Lenka27
přečtené 336
Milovala jsem život
2018,
Abby Fabiaschi
Po rychlém přečtení jsem zkonstatovala: "Velmi dobrá prvotina" a myslela jsem, že tím jsem ukončila svůj vztah s ukázkově dokonalou Mady. Je to už několik týdnů a na. spoustu otázek odpovídám jejími slovy - "Nejdřív vyfoukat vlasy, potom nanést rtěnku", "Když se rozhoduješ, kým chceš být, ujasni si, kým být nechceš" - moje rada dceři. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem se z pro mě neznámých důvodů už dlouho nenavoněla květinovým parfémem - "Květinové parfémy se snaží skrýt zápach". A tak jsem četla znovu a pomalu. Příběh jsem tentokrát už ani moc nevnímala, ale našla jsem v knize spoustu krásných slov, které se často bojíme říkat, stejně jako pravdu a zaplétáme se v klubku milosrdných, společensky nutných, nezbytně potřebných a jiných lží. Mady se toho nebála a ač mi svou všeobjímající povahou poprvé až lezla na nervy, kéž by bylo více lidí mezi námi, kteří nejsou lhostejní.... celý text
Ohníčky všude kolem
2017,
Celeste Ng
Četla jsem první knihu Celeste Ng, umí s dokonalým nadhledem vykreslit americkou morálku, černobílý svět dobra a zla, předsudky, tlak na úspěch. V takové společnosti je logické, že existují dokonalé protipóly, což je tématem Ohníčků. Celest Ng zanechává své čtenáře s mnoha otázkami, na které si musí odpovědět sami. Každá z postav byla pro mě - někdy při větší dávce fantazie - pochopitelná, chybující, lidská. Ač příběh začíná téměř jako dívčí románek, postupně se rozplétá více osudů a přibývá množství otázek. Co je správné? Nesoudím, každý má svůj svět, který se může během chvilky zhroutit jako domeček z karet. A právě tehdy je někdy lepší všechno spálit, aby se mohl zrodit nový život. Tak nějak vnímám život i já a je to celkem jedno, v jaké zemi člověk žije. Inspirující pro všechny věkové generace.... celý text
Italské boty
2017,
Henning Mankell
Tento román je důkazem, že někdy je lepší dát si odstup pro vyřčený ortel. Úvod byl táhlý a drásající jako dlouhé ponuré zimní dny, skvělý nástin - snad jen trochu dlouhý - pro následující bizarní zápletku. Spisovatel mě prostřednictvím své knihy utvrdil v tom, že stáří a celkově proces stárnutí je velmi bolestný a nelze se na něj nijak připravit, vědomí blížícího se konce života, ať už ze svého hlediska spokojeného, či s pocity nenaplnění, ocitáme se všichni ve stejné - neodvratné - situaci. Někteří své chyby bagatelizujeme, jiným jedna osudová chyba doslova utne život na dlouhou dobu, někdy navždy. Každý z nás se vidí určitým vnitřním pohledem, někdo je k sobě až příliš shovívavý, někdo až příliš krutý. Příliš krutý byl k sobě hlavní hrdina, nikdy nedokázal nalézt pocit vnitřní spokojenosti a události, které se spustily s příchodem důležité ženy jeho života ho donutily začít přemýšlet nad svým životem a konáním. Sám vidí, jak se dosud vyhýbal navázání citových vztahů, před nimiž dosud utíkal a najednou mu to okolnosti nedovolí. Konec je předvidatelný, nicméně za mě to stačilo a představa druhého dílu mi přijde stejně bizarní jako kniha sama. Nějak si neumím představit tzv. "happy end" a ani tklivé zakončení by pro mě nebylo to pravé ořechové. Shrnuto - otevřený konec jako živná půda pro pokračování mě zklamal.