ludek.n
přečtené 3088
Chrám Matky Boží v Paříži
1968,
Victor Hugo
Monumentální freska ze středověké Paříže za vlády Ludvíka XI. a současně jeden z nejčtenějších románů Viktora Huga. Rozjíždí se zvolna a ústředního motivu se dotýká jen letmo a jakoby mimochodem. Hugovi trvá téměř polovinu knihy, než příběh pořádně rozehraje, ale potom už je to jízda na horské dráze. V jediném okamžení jste bez skrupulí vtaženi přímo doprostřed dramatu a není cesty zpátky. Esmeralda spolu s Quasimodem si cele opanují vaši pozornost a nedají vám vydechnout, dokud se nenaplní jejich osud. Hugo krásně pracuje s atmosférou i s charaktery, byť některé z nich jsou trochu jednostranné a míří pouze na základní emoce. Skoro by se dalo říct, že pod drobnohledem rozsáhlého pitvání nejsou ani tak jednotliví hrdinové, jako spíše artefakty doby a věci okolo nich. Naštěstí Hugo v pravou chvíli zavelí do útoku, zahodí všechny rozptylující elementy a soustředí sílu veškerého svého umu do jádra samotného příběhu, které pak vygraduje v oslňující finále. Klobouk dolů, mistře… rozhoupejte zvony ve věžích Notre-Dame.... celý text
Planoucí lesy Venuše
1979,
Tonke Dragt
Nizozemská sci-fi v podání Tonke Dragtové si může hrdě a se ctí postavit po bok anglo-americké produkci, aniž by za ní jakkoliv zaostávala nebo se snad tvářila jako chudá sestřička. Objevování přírodních záhad planety Venuše pozemskými průzkumníky pravda postrádá výraznější dramatické momenty, zato empatie má na rozdávání. Klidné tempo, nadhled a sem tam zajímavý nápad jdou ruku v ruce i se závažnými otázkami podstaty lidské přirozenosti. Strach z neznáma, poznání sebe sama, touha zkoumat a objevovat… a proti tomu civilizace, postavená na zcela odlišných základech. Planoucí lesy Venuše nejsou adrenalinovou jízdou na kosmickém skútru, přesto mají cosi do sebe, co dokáže zaujmout a udržet si čtenářovu pozornost až do samého konce. Na druhou stranu si musím postěžovat na malinko nevyužitý potenciál, neboť ve druhé polovině knihy se děj už trochu točí v kruhu a neví jak z něj ven.... celý text
Údolí pavouků
1937,
Herbert George Wells
Klasické dobrodružné příběhy, vesměs s nádechem fantastična a tajemna. Setkáte se s vražednými pavouky, hladovými hlavonožci, prokletím voodoo, světy za oponou i s jejich obyvateli, strašidelnými domy, duchy a dalšími podobnými záležitostmi, ale také a samozřejmě s pravými anglickými gentlemany, kteří jsou hrdí, čestní a stateční. Díky době vydání jsou povídky prezentované v archaické češtině, což ovšem charakteru psaní pana Wellse náramně sluší a zachovává onu lehkou příchuť gotiky, kterou už před ním proslavili autoři jako Ann Radcliffová nebo Horace Walpole.... celý text
Burziáni
1963,
Maurice Druon
Maurice Druon nám ve svém románu Burziáni představuje francouzskou smetánku po první světové válce a nedbale strhujícím způsobem nám líčí osudy spřízněných podnikatelských rodinných klanů de la Monnerieů a Schoudlerů. Vzájemné soupeření, intriky, nenávist, láska, prohra i úspěch, zrození a smrt. Druon sugestivně vykresluje obraz doby a zavádí nás do těch nejhonosnějších pařížských domů. Dává nám poznat lesk peněz, důležitost postavení, vlivu a moci. Nikam přitom ve svém líčení nechvátá. Nechává vyniknout ostře ohraničeným charakterům jednotlivých hrdinů a spíše než napínavým dějem ohromuje mondénní atmosférou a emocemi. Samozřejmě nechybí dramatické momenty. I když se nijak nevyvyšují ani nekřičí, úder baseballovou pálkou by nemohl být důraznější. Stylová uspořádanost a přehledná struktura textu mají za následek velmi příjemný pocit z četby. Druon se s Burziány klidně může poměřovat s velikány francouzské literatury.... celý text
Dáma s kaméliemi
1974,
Alexandre Dumas, ml.
