laura přečtené 1168

Dítě boží 2009, Cormac McCarthy

Zvrácené. Šílené. Absurdní. A přece tak syrově reálné. Vlastně jen chtěl, aby ho měl někdo rád. Bože, kde se stala chyba? Kam nás vedou cesty Boží? Snad jsem ho i maličko litovala. Maličko. Ale bylo to tak zvráceně nechutné, že... A jak už napsal někdo další, tohle není příběh, ke kterému bych se chtěla vracet. Ne, ne. Přesto mi uvízl pod kůží a tam... ...hnije. Jako bych tu hnilobu, zkaženost, zvrácenost, tu bolestnou osamělou touhu být součástí společnosti - a přitom navždycky zůstat vyvrhel - pořád cítila. I po těch letech, co jsem tohle četla. Pořád to tam je. ...prostě jen chtěl, aby ho měl někdo rád. Tady to teda začíná? Tady to končí? Tohle je ta cesta, která vás zavede na samý okraj propasti, která vás donutí skočit? Těžko soudit člověka, jehož boty nenosíme. Co kdyby ho prostě na začátku měl někdo rád? Dopadlo by to jinak? Dopadlo by to stejně? To už se asi nedozvíme...... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Děsivé. Syrové. Obnažené až na kost. Burcující. Mrazivé. Ponuré a depresivní. Může se tohle stát? Jasně, že jo. Měli bychom se bát? Rozhodně. Proč se tedy nebojíme? Protože tohle, ačkoli absurdní a možná nereálné, realita vlastně je. Realita blízké budoucnosti, pokud s tím lidstvo něco neudělá. Protože cesta, po které kráčíme, je velmi podobná té, po které kráčely postavy v této knize. Jen my to zatím, bohužel, nevidíme... ...kdysi bývali v horských bystřinách pstruzi... Nezbývá než věřit, doufat, bojovat... Za letmý dotek slunce, za naději, za lásku, za svět, za vzpomínky na to co bylo - a co možná jednou... ...nebude :(... celý text

Kluk odvedle 2020, Kasie West

Krásné. Vtipné. Něžné. Nemělo to chybu. Ten příběh jsem spolkla na dvě skousnutí a je mi líto, že už nemám co číst. Smála jsem se, brečela, připitomněle jsem se culila a bože, mně to tak bavilo! Škádlení bratrů, ta sounáležitost, láska, která čišela z každého gesta nebo slova, celý jejich svět... Skvělý popis hledání sebe sama, se všemi zmatky, které ho obvykle provází, se všemi chybami, které musíme udělat, se všemi přešlapy, kterým se nikdo z nás nevyhne... A mezi tím, tichými krůčky, si poklidně, nepovšimnutě, našlapuje láska... Tuhle knihu řadím k těm, které se dotkly mého srdce, i když trošku jinak než obvykle. Tou tichou něhou, hlubokou láskou (nejen mezi Charlie a Bradenem, ba právě naopak), pochopením, přátelstvím, hravostí a nesmělými doteky touhy najít sebe sama a zahodit všechny pochybnosti... Ano, samozřejmě víme už od prvních stran, jak tohle skončí. Ale někdy to vůbec nevadí. Někdy ten příběh chcete prožít. Snový, laskavý, tisíckrát stejný a přitom vlastně jiný...... celý text

Pokud zůstaneš 2014, Courtney Cole

Čtivé a velmi originální - alespoň ze začátku. Jo, fakt mě to bavilo. Zase něco trošku jiného, osvěžujícího. S nadšením se se ponořila do příběhu - abych posléze zjistila, že po vzletu do výšin někdy následuje rychlý sešup dolů... Velmi brzy příběh sklouzl do stereotypní nudy tisíce podobných příběhů, kde už čtenáře v napětí vlastně nemá co držet - protože už všechno ví (nebo tuší). Nadšení pozvolna vyprchávalo a já dočetla už pouze ze setrvačnosti. Průměrný příběh, na který za pár dní zapomenu, protože mi nedal nic víc, než to, že se dobře četl a sliboval něco, co nakonec tak úplně nesplnil. Ale jo, v celku se mi to líbilo. Průměrné, čtivé a lehce stravitelné.... celý text

