Landreth
přečtené 115
Protiúder
2017,
Joshua Dalzelle
Závěr trilogie není špatný, docela mě uspokojil, především tím až melancholickým koncem. Jinak je ale pravda, že rozuzlení je poměrně klišovité a nic moc překvapivého se nekoná. Čtyři hvězdičky spíš z milosti a kvůli toho, že jsem si prostředí Černé flotily zamiloval, takže jsem zvědavý na nepřímá pokračování.... celý text
Volání do zbraně
2016,
Joshua Dalzelle
Velká část děje je skvělá, lidská konfederace začala mezi sebou intrikařit i bojovat s Fágy ve velkém. Přitom se kniha dobře čte, opravdu to odsýpá, i když možná na úkor vykreslení charakteru alespoň hlavních postav - zaujme především loďmistr Green se svým jadrným jazykem. Především začátek působí až filmově/televizně (seriál by mohl být zajímavým). Naprosto famózně je popsána první bitva, kdy jedna z lodí využívá orbity planety a lítá od jednoho stacionárního nepřítele k druhému. Dechberoucí! Celkový pocit ale zabíjí závěrečné rozuzlení ve stylu neuvěřitelné deus ex machina nabourávající atmosféru a vyznění prvních dvou částí.... celý text
Válečná loď
2016,
Joshua Dalzelle
Tak tohle mě opravdu hodně pohltilo. Kniha se čte jedním dechem (pomáhalo mi členění textu na krátké kapitoly, které se dají zvládnout přečíst i za jízdu tramvají), akce má neskutečný spád a nechce dát vydechnout. Zápletka sice trochu kopíruje Battlestar Galacticu (stará loď jdoucí pomalu do šrotu, rozličná posádka se svými problémy, byť někdy bohužel jen povrchně popsána) a děj je trochu (ne úplně) předvídatelný, ale za ten "to máš za to" pocit to stojí. Hlavní hrdinové rozhodně nejsou neohrožení hrdinové, naopak působí lidsky a hodně si vytrpí. Výborně je také vykresleno vojenské prostředí na lodi i ve flotile. Také je poznat, že autor trochu fušuje do fyziky, díky čemuž působí veškeré dění ve vesmíru reálně - otočit loď trvá pár hodin, a to ještě, když je šance využít gravitace planety nebo raketám trvá let k cíli mnoho desítek minut. Povedený je i překlad, doplněný o řadu poznámek vysvětlujících množství zkratek užívaných na lodi. Jsem zvědavý, jak bude děj pokračovat dál, nějaké politikaření bych si nechal líbit. Každopádně už teď mám chuť velet vlastnímu kosmickému korábu :)... celý text
Den trifidů
2014,
John Wyndham (p)
Výborná kniha! Díky tomu, že se odehrává v Anglii, má takový trochu rozvážnější, gentlemanský, ráz. Přitom je rozpad společnosti popsán věrně a mrazivě. Příběhová linie je příjemně klikatá a často se vyvíjí jinak, než by člověk čekal, o překvapení není nouze. A především je kniha plná úvah o rozkladu společnosti, její barbarizaci a morálních dilematech - je důležitější držet se naučených zásad, které ale mohou vést k zániku lidstva?... celý text
Eskadra Rogue
2012,
Michael A. Stackpole
Relativně příjemná oddychovka ze světa Star Wars s mým oblíbencem Wedgem Antillesem, který má ale trochu méně prostoru než hlavní hrdina Corran Horn. Příběh je poměrně přímočarý bez výraznějších překvapení, bohužel jsem ale nebyl příliš v napětí - strach o piloty se bohužel příliš nedostavil, spíš než o krvavou válku plnou ztrát se jedná o sestřelování TIE Fighterů jak na běžícím pásů.... celý text
Návrat z hvězd
2011,
Stanisław Lem
Přiznávám, moje hodnocení je tentokrát silně subjektivní - v rámci příběhu se najde pár poněkud hlušších a nudnějších míst, ale pro mě to vysoce přebíjí klady. Už jen začátek - prvních několik stránek působí pro čtenáře hodně zmateně, ale je to naprosto trefný způsob, jak vystihnout pocity hlavního hrdiny, který se po 127 letech ve Vesmíru vrátil na (úplně jinou) Zemi, na které se vyvinula společnost bez násilí, bez ochoty riskovat, bez touhy poznávat. Přitom je hlavní hrdina sužován i událostmi, které se odehrály během jeho desetileté pouti ke hvězdám. Kniha je plná zajímavých úvah na téma cestování Vesmírem (a průzkumnictví obecně), přičemž uvádí více pohledů na (ne)smysl tohoto počínání. Celkově se Návrat z hvězd četl hodně dobře, občas mi dělalo problémy se od knížky odtrhnout.... celý text