Alexandre Dumas mladší se ve své době Dámou s kaméliemi přihlásil k úspěchu, který provázel díla jeho slavného otce. Romantické vzývání velké lásky a oběti v jejím jméně prošlo staletími a i přes jistou sentimentalitu a naivitu dokáže stále probouzet silné emoce. Dumas, vzdávaje se svého autorství, se pasuje do role tlumočníka příběhu, který mu vypráví jedna z hlavních postav - Armand Duval, mladík ctnostný, čestný, útlocitný a bezhlavě zamilovaný do pařížské metresy. Jeho pozdější proměna v mstící se bestii je kuriózně daleko méně sympatická než například lehkomyslné chování hraběte de G. či ostatních statistů. Na druhou stranu je jeho účast na popisovaných událostech hnacím motorem děje a přináší prvek dramatičnosti, který Markéta Gautierová ani se všemi svými milenci nikdy nemůže probudit. Dumas píše lehce a svižně, takže knihu proletíte na jeden nádech. Jeho vznešený styl není nabubřelý ani se nehonosí přemírou patosu a plně chápu jeho oblibu mezi divadelníky. Koneckonců, co jiného je Verdiho La Traviata, když ne Dáma s kaméliemi po italsku.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Remarquova „zpráva o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“ je bezpochyby jedním z nejslavnějších a nejoceňovanějších děl o první světové válce. Hned z první ruky a jako dvě strany jedné mince se nabízí srovnání s jiným dílkem na totéž téma, a sice z Barbussovým Ohněm. Na rozdíl od výrazné ideové angažovanosti Ohně, je německý pohled na válku orientován daleko více na člověka a jeho postavení v nelítostné mašinérii. Remarque tak velmi elegantně, prostě a jednoduše dodal svému románu osobitost a vnitřní přesvědčivost. Tam, kde Barbusse v roli reportéra podává otřesná svědectví, hledá příčiny a operuje s politickými důsledky, tam Remarque vypráví příběh - drsný, krutý a krvavý, ale také bytostně lidský. Dopad na čtenářovo podvědomí je tak mnohem intenzivnější. Těžko nevzpomenout památnou pasáž s umírajícím francouzským vojákem v trychtýři po bombě. Přestože je Na západní frontě klid Remarquova románová prvotina, prezentuje se vyzrálým stylem a hlubokým pochopením. S nonšalancí a grácií se nám dostává do rukou kniha, která nemůže nikdy zestárnout.... celý text
Návrat z ráje
1963,
Čestmír Vejdělek
Vejdělkův mimozemský ráj má k dokonalosti daleko. Na planetě Lucie žijí lidé, jejichž lenost a poživačnost dosáhla již takových rozměrů, že vyjma pořádání obrovských večírků už ve všem ostatním spoléhají na elektronický supermozek, kterému říkají Ben. Jenže Ben, jak už to bývá, má zcela jinou představu o zakódovaných instrukcích, týkajících se rozvoje lucijské společnosti, než samotní jeho stvořitelé, a tak je nabíledni konflikt vpravdě planetárních rozměrů. Autor sleduje očima dvou hlavních představitelů, pozemského profesora Řehoře Jandy a mladičké lucijské dívenky Bis, poslední etapu tohoto zápasu. Byť zvolenou formou velmi často připomíná lidového vypravěče bajek, daří se mu vtisknout příběhu punc originality a udržet čtenářův zájem od začátku do konce. Pravdou je, že ve střední části, kdy představuje historii planetárního ráje, je rozvláčnost textu na hraně uspání, nicméně zbytek knihy má drive, který by mu mohly závidět mnohé současné bestsellery. Happy end sice patří do rodiny očekávaných zakončení, přesto má kouzlo a atmosféru, která pohladí.... celý text
Turbina
1964,
Karel Matěj Čapek-Chod
Vzestup a pád podnikatelské rodiny Ulliků nemá daleko do mnohavrstevných generačních ság, které posunují hranice společenského románu kamsi do stratosfér. Karel Matěj Čapek-Chod se tématu zhostil osobitě a s nebývalou invencí, která ani v nejmenším nestrádá využitím archaických jazykových struktur. Je jenom potřeba si na použité výrazové prostředky zvyknout a dát příběhu šanci. Odmění se propracovanou studií postav a jejich charakterů, společenskou angažovaností a v neposlední řadě i napínavou zápletkou. Ať už se s Máňou účastníme lovu na manžela, fandíme Tyndě na její cestě za uměleckým úspěchem nebo se s Karlem Ullikem pokoušíme přivést rodinný podnik k rozkvětu, cítíme onu sílu prostého, nekomplikovaného vyprávění, s nímž se můžeme ztotožnit a ruku v ruce s jeho hrdiny prožívat chvíle nadšení i zmaru. Tragické finále, k němuž celou dobu nevyhnutelně spějeme, nám pak dá podnět k zamyšlení nad zmařenými nadějemi, přehnanou ctižádostí a nekontrolovatelnou touhou po zbohatnutí.... celý text
