika dny, ale potřebovala jsem v sobě nechat doznít emoce, abych byla schopná napsat komentář.

První dvě části mě fakt bavily. I když si myslím, že se Noah Nickovi někdy až vnucovala, chápala jsem, proč to dělala. A chápala jsem i Nicka, proč ji neustále odmítal, ale kdykoli se viděli, nedokázal jí úplně odolat.

Ve třetí části se toho na mě dělo až moc. Vše do sebe zapadlo, ale čeho je moc, toho je příliš.
Z Nicka drsňáka se stal po zjištění, že bude otcem, de facto něžný muž. Bylo hezké ho vidět zase v jiné rovině.

K porodu a věcem kolem něj bych napsala jen tolik, že jsem je přečetla tak, jak mi je autorka naservírovala, nad některými popisy jsem se ušklíbla a šla dál.
Asi se k tomu víc rozepisovat nebudu.

Každopádně... I když jsem dala knize jen tři hvězdy (a jsou to krásné tři hvězdy), celá trilogie mě opravdu bavila. Nejméně druhý díl, ale jako celek budou mít Viníci vždy své čestné místo v mé knihovně. A jsem si jistá, že se k nim ještě vrátím, protože už teď se mi po Noah a Nickovi stýská.

Ještě zmíním, a to už se budu opakovat, že jsou i v této knize chyby, a není jich tam málo. Dále jsou tam nesmyslně dlouhá souvětí. Tohle by chtělo příště víc ohlídat.

Závěrem bych jen dodala, že jsem si zfilmovaný první díl Culpa mía okamžitě zamilovala, a tak jsem zvědavá, jak se podařilo filmařům přenést na plátno druhou a také třetí knihu.
Docela jsem i zvědavá na My fault: London, i když vlastně vůbec nechápu, proč tenhle film vzniká.

(SPOILER) Druhý díl jsem začala číst po přečtení prvního. Dostala jsem se asi do půlky knihy a do dalšího čtení jsem se musela občas i nutit. Věděla jsem, že chci knihu dočíst, ale u tohoto dílu to byl trochu boj.
Díky prologu a komentářům ke knize jsem věděla, jak kniha skončí a zajímalo mě, jak si se zpracováním autorka poradí.

Mezi N a N nastalo několik zvratů, které narušily a asi i ovlivnily jejich vztah. Ať už to byl odlet Noah s matkou o prázdninách do Evropy (s čímž přišla její matka s Willem), místo toho, aby byla s Nickem, tak dále i souhlas Noah s tím, že bude bydlet společně s Nickem. Následně podlehla vydírání své matky a ze svého rozhodnutí couvla, protože nechtěla být finančně závislá na Nickovi. Její rozhodnutí se snad dá i pochopit, ale nebylo by lepší, kdyby si s Nickem otevřeně promluvila? Jsem si jistá, že by se jim podařilo najít nějaké řešení, jak být spolu. Moc tomu bohužel nepomohlo, že se zrovna Nick nacházel v SF.

Nedostatek komunikace provázel celou knihu a zbytečně se pak plácali v mnohdy nesmyslných až dětinských hádkách. Bylo to pořád dokola.

Seznámili jsme se s Briar, která se sice tvářila jako kámoška, ale ve finále to byla ona, kdo nalhal Noah věci o Nickovi a Soph, kterým Noah uvěřila a tím Briar přispěla ke konci vztahu N a N.
A dále se na scéně objevil psycholog Michael, který sice Noah tvrdil, že jí chce pomoci překonat noční můry, ale víc ho zajímal její vztah s Nickem. Manipulativní kretén, který na konci knihy maximálně zneužil vnitřního rozpoložení Noah.
Jenna byla v této knize krapet odsunuta na vedlejší kolej.

