Lejčís
přečtené 386
Druhá tvář
2021,
Ashley Audrain
Druhá tvář je jednou z těch knih, které v člověku vyvolají takový ten zneklidňující pocit a on se neubrání tomu, aby se sám sebe ptal: "Může se mi to stát taky?" a hned nato si rezolutně odpovídal: "Ne, jasně že nemůže..", jenže někde v hloubi mysli se po celou dobu čtení ozývá ten skeptický hlásek: "Ale co když může... co bys dělala? Jak by ses zachovala?" A to je přesně ta otázka, kterou jsem si nedokázala zodpovědět. A pokud to, co se dělo v knize, nezažiju, tak si ji ani nezodpovím, jenže vzhledem k tomu, jak opravdově ta kniha působí, mě dost zneklidnilo, že bych si tu otázku třeba vážně jednou zodpovědět mohla :D Přesně tohle mě utvrdilo v tom, že je to dobrý thriller. K jedinému Samovi jsem si dokázala vytvořit jednolitý vztah - zamilovala jsem si ho. Všechny ostatní postavy jsem chvíli měla ráda, a pak jsem je zase chvíli nenáviděla. A když jsem je konečně znovu začala mít ráda, opět se to zlomilo, což se celkově zopakovalo tak 5x, a to byla příčina skutečnosti, že mě kniha nenechala ani chvíli v klidu. Oceňuju taky neobvyklou formu, jakou byla kniha psaná, že se jedná defacto o jeden dlouhý, smutný a zneklidňující dopis. Je tu však pár věcí, které se mi na knize nelíbily - vzhledem k tomu, jak se příběh často vracel do minulosti, jsem chvílemi měla problém se zorientovat v událostech, resp. v tom, komu se ty události staly, protože se tam vyskytovala jak minulost samotné pisatelky dopisu, tak ještě její maminky a nakonec i babičky. Některé pasáže mi tam přišly i úplně zbytečné a myslím, že by se kniha směle obešla bez nich. Co mi však vadilo nejvíc byla velká předvídatelnost.Ta kniha mi přišla jako takové spojení knih Andílek od Lucindy Berry a Dětských zoubků od Zoje Stage, u nichž obou jsem však až do posledních stránek tajila dech očekáváním, jak to dopadne, kdežto u Druhé tváře jsem si byla zhruba od druhé poloviny jistá, kam děj směřuje. Myslela jsem, že na konci mě autorka vyvede z omylu a vyrazí mi dech něčím, co jsem vůbec nečekala, ale bohužel se tak nestalo. Nicméně pokud máte rádi thrillery, kde figurují děti, neměli byste minout ani tento :)... celý text
Postřižiny
2009,
Bohumil Hrabal
Hrabalovi jsem po Ostře sledovaných vlacích dala druhou šanci a opět se žádné velké nadšení nekonalo. Nechápejte mě špatně, ty příběhy jsou opravdu skvělé! Ale ten hrabalovský styl psaní bohužel nesedne každému a já mezi takové čtenáře patrně patřím. Baví mě ty jeho intimní narážky, u kterých se vždy zasměju, a to, jak přesně dokáže vystihnout dobu. Hrabalovy postavy mi však nikdy dvakrát sympatické nebyly. Nejsympatičtější mi byl Pepin a to je zrovna jedna z těch postav, díky které se pobavíte, ale v reálném životě byste ji nejspíš nesnášeli :D Hrabalova předlouhá a zmatečná souvětí, která působí jakoby vrstveně, zkrátka sled myšlenek jdoucích za sebou na mě působí tak nějak prvoplánově, nezajímavě a nepromyšleně, byť je to nesmírně originální. Kniha mě však donutila přemýšlet na tím, jaké by to bylo setkat se s Hrabalem osobně. Jestli mluví stejně jako píše a jestli je v reálu podobný Pepinovi, neboť ten je učebnicovým příkladem Hrabalova autorského vyprávěcího stylu. Filmy od Menzela podle Hrabalových děl zbožňuju, nicméně o knihách to říct nedokážu..... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Tohle byla jedna z knih, které jsem si musela dávkovat, jinak bych je nezvládla, protože je to tak nesmírně emočně vyčerpávající.. a když si uvědomíte, že takhle to fakt chodilo, cítíte se provinile, že Vás vyčerpává o tom jen číst, když jiní to museli zažít. A naprosto chápete, že je to zlomilo, protože víte, že Vás by to zabilo. Nedokážu si představit, že bych měla zažít byť jen minutu těch hrůz, které si Židé za války vytrpěli. Neskutečně to bolí a je mi z toho smutno, a když jsem tuto knihu zavřela, dobrých 10 minut jsem bez hnutí zírala na její zadní desky a nebyla schopná slova ani pohybu, v očích jsem měla slzy a snažila se to celé vstřebat. Alena Mornštajnová napsala knihu, která Vás opravdu nenechá v klidu, emočně Vás vyždímá a pravděpodobně rozpláče, přesto mi věřte, že si to chcete přečíst, protože tohle je mistrovské dílo vyprávěné tak lehce, skutečně, poeticky.. každý slovní obrat je volen s pečlivostí a rozvahou a ač je kniha velmi smutná, silná a vypráví o rozbouřených časech, sálá z ní klid a moudrost. Nejlepší kniha, jakou jsem za posledních pár let přečetla, a chci si od paní Aleny přečíst úplně všechno!... