Ládja
přečtené 920
Morituri
2005,
Simon R. Green
První kniha ze série. Asi takhle: Nápad zajímavý, stvořený vesmír taktéž zajímavé, intriky politiků za oponou, moc královny také dobré a zajímavé. Ale styl, kterým je to spaný? V tomto úvodu to není moc vidět, ale v dalších dílech? Tolikrát opakované věty jsem v žádné knize neviděl a to vždy naprosto stejně. Jako kdyby si autor vzal ctrl+c a ctrl+v a psal s tím. Ale i jen za další nový stvořený vesmír aspoň 3/5 ostatní knihy série 2/5(občas jen tak tak...) úprava: nějak mi to nedá a musím někde snížit hodnocení ještě o jednu hvězdičku. Srovnání s jiným sci-fi si tuto úpravu knihy, dle mého, zaslouží.... celý text
Kristus znovu ukřižovaný
1966,
Nikos Kazantzakis
Krásný příklad zkaženosti církevních mocnostech, kteří místo, aby pomáhali ostatním spíše škodí a to jen z důvodu že nikdy nemají dost. Celkově mi kniha přišla na čtení těžší než Poslední pokušení, ale možná je to v tom, že jsem od ní očekával něco jiného. Kniha podává zajímavý pohled na jedno období jedné řecké vesnice a nečekané návštěvy nových věřících.... celý text
Poslední pokušení
1987,
Nikos Kazantzakis
Je zajímavé sledovat, co Ježíš mohl udělat a jak se mohl zachovat. Při čtení mi až pomalu docházelo, že Ježíš mohl být skutečným člověkem, který se musí rozhodnout mezi láskou a vírou bez lásky. V Posledním pokušení je Ježíš vyobrazen skutečně jen jako jeden z mnoha dalších lidí, kterým se nelíbí svět okolo a kteří s tím chtějí něco udělat. V hlubším kontextu by se skoro dalo i říci, že kniha není o Ježíši, ale spíše o jeho následovnících a přátelích. Jako jedna z nejsilnějších postav se jeví Jidáš. Odhodlávám se říci, že Poslední pokušení je vyjímečná kniha, která některým věřícím lidem určitě aspoň trochu zvedne tlak.... celý text
Noční klub. Díl druhý
2003,
Jiří Kulhánek
SPOILER: Noční klub jako celek už vyniká zvláštní úvodem, kde autor skoro dopodrobna představí hlavní hrdiny, aby je za pár stránek skoro všechny pozabíjel. Zatím jsem nečetl žádnou knihu, která by nějak takto či aspoň podobně začínala. Noční klub považuji za nejlepší dílo Jiřího Kulhánka a myslím, že už to tak i navždy zůstane. Přečteno snad sedmkrát a vždy se u toho člověk dokáže zasmát a objeví v tom něco nového. A až teď, po absolvování autogramiády s panem Mistrem, jsem dokázal pořádně docenit konec právě druhého dílu. Myslím, že pojmenování brak se k panu Kulhánkovi nehodí, minimálně teda k Nočnímu klubu.... celý text
Flashback
2011,
Dan Simmons
Podle ohlasů jsem se bál do čtení pouštět, ale nakonec jsem se odhodlal a nelitoval jsem. Stále je to Simmons, ale trochu jiný. Budoucnost do které zasadil svoji knihu se mi zdá docela pravděpodobná, i když místy vyhnaná do extrému, ale je sci-fi, tak v tom má docela volnou ruku. A celková situace, která je v knize vykreslena je v dnešní době tak blízko, že bych tomu i věřil. Celkově je děj místy vláčný, ale tento problém jsem objevil až po nějakých 300 stránkách, do té doby jsem četl jedním dechem. Konec trochu zklamal, trochu jsem doufal, že Simmons nechá otevřená dvířka, aby si každý mohl domyslet, co je pravda a co je Flashback. Celkově 75%. Hyperion je Hyperion...... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Je to Kulhánek, ale popravdě chvilku trvalo, než jsem ho našel. Trochu se mi zdá, že už dochází ten klasický, český černý humor, už nemá takový náboj, jako v Nočním klubu. Na můj vkus Kulhánkovce až moc flasbhacků, které ale nakonec přece jen dávají smysl, takže to není zas ta velký problém. Ale prim stále zůstává u Nočního klubu, ale i tak 4/5. Tak rychlé cesty autobusem při čtení snad umí zařídit jedině pan Kulhánek.... celý text
Květy zla
1997,
Charles Baudelaire
Co k nim dodat? Co o Květech vůbec prás více? Hledání krásy ve zvrácenosti a v hnusných věcech. Pan Baudelaire předstihl svou dobu, dokázal něco, co jen málokdo. Mnoho lidí jistě odradí, ale je v nich třeba hledat a vracet se k nim vícekrát. Ne dvakrát či třikrát, ale třeba desetkrát. Vždy mezi básněmi dokážu najít aspoň jednu, která se hodí k zrovna prožité situaci. Poklona patří mistrům a já se před tímto dílem klaním...... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Okamžiky, kde se popisuje krčení v zákopech a dělostřelecká palba mě vždy dostane a nenecházím z toho dalších slov. Po přečtení se vždy cítím tak zvláštně, nedokážu to přesně popsat, ale je to pocit mezi štěstím a depresí..... celý text