Lenka.Vílka přečtené 2344

Svatba 2020, Tom King

Sedmý díl Batmana klame obálkou a lže svým názvem. Protože přesně, jak se píše v anotaci: " V ruce držíte oficiální pozvánku na svatbu." A to je škoda. Že je to jenom pozvánka. Je to jako jít na pouť, protože víte, že tam bude váš oblíbený stánek se sladkým, už ho i vidíte, ale jdete na kolotoč, a potom na jiný kolotoč a potom na další a další. A přestože jsou sice kolotoče fajn a jeden zábavnější než druhý, jak dlouho vás bude bavit dívat se na ten stánek z dálky? Protože bacha, aby vám ten stánek neodjel nebo jste nebyli dostatečně otrávený, aby jste se tam vůbec těšili, a potom k němu ani nešli... (Sakra, že mě dneska ale lezou kraviny, co?!) Přesto! První kolotoč byl neskutečně zábavná jízda. Grayson je Batman? Waynovi jsou naživu? Selina je zavřená v Arkhamu? A že to byla divočina! Na konci první části jsem fakt čuměla. Co Bruce udělal a co udělal potom? Jo, tohle je ta nejlepší možná alternativa, kterou jsem četla... Druhý příběh o Jokerovi, který chce být Batmanův svědek byl na mě sice akční, ale na druhou stranu strašně ukecanej. A vlastně by se pointa sdělení dala stáhnout na pár stránek, takže to na mě působilo dost natahovaně a dočetla jsem značně unavená.. Třetí část, kde se dostaví spousta hostů v podobě tvůrců, se mi líbila, a byla moc hezky zpracovaná. Zároveň je to takový tribute lásky a celého příběhu Cat a Batsiho. Včetně těch, kteří byli součástí toho všeho. Což by bylo fajn a mnohem hezčí, kdyby se na konci nestalo, co se stalo. A vám dojde, že se to vlastně nemohlo stát jinak a že měl předtím Joker pravdu. Mě osobně to mrzelo kvůli vzpomínce na emoční jízdu v knize Válka vtipů a hádanek, která mi dala naději. Nechci se dívat na obsah následujících knih. Udělala jsem to jenom u osmého dílu. A mám strach. Velkej.... Kresba je "Batman standard" a za to jsem ráda. Že ilustrace dělají stále stejní kreslíři, ať už s přestávkou nebo stále. Je fajn, že člověk už dopředu ví, že kresbou nebude zklamaný při pohledu na jména. A protože tady nejde dát půl hvězdy, dávám pět.... celý text

Dokonalá bouře 2020, Joshua Williamson

Ok, Iris ví a chce vědět víc. A díky tomu byl úvod úplně bombičkovej! Mám tenhle způsob vyprávění moc ráda. Je to hezký. Můžeš shrnout děj předchozí. Můžeš tam dát nějakou epizodku. Jako autor tam můžeš dát cokoliv. Navíc tuhle část kreslí můj oblíbený kreslíř a barvy vypalují díru mozku! Nádhera! A potom přijde slibovaný Grood. Zaútočí tak, jak to máme rádi. Nejdřív hlavou a potom pěstí. Protože umírá a Flash má něco, co potřebuje. Něco, co mají všichni rychlíci. A začne zábava! Protože v tomhle důležitém a podstatném díle si Flash zaslouží pořádného protivníka. Kdo se mu dostane do hlavy. Proto mám Grooda ráda. Je mnohem víc, než na první pohled vypadá. A udělá to nejhorší, co jenom dělat Flashovi lze. (Jsem stále v anotaci, takže klídek.) Mám tohle totiž strašně ráda. Každej superhrdina by měl na chvíli přijít o svoje schopnosti. Je to krutý, ale každej by tím měl projít. Mám totiž ráda, co následuje potom. Většinou uvědomění, že hrdinu nedělá plášť a schopnosti, ale jeho srdce. No...Dave Lizewski by vám mohl vyprávět, že dostat na držku jako chlap v kostýmu bolí víc, než dostat přes držku jako superčlověk v kostýmu, že...ale oni mohou alespoň doufat, že po určitém uvědomění si věcí, se nad nimi scenárista smiluje a budou to mít zpět. No, v tomhle případě podat si toho, kdo schopnosti vzal. Ale je pravda, že jsem si jistý momenty říkala: "Co je to dneska s tebou?!" A potom: "Jo, jasně. Ok." S Godspeedem přijde zároveň změna kreslíře. Příběh je temnější stejně jako jeho kresba. Neuhlazené, nebezpečné. A vyřešení situace kolem Grooda mě bavila a byla nabušeně akční. Jsem ráda, že se konečně dořešily určité věci a tak se mi to líbilo. Taky je hezky naznačeno, čeho se obávat příště. Je to prostě Flash a je jednička! Jenom, prosím, do roku 2021 i zatím vynechané série... PS: ta kresba na konci, kde je Iris s Barrym a měsíc v pozadí, byla vážně nádherná! :)... celý text