Jediným překvapením v knize pro mě bylo, že se rodiče N a N znali déle, než přiznali svým dětem. Lhali jim.
Rafaella nechala doma Noah s otcem, který byl násilník (neomlouvá ji, že si myslela, že by dceři neublížil), a ten dceru málem zabil. A proč? Protože si šla užít se svým milencem Willem do hotelu.
Za její vydírání Noah za půlkou knihy jsem ji nesnášela. Na konci knihy jsem ji nenáviděla.
Možná bych dokázala pochopit její nechuť snášet vztah její dcery a nevlastního syna, kdyby dceru držela nějak zkrátka a více se jí věnovala. Ale už v prvním dílu bylo vidět, že měla Noah naprostou volnost a matka se moc nestarala o to, kde trávila svůj volný čas jak ve dne, tak i v noci. Sama měla máslo na hlavě, takže bylo její chování pokrytecké.

Závěrečné zvraty a rozuzlení příběhu se odehrály na několika posledních stránkách. Najednou se zdála všechna nebo většina té omáčky uprostřed tak nějak zbytečná. Kdyby měla kniha o půlku stran méně, měla by svižnější tempo a četla by se mi lépe.

Trošku jsem se bála konce, měla jsem emoční strach z rozchodu N a N. Ale ve finále, k mému velkému překvapení, jsem téměř žádné emoce necítila. Myslela jsem si, že budu smutná, že mě ten konec zasáhne, ale bohužel. Když nad tím teď přemýšlím, možná jsem i otálela s dočtením knihy právě kvůli tomu, že jsem měla strach, že mě konec zasáhne. Ale nestalo se.

I v tomto dílu se vyskytuje několik chyb/nesmyslů v textu. Možná by si na to mohla dát příště překladatelka větší pozor.
První díl má své mouchy, ale rozhodně mě bavil víc, jak tento druhý.

13.10.2024

Tuhle knihu řadím mezi mé nejoblíbenější. Poprvé jsem ji četla na gymplu a od té doby jsem ji stihla znovu přečíst asi třicetkrát.
Také mi vždy pomohla se znovu rozečíst, když jsem měla čtecí krizi.
Zajímavé je, že i když už bych ji měla znát pomalu nazpaměť, vždy narazím při jejím čtení na nějakou pasáž, kterou si tak úplně nepamatuju, takže ji čtu, jako by to bylo poprvé.
Už jen ten začátek, kdy kvůli mereorickému roji oslepne většina lidí, je děsně zajímavý. Dále pak nástup trifidů, ze kterých se stanou krvelačné rostliny lačnící po krvi. Vše je popsané naprosto skvěle.
S Billem a Josellou jsem prožívala každičký moment.
Výborná kniha.

Není to tak dlouho, co jsem tuhle knihu četla dětem před spaním. Bavila mě, když jsem byla dítě, a bavila mě i jako dospělou. Lindgrenová krásně popsala přátelství mezi dětmi a všechna jejich dobrodružství.

10 08.08.2024

Druhá kniha Zapaty, kterou jsem přečetla po Stačí si počkat.

Nejsem sice velkým příznivcem fotbalu, ale nevadilo mi nahlédnout do fotbalového prostředí. Bylo to vlastně docela zajímavé.
Ovšem zbytek byl tak zdlouhavý, cesta k vyznání byla tak dlouhá, že to byla chvílemi trošku nuda. Přiznám se, že jsem asi po stovce přečtených stran prostředek jen tak prolítla, abych zjistila, jestli má vůbec cenu pokračovat ve čtení. Jestli se tam něco bude dít.
Pak jsem se zase vrátila k té stovce a dočetla jsem knihu až do konce.

Ale...
Kadí. Čůrá. Hovno. Ponožky velké holky.
Co to jako mělo být? Jako fakt? Kdyby to tam bylo jednou, dvakrát, ale v téměř celé knize, opakovaně a hojně? Děs.

Další věc je, že mi Sal přišla věkově dle chování daleko mladší, a to samé i Kulti. Jemu jsem jeho věk – téměř čtyřicet – věřila jen na hřišti v pozici trenéra. Ale kdykoli byli ti dva spolu mimo hřiště, jejich chování neodpovídalo jejich popsanému věku.

Kultiho jsem si docela zamilovala. Byť byl velkou a slavnou fotbalovou hvězdou, působil jako introvert. A líbilo se mi, že se mu za pomoci Sal a její energie postupně podařilo dostat ze své ulity.