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Když pominu, že kniha získala Magnesii Literu, tak mě zaujala právě tím, že se jedná o příběh lidské víly, která žije v úzkém sepětí s přírodou. Sama totiž přírodu miluji a nacházím v ní neuvěřitelný klid, který mě vždy naplní. A stejně jako Anna, i já mám raději přírodu než lidi. Hlavní hrdinka je učebnicovým příkladem vášně, ze které se stane posedlost. Posedlost, která zasouvá do pozadí všechno ostatní - zaměstnáním počínaje a zdravím konče. A přestože víte, že Anna jedná špatně, že by to fakt dělat neměla, že by se měla chovat jinak a vlastně i chcete, aby se chovala jinak, v nitru jí fandíte a jste rádi za to, že je přesně taková, jaká je, přestože víte, že ta kniha prostě nemůže dopadnout dobře. Jenže co je vlastně "šťastný konec"? Vždyť takový konec přece nemusí být nutně zalitým sluncem, ne? Tato kniha je toho názornou ukázkou. A mně se ten konec líbil, dokonce opravdu moc líbil a vyvolal ve mně nesmírně silné uspokojení. Nádherná kniha, odteď se na všechen ten "běžný plevel" budu dívat úplně jinak :)... celý text
Matka
2013,
Karel Čapek
Do této hry jsem se pustila jako do protiválečného dramatu, ale našla jsem v ní daleko víc. Čapek velmi citlivě rozebírá sílu, hloubku a nekonečnou pravdu toho, co to znamená být matkou se všemi radostmi i strastmi, se kterými se matky v průběhu lidských dějin musejí potýkat, ačkoli jako ženy nemohou nic ovlivnit a mužskému světu, jak sám autor opakovaně zdůrazňuje, nerozumí. Hra je vystavěna na stále se opakujících dialozích, které jsou ve své podstatě pořád o tom samém, přesto pokaždé podané jinak, přesto pokaždé hlubší, dynamičtější, citlivější a dramatičtější, a právě v tom lze spratřovat Čapkův umělecký styl. Jako spousta jiných Čapkových děl, i tohle je nesmírně nadčasové dílko a má potenciál se Vás dotknout, protože si u něj nejednou řeknete, že to, co čtete, je krutá a bolestivá pravda, lhostejno, na čí stranu argumentace se přikloníte. Čapek byl jednoznačně literární genius.... celý text
Cesty se rozcházejí
2018,
Veronica Roth
Čáry života byly jednoduše skvělé, aale tento druhý díl byl alespoň dle mého názoru výrazně slabší. Určité části knihy mi přišly zbytečně zdlouhavé, takové natahovací a vycpávkové. Jak jsem Cyru v prvním díle zbožňovala, tady jsem s jejím jednáním občas vůbec nesouhlasila a v některých pasážích mě i zklamala, což ve výsledku zhoršilo můj dojem z knihy. Nečekané a zajímavé mi přišlo vyústění, ale samotný závěr už ve mně takové to pověstné uspokojení nevyvolal. I tak to však byla dobrá kniha, co stála za přečtení, přestože se už jednalo spíše o takový průměr..... celý text
Čáry života
2017,
Veronica Roth
Rothová má neuvěřitelnou vlastnot vytvořit perfektní funkční, propracovaný a uvěřitelný svět, ve kterém Vám bude naprosto vše dávat smysl. Všechny Vaše otázky budou zodpovězeny. A tenhle svět je jedním z těch, do kterých jsem se naprosto a totálně zamilovala, oslnil mě, což je u mě už opravdu co říct, protože tento svět má jisté fantasy prvky a fantasy opravdu prakticky vůbec nečtu. Jenže miluju Divergenci, takže od této autorky bych četla i nákupní seznam. Neskutečně jsem si oblíbila Cyru, její sílu, odhodlání a cit, kterým oplývala, přestože se musela vyrovat s tak těžkým životem, který jí osud připravil. Několikrát jsem si říkala, že bych chtěla být jako ona. Paradoxně jsem si to samé říkala i o Tris z Divergence, takže mi to jen potvrdilo, že Rothová umí napsat brilantní postavy, kterým zkrátka věřím naprosto vše.... celý text
Máj
2014,
Karel Hynek Mácha
