LanaBear přečtené 6

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Jak já toho Zaklínače miluju! Ať už jde o hry nebo knihy (seriál vynechávám), je to svět, do kterého se vždy ráda vracím, podobně jako Středozem od Tolkiena. Poslední přání je čtenářovo první seznámení s Geraltem, se světem po Konjunkci sfér, se zaklínačským řemeslem. A je to krásné seznámení. Mimochodem, Sapkowski si v několika povídkách pohrává s motivy známých pohádek typu Krásky a zvířete (Zrnko pravdy) nebo Sněhurky (Menší zlo), ale spíš ve stylu Grimmů, což mě hodně baví. Je to neotřelé, je to vtipné, je to chytré. A mimochodem podruhé, Zaklínač nabízí i bohatý materiál pro sociologický rozbor. Kdyby někdo třeba nevěděl, o čem mít bakalářku..... celý text

Čtenářka 2018, Traci Chee

Čtenářka je kniha, kterou se rozhodne vyplatí přečíst na jeden zátah, což není vůbec těžké. Příběh je lákavý, postavy chytré a sympatické. I prostředí knihy bylo osvěžující změnou, nemluvě o pirátské atmosféře (schválně, kdy jste naposledy četli knihu, v níž by místo upírů, princezen apod. byli piráti?). Velké plus knihy je i její grafické zpracování. Od obálky, která je skvělá, po různá zpracování samotných stránek. A mimochodem, při čtení se nezapomeňte dívat, na jaké jste straně. Možná uvidíte víc, než se na první pohled zdá.... celý text

Tess z d'Urbervillů 1956, Thomas Hardy

Tess jsem zkoušela prvně číst ve třinácti, kdy jsem ji po pár stranách odložila. Znovu jsem se k ní dostala až po několika letech v rámci čtenářské výzvy, a ačkoliv jsem ráda, že mám přečtenu jednu z klasik anglické literatury, znovu bych po ní nesáhla. Knihu musíte číst perspektivou tehdejší doby, což je nejspíš jasné, já si to však musela kvůli naivnímu chování všech postav často připomínat. Za co ostatní strhávají body, já je naopak přidávám: líčení krajiny je v podání Hardyho skvělé. Dalším plusem je bezesporu překvapivý konec. Celou knihu jsem měla pocit, že je jasné, kam směřuje. Hardy mě však vyvedl z omylu. Mimochodem, děkuji uživateli visisb za jeho přínosný komentář. Jedno se Tess upřít nedá; ať už se vám líbí nebo ne, udělá na vás dojem.... celý text

Neviditelná knihovna 2017, Genevieve Cogman

Po tolika YA knihách, které jsem dočítala jen se sebezapřením, přišla ona. Ta pravá. Neviditelná knihovna. Po přečtení anotace jsem od ní čekala hodně, a můžu říct, že má očekávání nejen splnila, ale dokonce předčila. Kdybych měla vybrat jen jeden důvod, proč si knihu přečíst, byl by to ten, který mi v tolika YA chybí: postavy jsou chytré. Skutečně, Irene je inteligentní, ví to, a především; využívá toho! Už dlouho jsem nenarazila na tak sympatickou hlavní hrdinku. S Kaiem mají skvělou dynamiku, jejímž základem (tetelím se blahem, když to píšu) není romance. Příběh samotný je vynikající, má rychlý spád a přečtete ho doslova jedním dechem. A když k tomu všemu přidáte ještě steampunkovou viktoriánskou Anglii obydlenou fae, upíry a vlkodlaky, na níž dohlíží sherlockiánský Peregrine Vale... Je třeba říkat víc?... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Kronikám prachu se nedají upřít dvě věci: kniha má nádhernou obálku a lákavý název. Bohužel je to však asi jediné, co se mi na ní líbilo. Nejspíš jsem od ní čekala víc, než byla schopná nabídnout. Jde o více než pět set stran dlouhý příběh, v němž není vlastně žádná zápletka, postavy jsou spíš protivné než sympatické, konec je nedotažený a uspěchaný (z pěti set stran je mu věnováno jen třicet!), a dokonce ani má milovaná viktoriánská Anglie to nezvládá zachránit. Ale. Ale pokud hledáte jednoduché čtení, které je spíš než duchaplným románem rozvernou fanfikcí (což kniha koneckonců je, Lin Rina ji začala psát na Wattpadu), tak směle do toho. Zvlášť pokud jste mladší. Věřím, že kdybych Kroniky prachu začala číst ve čtrnácti, byla bych nadšená.... celý text

Falešný polibek 2017, Mary E. Pearson

Jde o typickou Young adult fantasy, které však hodně chybí zmíněné fantasy. Prvních dvě stě stran se točí především kolem milostného trojúhelníku, což nemusí být nutně na škodu, pokud je to to, co hledáte. Postavy, zejména Rafe a Kaden, jsou zpočátku docela ploché. Lia je svým způsobem typická YA hrdinka, přesto (nebo právě proto?) je sympatická. Příběh se pořádně rozbíhá až na konci knihy, která vzhledem k dvěma pokračováním končí otevřeně. Následující knihu si přečtu, doufám však, že se autorka skutečně zaměří na jiné události než je romance. Jednoznačným plusem Falešného polibku je jeho konec. Pokud v půlce knihy váháte, jestli ji dočíst, zkuste to. Budete příjemně překvapeni.... celý text