Strážci ve válce 2020, Brian Michael Bendis

Na začátku je důležité si připustit realitu. Je to tie-in, který je součástí série, která u nás vychází. A no...zbytek ne (ani z Capa se nic nedozvíte). Což je problém snad většiny Marvelu u nás vydávaného, že... Ale v knize vám to srhnou, takže pohoda. A vy si potom užijete čtyři nabušený sešity. Jo, píšu to správně, čtyři. Ne šest, jako to bývá většinou slušnost. (Materiál v rámci FCBD má šest stran.) Takže ne, skycář na konci mi logicky radost neudělal. Protože zabírá třetinu knihy. Takže než knihu otevřete, naivně doufáte, že je celá ucelený příběh. Ne na všech stranách. Skycář mi vždycky udělá radost, když je přidanou hodnotou. Ne když má zaplácnout počet stran... (Že je to všechno kvůli Bannerovou je naštěstí jednou zmíněno, ale zbytek samostudium...) Takže když zavřu oči a soustředím se jenom na samotný příběh, je to dobrý materiál. Strážci se připojí na stranu Carol a nastane boj. Na život a na smrt? No...kdo četl, moc dobře ví, jak to bylo v knize zobrazené. Čili děj knihy samotný je podle mě důležitý až po tomhle. A že se to pořádně rozjede, když se proflákne ta lež a Gamora spustí svojí soukromou válku. Psala jsem čtyři sešity? No, jsou to vlastně tři. Protože ten čtvrtý poslední je takovej bunusek. A musím říct, že mě potěšil. Mám Thompsona ráda. Každá jeho epizodka mi vždycky udělá radost. A jelikož v kresbě pokračuje stejný ilustrátor jako minule, spokojenost i po téhle stránce. Opět ;) Třetí strážci jsou výplňková kniha a tak se to musí brát. Ale taky připraví na další díl. Já osobně se na čtvrtý díl moc těším. Už podle náznaku v téhle knize a podle toho, kde se děj bude odehrávat. To asi Rocket bude těžko rozdýchávat :D... celý text

Písně mrtvých 2006, George R. R. Martin

Z téhle knihy jsem neměla přečtenou povídku Jehláci a Nezapomenutelnou Melodii, kterou jsem během čtení knihy Snové písně 1 nepochopila a nehodnotila. Obojí jsem tedy napravila. A komentáře mám u obou povídek. Teda, pokud ty kecy někoho zajímají, že... Navíc je pravda, že výběr povídek v téhle sbírce je naprosto luxusní a všechny se k sobě hodí. A všechny na člověka útočí stejným způsobem. Stejně děsivým způsobem. Navíc ta obálka je tak krásně děsivě nádherná! Doporučuji!... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2020, Stephen King

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst. Abych věděla, ne jak mám psát já, ale abych věděla, jak píše King. Protože, nebudem si lhát. Po přečtení téhle knihy nebudete psát jako mistr. Budete jenom vědět, jak psát jako mistr (leč on se tím taky pokaždé neřídí, jak přiznal), ale tím se z vás King 2.0. nestane. Sorry... :( Jenom mu budete o trochu víc závidět, že vy to takhle neumíte. Současně je to autobiografie trochu netypického ražení, která mě moc bavila číst. King jede vzpomínky už od dětství, přes příběh Carrie, první vydané povídky, den, kdy JÍ poprvé uviděl, první práci, dobu, kdy doma měli dvě děti, ale žádné peníze, ale moc se v tom nezabředává (viz intervence od manželky, kdy mu došlo, že tady už končí všechna sranda, kdy to popsal jenom pár větami, přesto mě to úplně položilo) a já se v části na jeho vzpomínky na malýho kluka hodněkrát zasmála. A taky jsem se hodněkrát blbounce usmála. Roztomilej klučina :) hlavně ta část popisující, kdy si myslel, že určitá slova znamenají něco jiného. Čili potom četl, četl a četl. (Což je podle mě problém spousty začínajících autorů. Je jim sedmnáct, nemají nic načteno a potom se čertí, že jim někdo vyčte, že nemají slovní zásobu.) A jeho první první placená práce? Sladký :O maminky ví všechno nejlíp... Ta autobiografická část byla prostě moc fajn, a udělala mi radost, protože jsem ještě žádný Kingův životopis nečetla. (Knihu od Lisi Rogak mám teprve připravenou.) A ta druhá část byla taky poučná. Komu je kniha určená? Fanouškům mistra a možná i začínajícím autorům. Ale ne všem. Určitě ne těm, kteří si nenechají poradit od někoho, kdo prodal miliony výtisků svých knih, protože si myslí, že jenom oni ví, jak vyprávět svůj příběh, když si nenechají ani poradit od nikoho z vydavatelství (nebo úplně na začátku od svých bet). Když se koukám na své komentáře, asi bych nebyla schopná uplatnit základní poučku: "Potřebuješ to ve větě? Ne? Tak to tam bejt nemusí." PS: četla jsem vydání z roku 2020, takže jsem si o tom z roku 2002 jenom četla. Naštěstí. Zrovna v knize tohoto typu, dost hustá překladová zvěrstva! :(... celý text