Karel Hynek byl blázen.. fakt totální magor a o lásce měl hodně zcestné představy, takže skutečně lituju jeho ženu Lori, která si s ním musela vytrpět své. Jenže mezi bláznovstvím a genialitou se nachází, jak je známo, velmi, ale velmi tenká hranice. A ať už byl Mácha jakýkoli blázen, se slovy to uměl skutečně geniálně. Já moc nejsem na poezii, spíš vůbec než moc, proto je s podivem, že Máj, který byl napsán bez mála přes dvěma sty lety, mě tak moc oslovil. Ty obraty, tropy a figury, zvukomalebnost, oxymoróny.. je to tak tragický příběh, přesto dokáže pohladit po duši. Jako byste cítili tu atmosféru, tu májovou přírodu, lásku a to, jak moc láska bolí. Miluju tohle dílo a ještě hodněkrát si ho přečtu, vždyť ho mám doma hned ve dvou vydáních :)... celý text
Saturnin
2008,
Zdeněk Jirotka
U žádné jiné klasické prózy jsem se ještě tolik nesmála jako u Saturnina :) mohla bych ji číst klidně podesáté a nepřestala by mě nudit.. miluju ten Jirotkův jakoby "archaický" styl psaní postavený na sarkasmu, který je mi tak bolestně vlastní..... celý text
Otec Kondelík a ženich Vejvara
2008,
Ignát Herrmann
Naprosto famózní sonda do námluv zbohatlické maloměšťácké rodiny 19. století. Nejlepší mi na tom přišlo, že ono je to vtipné už samo o sobě, jenže v dnešní době Vám bude připadat i neskutečně vtipné to, jak to tehdy chodilo.. a závěrečná svatební noc tomu nasadí korunu! :D... celý text
Ostře sledované vlaky
2009,
Bohumil Hrabal
S Hrabalem jsem se dosud setkala pouze ve filmové verzi Obsluhoval jsem anglického krále, která je za mě sice famózní, ale po Ostře sledovaných vlacích se do její literární verze úplně nehrnu. Neberte mě špatně - tato kniha skrývá velmi silný příběh a právem si zaslouží titul klenotu české literatury, ale Hrabalův autorský styl je podle mě něco, co jednoduše polovině lidí sedne a druhé polovině ne.. já patrně patřím do té druhé půlky. Hrabalova nekonečná souvětí na mě působila zmateně a moc spádově, tak nějak příliš navrstveně.. něco jako když necháte plynout proud myšlenek a neřešíte, jak to zní, prostě mluvíte o všem, co Vám přijde na mysl, hezky jedno za druhým.. Přesto však musím ocenit, že jeho styl psaní je natolik originální a ojedinělý, že bych odteď poznala, kdo knihu napsal, i kdybych neznala jejího autora. Bavily mě však takové ty pověstné hrabalovské intimní až erotické narážky a scény, protože u těch jsem nejednou vyprskla smíchy (ukázku máte na druhé fotce příspěvku). Hrabal má dar vyprávět tragický příběh vtipnou formou, nešetří absurditou a zdánlivou neotesaností, ale zároveň je příběh nesmírně silný a citlivý, jednoduše jiný, než všechno ostatní. Byť mě od něj neláká přečíst si něco dalšího, rozhodně nelituju, že jsem si přečetla tohle.. neohromilo mě to, nijak zvlášť mě to nenadchlo, ale dokážu pochopit, proč je Hrabal tak moc ceněný. A abych nezapomněla - ta kniha má 76 stran a máte ji přečtenou za 2 hoďky, kdybyste náhodou chtěli sáhnout po nějaké kratší české klasice :)... celý text
Hrdý Budžes
1998,
Irena Dousková
Naprosto bezchybné dílo, které by si zasloužilo více pozornosti, než se mu dostává.. a divadelní adaptace s Bárou Hrzánovou? Dokonalost!
Harry Potter a Kámen mudrců
2008,
J. K. Rowling (p)
Taková malá dokonalost pro malé i velké :) dnes už vlastně klasika.. zajímalo by mě, jestli vůbec někdy přijde doba, kdy něco překoná tuto sérii. Doba, kdy Harryho Pottera nebude už nikdo znát ... :)... celý text
Ledové objetí
2016,
Paullina Simons
Docela mě mrzí množství negativních recenzí na tuto knihu. Mě nesmírně nadchla ta tíživá zimní atmosféra, která na Vás dýchá během celé knihy. Hlavní hrdinka a její tajemné zvyky či neskutečná schopnost odolávat mrazu mě fascinovaly. Zamilovala jsem si detektiva pro jeho vztah, který si ke Kristině vytvořil. Též mi sedl ten pozvolný styl psaní, který autorka zvolila. Kniha není uspěchaná a zvraty spíše probublávají na povrch.. mnohem důležitější než samotný děj pro mě byly pocity, které ve mně kniha vyvolala a hlavně zanechala. Stejně tak samotný závěr ve mně probudil příjemné uspokojení z toho, že se nejednalo o žádné klišé. Ráda bych si někdy zase přečetla něco podobného :)... celý text