Co mě ale překvapilo, a ne úplně mile, byl závěr a podrobný popis sexu. Čekala bych nějakou láskyplnou, milostnou sexuální scénu, bez detailního popisu kdo, kam, komu a co. Ale toto? Nejsem puritánka, nevadí mi číst o sexu, ale tohle na mě bylo trošku moc. A hlavně kvůli tomu, že se to do toho příběhu vůbec nehodilo.

Když pominu některé fráze a pasáže, kniha se četla celkem dobře.

3 07.08.2024

Moje první kniha od Zapaty.
Jsem si jistá, že jsem nikdy slow-burn romanci nečetla. A po přečtení této knihy musím přiznat, že je to na mě pomalé a zbytečně natahované.
Co se týče závěru, tak ten je zase naopak tak rychlý, že se na několika posledních stránkách odbyde vyznání citů následované sexem, a je po všem.

Tahounem knihy jsou synovci, které má Diana, po smrti svého bratra, v péči.
Vlastně jen díky nim se mi podařilo přelouskat a chvílemi i přetrpět celý prostředek knihy.
Některé pasáže byly zajímavé, některé méně, některé byly hrozně zdlouhavé.
Dallas byl pro Dianu a kluky velkou oporou, ale moc se mi nelíbilo, jak ke konci změknul. Celou knihu jsem si představovala velkého drsného chlapa a ke konci se z něj stal "taťka". Chápu, že se zamiloval, ale... Na mě to byla až moc velká změna.

Suma sumárum... I když pro mě má slow-burn mouchy, i když pro mě měla tato kniha mouchy, nečetla se špatně. Zapata má hodně čtivý styl psaní, což je fajn.

07.08.2024

(SPOILER) I když autorka nepřišla s ničím novým - on je krásný, bohatý a zlobivý kluk, ona puberťačka, slušňačka, co čte ráda klasiku, stále to funguje. A když k tomu ještě přidáme, že sice hlavní postavy nemají pokrevně nic společného, ale protože se jejich rodiče vzali, jsou tedy nevlastními sourozenci, je tu velký příslib zakázané lásky a to je něco, co je napínavé, vzrušující a plné očekávání.

Příběh jako takový je vystavěn slušně. Nenávist mezi hlavními hrdiny, která se postupně mění na lásku, k tomu má každý svého kostlivce ve skříni... To je popsané celkem zajímavě.
Jen bych tedy měla poznámku k tomu, že občas je ten chtíč, který je z obou cítit, popsán až přehnaně. Hlavně v případě nevinné Noah.

Někdy jsem měla dojem, že je to hlavně o fyzické přitažlivosti a s láskou jako takovou to nemá nic společného. Láska byla krapet zaslepená chtíčem. A to i poté, co si začali Noah i Nick uvědomovat, že jsou zřejmě do toho druhého zamilovaní.

Styl psaní se mi hodnotí těžko, protože nevím, jak moc tomu pomohl překlad. Ale každopádně je tato kniha taková jednodušší. Občas jsem se ztratila v popisech pocitů, polibky byly stále ty samé a stále stejně popsané, sem tam jsem měla problém s tím, abych si dokázala představit, kdo měl kde ruku, nohu, tělo...

Nemůžu pominout nepřesnosti, které v knize jsou. Netuším, zda je to tak i v originále nebo je to překladem. V jednu chvíli čtu, jak Nicka zaujalo malé tetování, které měla Noah nahoře na krku, těsně pod levým uchem a o pár stránek dál se píše, že má Noah tetování u pravého ucha. Tak kde? To samé, kdy Nicholas vidí, že má Noah žlutý fluorescenční šátek na hlavě, jakoby patřila do jeho party (si Nick pomyslí ) a pak, zase o několik stran dál se Nick diví, když mu Ronnie říká, že je Noah v jeho partě (Nicově), protože má na sobě šátek. Možná zapomněl na to, že už ji s šátkem viděl...

A pak jsou tam nesmysly. "Druhý den ráno mě Jenna vyzvedla asi ve tři odpoledne..." Když vypustím ráno, pak mi ta věta dává smysl. "Když jsem spatřila cílovou rovinku, zrychlila jsem ještě víc. Do vítězství zbývalo už jen pár kilometrů." Nemělo by tam být metrů?