Válka říší se blíží 2020, Jason Aaron

("Nerozumíš ničemu, co se týče Midgardu. Ani mně starče. Chceš-li, aby se ti bohové slepě plazili u nohou, vrať se do Asgardu. A nech mě tady v blátě, kam patřím.") Kniha je složena z několika příběhů, které dokreslí jak cestu k Válce říší, tak i postavy, které se jí zúčastní. Takže jo, v rámci posunu děje je druhý díl úplně stejný jako ten první. Ale nemohu si pomoct. Mě to strašně bavilo! První příběh mě bavil moc. Neb jak Thor "zlobil a zamiloval se". Což bylo ve výsledku trochu kruté, ale tak to nesmrtelní prostě mají. Kdo tahal za nitky, není moc velkým překvapením. Ale moc se mi líbil ten kožený outfit, než zjistil, že zelená je taky cool :O Druhý sešit byl naprosto dokonalý a intenzivní. Thor ve vězení a spousta hlubokých myšlenek. Třetí příběh mě moc nechytl. Nebo jinak. Příběh Roz byl na mě moc krátký a je jasné, že to podstatné ještě přijde. Tak uvidíme... Příběh Odina a Lokiho mě bavil. Bylo fajn oba vidět v téhle poloze. A stalo se tam něco, co jsem si velice moc užila. Ale bylo to takové rychlé šup šup :/ Poslední sešit je dobrou psychologickou přípravou na válku. Ale skončí to rychleji než cokoliv začne. Přeci jen, to podstatné teprve přijde, že...ale cesta k tomu byla velice fajn :) Hmm, mohla bych si tedy stěžovat na obsah knihy, a jeho odvádění pozornosti. Ale vážně to bylo neskutečně dobré odvádění pozornosti a je mi jedno, že vlastně tahle celá série je natahovaná cesta k Válce říši. Je mi to vážně ukradený. Proč? Protože je to neskutečně úchvatná jízda.... celý text

Deadpool vs. Sabretooth 2020, Gerry Duggan

("Nevybavuju si některý úplně základní věci ze svý minulosti, ale za to si pamatuju prakticky každýho, kdo se na mě kdy blbě podíval...Není to trochu divný?") Začnu tím, že pokud kniha začne myšlenkou, se kterou absolutně souhlasíte v osobním životě, tak to dost napovídá tomu, že vám asi bude vyhovovat i zbytek knihy... ...protože co čekat od děje tohohle kousku? Že Wade chce sejmout toho, kdo mu zabil rodiče? Ok... Celý to nahánění jsem si užila a byla to vážně zábava. Leč po dějové stránce to bylo chudinké, bylo to hezky roztažené do celé knihy. A vlastně padlo i pár mouder. Na druhou stranu nekomplikované. Ono, když se perou zrovna tyhle dva, tak asi nepadnou na první straně, že :/ A kdy to praskne a Wade se dozví, jak to vážně bylo, užila jsem si jeho reakci, když vy jako čtenář to už dávno víte... Kresba jako vždycky pohoda, to už ani po těch dílech není třeba rozebírat. Koblish je sázka na jistotu a vážně mě baví. PS: jenom škoda, že byl přeskočen druhý díl, který vyšel v originále, a vyšel rovnou třetí jako naše dvojka. End of an Error je zvláštně provedená kniha. Tak nevím. Dostali by zákaz přeložit tu španělskou část? :D mmch já končím u slov "bueno" a "loco" :D PS2: Stopař je i můj oblíbený film, takže jsem si tu situaci hodně užila :)... celý text