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Měla jsem příliš veliká očekávání a ač je to silný příběh, všechno zapadá "do žloutkového věnečku", občas se to stane, nejsem cílový čtenář. Určitě mě ovlivnily mé osobní antipatie k postavě Hany. A pro mě už to bylo příliš mnoho tragédií, které otupily mé emoce. Krásně se to četlo, scény z koncentračního tábora jsou poskládány dosti kostrbatě, kdyby je Mornštajnová spíše jen naznačila, vyhnula by se historickým nepřesnostem. O tragédii v podobě břišního tyfu, která vypukla ve Valašském Meziříčí v roce 1954, jsem opravdu nevěděla, autorka skvěle vylíčila na osudu jedné rodiny tuto událost. To byla pasáž, kdy jsem cítila velký smutek a tak nějak jsem čekala vzestupný trend. Tento námět byl na román, který by šel až na dřeň postav, do těch několika stran nebylo možné napsat to lépe, ale pro mě je to zkrátka málo. Nicméně jsem šťastná, že Alena Mornštajnová píše a opravdu krásnou češtinou, Slepá mapa mě velmi oslovila a svůj postoj k Haně beru spíše jako můj problém.... celý text
Velké maličkosti
2017,
Jodi Picoult
Bohužel jsem se přesvědčila, že styl J. Picoult je je v poslední době stále dle stejného scénáře. Tlak na emoce, skrytý pod rouškou řešení vážného problému, překombinovaný závěr, jeden by nevěřil, co vše je možné a kvantum postav, takže čtenář se ztrácí a libuje si, jak je ta kniha hodnotná, není přeci jednoduché se v ní zorientovat. Co musím autorce přiznat, postavy dokáže vykreslit věrohodně, nicméně vždy jsem se alespoň dozvěděla blíže něco mimo četbu (život slonů, II. světová válka). Přiznám se, že jsem to spíše přelouskala, pro mě zůstane nádhernou knihou Vlk samotář a bohužel jsem ještě nečetla ranou četbu, což napravím. Ale tato kniha mě opravdu za srdce nechytla.... celý text
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Obsahuje spojlery. Podívala jsem se na mapu v knize, kde je vyznačen Trofimovsk, místo, kde Lina a ostatní "nepřátelé" SSSR strávili dvanáct let. Zavzpomínala jsem, co všechno krásného i bolestivého jsem já prožila za posledních dvanáct let a představa, že bych de facto nežila, ve mně vyvolala úzkost, jakou jsem pocítila často při čtení knihy a musela ji odložit, abych zpracovala všechnu bolest, bezmoc, všechny dny a noci za polárním kruhem. Kniha je velmi emotivní, je dobré mít dopředu informace o zvěrstvu, které Stalin páchal ve třech malých, hrdých státech - Litvě, Lotyšku, Estonsku a samozřejmě nejen tam. Nejsem člověk, který by se lehce dojímal, ale po přečtení knihy mám slzy na krajíčku a děkuji za vše, co mám i nemám.... celý text
Anežka
2015,
Viktorie Hanišová
Nesuďte Julii tak přísně. Kolik biologických matek bere své dítě jako "projekt". Ke knize samotné - postava Julie je detailně vykreslena. Dáma, která ví, co, chce - nosí totiž masku "paní dokonalá", vnitřně nejista sama sebou a svými schopnostmi. V určitém okamžiku jí začnou tikat biologické hodiny a ona samozřejmě nerezignuje. Projekt Agnes se daří, resp. Julie by ani nic jiného nechtěla vidět. Přichází puberta, útěky, záhadné ztrácení peněz atd. O těchto tématech se dobře píše a hezky se to čte. Co mi vadí, je spousta nepřesností v knize. Anežce je nezletilá - v knize je vylíčena, že se spolužáky konzumuje alkohol, sexuálně žije, je tam i zmínka o vyloučení ze ZŠ, což není možné. Šikana H. Tancoše mi také připadá spíše jako "Báje a pověsti české". I přes tyto nedostatky jsem knihu četla jedním dechem, otevřený konec byl dobrým řešením. Za sebe se domnívám, že Julie vzdala "projekt" a chce být matkou své dceři. A je jen na čtenáři, ať si příběh domyslí.... celý text
