Lejčís
přečtené 386
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Tuto sérii jsem četla cca ve 14cti a byl to můj první erotický román.. a pravděpodobně právě proto je to taková moje nostalgická záležitost :D Je to šílené klišé, ale je to žhavé a ideální na oddech.. mrzí mě, že o tom tolik lidí říká, jaká je to s*ačka, nicméně já plně chápu, proč se takovéto nenáročné literatury prodávají miliony výtisků. Lidé jsou unavení z každodenního života a nemůžou pořád číst jen náročnou literaturu.. a tohle je zkrátka na vypnutí ideálka :)... celý text
Cizinec
2018,
Arno Strobel
Oukej, ten konec byl už trochu moc, ale nemůžu si pomoct - mně se ta kniha prostě strašně líbila! Je neskutečně čtivá, málokdy se mi stává, že knížku prostě za boha nemůžu odložit, ale tady se mi to stalo! Doslova jsem nebyla schopná nic jiného dělat, dokud jsem to nedočetla, je to neskutečně napínavé!... celý text
Sněží, sněží...
2015,
Lauren Myracle
nedokážu si představit kouzelnější a pohodovější knihu na dlouhé zimní večery.. tohle je přesně ten příběh, s nímž se chcete zachumlat do deky, hezky v křesle u okna, za kterým chumelí, a popíjet horký čaj nebo čokoládu.. vychutnala jsem si ho do poslední stránky :)... celý text
Ještě jeden den
2016,
David Levithan
Zajímavý nápad, který mě však ve výsledku příliš neoslovil.. ale ten konec mě fakt dojal, takže si přečtu i ten poslední díl - zajímá mě, jak to teda nakonec A vyřeší, aby mohl být s Rhiannon :)... celý text
Nezdravé nemoci
2003,
Nick Arnold
Celá série Děsivá věda je naprostá pecka, v dětství jsem hltala jednu za druhou a nemohla přestat, s nejlepší kamarádkou jsme to milovaly! Doporučuju všem zvídavým dětem, co se nebojí a chtějí něco hrůzostrašného a zároveň zábavného :)... celý text
Čekání na Godota
2005,
Samuel Beckett
Pamatuju si, že na základce nám učitel říkal, že tohle dílo je celé o čekání.. že ho to nebavilo a pokud to budeme číst, nemáme od toho nic čekat. Toho učitele jsem měla ráda a vlastně mám ráda dodnes, proto jsem na něj dala, takže když tohle dílo pak na střední dostala na rozbor, byla jsem vcelku nešťastná. Můj učitel ze základky se ale spletl, možná dílo jen nepochopil nebo to zkrátka nebyl jeho šálek kafe, ale mě to velmi oslovilo. Ono to dílo totiž není jen o čekání.. je o smyslu a života.. o tom, že život možná vůbec žádný smysl nemá. Jedná se o absurdní drama a právě to od toho čekejte, takže pokud Vás tento typ dramatu nebere, ani se do díla nepouštějte, protože to patrně nebude nic pro Vás. Pokud se však rádi zamýšlíte a chcete si zafilozofovat sami se sebou, zkuste to.. třeba se v tom najdete jako já :)... celý text
Spalovač mrtvol
2017,
Ladislav Fuks
Spojení "Spalovač mrtvol" snad aspoň jednou v životě slyšel každý český, potažmo slovenský čtenář, i když třeba vůbec nemá ponětí, kdo byl autor tohoto díla Ladislav Fuks. Kniha pojednává o panu Kopfrkinglovi, Němci žijícímu v Čechách, který své němectví nikdy nepovažoval za něco důležitého, dokud nepřišla 2. světová válka a s ní rasová genocida. Kopfrkingl pracuje ve spalovně mrtvých těl, přičemž zpopelnění po smrti velmi vychvaluje, válku nesnáší a tak do poloviny knihy ho budete mít pro jeho názory ve velké oblibě. Postupně se však Kopfrkingl nechává strhnout názory svých německých druhů a v popředí vystupuje fakt, že jeho žena je částečná židovka, tudíž i jejich děti mají židovskou