Lexand
přečtené 828
Liščí oči
2021,
Petra Hůlová
Kroutím hlavou, mohu si ji ukroutit... Po letech jsem zase zkusil Hůlovou (Strážci dobra a Macocha mne kdysi znechutili, ale Stanice tajga přece nebyla tak špatná, nebýt vystavená na jediné pointě, a Přes matný sklo je vážně dobrá knížka...), hlavně mě zaujal námět. Že čtu knihu pro mládež, jsem záhy pochopil, takže určité věci bych měl odpouštět. Je to jakože pohádka, co? Že jsou ale hrdinové nekonsistentní, to je prostě fakt a literární šmíra (mentálně osmileté dítě z první kapitoly fakt nevyzraje za čtyři dny na deváťáka). A teze? Že stačilo málo a českoslovenká zlatá střední cesta socialismu mohla být naplněna? Že můžeme být neutrální? Že zpravodajské služby mocností si sednou na prdel z lítacího transparentu a uvěří malé jednoduché lži? Že dnešní děti by rády vyměnily svůj životní styl za rovnostářskou společnost s babičkami s nebarvenými vlasy, s byty na příděl, s pionýrskými šátky? A co ten chudák, který by si chtěl knihu přečíst, ale bohužel chodí na víceleté gymnázium?... celý text
Alternativa II
2018,
Mikoláš Chadima
Literární memoáry mám čím dál raději. Jsem rád, že jsem přečetl i druhý díl těch Chadimových. Odsouval jsem je, bál jsem se, že budu víc nesouhlasit, že budu víc rozmrzelý z jeho zatrpklosti a špílců na všechny strany. Ale šlo to. Občas se barví jako geroj, poslední kapitola je zbytečná, ale klady převyšují. Jako osobnost umí být smířlivý, jako vypravěč je strhující a jako muzikant excelentní. A fakt už mu je letos 70 :). Tož frajer.... celý text
Prázdniny v Česku
2021,
Ladislav Zibura
Osobně bych knížku zařadil do humoristické literaury. Což není málo. Je to úsměvné čtení. Vtipy jsou někdy křečovité či slabé, ale figura vlatní anekdoty v přímé řeči je vlastně sebeironická, tím je to sympatické a druhotně ještě vtipnější. Jako cestopis to bude rychle stárnout, je to příliš osobní a aktuální. Poučné to je pouze ve smyslu, že to přináší kvanta opravdových zajímavostí,spíš ale nástřelů, žádná novinářská práce. Zkrátka lehký žánr, knížka (y) pro toto desetiletí. Vím, že tu má LZ mnoho nadšených fanoušků, tak cítím potřebu trochu kritizovat. Aby tu nebyly jen samé adorace. I mně se kniha četla dobře a na řadu míst se chci podívat. Ale opravdovým zklamáním je špatná redakční práce (výpravná kniha, velké nakladatelství, ale spěchalo se, že?) Uvádím tři úplné kraviny, které nám autor předkládá a redakční tým neodhalil: 1. v Trutnově nebyl a není poutač na královéhradeckou, ale na královédvorskou ZOO (str.184) 2. Českolipsko je možná oblkopeno pěti CHKO, ale určitě tou pátou nejsou Jizerské hory. Nějak tam překáží Ještědský hřeben a hlavně CHKO věčně opomíjených Lužických hor (str. 163) 3. tvrz Bouda opravdu nestojí 100 km od rakouských hranic, ale 160 km, čímž celá sugesce o snadném půlení republiky hodně ztrácí na půvabu (str. 288)... celý text
Watsonovi
2013,
Jane Austen
Je přesně poznat, kde se to zlomí, odkud knihu dopisovala její epigonka. Pokud tam je náznak vtipného dialogu, tak je to křeč. Fabule sekaná, jako by to muselo být napsáno večer před uzávěrkou.... celý text
Gablonz / Jablonec
2022,
Štěpán Kučera
Mám raději, když jsou historické události přetaveny v umělecké dílo celkově, s plnou autorskou zodpovědností. Tak jak to mistrně zvládla Tučková v Žítkovských bohyních nebo Binet v HHhH, případně jak to trvale a velmi obstojně dělá Marek Toman. Přístup napůl publicistický a napůl beletristický je samozřejmě legitimní, ale musel jsem si na něj asi třetinu knihy zvykat a přijde mi jako autorsky snazší než ten výše zmíněný. A pro čtenáře tím obtížnější. Přesto se mi kniha líbila, i když spíš v jednotlivostech. Rád jsem se zasmál sarkasmu (občas se Kučera příjemně blíží Ouředníkovi), ocenil jsem různé drobné zajímavosti a (tady je k diskusi i ona přenositelnost mimo region) občas jsem i zatajil dech, když jsem narazil na jméno osoby, kterou jsem osobně znal, a dozvěděl se něco nového z jejího osudu.... celý text
Mezi oknem, stolem a postelí
1996,
Petr Borkovec
Ano, ano. Borkovec je žijící klasik. Tuhle sbírku napsal jako mladík, později svůj talent potvrdil.
Bílá zvířata jsou velmi často hluchá
2017,
Ivana Myšková
Celkem souzním s hodnoceními jednotlivých povídek. Vůně domova mě dostala, Podšívka a Závěs jsou velmi překvapivé. Naproti tomu Čubka je blbost, vůbec se do sbírky neměla dostat. Navíc jsou tam možná i některé další - ty kratší... Jazykově je Myšková velmi dobrá autorka.... celý text
My tři a já
2013,
Slávek Janoušek
Pokud (zhruba v polovině) přijmete žánr, který nesjspíš vznikl nezáměrně - útržkovité memoáry točící se kolem otázek Kdo jsem a Co zažívám s dvěma kamarády v Americe, pak je to ok. Fajn čtení. Je poznat, že Janoušek je větší intelektuál než Redl, což je v próze určitě výhoda. U muziky možná naopak. Samsona jsem zatím nečetl.... celý text
Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být
2020,
* antologie
Zcela na chvostu je Pavel Brycz, asi už žádné překvapení. Zbytečné či zbytečně zařazené texty jsou od Zábranského a Rudiše. Ucházející je Ráliš, Konečný. Takže opět vyhrávají dámy. Česká próza próza posledních let je prostě v ženských rukách. Ať už jde o známá jména (Rakušanová, Pilátová) nebo mladší, méně zavedené autorky (Semotamová, Topolová), stojí zato je číst. To nejlepší v této antologii je zřejmě od Kateřiny Tučkové a Lucie Faulerové.... celý text
Marabu
2022,
Miroslav Pech
Miroslav Pech je jedním z mých oblíbených autorů. Poezií mne nicméně překvapil. Ale v dobrém. Krásné básně o bolestných prožitcích.
Město & město
2009,
China Miéville
Zlákala mne nějaká zmínka kdesi, že prý je to nejlepší autorova kniha. Pokud je to pravda, s CH.M. nejspíš končím.