Bůh hromu znovuzrozený 2019, Jason Aaron

Varování! Pokud nechcete, aby vám na začátku bolela hlava. Nepřemýšlejte o tom, jak se postavy dostaly tam, kde jsou. Možná si ani nehledejte, kde co bylo, jinak vám hlava exploduje, jako když dáte větrovou bombónpžvejku do tý hnědý vody poháněný cukrem. Kaboom! A užijte si tenhle nebezpečně dobrej příběh. Protože je co si užít. Vo tom žádná! A teď k tomu luxusnímu příběhu. Thor sbírá po světě artefakty ze zničeného Asgardu. A asi ho to baví. Nebo minimálně mě to bavilo. Úvodní řežba s Juggernautem byla zábavná. Ale po skvělém dni plného boje, když chcete přijít domu a jediné, po čem toužíte je jedno zrzavý, nechcete vidět, jak vám ho čamtá zrovna von. Ne, to fakt ne! A chce pomoct. A vybrat si to potom. To je stará dobrá písnička! ("Thore, poslouchej mě. Nejsem tvůj nepřítel. Tedy, chci říct, že jsem. Ale ne v tenhle konkrétní okamžik.") Kniha obsahuje ještě jednu linku příběhu. Ta je hezky zakomponovaná a navíc je vážně dobrá. Tam jsem se vážně bavila (i přes smutný začátek), protože ten reunion starých (doslova) známých byl skvělý. Ale je pravda, že já reagovala stejně jako Thor. Vážně jsem se bavila. No...srdíčko...no :D Na chvilku se zastavím u kresby. Ta Michaela Del Munda byla dokonalá. A jsem ráda, že jsem se s ním mohla znovu setkat a doufám, že se to bude opakovat častěji (nejenom v dalších dílech série) Vážně mě ten chlápek baví. Ale zbytek byl taky super. Christian Ward to měl relativně snadný. Protože ty barvičky to dokonale podkreslily. A já si tu hnusnou budoucnost užívala. A popravdě, užívala jsem si ji o mnohem víc než přítomnost. Jako hodně. To byla fakt pecka! ("Hrom duní a kosmický oheň řve. Prastaré síly jsou uvolněny v kolosálně ničivém měřítku. A přesto se kolem těchto dvou válčících bohů vesmír sotva zachvěje. A pokračuje ve svém umírání.") Ve všech ohledech dobré a kvalitní čtení. Plné akce, lehkého humoru a s kapkou voltarenu, aby i po letech letech byla prďácká řežba ve vesmírných kulisách. Takhle má vypadat komiks, se kterým jsem spokojená ve všech ohledech. Tedy až na ty mínusy většího měřítka. Vážně je škoda, že u nás vychází až tohle, asi jenom kvůli tomu pompéznímu eventu, a nevyšel materiál předcházející. Jak jsem pochopila, tam se právě dějí ty podstatný věci a tam se "stane Jane". Škoda :/ PS: přesto hodně náročný na čtení. Mám obecně problémy s "asgardským fontem". Tak možná proto jsem čtení tak dlouho odkládala. Moje oči a můj mozek teď chvíli potřebují dovolenou :/ PS2: pátá hvězda za Thanose ;)... celý text

Na pokraji Války říší 2020, Jason Aaron

Polovinu knihy jsem se škrábala na hlavě a v mém malém mozečku jelo WTF! Navíc se nemohu zbavit dojmu, že čtvrtý Avengers měli u nás vyjít až po samotný Válce říší. Ale asi je v podstatě nejdůležitější mít přečtené první dva díly Thora a budete se chytat, když přijde na válku samotnou (na to se teprve chytám). Ale jak jsem četla, Válka říši jde číst i sama o sobě bez toho všeho kolem. Tak si asi přečtu Válku říši, potom si za sebou poskládam ostatní knihy (z toho, co u nás vyšlo) a přečtu znovu ;) Kort v téhle době, kdy si lidé, ať už kvůli poštovnému nebo kvůli planetě, možná hned nekupují, co právě vyšlo, ale kupují si víc věcí najednou. Chápu, že četbou po sešitech je to snazší na čtení, ale tady jsme...no, tady...což je trochu problém. Takže jo, tenhle díl bych mohla jako celek odstřelit, v důrazem na slovo "celek", že to nedává smysl. A mám k tomu veškeré důvody, které mi Aaron dal. Protože první polovina působí přes kopírák, světě div se, jako DC. Problém je v tom, že mě se pointa Nejmocnějších hrdinů světa líbila. Čili i tady jsem zvědavá na to, co po téhle stránce bude dál. Navíc se mi moc líbila část se She-Hulk. To vlastně bylo na první části úplně to nejlepší. Aby potom přišel střih a po něm co? Kapitola 21. Ok, pohled na Thora, Iron Mana v lázních zatímco má Cap trapný komentáře by byl vtipný. Navíc, když tam přijde %@&@*@, tak jsem si málem střílkla do textilu. Protože jsou s $^@^@ v zajímavém tanečku :O Kdyby se to neodehrávalo už po válce samotné!!! Ale jako samotné kousky je to ok. Hlavně když si obsah potom vybavíte dál v ději a v celkovém ději. Tahle kniha a věci v ní jsou trochu komplikovaný, protože u nás nevycházejí komiksy po sešitech. Takže měl asi vydavatel dilema ohledně času vydání. Ale to nemění nic na tom, že je to pro čtenáře nekomfortní. A vědět to dopředu, přečtu tenhle díl později, když už tedy vyšlo, kdy vyšlo :/ Zatím tedy tři hvězdy. Po druhém přečtení dám možná víc... Ale taky je pravda, že se hodně těším na patý díl. Pokud se bude celkově soustředit hlavně na %@&@*, bude to super ;)... celý text

Smrt 2019, Hubertus Rufledt

Nemám tušení, jak začít tenhle komentář, abych něco nevykecala po dějové stránce. Poslední kniha je krásná jako předchozí díly. Opět jsem těch sto stran přečetla rychle a užila si je. Jenže tentokrát napíšu větu, kterou sama nemám moc ráda. Tři stránky navíc na konci, ty mi prostě chyběly. Všechno se hezky vysvětlí a dovypráví, a konec je tedy...ne, bez spoileru. Ale na jednu věc nikdy nezapomenu. Na tu geniální a dokonalou kresbu. Každá stránka jsou orgie pro oči. Koukat se na ní je zážitek. Vnímat všechny ty barvy ❤ Alisik nebyla špatná série. O tom vypovídá moje hodnocení předchozích třech dílů. Ale jelikož jsem úplně zapomněla, že jsem nečetla čtvrtý díl a od trojky je to už dávná doba, to taky dost vypovídá...... celý text

