LenkaStr
přečtené 203
Runy osudu
2023,
Christina Courtenay
První díl mám o něco radši. Ano, i tahle kniha mě bavila, ano měla zápletku a spád, příběh byl napínavý, vztahy mezi hrdiny se vyvíjely pozvolna a uvěřitelně, podíl "padouchů", nebezpečí a intrik byl tak akorát, aby nezačal být otravný (na rozdíl třeba od Cizinky, když už jsme u toho cestování časem), takže ano, užívala jsem si příběh a před koncem jsem uronila i nějakou tu kroupu. Ale... No jasně, nebýt tam to ale, dala bych plný počet, to dá rozum. Takže přes to všechno, co jsem napsala výše, to přece jen trochu drhlo. Jednak, stejně jako u prvního dílu, konec knihy je trochu uspěchaný, příliš snadné rozhodnutí, skoro žádná dilemata atakdále. A pak jsem také očekávala trochu víc odkazů na předchozí díl než jen ty sotva letmé zmínky, ale hlavně jsem stále vyhlížela nějaký náhled do současnosti, jak Haakon s Miou šílí a strejda profesor mlátí hlavou o zeď, že to dopustil a probíhá nějaké to marné pátrání (případně obviňování policajtů z neschopnosti). A za druhé se na můj vkus Linnea se vším vyrovnávala až moc snadno a ***** POZOR SPOILER ***** až moc snadno a ochotně se vzdala svého života v současnosti. Nekonalo se žádné velké dilema, že opouští rodinu a přátele a také samozřejmě vymoženosti naší doby, co si budem. Totéž platí o Haakonovi. Vážně by to otec přijal s takovým klidem? Ani trochu by do dcery nehučel, ať to nedělá? Mimochodem, to, že jim to dilema usnadnila ta opakovaně použitelná brož, to vlastně trochu shazuje, bylo to až moc snadné a bez následků. ***** KONEC SPOILERU ***** A jelikož vím něco o překládání (a také proto, že první díl přeložil někdo jiný a níže uvedené se v ní nevyskytuje), troufám si tvrdit, že to, co v knize drhlo nejvíc, jde za překladatelkou. Myslím tím styl vyprávění, minulý čas použitý tam, kde zní přirozeněji přítomný (pro ilustraci, něco jako: "Řekl jí, že se jmenoval Hrafn", což je očividný otrocký překlad a školácká chyba 2v1) a místy neobratně zvolené výrazy (namátkou mě napadá třeba "položil své rty na její" namísto "přitiskl" nebo "začal se hýbat" namísto "pohybovat", když jde o to, co následovalo krátce po tom polibku). Trochu jsem váhala, zda i tohle neoznačit jako spoiler, ale však to bylo předvídatelné, nebo ne? No nic, abych se vrátila... Takže jmelí.... Všimli jste si, co se letos... Ne, dělám si srandu, ten překlad! Hlavně ty nešikovné formulace tak nějak podporují můj názor, že pro překládání nestačí umět cizí jazyk. Když chcete překládat knihy, musíte mít cit i pro ten vlastní a nejspíš i kousek toho spisovatelského střeva. Plus by tedy profík (nebo aspoň jeho korektor, ale ideálně samozřejmě oba) měl vědět, že se píše "šel JSI" a ne "šel SI"! Na to, aby to byl překlep nebo přehlédnutí jsem si toho všimla přece jen víckrát, než je zdrávo. Nechci tím v žádném případě říct, že překlad tu knihu vysloveně znehodnocuje, to v žádném případě! Jak jsem řekla, prostě to drhlo. A upřímně, setkala jsem se už s mnohem většími perlami.... celý text
Ozvěny run
2022,
Christina Courtenay
