Lili
přečtené 609
Zápisky nestandardní ženy aneb Život podle Twaina
2010,
Miriam Pešková
Tak maličká knížka se nezalekla ani velkého přání, které splnila, sfoukla levou zadní a víc mě ani potěšit nemohla! Ze srdce děkuju!
Ach, holčičko
2002,
William Saroyan
Útlá malá knížka plná kratičkých povídek, ve které na mě nejvíc zapůsobily ty první dvě - Ach, holčičko a Kolibřík, který přežil zimu. Obě neskutečně dojemné a jak je Saroyanovi vlastní, s citem napsané. „Když se můžete smát, můžete žít. Jestli se na to takhle dokážete dívat, všecko na světě přetrpíte."... celý text
Válečný reportér
2009,
Patrick Chauvel
Patrick Chauvel je blázen. Člověk za hranicí normálnosti. Ale nebýt takových bláznů o hodně bychom přišli! Prostřednictvím jeho fotek měli lidé naději, že jejich příběh bude žít! Nemůžu jinak než obdivovat ho.... celý text
Přehmat
1989,
Jean-François Coatmeur
Vcelku dobrá detektivka. Nečekala jsem bůhví jakou pecku, takže mě ani nezklamala. À propos, Adolf Born kreslí sice hezky, ale vůbec nechápu, jakou má ta dáma na obálce spojitost se samotným příběhem? Možná to původně měl být historický román! *** Ta tolik zmiňovaná hudba, která je blíž rozepsaná na str. 71 („...se často opakuje jeden a týž titul: Amazing-Graze v nejrůznějším provedení: Juddy Collinsová, Branda Wootonová, nějaký britský orchester, džezová verze...“), k poslechu tady: Judy Collins https://www.youtube.com/watch?v=AtteRD5bBNQ A tohle mi nějak padlo do oka... „Oba byli ztracenci a bylo sladké na okamžik se ve své samotě ohřát o samotu toho druhého.“... celý text
Luční harfa / Strom noci
1978,
Truman Capote
Capote je pro mě pan Spisovatel. Ať je to román nebo povídky, nikdy nezklame. Někdo takový by se musel učit jak se dělá kýč. A chválabohu že to neumí. LUČNÍ HARFA, úryvek: Zamířili jsme k řece, Riley šel napřed. Nohavice jeho plátěných kalhot šustily. Každou chvilku se zastavoval a protahoval, jako cestující ve vlaku. Dál jsme narazili na mraveniště čilých pilných červených mravenců. Riley si rozepnul poklopec a začal je polévat; nevím, jestli to bylo k smíchu, ale smál jsem se, abych netrhal partu. Ale urazil se, když se otočil a počural mi boty. Myslel jsem, že to znamená, že si mě vůbec neváží. Řekl jsem mu: Že se ti chce? Copak nerozumíš legraci? - odpověděl a vzal mě kolem ramenou. Dají-li se takové události datovat, řekl bych, že právě v tomto okamžiku jsme se stali s Riley Hendersonem přáteli, nebo že aspoň v této chvíli v něm vznikla náklonnost ke mně, která živila moje sympatie k němu. Capoteho obrazotvornost: ...děcko leželo stočené kolem jejího prsu jako růžové ucho... ...tváře měla jako jahodové záhony... ...vítr metal písek vztekle jako slon... ...déšť zhoustl, ryby by byly mohly plavat ve vzduchu... ...budka zůstávala suchá jako semínko v promáčené rostlině... ...jenom vzdechy úlevy Dlouhána Eddieho by odfoukly draka... STROM NOCI A JINÉ POVÍDKY Nejvíc se mi líbily povídky “Děti o svých narozeninách“ a “Z mého hlediska.“ Tady Capote vážně zaperlil!... celý text
Jasnovidcem proti své vůli
1985,
Henry Jaeger
Už jen samotné přečtení jména Karel Zeisig mi navodilo nenáviděný seriál Doktor z hor. A tak nějak jsem tušila, že v tomhle "prostém" duchu bude ubíhat celý děj. Postrádala jsem souvětí, nebo jen věty, které chytře aspoň vypadaly a to vtipné jsem tam jaksi nenašla. Nápad, udělat kohosi obyčejného jasnovidcem nebyl špatný, ale v Jaegerovém podání se mi ani trochu nelíbil. Nebyly mi sympatické postavy, dokonce ani ten pes ne. A to už je co říct!... celý text
Kdo chytá v žitě
1968,
J. D. Salinger (p)
Konečně jsem natrefila na ten veleslavný název - Kdo chytá v žitě a znáte to, jak něco očekáváte, uděláte si jakous takous představu jak to bude vypadat a ono je to potom o 180° jinde? Už na začátku to překvapení, že příběh vypráví jedno neskutečný pako. K tomu ta mluva a dialogy. Ale má to JENŽE. Jenže časem si na to chtě nechtě zvyknete. Časem Vám to přestane vadit, co víc, přestanete to vnímat a je to najednou Vaše mluva, jak byste tak mluvili odjakživa. Už tohle myslím, není samosebou. A pak, kus po kuse zjišťujete, že pod celou tou puberťáckou slupkou se vlastně skrývá jeden vystrašený osamocený člověk, který neví kam patří... Dokážu pochopit, že je to celý natolik svérázný, že to každýmu nesedne. No, podle gusta...... celý text
Jak být dobrý
2002,
Nick Hornby
Někdo by řekl, že je to jen spousta žvanění a vlastně by měl pravdu. Jenže to žvanění je o životě, který každý z nás žijeme. Pravda, někteří trochu jinak, ale jiní možná docela podobně... Pro mě Nick Hornby zabodoval.... celý text
Vánoční povídky (3 povídky)
1984,
Charles Dickens
Jelikož je období Vánoc, nemohla jsem jinak než nechat rozečtené rozečteným a sáhnout do knihovny po Vánočních povídkách. Těšila jsem se na ně celý rok! Na to, až nastane adventní čas, Štědrý den za dveřmi a já si budu moct navodit vánoční atmosféru díky Dickensově talentu. A že ho má a že to umí! Povídky byly poučné, dojemné, s kouzelnou vánoční atmosférou a dobrým koncem! Kousek z úsměvů, které Charles Dickens vyloudit jednoznačně umí... „Jestli se smím zmiňovat o nohách nějaké mladé dámy v jakékoli souvislosti, poznamenal bych o nohách slečny Outlé, že byly z jakési osudové příčiny podivuhodně náchylné k podrápání, takže nebyla nikdy schopná nejmenšího výstupu nebo sestupu, aby na nich ten výkon nebyl zaznamenán nějakým vrubem podobným tomu, jakými si Robinson Crusoe označoval dny na svém dřevěném kalendáři.“... celý text
Dobrého člověka těžko najdeš (9 povídek)
1988,
Flannery O'Connor
Vůbec jsem nečekala takovou hrst povídek, kde zubatá číhá na každém rohu. Flannery spáchala morbidní lektvar; zvrácený, krutý, občas s kapkou něčeho, co se jako humor tvářilo. Skvěle napsané, psychologicky stavěné a to už před 60. lety! Napsat, že se mi kniha vyloženě líbila říct nemůžu, ale díky dojmu, který na mě jednoznačně udělala, na ni jen tak nezapomenu.... celý text