Letopisy Vukogvazdské družiny – svazek druhý
2013,
Jan Kravčík
Pro druhý díl platí víceméně to samé, co pro první díl, jen mě trochu jakožto pamětníka starých letopisů zamrzelo, že se první dva příběhy dost odlišují od původních. Kniha je ze začátku také poněkud zdlouhavá, postavy se jen tak někam trmácejí (a trpí při tom hlady). V polovině knihy ale nabírá atmosféra na obrátkách (je místy téměř hororová) a závěr třetího příběhu je naopak hodně akční. Super je užitý "dobový" jazyk, který se hemží řadou starých výrazů, u kterých si občas není člověk ani jistý, co znamená - ale výborně doplňuje atmosféru.... celý text
Rovníková romance: Nejlepší fantasy povídky Briana W. Aldisse
1999,
Brian Wilson Aldiss
Musím se přiznat, že tohle bylo občas celkem utrpení... Možná to bylo tím, že ve druhé části roku jsem neměl tolik času na čtení, možná to bylo tím, že to nebylo úplně tradiční fantasy, možná tím, že se jednalo o povídky. Poslední dva důvody trochu rozvedu - sám autor upozorňuje, že jeho fantasy není tradiční fantasy, a má rozhodně pravdu - některé povídky se sice odehrávají v různých fantaskních světech, ale najdou se i povídky z našeho normálního světa s pouhým nádechem mysteriózna, někdy ani to ne. Nemusí to být vyloženě na škodu, ale někdy ta absence vysloveně zamrzela... Povídkovost pro změnu škodí těm povídkám, které se odehrávají v různých fantaskních světech (ve kterých se naplno ukazuje autorova úžasná imaginace) - někdy mi chvilku trvalo, než jsem se rozkoukal v zákonitostech světa, a pak hned povídka skončí. Přitom bych pak rád v tom světě zůstal o trochu déle... Celkově jsou nejlepší povídky na začátku a ke konci knihy, prostřední část je celkem nemastná neslaná (bez zajímavého příběhu či atmosféry). Tématicky se dost často objevuje problematika lásky a vztahů, stárnutí, cestování a především melancholie. Nakonec musím přiznat, že by mě zajímalo, co má Aldiss společného s naší zemí - jedna povídka se věnuje stesku po Praze na jaře 1968, v dalších dvou se Praha alespoň zmiňuje - jedna z nich (Modré pozadí) se odehrává přitom na Slovensku před 1. světovou válkou, a zmiňuje tu dokonce i Ostravu (mimochodem, jedná se o jednu z nejlepších povídek).... celý text
Letopisy Vukogvazdské družiny – svazek prvý
2011,
Jan Kravčík
Příjemná nostalgie! A povedená vzpomínka na dobu, kdy jsem se spolužáky na přelomu tisíciletí každý víkend hrával Dračák a Letopisy četl na netu. Příběhově to sice není bůhvíjak bohaté, víc se řeší vztahy mezi postavami, ale na druhou stránku se tyto příběhy "opravdu staly". Jako plus považuji přízemnost příběhů, hrdinové se snaží jen přežít a vydělat nějakou vindru, rozhodně nezachraňují svět na každém kroku. A s postavami se nezachází v rukavičkách, dost často umírají, dopředu fakt nelze říct, kdo přežije a kdo ne. Výborně vystavěný je svět, kde se dobrodružství odehrávají, jedná se totiž o příjemný mix staroslovanského světa a středověku. Celkově velice čtivé.... celý text
Konec civilizace
2004,
Aldous Huxley
Další antiutopický román do sbírky... Společnost, kterou Huxley popisuje, je v lecčems horší než například u 1984 nebo My - lidé jsou zde doslova vyrábění a programování k určité pracovní činnosti, pomocí drog se udržují ve veselé náladě a nejen že nemají žádnou možnost volby, oni jsou za to ještě rádi. Zároveň je kladen důraz na konzum, vše se točí kolem výroby a spotřeby, proto se lidem programuje například odpor k přírodě, protože toulání přírodou je ekonomicky nevýhodné a nezaměstná žádnou továrnu... Podobně se jako v případě 1984 nebo My točí kolem páru hlavních hrdinů, pojmenovaných Lenina Crowneová a Bernard Marx (příhodná jména pro ne zrovna svobodnou společnost). Narozdíl od výše zmíněných se ale děj od půlky knihy vyvíjí jiným směrem než k předpokládané lovestory, a to díky Divochovi, který má fungovat jako protiklad společnosti. Mění se zároveň i charaktery obou hlavních hrdinů, což zejména u Bernarda trochu zklamalo. Obecně celý závěr knihy vyznívá trochu do ztracena, což je dost škoda...... celý text