Tři pocestní 2015, Thomas Hardy

Tak tahle povídka mě hodně bavila! Je to vlastně takový lehký příběh přesně jako veselice v něm. Ale jakmile začnou přicházet pocestní, začíná jít do tuhého. A že by se každý měl držet svého džbánu! Začalo to svíravím pocitem, že něco je špatně. Ano, je hezké někoho v dešti pohostit, ale kde je hranice, kdy už je toho moc? Absolutní dokonalost. Až na jejím konci jsem si uvědomila, že ten příběh znám. Ale už si bohužel nepamatuji v rámci formátu jaké adaptace to do mě šlo poprvé...... celý text

Bílí lidé 2014, Arthur Machen

Tenhle snový příběh mě pobláznil a absolutně jsem si ho zamilovala. Navíc ty příběhy v příběhu to celé krásně doplňovaly, aby to potom současně uzavřely ne v podobně červené nitě, ale silného lana. Jenže to mi nikdo nehodil k záchraně. A já se v tom ztrácela. Ještě víc jsem se bořila do jámy, kam jsem spadla. A samozřejmě jsem potom zkontrolovala, zda na mě nic po vyškrábání se zpátky nahoru nezůstalo, a já si to sebou neodnesla. Protože co chvíli působí jako pohádka s temným podkresem, se hodně rychle promění v temný příběh s rozhodně nulovým pohádkovým podkresem. A poslední věta v epilogu mi proto vykouzlila úsměv na rtech. Absolutní souhlas :) Navíc mi moc sedl autorům styl psaní. Už se těším na jeho další kousky. PS: ta obálka je naprosto děsivá! Kdybych knihu měla v papírové podobě, schovám jí do nejtemnějšího koutu knihovny, abych večer usnula...... celý text

Zelená krev 3 2020, Masasumi Kakizaki

S dějem třetího dílu Zelené krve je to částečně klasika dílů předchozích. Stejně jako začátek knihy, který je přímým pokračováním druhého dílu. Tj Smrťák kosí úplně všechny nehledě na to, kam patří. Aby to ze sebe dostal ven. Všechno. Teď už jde jenom o to, aby zvládl tu největší výzvu. Trochu...ok, trochu víc...ok, strašně vážně hodně moc...jsem si slintla nad kresbou po použití Gatlingova kulometu. (Ulice, všichni čtyři žolíci a každý z nich v jednom rohu.) Jsem holka, která sice čte o střílení, ale nerozumí tomu. Proto je vsuvka s vysvětlením "co to je a co to umí" z mé strany velice oceněna. Konec dvacáté kapitoly je tedy emoční pecka, protože víte, že pokud to přežijou (asi jo, když jsou ještě dva díly před námi, že?) už to bude jenom dobrý, tj dobrý lov na "parchanta roku", takže co po ní hned následuje, je sice důležité, ale vážně vás to napne. Aby to do konce knihy bylo ještě bruálnější. Dojemnější. Krvavější. Leč s klidnějším kouskem děje... Kresba je dokonalá, jak je u autora standard. On to prostě s deštěm, blátem a létajícíma kulkama umí! Každá stránka je nádherná. Jak v těch akčních, tak v těch klidnějších částech. Ohledně zbytku děje a konce knihy, který do cesty konci pomsty postaví ještě jeden problém než přijde ona životní pomsta (ta podle mě bude logicky až v posledním dílu a pořádně epická). Protože je jedno, že odejdete z New Yorku. Parchanti jsou všude. Hlavně, když jde o železnici... Znovu bych tedy mohla napsat: "Proč nám to autor dělá? Proč to zase končí, jak to končí? Mučí nás?" A myslím, že odpověď zná každý, kdo má sérii rozečtenou. (Jo, baví ho to...) ("Díky tobě...je ze Smrťáka zase Brad.")... celý text