krev. Stačí jediná scéna a Kopfrkingla začnete nenávidět do morku kostí, kam se Vám zavrtá i děsivý mrazivý pocit, který se v podobě husí kůže rozšíří všude po těle. To dílo je samo o sobě dokonalé, perfektní psychologický rozbor totálního rozkladu lidské mysli. Fuks pracuje se stále se opakujícími větami a frázemi, které v průběhu knihy svým způsobem mění význam, což vytváří čím dál hustší, tíživější až hororovou atmosféru, takže přestože je dílo dokonale zpracované, obsahově v něm není dokonalého nic. Obsahově je kniha jedním z nejméně dokonalých textů, které jste kdy četli, tím spíš, že je tak hrůzostrašně reálná a znepokojivá. Kolik takových Kopfrkinglů, kteří se nechali strhnout přesvědčením, jež jim vtloukla do hlavy ideologie nacismu, asi bylo.... Knihu jsem poslouchala v audioverzi, kterou načetl Lukáš Hlavica, jenž dílo doslova oživil svým podmanivým hlasem, a já tak do příběhu pronikla mnohem hlouběji, než kdybych knihu četla sama.... celý text
Čtyřka: Divergentní povídky
2014,
Veronica Roth
Když už víte, co vše se stalo po tomto prequelu, tak se jedná o neskutečně sentimentální a dojemné čtení..
Aliance
2014,
Veronica Roth
No tak tohle mi teda dalo zabrat... začalo to vcelku nadějně, Tris se Čtyřkou začali konečně normálně komunikovat a vydali se za hranice města zjistit pravdu, na kterou jsme celou sérii čekali. A pak to přišlo - zdlouhavá, unávná a neskutečně nepropracovaná tahanice. Je logický, že v 15cti, kdy jsem ještě neměla tolik načteno, mě to ohromilo, ale dnes mi tam chybělo strašně moc informací. Celé to bylo zbytečně zjednodušené a nemůžu se zbavit dojmu, že sama autorka v tom neměla do detailu jasno, jinak by z toho dokázala vytáhnout mnohem víc. Moje znuděnost se zlomila cca za půlkou, když došlo na větší akci a stránky mi konečně začaly ubíhat pod rukama, přesto jsem měla strach, že ze závěru, který mě minule odrovnal, budu zklamaná. K mému nesmírnému štěstí se to však nestalo - konec mě opět rozplakal, dojal a svým způsobem ve mně rezonoval. Nejspíš to bylo také tím, že ve Čtyřkovi jsem na konci viděla sama sebe. Uvědomuju si, že tahle série má mnoho nedostatků, já ji ale kvůli nesmírné nostalgii, která mě v průběhu čtení prostupovala, zkrátka nedokážu hodnotit objektivně, a tedy i vyloženě negativně.... celý text
Rezistence
2012,
Veronica Roth
Rereading druhého dílu Povstalecké trilogie pro mě byl z velké části jako bych ho četla poprvé. Příběh jsem si pamatovala jen matně, věděla jsem, že se hodně liší od filmového zpracování, ale nečekala jsem, že se mi bude v finále film líbit mnohem víc než kniha. V prvním díle mi Tris ani Čtyřka nebyli tak blízcí, jako když jsem sérii četla poprvé, nicméně ve druhém díle mě místy dokonce oba neskutečně štvali. Přestože jsem Tris chápala a věděla, že v její situaci po tom, čím si musela projít, bych se pravděpodobně cítila stejně, štval mě její způsob komunikace. To tajnůstkářství k osobám, které jí byly nejblíž, sklony dříve konat, než myslet. A Čtyřkova naivita, přestože jsem svým způsobem rozuměla pohnutkám, které ho k této naivitě vedly, mě bohužel nesmírně rozčilovala. Vztah obou hlavních hrdinů byl jak na houpačce.. chvíli dobrý, pak to vypadalo na rozchod a tak stále dokola, přitom by prostě jen stačilo, kdyby si otevřeně promluvili, jenže k tomu by k sobě potřebovali mít alespoň nepatrný náznak důvěry. Tohle jednání na