A teď k tomu, co se mi fakt líbilo. Střídání pohledů. Je fajn si přečíst, jak se cítili oba hlavní hrdinové. Tohle mě v knihách baví.
Od chvíle, kdy si konečně přiznali, jak na tom jsou, se mi kniha četla lépe a i mě víc bavila. Závěr knihy byl super. Jako kdyby autorčin styl psaní dospěl. Bylo to čtivé, zajímavé, napínavé, vzrušující.

Přiznávám, že jsem nejdřív viděla film, a až pak jsem začala číst knihu. A také přiznávám bez mučení, že se mi film líbil víc jak kniha. Což se mi často nestává. I když děj filmu plyne trochu jinak, než je uvedeno v knize, jak už to tak bývá, chybí tam spousta věcí z knihy, chybí tam bližší vysvětlení některých věcí, ve finále vše zapadne ve filmu kam má.
Kniha není špatná, ale má svoje ale...

Jsem zvědavá na druhý díl, akorát váhám, zda ho nemám číst až poté, co vyjde v říjnu ten poslední.

2 12.08.2023

(SPOILER) Knihu jsem četla svým klukům před spaním. Protože neprožíváme zrovna lehké období, byl pro nás příběh Kuby a jeho plyšové hračky o to citlivějším. Rozpad rodiny, maminčin nový přítel a jeho dcera... Plakala jsem při čtení. Vlastně jsem plakala několikrát. Příběh byl krásně vystavěn, fantazie Rowlingové je neskutečná. Pro menší děti můžou být některé pasáže trošku složitější k chápání (setkání s Ctižádostí, Pádnou rukou, Nadějí...), ale od toho jsme tu my dospělí, abychom jim pomohli pochopit. Na druhou stranu, kluky pobavilo setkání se Zlozvyky, to je tam vtipně popsané přesně pro děti. Mně i dětem se knížka líbila. A i když má vlastně šťastný konec, není to ten konec, ke kterému větší část knihy směřovala. I když... ;-)

11 06.04.2022

(SPOILER) Urcite stalo za to si tuto knizku precist. Treba jen kvuli pohledu Thomase Reeda, ve kterem se objasnily nektere veci, ktere v knize Kroniky prachu nebyly uplne vysvetlene. A pak take kvuli Vanocni povidce, kdy Animant s Thomasem prijeli oslavit Vanoce k jeho rodine. Ty kratke intimni chvilky mezi nimi byly tak sladke. Ách.
Priznam se, ze jsem ostatni casti, ve kterych neslo o Animant nebo Thomase, cetla s mensim zaujetim.
Ty dva jsem si zamilovala a ostatni proste meli jen malou sanci ziskat si mou plnou pozornost.

1 12.02.2022

(SPOILER) Do knihy jsem se zkousela zacist trikrat. Dvakrat nebyla ta spravna doba, potreti to klaplo.
Musim se priznat, ze jsem hltala pasaze, kde spolu byli pan Reed a Animant. Ostatni jsem cetla s mensim zaujetim a tesila se, az bude po nich a na scene se opet objevi hlavni akteri. Kniha se cetla hezky, Animat a Thomas byli skveli pri vzajemne komunikaci…
Jen ten zaver. 500 stran sblizovani a pak v predposledni kapitole Thomas vse pokazi (bez vysvetleni - co ho vedlo k takovemu chovani se dozvime az v Kroniky prachu: pár stránek navíc… v pohledu pana Reeda), a pak se po nekolika mesicich v posledni kapitole objevi v mestecku, kde zije Animant, aby ji vyjevil sve city a pozadal ji o ruku? Na muj vkus to bylo hrozne rychle. A muselo to byt pred pul mestem?
I kdyz zrejme rozumim tomu, proc je nechala autorka tak okazale ukazat svou lasku vsem, tak i presto bych tento fakt vynechala a nechala Animant a Thomase vyjadrit si svou lasku spise v intimni rovine. Beze svedku.
Za ten zrychleny zaver ubiram jednu hvezdu. Jinak se mi kniha libila, a i kdyz jsem ji docetla uz pred nekolika dny, vzdy, kdyz si na ni vzpomenu, objevi se mi usmev na tvari. :-)

6 10.02.2022

(SPOILER) Prolog byl napinavy a strasidelny. Bylo tezke si udrzet odstup od postav v nem.
I proto byl zaver prologu temny, hororovy a hlavne smutny.