Co po ní zbylo 2020, Eric Rickstad

"Red Pills - Crown The Empire" Knihy jsem se bála hned od přečtení anotace. Knih, kde se někdo ztratí a potom vrátí je hodně. Ale knih, kde se někdo ztratí a za čtvrt století se vrátí a otec si myslí, že je to ten samý člověk, leč to není dospělá baba, těch jsem ještě moc nečetla. Tedy pokud není ve vermontských lesech časová kapsle. Tak jsem se do toho pustila... Protože ona ta anotace je vážně nic moc. A potom v praxi? Začátek je trochu vlažnější. Proč? Hlavnímu hrdinovi zmizí žena a dcera. Takže přijdou otázky, lži, zamotávání se do toho. A samozřejmě se den předtím pohádali, mají finanční potíže a taky životními pojistku. Tohle jsem četla už hodněkrát. Jenže Eric Rickstad má jednu výhodu. Umí dobře psát. Proto je začátek stravitelný. Jenom je škoda, že se do přítomnosti dostaneme tak pozdě. Ale v té přítomnosti se to otočí do něčeho tak dokonalého a dojemného, až jsem byla schopná odpustit závěrečné přehazování horké brambory. Protože já si během čtení připadala, že tam skutečně jsem. Ve sněhu, v boudě, kolem stromy a mám strach z toho, co se stane v další vteřině. Protože Rickstad se v těch pocitech strachu, špatného svědomí a lásce šťourá bravurně. A za to ho obdivuju. Že to napsal tak, abych si nepřipadala, že se spolu točíme v kruhu a přešlapujeme na místě. Protože leč se tam zase tolik nestalo, v tý vnitřní vrstvě se toho stalo jako, ku@@a, hodně! A chtěla jsem, aby to skončilo dobře. Ať už by to znamenalo konec jakýkoliv. Čili hned je jasný, pokud tedy je tohle vaše první kniha ve vašem životě, tak to nebudete vědět, ale jinak jsou cesty následující: - V lese je časová kapsle - Ona je skutečná. Ale starý pán je blázen a vidí v dívce, co tam není - Narazil na svojí vnučku a možná je někde ještě někdo z jeho rodiny - Náhoda, která zachrání úplně všechny To je možností, co? S možností kombinovat. Ale realita byla mnohem lepší :) Jistě, šťoural může namítat, že bylo jasné od začátku, kde je pravda. Už jenom kvůli střídmému počtu postav. Ale něco mi říká, že to nebylo to hlavní, co chtěl autor sdělit. TENTO ODSTAVEC OBSAHUJE MOŽNÝ SPOILER, POKUD SE DOMNÍVÁTE, ŽE JE KNIHA DETEKTIVKA. ZAČÁTEK. Není to totiž detektivka. Na to autor nepředkládá nic byť vzdáleně podobné vyšetřování. Určitě to ani není thriller. Ale je to poměrně zdařilý psychologický román. O vyrovnávání se se ztrátou milované osoby a následků. Ne, nezbytně o nalezení pachatele. TENTO ODSTAVEC OBSAHUJE MOŽNÝ SPOILER, POKUD SE DOMNÍVÁTE, ŽE JE KNIHA DETEKTIVKA. KONEC. Jenom vtipný fakt (odečtěte ujetosti a akční scény) kniha mi chvílemi dost připomínala film The Silencing. Možná proto ve mě uzrála myšlenka, že by se mi příběh možná víc líbil se začátkem v přítomnosti a s flashbackama do minulosti. (Ale možná to píšu jenom proto, že obě díla měla podobný nádech a zanechala podobný pocit na svém konci.) Krátké kapitoly byly fajn. Jenom by kniha měla mnohem míň stran, kdyby bylo vydáno "normálně". Tohle píšu opakovaně. Co je špatného na knize, byť o 250 stranách, když vás každá z nich odrovná? Nepochopila jsem, proč nebylo normálně číslováno. Názvy kapitol mě rušily, protože jsem zbytečně v textu hledala, kdy právě toto bude. Ale to je detail. Po pár kapitolách se na to dalo zvyknout... Knihu nedoporučuji těm, kdo čekají zběsilou akci. Ale kdo už něco od aurora četl, tohle moc dobře ví... Po předchozí sérii si ráda počkám, co od autora vyjde příště. Tedy jestli. Klepu, abych to nezakřikla. Protože se mi názory zdají takové nejasné. Ale určitě si přečtu něco dál, abych zjistila, v jaké poloze ho mám raději. PS: knihu přede mnou mohli číst maximálně dva lidi a je mi líto toho prvního. Protože i mě se kniha špatně otvírala a držela při čtení špatně. (Tohle by ani rozlomení nezachránilo, ale není to moje kniha, že?) Řekla bych klasická kniha od Hostu, ale i tak to na mě působilo jinak než vždycky. Zkusila jsem testově otevřít Zrcadlového muže a je v tom velký rozdíl (tu přede mnou taky víc jak tři lidi číst nemohli...spíš jenom dva). Když knihu otevřu, drží mi na otevření. Když otevřu Co po ní zbylo, zavře se mi dřív, než stihnu dát ruku pryč. Problém je v tom, že kniha by vám měla udělat radost, ne přivodit bolet zápěstí. Škoda :( ale obálka je krásná :)... celý text

