Lilithes
přečtené 20
Český krtek v CIA
2015,
Vladimír Ševela
Skutečně skvělá investigativní práce pana Ševely, jen tak dál. Ani obdivný životopis, ani urážlivý... zkrátka faktický. Köchera můžete obdivovat, pohrdat jím, nesnášet ho, ale rozhodně nemůžete popřít, že byl velice schopný a prostě to dokázal. Jak se ukazuje, tak někdy sám sobě navzdory.... celý text
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
2013,
Timothy Snyder
Vše už bylo napsáno. Jen dodám, že je to ten typ knihy, od které se nelze odtrhnout, ale po pár hodinách čtení si nic jiného nepřejete. A když vás kniha konečně převálcujete, rozhlídnete se a zjistíte, že vám vše připadá šedé, neskutečné - a napůl čekáte, že uvidíte u cest hladovějící polomrtvé lidi, nebo plahočící se chudáky při divokých odsunech nebo záborech majetku. A to nejsem zrovna citlivka a většina textů podobného ražení mě nechává naprosto klidnou.... celý text
Ďatlovův průsmyk aneb Záhada devíti
2018,
Anna Matvějevová (p)
Hm... ne, takhle ne. Pokud je to literatura faktů, chybí skutečná analýza faktů, protokoly měly být jako příloha, v samotném textu jen pro zajímavost ty nejdůležitější - a především představující nové informace, ne donekonečna opakovat stejné informace bez přidané hodnoty. Nejsem génius, ale pokud něco čtu podruhé, obvykle si to zapamatuju, nepotřebuju to číst desetkrát pořád dokola. Pokud to měla být fikce o případu výpravy Ďatlova, proč to nemá příběh? Fikce nevyžaduje dokonalé sledování reality, autorka si měla vybrat jednu teorii a alespoň nějak ji rozvinout (a to nejsem fanoušek uzavřených konců, jen fanoušek alespoň náznaku děje). Fikce nepotřebuje detaily o centimetrových rozdílech v místech nálezu věcí - a pokud je tam chtěla mít, měly být v příloze. Pokud to měla být sonda do života spisovatelky, pak mohla vytvořit a najít paralely s těmi dokumenty, a na tom vystavět alespoň nějaký příběh. Nebo se tam mohlo alespoň něco stát. A pak naprosto nechápu ty opravdu náhodné mystické motivy... s nulovým významem, mystika pro mystiku. Přijde mi, že se autorka nedokázala rozhodnout, co píše, a tak z toho udělala pěkně nudný osobní deníček. Je to takový Eintopf, z kterého mi od půlky nebylo nijak valně. Hvězda za to, že zveřejňuje (nejspíš) skutečné dokumenty k případu a že se to alespoň rychle čte, a tak se to dočíst dá. Složitější jazyk nebo více opakujících se protokolů, slovníčků, zbytečných dokumentů, tak to do konce nedám.... celý text
Profesionální voják
2012,
Steven Pressfield
Jsem fanoušek alternativní historie. Zvlášť když autor věnuje dost času studiu současnosti, a tak to dává hlavu a patu - ne nadarmo se uvažuje, že se alternativní historie stane oficiálním podoborem studia současných dějin. A pokud by se tak stalo, tahle kniha by klidně mohla být v povinné četbě. Profesionální voják není pro každého, pokud si chce čtenář odpočinout u beletrie, tak bude mít smůlu, protože tu jsou dlouhé pasáže vysvětlující fungování NGO armád a jejich struktur, ještě delší pasáže o politické situaci... je to v podstatě populárně naučná odborná publikace o konfliktu, který se nikdy nestal a nejspíš nikdy nestane, protože se současné politické dění na Blízkém východě ubíralo jinam. Což ale neznamená, že by se stát nemohl. Závěr je trochu přitažený za vlasy, ale pořád je to beletrie, na což člověk při čtení občas zapomene.... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Autor někdy příliš ohýbá fakta, aby mu seděly do konceptu, ale navzdory tomu se jedná o vynikající sondu do problematiky Třetí říše, o které se téměř nemluví. Téma je zajímavé i z hlediska jistých paradoxů, kdy stát na jednu stranu potíral užívání alkoholu a tabáku, jakožto látek oslabujících árijskou rasu, na stranu druhou byl velmi tolerantní (a navázal tak na Výmarskou republiku) k užívání drog. Rozhodně povinná četba pro všechny, kteří se tímto obdobím zabývají. Část o Hitlerovi se ale mohla klidně zkrátit, čtenář by pochopil i dřív, že Hitler byl feťák.... celý text