Lili
přečtené 609
Kafka na pobřeží
2006,
Haruki Murakami
Murakamiho dobře znám, ale rozhodně ne jako svý boty - umí překvapit, tak jako tady. Kafka na pobřeží je nesourodá směsice, ale když se začtete, zjistíte, že i takovýhle mišmaš může tvořit celek a v Murakamiho podání nakrásně fungovat. Najednou berete všechno tak jak přichází, ať je to déšť z pijavic nebo rozmluva s kočkami. Vždyť svět je plný překvapení a neobjevených labyrintů! „Zůstáváš pořád jen a jedině sám sebou a nikým jiným. Ten, kdo kráčí kupředu, jsi vždycky pouze ty sám.“ „Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoli se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“ „Člověk si osud nevybírá, osud si vybírá člověka.“... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Dívka ve vlaku mi vběhla do cesty sama. Nijak jsem po jejím přečtení netoužila už proto, že jsem viděla filmové zpracování, zápletku jsem si mlhavě pamatovala, ale řetězec událostí už vůbec ne. Dlouho mi trvalo než jsem se začetla, vpravila se „tam k nim“ a začala alespoň trochu akceptovat nepříjemnou Rachel, která se mi oblíbenou nestala ani ke konci. Ale časem mě ten příběh začal opravdu zajímat, co která postava viděla a jak si vyložila. Přečtená byla natošup! Nemám ráda nálepky typu bestseller, kniha roku aj. Většinou se jim skoro záměrně vyhýbám a pokud na ně přeci jen narazím, jsem často v menšině, která nejásá. Nejásám ani tady, nemyslím, že je to něco velkomyslného, ale od určitý chvíle se stala neskutečně čtivou, napínavou, a ač jsem se nesžila ani s jednou z postav, pro jednou mi to nevadilo. Konečné vyústění mi přišlo trochu přehnaný, ale buď jak buď. Tohle byl příjemně strávený čas.... celý text
Den Trifidů
1977,
John Wyndham (p)
Nemám naprosto co vytknout. Už ten napínavý začátek, kdy se Bill probudí a nemůže nic vidět, ale tuší, že se rozhodně něco děje. „Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“ Wyndhamova myšlenka konce světa se mi líbila, nebyla tak docela nereálná, o to víc byla děsivá. Seděli mi klaďasové i záporáci, celý děj byl hezky čtivou formou poháněný dál. Lidstvo vs. Příroda. Kdo říká, že my máme navrch? „Zahnuli jsme za roh a spatřili, že ulice je nějakých sedmsesát metrů před námi zaplavena lidmi. Klopýtavě, s rukama nataženýma před sebou, se rychle přibližovali. Jejich výkřiky a ustrašený jekot doléhaly až k nám. V okamžiku, kdy se dostali do našeho zorného pole, upadla právě jedna žena v čele; další o ni zakopli a vzápětí zmizela pod kopající, zapasící hromadou těl. Za zády davu jsme zahlédli příčinu toho všeho; tři dlouhé stonky s temnými listy, divoce máchající nad vyděšenými hlavami. Přidal jsem rychlost a prudce jsem strhl vůz do postranní ulice. Josella ke mně obrátila hrůzou staženou tvář. „Viděl jste to – viděl jste to? Oni je HNALI JAKO DOBYTEK!“... celý text
Mít s kým běžet
2010,
David Grossman
Cesta za poznáním sebe sama. Román o síle, odvaze a lásce. Možná je to trochu naivní pohádka, ale nechceme někdy právě to? Nedoufáme všichni v dobré konce? Příběh mi utíkal, zajímal, ke konci trošku váznul, ale nic to výzarně nezkazilo. V knížce je spousta námětů k zamyšlení, mně ale brnkla až ta úplně poslední věta: "...ještě nikdy nepotkala člověka, se kterým by se jí mlčelo tak hezky." Člověk toho může s druhým spoustu napovídat, to ale ještě neznamená, že si opravdu rozumí. Moje vydání mělo jednu zvláštnost - název na pevných deskách byl opačně - na konci a vzhůru nohama. Omyl, který mám jen já nebo dalších 100? :-)... celý text
Návrat do Crow Lake
2008,
Mary Lawson
Ač jsem ji před lety sama vybírala, netušila jsem, že bude tak hezká. Úžasně čtivé, hezky formované myšlenky, vše dávalo smysl a do sebe zapadalo. A atmosféru rozhodně má, vtáhla mě do děje okamžitě! Autorčina prvotina, která rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Popálené dítě
1985,
Stig Dagerman
Mně se tohle opravdu nelíbilo. Ne říkám postavám, ne atmosféře, ne té přemíře ponurosti. Milostný zvrat dějem docela pohnul, ale pak se to vrátilo zase do stejných kolejí. I konec byl dost hrozný.... celý text
Vichrné návrší
1958,
Emily Brontë
Rychle jsem se začetla, ale nebyl tam nikdo, koho bych měla ráda. Jedno ale vím, ta zlomyslná pro mě byla rádoby "dobrosrdečná" Ellena. Vždycky všem zavařila a ještě to hrála na všechny strany. Hodně temné, žádný dívčí románek. Teď se chystám na nejmladší sestru Brontëových - Annu.... celý text
Kaleidoskop (38 povídek)
2009,
Ray Bradbury (p)
Jedním slovem nádhera! Nejvíc jsem si lebedila v první části nazvané Hrůza a děs. Pro mě byla nezapomenutelná povídka Vítr, Zástup, Kostra, Malý vrah aj. Z druhé části mě hodně zasáhla povídka Kus dřeva. Bylo jich ale tolik dobrých a tak moc, že nemůžu jinak než hodnotit nejvyšší možnou. Úžasný výběr, určitě se k němu někdy vrátím.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Jedna z nejkrásnějších knih za poslední dobu. Neuvěřitelně citlivě napsaná. Smutná a krásná zároveň.