Knihu jsem hltala od zacatku do konce. Napeti v knize me nutilo cist stale dal a dal. Fandila jsem Tuve, aby se ji podarilo zachranit souostrovi a cely sever. A zaroven jsem o ni mela strach. Jsem rada za Rasmuse, ze byl Tuve vzdy na blizku.
Ovsem zaver knihy, kdy ma byt prave tento dil poslednim, me trosku zklamal. Je tu prostor pro vlastni fantazii, ale bezprostredne po precteni (docteno pred par hodinami) se mi fantazie nedostava a byla bych rada za jasne ukonceni teto trilogie, nebo za dalsi dil. Nikde jsem ale bohuzel nenasla zminku o tom, ze by autorky chystaly dalsi dil teto skvele serie. :-(

Jeste jedna poznamka. Az do konce knihy jsem cekala na vysvetleni, proc Isabelle nereagovala na pisen Necka ve skole, tak jako ostatni. Toho se mi nedostalo. Mozna o nic neslo, mne ale tato zalezitost utkvela v pameti a mrzi me, ze nebyla vysvetlena, objasnena. A take podoba pratety Heddy s Ran. Jak je mozne, ze se zdala Hedda Tuve tak podobna Ran?

Kazdopadne, i kdyz je cela serie urcena nactiletym, neprohloupi ani dospeli, kteri se pusti do jejiho cteni.

1 02.01.2022

Druhy dil serie Hluboky hrob je stejne jako prvni napinavy a skvele se cte. Tentokrat stoji Tuva a jeji pratele proti novemu protivnikovi. Stockholmske souostrovi pokryla husta mlha, ktera jeji obyvatele ohrozuje na zivote. Je dilem prirody nebo ji zpusobuje magie? Tento dil je jeste strasidelnejsi jak prvni. A o Tuvu jsem mela opravdu strach. Serie je sice urcena nactiletym, ale jsem si jista, ze ji nepohrdne ani dospely a nebude po precteni zklaman.

1 02.01.2022

I presto, ze je tato serie urcena dospivajici mladezi, jsem si jista, ze zaujme i dospele ctenare. U me to tak bylo.
Z obalu knihy: “Nadprirozene prvky ze severske mytologie se stretavaji se starymi namornickymi poverami a legendami.” Pribeh dvanactilete Tuvy je chytlavy a zajimavy.
Nyni se chystam na druhy dil teto trilogie. Jen me mrzi, ze o vydani tretiho dilu u nas, ktery se v originalu jmenuje Mareld, nejsou zatim zadne informace. Snad se ho nekdy dockam.
Kniha se cte skvele, je v ni napeti.
Co mi vadilo, byly obcasne chyby. Spatny slovosled, vynechani zvratneho zajmena se, zrejme divny preklad - nekdy jsem si musela precist vetu vickrat, abych si ujasnila, zda to ci ono chapu spravne.
Kdyz pominu chyby, muzu knihu vrele doporucit. Za me 4,5 z 5*.

2 07.02.2021

Ze zacatku mi vadilo stridani tri pohledu. Chvilemi jsem se musela vracet, abych si ujasnila, ci pohled prave ctu. Ale zvykla jsem si na to a ve finale to vse zapadlo krasne do sebe.

V knize jsem nasla nekolik momentu, kdy jsem mela pocit, ze se autorka lehce ztratila v urcitych myslenkach.
Př. Nathan neco blablabla...a o par radku dal... Aha, jmenuje se Nathan. Je to psane z toho sameho pohledu.