vlastní pěst za každou cenu, když v tom člověk nemusí být sám, mě zkrátka irituje. Od toho ty vztahy přece navazujeme.. bohužel ze zkušeností vím, že lidé k sobě dokážou být velmi neupřímní, i když se skutečně milují, ale v Rezistenci to tak bylo skutečně snad v každé kapitole! Jako plus musím vyzdvihnout, že čtenář má v tomto díle možnost nahlédnout docela hluboko do fungování ostatních frakcí a také do života odpadlíků, což přispívá k pestřejšímu vykreslení celého světa, protože v prvním díle jsme se defacto nedostali dál než z frakce, odkud Tris odešla, do frakce, ke které se přidala. Celkově se však bohužel jedná o výrazný pokles oproti prvnímu dílu..... celý text
Divergence
2012,
Veronica Roth
Tuto sérii jsem naposledy četla, když mi bylo asi 14 a byla jsem z ní naprosto unesená.. bohužel dnes, téměř o 9 let později (kdy jsem samozřejmě starší a chytřejší, že jo :D a hlavně se ve mně nebouří ty povstalecký hormony, což jde ruku v ruce i s tím, kolik jsem toho za tu dobu už přečetla) mě kniha bohužel tolik neuchvátila. S hlavní hrdinkou Tris jsem kdysi nesmírně sympatizovala, dnes mě u ní mrzel nedostatek empatie a soucitu, byť jsem ji chápala.. už jsem z ní však neměla pocit, že bychom mohly být kamarádky a v průběhu celého čtení jsem si tak od ní držela značný odstup. K srdci mi už tolik jako tehdy nepřirostl ani Čtyřka, i když jsem k němu měla jednoznačně blíž než k Tris. V prvním díle se toho o světě, ve kterém se příběh odehrává, moc nedozvíte. Celé se to točí výhradně okolo Trisina výcviku, který vede právě Čtyřka, a až úplně na závěr přijde zvrat, díky kterému v dalším díle proniknete hlouběji i do fungování ostatních frakcí. Autorce však nemůžu upřít pěknou a poutavou práci se simulacemi, kterým musí Tris v rámci výcviku čelit, nicméně mi dávalo větší smysl filmové zpracování tohoto aspektu, kde byl průběh simulací defacto opačný a vzhledem k situaci i logičtější. Samotný nápad o společnosti rozdělené do frakcí, kde neexistují konflikty, neboť každý ví, kam patří, je sice nesmírně originální, ale je nám všem asi jasné, že taková utopická společnost nemůže vydržet dlouho, neboť lidé se zkrátka nedají jen tak zaškatulkovat. A právě tato myšlenka mě na příběhu nejvíc uchvátila - že je naprosto v pořádku být sám sebou, být jedinečný a nezaškatulkovatelný a jen proto, že se to ostatním zrovna nehodí do krámu, to nemuset skrývat. S odstupem si uvědomuju, že tohle není zrovna nějaký literární klenot, nicméně mě osobně v průběhu čtení provázela neskutečná nostalgie (byť to mohlo být lépe napsané a charaktery hlouběji propracované), proto se na to nedokážu dívat úplně objektivně..... celý text
Špalíček pohádek a říkadel
2005,
Karel Jaromír Erben
Dodnes si většinu těch říkadel pamatuju, nádherná kniha a velké doporučení :)
Kouzelná abeceda
2007,
Hanka Jelínková
Jako malá jsem ji četla stále dokola.. je to perfektní na procvičování artikulace, takové malé jazykolamy pro nejmenší děti :) dodnes si pamatuju básničku na Č: Čí je to kočička, určitě něčí, černá a maličká, čím to, že brečí? Čapnu tu kočičku, přimhouří víčka, hned jí dám mističku čerstvého mlíčka :)... celý text
Biblické příběhy pro děti
2001,
Mary Hoffman
Jako malá jsem četla několikrát, přestože věřící jsem nikdy nebyla.. poutavé vyprávění mě vždy úplně pohltilo a připadalo mi, že čtu pohádky s nějakým ponaučením :)... celý text