Revival 2015, Stephen King

"Revival - Before Their Eyes / Landon Tewers" Dnes začnu něčím, čím bych spíš měla končit, ale kdo nemá rád změny, že? Je to ale tím, jak kniha začíná. Protože já mám takové vyprávění ráda. Část děje se odehrává v minulosti a část v přítomnosti. Ale je to vyprávěno pohledem už dospělého Jamieho. (Letmým pohledem na poslední řádek v knize zjistíte, proč tomu tak je. Ale na co si kazit den, že? I když přiznávám, mělo mě to napadnout vzhledem k věnování autorům). Čili je tam hodně vsuvek, který by jinak šestiletého kluka rozhodně nenapadly. Bylo to příjemný. Protože tím pádem to není naivní vyprávění o tom, "jak se ta strašná věc tehdy stala". A taky se příjemně skáče ve vyprávění. To já ráda. Jamie se tedy s Charlesem znovu potká ve svojí nejhorší chvíli, leč on sám si nic takového nepřipouští. A potom přijde ta nabídka. Že Jamiemu pomůže. Způsobem, který umí nejlépe. A mě hned zajímalo, jestli dojde k vyléčení jednoho ubohýho feťáka nebo bude nahrazena jedna závislost za druhou. Protože anotace je krutě tajemná. Vždyť já původně myslela, že to bude nadpřirozená elektřina. Jo, a potom jsem asi šestkrát přehodila výhybku. Že má borec rád výplachy, které občas vyjdou a občas ne. (Protože já jsem vážně chtěla vědět, proč to Jacobs dělá a jestli to souvisí a tou věcí v zatáčce, nebo to byla jenom výmluva.) Abych se před koncem rozesmála, jak mě ten kulišák královskej kralovsky dostal, abych dočetla se zatajenym dechem, přestože jsem měla jít dávno spát. (Dobře jsem tedy udělala, že jsem četla pouze anotaci knihy, ne zadní desky knihy. Tam je totiž od anotace jedna věta navíc. Bez ní jsem si knihu užila knihu mnohem víc. A hlavně déle.) "Charlie Jacobs byl dobrý Samaritán. Byl však napůl šílený vědec a toho dne v opuštěném autoservisu jsem mu posloužil jako nejnovější pokusné morče. Mohl mě zabít a někdy - vlastně dost často - lituji, že se to nestalo." Protože od té doby, co jsou Jamiemu poprvé "nasazena sluchátka", začne dost hustej matroš, mnohem hustější než ten, který si do té doby dávkoval sám. A pravda začne vyplouvat na povrch, aby to bolelo. Všechny. Musím říct, že mě Revival chytil. Přestože kniha nemá moc stran. Lehce přes 300. Přesto obsahuje strašně moc sdělení, myšlenek a celý život kluka a reverenda, který to vzal za špatný konec, kterým tajemně probublává to, co na konce děsivě bouchne. Protože Revival je o víře (normální, ztracené i slepé), závislostech (nejenom těch, které vám běhají v krvi) a rozhodnutí, která z vás možná udělají boha, ale za jakou cenu. Taky hodně o muzice, stárnutí, naději a její ztrátě. Po dočtení absolutně chápu smíšené reakce. Je to v podstatě popis jednoho života. Což bych mohla říct též o knize mistra Nesba, kterou jsem teď četla, kterou na zadním obalu vychvaluje mistr King. A to nebudu zmiňovat, že i v Revivalu je taky "zatáčka, kde končí vraky". Moje já vyhledávající konspirace hned ožilo :O ale zpátky ke Kingovi. Nerada bych nějak spoilerovala ohledně konce. Ale mě se líbil. A usínalo se mi po něm vážně těžce. Protože mě celou dobu zajímalo ono "Kde najendou byla tvoje víra?". Protože Charlie Jacobs ztratil svojí víru, když přišel o rodinu. V rámci těch pouček, není tam náhodou něco o tom, že bůh je milosrdný? (Expert promluvil, že?) Protože na popisu smrti jeho rodiny vážně nic milosrdného nebylo. Možná váš pohled na knihu ovlivní, jestli pochopíte Charliho Jacobse. Protože tu myšlenku a to co v lidech zneužíval, je to nejhorší, co může jeden člověk tomu druhému udělat. PS: na to kolik má kniha stran, je tam pekelně dost chyb. Neruší to v čtení, ale jsou to takové zbytečnosti, které prostě zamrzí. Třeba špatně použitá spojka. To byla častá chyba :(... celý text

Mlha nad Shadow Sands 2020, Robert Bryndza

Pravdou je, že už nemám žádnou potřebu číst autora. Ale jak jsou zavřené knihovny, tak kam se čtením pospíchat, že? Takže jsem si půjčila knihu od mamky, která jí měla půjčenou z knihovny. Maximálně napíšu nějaký duchaplný komentář, který zapadne v těch kladných hodnoceních... A jo, dopadlo to přesně tak. Tohle je vážně odpad. Mamce se to možná líbí, ale já u druhého dílu blinkala, leč u prvního mi zatím bylo jenom špatně. Tahle série vážně není pro mě a už na ní nemám sílu :( Tahle detektivka pro ženy, je moc pro ženy a málo detektivka. Nějak je to taková nuda a pro začínající detektivkáře. Nebo pro někoho, kdo toho nemá moc načteno :/ Navíc je v knížce moc povedené zpracování textu: Velké písmo a velké okraje. Na to už jsme zvyklý. Ale... Kniha končí na straně 343. Následuje "Dopis od Roberta". Následuje "Poděkování". Následuje "O autorovi". Stejné jako z chlopní obálky. Což bych ještě brala (stejně jako na začátku se opakující černobílou obálku, tyto dvě věci si vysvětluji kvůli převodu do ebooku). Ale je tam velká fotka, tak si ji třeba vystřihněte do deníčku. K tomu se ještě dostanu... Potom prázdná stánka. Tři stánky o předchozím díle. Prázdná stránka. Sedm stran reklama na Eriku. Pět prázdných stránek. Asi na poznámky či deníček. A hele, máte skoro 400 stran a můžete prodávat za 399 kč podle pravidla koruna za stránku... ;) Ale protože jsem přeskakovala, nebudu hodnotit. Odpad si tedy jenom představte ;)... celý text