Verum 2017, Courtney Cole

Po prvním díle zklamání. Tři čtvrtě knihy nuda. Pořád dokola to samé. Tajemství, tajemství, tajemství - a musíš na to přijít sama, Callo... Bože, proč? Zdálo se, že autorka se jen snaží natáhnout děj. Škoda. Dvě třetiny knihy jsem tudíž přetrpěla. A na konci rána mezi oči. Nejspíš jsem to měla očekávat, ale přiznám se, že jsem se snažila jen doploužit do cílové rovinky a ten šok jsem vážně nečekala... Takže jo. Konec dobrý, všechno dobré. Autorce budiž odpuštěno, že nás málem usmýkala nudou :) Každopádně, jak to teda dopadlo? Protože jsem z toho fakt jelen... :)... celý text

Nocte 2015, Courtney Cole

Tak jako na konci mi spadla brada, ne že ne. Příběh, který se vymyká stereotypu. Je zvláštní, má ponurou, temnou atmosféru, je napínavý, čtivý, má spád. Čte se to samo, a styl, jaký autorka zvolila, mi sedl. Odvíjí se před námi nevšední příběh osmnáctileté Cally Priceové a jejího bratra-dvojčete Finna. Zdá se, že Finn propadá čím dál víc svému šílenství a Calla mu nedokáže pomoci... Bolavé, syrové, překvapivé. Zajímavý námět a hodně dobré zpracování. Za mě ano. Výborné! Ale jako ten konec? :)... celý text

Bílá kánoe 1983, Farley Mowat

Kniha, která se ke mně dostala spíš náhodou (od kamarádky) a kterou bych si rozhodně sama ke čtení nevybrala. Nenápadná obálka, autor, jehož jméno mi nic neříkalo... Ano, i já tuhle knihu podcenila. Je tak bolavá, tak krutě reálná, až vás všechno uvnitř bolí marnou vzpourou proti nelítostnému osudu. Ukáže vám život očima těch, o kterých se moc nemluví. Život, který si sami nedokážete představit, který byste prožít zřejmě nechtěli. Ovšem síla těch lidí, jejich vytrvalost, oddanost, čistota, jejich láska k životu, jejich odvaha - to všechno vám bere dech. Bylo to syrové, bolavé, drsné a smutné. A přece v tom byla neuvěřitelná síla a odhodlanost, láska k životu a úcta člověka k člověku. Tohle by si měl přečíst každý, kdo žehrá na vlastní osud. Ony totiž hodnoty života nejsou všude stejné. A přitom vlastně jde stále o totéž. Docela obyčejně žít...... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Nádherná obálka, nádherná atmosféra. Příběh, do kterého se zamilujete - stejně jako já. Plyne pozvolna, nepřináší žádná velká překvapení ani zvraty, spíš jím tak nějak měkce proplouváte kupředu a užíváte si něžný, romantický příběh dvou lidí, kteří by se nikdy nepotkali, kdyby... Hřejivé, vtipné, milé - co víc říct? Mně se to líbilo tak moc, že se mi s knihou vůbec nechce loučit. A i když máte pocit, že jste to četli už mockrát, tady je to přece jen jiné a každá stránka, každé slovo vás zkrátka baví. Nemám co vytknout. Jedna z těch, na které se nezapomíná...... celý text

O veselé mašince 1988, Jan Čarek

Tenhle příběh milovala moje dcera i oba synové. Jsem veselá mašinka, až můj signál zacinká, připravte se přátelé k naší jízdě veselé... Myslím, že jsme to četli denně několikrát - a přesto to děti pořád bavilo. Už je to spousta let, a pořád si ty verše pamatuju :)... celý text

Kuřátko a obilí 2006, František Hrubín

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za zahradou mezi poli pípá pípá nožky bolí... Ve vysokém obilí bude večer za chvíli... Tuhle pohádku jsem objevila až v dospělosti a po mnoho večerů mně i mým dětem dělala společnost. Krásná.... celý text

Kdo chce koťátko? 2004, Milena Lukešová

Další z klenotů mého dětství. Ten, kdo je chce, ať nekřičí, ať řekne tiše: Čičičí.. Já jsem ten příběh milovala. A když znovu po létech vyšlo leporelo, musela jsem ho mít - abych z něj mohla předčítat vlastním dětem. A zase se na chvíli vrátit zpátky proti proudu času - do dětství. Kde bylo tak hezky a bezpečně... To koťátko se diví: Páni! Tady je toho na dívání...... celý text