Tohle byla romantika podle mého gusta! Žádná prvoplánová červená knihovna, ale příběh (tedy dva) se zápletkou. Obvykle přeskakovaní mezi více časovými rovinami nemusím, vytrhuje mě to ze soustředění, občas se ztrácím atd., ale tady mě to vůbec nerušilo, ty linky se prolínaly naprosto přirozeně a obě mě zcela pohltily. A oceňuji, že autorka nechává na čtenářově fantazii, aby si sám vybral nakolik jsou Mia s Haakonem spřízněni s Ceri a Hauknem. Reinkarnace? Předci? Nějaké vikingské čáry máry, které hrdiny trolí skrze ty prsteny? Nebo jen jejich zjitřená fantazie podpořená shodou mnoha náhod? Každý se může vybrat podle svého gusta.... celý text
Travis
2022,
Mia Sheridan
Do Travisova příběhu se mi popravdě původně moc nechtělo, přece jen, v Archerovi to byl neuvěřitelný ko..t. Ale pak zvítězila zvědavost. Třeba se dozvím PROČ byl takový tři tečky. A nelituju, dostala jsem svoje odpovědi a navrch zase pořádnou dávku emocí. Srdce se mi lámalo nad tím malým klukem, který si myslel, že ho otec opustil bez rozloučení a který i v dospělosti z Travise pořád vykukoval a jako ten „zase už druhý“ ho nutil dělat taková rozhodnutí, jaká dělal. A ačkoli se autorka opět neubránila spoustě klišé na ránu, k dobru jí oproti nim přičítám, že jednou mě překvapila, když jsem něco čekala a Travis to nakonec neudělal. Jo, rozhodně je to postava s vývojem a to pořádným. A teď výtky... Vlastně kromě těch zmíněných klišé jich moc nemám. Snad až s blížícím se koncem. Ta druhá schůze... Kristepane, to bylo tak americky blbý, až to byla groteska, už chyběl jen potlesk z publika. A samotný epilog potom, ta dokonalá americká idylka... Ježíš, jeden by začal zvracet duhu, fakt že jo. To i ten Archerův epilog byl proti tomuhle decentně umírněný. Ale stejně bych si z Pelionu ráda ještě něco přečetla. Docela by mě zajímal Gageův příběh. Už by si taky zasloužil nějakou babu, však tohle bylo už druhé děvče, které mu vyfoukl Haleyovic panáček. Což je mimochodem taky klišé jak stodola.... celý text
Archerův hlas
2015,
Mia Sheridan
Nesuď knihu podle obalu, řikali. No, nebudu, i když mě dost odrazoval, na první pohled jsem čekala lacinou sr... To je fuk. Odradit jsem se nenechala a teď to mám, jsem úplně rozbitá. Ale teď vážně... Ačkoli já vlastně nevím. Nevím, jak hodnotit. Na jedné straně je tu krásný dojemný příběh, možná trochu předimenzovaný, pokud jde o dramata, ale co už. Na druhé straně je nám naservírováno tolik klišé a předvídatelnosti, až to bolí. A na třetí straně je pak ta neuvěřitelná spousta popisného sexu, který to celé tak trochu sráží na úroveň soft porna. Ale zároveň ne. Zároveň to všechno dohromady funguje stejně jako Listerova smaženka s chilli a čatní a vyždímalo to ze mě tolik emocí, jako už dlouho nic, a i s časovým odstupem to ve mně pořád rezonuje. Co mě trochu rozčilovalo, byl přepis znakové řeči. Já nevím, neznám osobně nikoho, kdo by ji používal, ale mám pocit, že se v ní snad ani nedá vyjadřovat tak košatě, jako to dělají Bree s Archerem, a to nemluvím o všech těch „no“, „takže“, „tedy“ a podobných, která se sice běžně používají v hovoru, ale při znakování? Vážně? A ta paralela s Cheirónem Já chápu, proč měla autorka potřebu na ni upozornit, ale fakt bylo nutné omlátit ji čtenáři o hlavu tak polopaticky? Chjo. Každopádně, i přes ta „ale“ knihu rozhodně doporučují. Ideálně s balíčkem kapesníků u ruky. Nebo dvěma. Tak jo, dávám plný počet, protože, i když bych srazila jednu za tu předvídatelnost, Archer ční vysoko nad ostatními Miinými knihami a jak jinak to odlišit, než těma hvězdama?... celý text