Habsburští orli 1. 1914-1918
2015,
Juraj Červenka
Poměrně rozporuplná kniha... Autor se věnuje rakousko-uherskému letectvu za první světové války, ale ke škodě věci tak činí na poměrně omezeném prostoru 270 stránek hodně zkratkovitě. Kniha je tak sice přeplněna řadou informací, které jsou ale podány velice stručně, v případě prvních částí knihy zabývajících se ruskou, rumunskou a italskou frontou, přímo až telegraficky. Situace se trochu lepší až s popisem bojů na italské frontě, zejména začátek této pasáže a popis rakouského náletu na Miláno (což je asi jediná obšírněji popsaná akce v průběhu celé knihy) patří mezi nejlepší pasáže knihy. Autor se celkově více věnuje osudům jednotlivých pilotů a popisům některých střetnutí, mnohem méně prostoru věnuje ale letadlům jako takovým, a takřka vůbec se nezabývá taktikou vzdušných bojů. Kniha je doprovázena opravdu velkým množstvím krásných fotografií, z nichž mnohé jsou poměrně unikátní, bohužel ale mnoho z nich má poměrně malý formát. A negativně na mě působil užitý jazyk, ve kterém se občas objeví nespisovný výraz, který by v takovéhle literatuře neměl být přítomen (zejména výrazy "sundat" a "podat" ve smyslu sestřelit protivníka, překvapil mě i výraz "usalašit" ve smyslu umístit). Celkově nelze říct, že by to byla špatná kniha, obsahuje řadu zajímavých informací, ale asi by bylo lépe věnovat se trochu menšímu počtu událostí, kterým by bylo ale věnováno více prostoru. Hodnocení mi vychází tak na 3,5 hvězdičky, pokud nic o c.k. letectvu nevíte, můžete si hvězdičku přidat. Pokud se ale o letectví zajímáte, tak si hvězdičku spíš strhněte...... celý text
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Jedná se o mé první setkání s knižním Philipem K. Dickem a protože filmy na motivy jeho knih mám rád, měl jsem vysoká očekávání, která ale bohužel naplněna nebyla. Neměl jsem problém se světem jako takovým, byl správně temný, byť pár aspektů jsem úplně nepobral (Kámoš Buster, náboženství). Také morální otázky měly svou sílu, hodnou zajímavé debaty. Bohužel pro mě vše ale sráží sama literární stránka věci - nechápal jsem proč je tolik prostoru věnováno Isidorovi, když pro samotný příběh nehraje takřka žádnou roli. Finále, pro které se chystá prostor nějakou dobu, je v některých aspektech hodně mimózní, a také je strašně, ale strašně rychle odbyté, nestihl jsem se rozkoukat a bylo po všem. Působí to dost paradoxně vzhledem k tomu, že je Dick schopný celý odstavec věnovat tichu, které se rozhostilo v bytě po vypnutí televize...... celý text
Les / Je těžké být bohem
1983,
Arkadij Strugackij
Podobně jako u Pikniku u cesty jsem nakonec dostal něco úplně jiného, než jsem očekával - obsahy na obalu knihy totiž úplně neodpovídají tomu, co se děje v jednotlivých částech knihy. Zejména Les je úplně o něčem jiném - čte se to složitě, zejména dějová linka v Ústavu je až absurdní a nepochopitelná. Naproti tomu Les je svým způsobem fascinující, bavilo mě jeho postupné objevování (které mi trošičku připomínalo Nonstop od Aldisse). Ale i tak po přečtení těch cca 200 stránek není člověk, co se fungování Lesa i Ústavu týče, moudřejší. Možná ale pomůže druhé přečtení... Naopak Je těžké býti bohem se čte po úvodu podstatně svižněji, čtenář se poměrně snadno rozkouká. Není to ani tak sci-fi, jako spíš "historický" román, ve kterém se kromě intrikaření rozebírají morální dilemata vyspělého člověka v temném období středověku. Každopádně se ale jedná o strhující dílo.... celý text