Království 2020, Jo Nesbø

Sorráček, zase na dvě části. Už mě to omezení znaků docela prudí. A u kousků, co si to zaslouží, omezuje :( Království - Jo Nesbø část 2/2 " Trouble's Coming - Royal Blood" PS2: po dočtení naprosto chápu, proč někteří komentátoři a recenzenti knize zazlívají táhlost a že je uměle natahovaná. Ano, ten text by byl hezký i na 300 stranách. Ale příběh, ten by měl možná i nárok na mnohem víc stran. Takže jo, vlastně si můžete přečíst cca prvních 200 stran a potom posledních 200 stran a o nic nepřijdete. Ale zároveň bych se potom neubránila myšlence, že by to z vás udělalo zoufalé kreatury, kterým řekli, že Nesba by měl číst každý, ale ve skutečnosti si to neužíváte. A možná by jste Nesba už nikdy neměli vzít do ruky. Protože Nesbø dozrál. Království beru jako vrchol jeho kariéry. Protože umí napsat jak krátké věci, tak ty dlouhé. Ale ty dlouhé si přeci jen užívám trochu víc. Protože vydrží déle. PS3: konec? Poslední stránky byly dost brutální. Doufala jsem, že to tak nedopadne. Ale přiznejte se, tušili jste to, přestože jste doufali, že to tak nebude. A to na tom všem bylo nejspíš to nejhorší. Že jsem zavřela knihu s pocitem, že celej svět by měl skončit v Jámě...... celý text

Coffey na míli 1998, Stephen King

Šestý díl mě zaujal už od prvního pohledu. Na obálce je myška. Což není úplně ta věc sama o sobě. Přeci jen, není to první obálka v sérii s myškou. Od pohledu hladová, přestože dostávala evidentně hodně jídla. Ale i tak je spodní roh obálky okousaný. Stejně jako dost dalších stran na začátku knihy. Tak jsem jsem se hned podívala dozadu. Kam se píšou vady knihy. Jo, nevymýšlím si to, vážně je tam oficiálně vedeno: "Okousaná." (Nevyžádaná vtipná vložka, která nejspíš vtipná nebyla, ale...napište si komentář samy, pokud se vám nelíbí to ode mě.) Předchozí díly ukázaly velkou škálu emocí, až by jeden řekl, že víc už to nejde, aby to na čtenáře nebylo moc. Jenže ono to je těžké. Už za sebou máme hodně stran. Máme za sebou jejich životní příběh. Je tedy čas ho uzavřít. Ale je nějaký spravedlivý způsob pro úplně všechny? Je to vůbec možné a proveditelné? V posledním díle se tedy dostane čas na odpovědi na všechny otázky dílů předchozích. A potom už záleží jenom na vás. Včetně toho pocitu, který dostanete po přečtení... Nějak tohle vyprávění preferuju víc. Když vám autor nenasází do textu veškeré odpovědi podle sebe. Ale nechá něco i na vás. Bohužel si právě toto někteří špatně interpretují jako "King neumí konce". "Nemyslím, že ještě někdy budu dělat román na pokračování (už jen proto, že vám kritici nakopou do zadku šestkrát, místo jednou), ale nevyměnil bych tu zkušenost za nic na světě." "Zatím se mějte a buďte na sebe hodní." PS: mého komentáře a hodnocení u Zelené míle si nevšímejte. To bylo ještě předtím, než mě King kousnul a ze mě se stala zombie, která chce víc, víc, víc...... celý text

Noční výprava 1998, Stephen King

Ano, noční výprava, která všechno rozsekne. Zda jsou Pauovi domněnky o Johnovi pravdivé. Ale co potom, kdyby to byla vážně pravda? Je na to svět připraven? Přestože je pátý díl klasickým předposledním dílem, který je spíš klidnější, aby v konci připravil na finále, mě se líbil. A nejenom proto, že připravuje právě na to finále...... celý text

Mizerná smrt Eduarda Delacroixe 1998, Stephen King

Začátek se mi moc líbil. Pan Jingles "se uzdraví" a všechno na chvilku vypadá slibně. Až na to, co čeká Eduarda Delacroixe. Brzy vyjde na svou poslední cestu. A co se mu stane, bylo fér. Jenom už ne to "jak". Což bylo více než kruté. A i přes ty keci z jeho úst potom kolem, vy jako čtenář víte své. Přesto je nejnapínavější konec, který rozhodne o misi, která může zničit všechno. I mnohem víc než to "všechno".... celý text