lucie8267
přečtené 181
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Tak dočteno. A jak tady koukám na ty komentáře, naprosto nechápu jednu věc - všichni strašně kydají na Bářinu matku, která ano, rozhodně byla děsná. Ale pro bohy uvědomme si, že to nejhorší tam zdaleka, zdaleka dělal otec! A není pro to jediná omluva. Já totiž tu matku ještě nějak dokážu pochopit. Na všechno sama. Vyhořelá. Naprosto nenaplněná. Ovšem pan manžel má vše jak na zlatém podnose a když se po něm chce alespoň nějaká spoluúčast na výchově, řeší to, jak to řeší. A čtenáři i tohle jeho chování, za který nese odpovědnost jedině on sám, dávají za vinu matce. Z toho je mi fakt smutno. A je vidět, že akce jako Bubnovačka za děti postižené násilím v rodině, jsou fakt strašně moc potřeba. Linku s počínajícím sexuálním násilím nezmiňuju, to mi přišlo od autorky už vyloženě účelové. A paradoxně opět vykreslila v horším světle matku - schopnou žárlit na vlastní nedospělou dceru - ačkoli zas a znova neobhajitelné chování bylo otcovo.... celý text
MaminkOFF: Malovaly jsme si mateřství
2024,
Kateřina Chalupníková
Poté, co jsem Maminkoff zaregistrovala na sítích a koupila, mě trochu překvapilo, že je to vlastně beletrie, ten podtitul je trochu matoucí. A popravdě, kdybych věděla, že to je román, tak knížku asi ani nekoupím. Těšila jsem se na hodně niterný, upřímný ponor do mateřství, ale pro mě knížka tnout do živého nedokázala. Ničím se moc neliší od většinové české oddechové beletrie, která se sice dobře čte, ale literárně nenabízí nic zajímavého a postavy trochu šustí papírem. Ačkoli byla každá z vyobrazených žen rozhodně svá, lišily se uvažováním i způsobem mluvy, pořád působily jen jako jakési typy, přesně zapadaly do očekávaných škatulek a chyběla jim plasticita. I to, že jsou vlastně samy sebe schopné skvěle rozpitvat na atomy a dokonale si zasadit traumátka minulosti do kontextu svého současného života, jim na živosti nepřidalo. Docela mě zklamalo i využití oblíbeného triku z ranku Třeštíkové či Hartla, totiž že nic není náhoda, všechno je se vším propojené a kdo není spřízněný po krvi, je spřízněný přes postel. No a jako už klasicky - většinu času jsem měla chuť mlátit hlavou o zeď, protože prostě nějak nezvládám soucítit s postavami, které tvrdohlavě ignorují existenci výborného řešení svých potíží, totiž terapie. Zároveň mám na paměti, že jde o prvotinu, že to odsýpalo a minimálně poslední příběh se mě dokázal i nějakým způsobem dotknout (asi proto, že jsem tam vnímala opravdu nevyhnutelnou tragičnost navzdory nejlepším snahám postav). Takže nad autorkou rozhodně nelámu hůl a jsem zvědavá, s čím přijde dál!... celý text
Ještěrky
2023,
Tereza Kopecká
Moc příjemná prázdninová jednohubka - svižná, vtipná, se zajímavými tématy. Za mě se povedlo i netypická témata do textu zapasovat čtivě a i když mi samozřejmě čas od času ne všechno přišlo uvěřitelné, příběh podle mě celkově hezky držel pohromadě. V knížkách, a těch pro děti obzvlášť, vždycky hodně cením, když jsou tam pozitivní vzory, když je ukázáno, že situace mají svoje řešení a že i když se můžeme trápit s lecčím, společně se to zvládne. A tady mi přesně tohle přišlo moc hezky podané, zvlášť v porovnání s nedávno čtenými Hochy od Bobří řeky, kdy ta snaha poučovat a vštěpovat mravní zásady je už z dnešního pohledu prostě přehnaná. Kolem a koukolem, Ještěrky jsou sympaťačky, Bazilišci taky a mně nezbývá, než vyhrabat ten stan a mrknout se, na jaké louce to zapíchneme.... celý text