O devíti princeznách 1972, Milan Janáček

Kdo by mohl zapomenout? Trubači troubí slavnostní znělku, to si princ Jiří jede pro manželku... Tolikrát jsem to předčítala dětem, že to dokážu recitovat zpaměti. Krásné, jednoduché a přesto hluboce pravdivé. První princezna ještě leží, hodiny na vysoké věži odbily devětkrát, pak desetkrát - jí se však ne a nechce vstát... Tuhle knihu miluju. Nádherné verše, krásné obrázky, nezapomenutelná atmosféra dětství, která se vrací pokaždé, když knihu otevřu. Mé dcery, princezničky krásné, tě nečekaly princi takhle časně - vysvětluje mu v bráně starý král, však právě to si chytrý ženich přál ;) V téhle knize se odráží všechny mé vzpomínky. Vzpomínky na mámu, když nám z ní četla a později vzpomínky na děti, když jsem ten příběh četla já...... celý text

Volání netvora 2017, Patrick Ness

Po téměř 5 letech si mě netvor zavolal... A já jsem šla. Bolavý, hluboce lidský a bolestně pravdivý příběh o tom, co ukrýváme v srdci a o čem nedokážeme mluvit. Příběh o bolesti, vině, výčitkách, pochybnostech, o lásce, naději i beznaději, o cestě, která je tak těžká, až nemůžete jít dál, ale přitom víte, že půjdete - že musíte. A že vám nikdo nepomůže. Knihu našeho života nepíšeme slovy, píšeme ji činy. Není důležité, co si myslíš. Záleží pouze na tom, co děláš. Netvor je vlastně to nepřiznané cosi v nás, čemu nechceme naslouchat. Netvor jsou všechny pochybnosti. A všechna nevykřičená bolest. Všechna slova, která jsme neřekli a už neřekneme. Nechceme to slyšet. Nechceme tomu rozumět. Ale někdy... ...to prostě přijde. Netvor. Prostě si vás... ...zavolá...... celý text

Láska online 2020, Penelope Ward

Že bych z toho vyrostla? Začátek slibný, ale pak to nějak začalo drhnout. Čtivé, nicméně maličko nuda. Předvídatelné, ale sem tam vtipné a ten humor to maličko zachránil. Ale celkově spíš zklamání. Zřejmě jsem už četla všechno, co se na tohle téma dá napsat nebo se tahle kniha tak úplně nepovedla... Přečteno v podstatě za dva dny, ale spíš s pocitem, uff, konečně. Než ty kráso, to byl ale nářez. Asi to chce změnu :)... celý text

Až léto skončí 2020, Penelope Ward

Tak já nevím... Četla jsem vůbec stejnou knihu? :) Příběh vlastně o ničem. Ona ho uhání, on ji odmítá. Vtipné mi to nepřišlo ani trošku, zato přeslazené až hrůza. A já se na ten příběh tak moc těšila! Postavy ploché, nežily. Hloupoučké, bez jiskry, bez nápadu, násilně šroubované situace, předvídatelné, nic nového to nepřineslo a ten konec jsem vyloženě přetrpěla - a jak to jinak nedělám, přeskakovala jsem ty cukrem nacucané řádky, jen abych to už měla za sebou a mohla knihu zaklapnout a odložit. Božééééé, proč? Tak krásný příběh to mohl být... Za mě bohužel ne.... celý text

Království popela 2019, Sarah J. Maas

Tak - a je konec. Dva měsíce jsem trávila v tomto smyšleném, ale přesto neskutečně živoucím světě, kde se to hemžilo úžasně proměnlivými postavami, kde nebyla nouze o zvraty, napětí, nebezpečí, kde si autorka pohrávala s myslí čtenáře tak, že mě vážně párkrát opravdu nachytala a já si říkala: Cože? To jako vážně? Vážně ne :) Ale vy jí to věříte. Věříte a bojíte se. Říkáte si, to ne, to se nemůže stát. Ale ono se to stane. A znovu. A pak zase. Láska a smrt. Odvaha a zbabělost. Přemíra pýchy a pád. Za všechno se platí, někdy i tím nejcennějším... Milovala jsem je všechny. A tak to bolelo. Protože někdo tu nejvyšší cenu zaplatil musel. Pro mě to byl šok. A neskutečný úžas, protože tohle jsem nečekala. Jsem ale ráda, že to, co jsem čekala, se nakonec nestalo. Budou mi chybět. Všechny ty prohry i smělá vítězství, všichni ti, kteří na začátku do příběhu vstupovali nepoznamenaní, aby na konci stanuli s mnoha jizvami, viditelnými i skrytými a s mnoha ztrátami, přesto však silnější než kdy dřív... Protože tady bylo všechno. Odvaha, slabost, láska, nenávist, pomsta, úskoky, lži, intriky, věrnost i krutost, podlost i čestnost. S každou stránkou se tohle všechno vsakovalo do vašeho srdce, aby to tam zůstalo jako připomínka dávno zašlých časů, které možná byly a možná nebyly - nicméně doufejme, že nikdy nenastanou... Opět úžasná obálka!... celý text