Pribeh byl zajimavy, ubihal svizne. Tedy az do momentu, kdy se dej ke konci knihy zacal opakovat s malymi obmenami stale dokola. Cistime, zpet. Cistime, zpet. Trochu me zacal otravovat duvod, proc to jedna z hlavnich hrdinek chtela absolvovat stale dokola.
Uz jsem si i rikala, ze to prelitnu az na par poslednich stranek, ale ted vim, ze by to byla chyba. V te casti, kterou jsem chtela puvodne preskocit, se stala vec - citlive popsana smrt jedne z postav, ktera mi vehnala slzu do oka.

Libilo se mi, ze se autorka nebala nechat zemrit kde koho.

Nevadil mi ani krapet te romantiky u konce.

Spoiler!!!
Cely pribeh speje v podstate jen k jednomu konci. Prijdou nebo ne? Jsem prejici a mam rada stastne konce, ale sem by se mi hodil spis jiny konec, nez jak to skoncilo.
Cekala jsem nejake velke emoce, ale bohuzel se nedostavily. Spis mi bylo lito tech dvou, kteri u toho prisli o zivot, nez aby me nejak vic emocionalne zasahlo dlouho ocekavane velke rodinne shledani. A to jeste bez poradneho vysvetleni, kde vlastne ty dve celou dobu byly a co delaly.
Konec spoileru!!!

Podtrzeno, secteno - kniha se mi libila. Kdo ma rad knihy a filmy o zombikach, o konci sveta, urcite stoji za precteni. :-)

3 05.09.2020

No... pri cteni nekterych pasazi mi nebylo uplne dobre. Po pravde na me pusobily az prehnane. Netvrdim, ze se to autorovi nemohlo stat nebo nestalo, ale prislo mi, jakoby se snazil ctenare sokovat stale vic a vic a za kazdou cenu.

Sem tam trosku spoiler!
Chybelo mi vysvetleni, proc se z milujici matky tri deti stala takova... hledam vhodne pojmenovani... tyranka. Alkohol je hajzl, ale ze by az tak zmenil matcino chovani? Proc tyrala pouze jedno ze tri (pozdeji peti) deti - chlapcu? Proc si vybrala zrovna Davida? Proc se David nepokusil utect z domu? Treba na chate, kdyz zustal sam s matkou a malym braskou, po scene s plenou, kdy sla matka uspat mimi... Ja bych vzala nohy na ramena a zdrhla bych. Vsude lip jak s matkou - vysinutou tyrankou.

Nikdo z okoli, sousedu, ve skole - si leta nevsiml, ze se neco deje? Kdyz krade dite pouze jidlo... nema hlad? Proc to nikomu nedoslo? Dite chodi do skoly spinave, roztrhane, smradlave, plne modrin, hubene, s ulamanymi zuby... a nikdo nic?
Zvlastni. Prijde mi to az neskutecne.
Jeste jsem zapomnela na chovani otce. I to je pro me nepochopitelne.

Zaverem bych chtela napsat, ze i kdyz se mi nektere casti necetly uplne dobre, nevyvolala ve mne kniha smutne emoce ani plac. Nejak na me z knihy asi spravne nedolehlo to utrpeni a boj o vlastni preziti.
Coz je vlastne skoda...

2 02.02.2020

Kniha Zimni lide prectena za 5 dni.
Musim se priznat, ze mi ze zacatku vadilo stridani pohledu. Bylo to lehce matouci a uprimne jsem se chvilema trosku nutila do cteni.
Kdyz jsem se prokousala k pohledu Ruthie a soucasnosti, porad jsem si jeste rikala, o cem ze ma tahle kniha byt.
Opakovane jsem si cetla popis knihy na obalu.
Pohled Katherine me na chvili zmatl uplne. Pomyslela jsem si: Kdo je Katherine a co ma spolecneho s Ruthie nebo Sarou?
Take skakani z minulosti do soucasnosti a zase zpet do minulosti... obcas jsem se musela vratit k tomu, co uz jsem cetla, abych si pripomnela to ci ono.
Postupem casu mi stridani pohledu prestalo vadit a dokonce jsem se zacala orientovat v deji.
Par poslednich pohledu v knize vysvetli vse, coz je super.
I pres vyse uvedene vytky se kniha cetla dobre. Ale asi jsem od ni cekala dle ohlasu trochu vic. Na zadek jsem se z ni teda neposadila a neposadim.

01.08.2019