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Tak...já... nevím... ? Nové postavy, nové prostředí. Jako by vás někdo vyhodil z rozjetého vlaku na nástupiště a donutil vás tam hodiny a hodiny čekat na další spoj - a vy jste netrpělivě podupávali, sledovali hodiny a trpěli, protože jste tak moc chtěli znovu naskočit a užívat si tu bláznivou, nespoutanou jízdu. Doba na nástupišti, tedy doba trávená čtením tohoto dílu, byla zdánlivě nekonečná. Přetrpěla jsem to. Děj mě nakonec bavit začal, ne že ne. I nové postavy jsem si z většiny oblíbila. A v určitých momentech jsem se o ně i bála. Napínavé, čtivé (jako všechny díly), plné nových nástrah, nestvůr i zdánlivých překvapení... Tak jo, zas taková nuda to nebyla :) Ale stejně se už nemůžu dočkat, až se vrhnu na to velkolepé finále. Až zase naskočím do toho rozjetého vlaku a setkám se všemi postavami, které mi ve Věži úsvitu tolik chyběly! Bez kterých to prostě nějak nebylo ono. Takže, na co čekáme? Hrrr na to!... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

Jo, tak tohle byla jízda! Občas jsem se trošku motala v nových postavách, ale je fakt, že člověk se brzy zorientuje a v podstatě si je oblíbí. Miluju Manon a Abraxose :) Tak jak jsem zprvu tyhle kapitoly znuděně přelétávala (a říkala si, jak se vším proboha souvisí?), tak teď se na ně fakt těším. Manon je nevyzpytatelná, ale hluboko v ní dřímá něco, kvůli čemu jí člověk zkrátka musí fandit. Oblíbila jsem si dokonce i Lorcana :) Jen tak úplně ne vždy chápu Aelin, ale o tom to asi je. Zůstat napjatí až do samého konce. A že tentokrát mi tedy autorka hodně brnkala na nervy. Dvě třetiny knihy jsem zhltla za dva dny, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne... Napínavé až to bolelo, plné intrik, čar a kouzel, plné nečekaných zvratů, úskoků a falše, ale i lásky, odvahy a odhodlání nevzdat to a zvítězit. Všechny ty nestvůry, násilí, potoky krve, hm, hned jak tuhle sérii dočtu, vrhnu se na nějakou tu hooodně sladkou romanťárnu :)... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Pěkně se nám to zamotává, ačkoli něco se stihlo už i maličko rozmotat :) Drsné a syrové, o tolik krvavější a plné nesmiřitelné nenávisti a brutality než předchozí díly. Tím pádem ale napínavější, protože netušíte, koho autorka ušetří a koho ne... Odplata, vášeň, nenávist, nelítostné intriky a osud, který nedává na vybranou. Ale i láska, přátelství, věrnost a soucit. Zvraty v ději pro mně nebyly až tak překvapivé jako v předešlém díle, snad až na vývoj situace korunního prince... Něco mi připadalo nelogické, ale když hltáte stránku za stránkou, příliš nad tím nedumáte (třeba nákrčník, který se nedá sundat...?) Čím dál víc miluju Abraxose a Manon, hm a také Asterin. Čím dál víc si říkám, kam tohle dospěje - a kdo na konci zůstane stejný, jaký byl na začátku. Nejspíš ale nikdo. A snad je to i dobře. Jen Chaola je mi líto. Tak nějak - ho chápu... Některé postavy (například Kaltain) dokázaly překvapit. Ale i ji jsem chápala... Zrazená, všemi opuštěná, zapomenutá a bolavá - některé rány zkrátka vyléčit nejdou. Takže jim prostě fandíte, bojíte se o ně, tajíte dech a nechcete vědět, co jim osud přichystal - a zároveň se nemůžete dočkat, až to vědět budete... Jako vždy velmi čtivé...... celý text

Srdce kontinentu 1997, Nancy Cato