ludek.n
přečtené 3088
Devadesát tři
1967,
Victor Hugo
Píše se rok 1793. Evropa napadla Francii a Francie napadla Paříž. Nelze si představit nic tragičtějšího, proto je tento rok významnější než celý zbytek století. Drama, jež má velkolepost epopeje. Nějak takto popisuje vrchol francouzské revoluce Victor Hugo ve svém románě, zasazeném do bouřlivého prostředí kraje Vendée. Vůbec nebudu polemizovat s názorem, že se jedná o vpravdě grandiózní a sugestivní dílo, hodné velikána francouzské literatury. Události, předcházející zničení korvety Claymore u Minquierské skály nebo hrdinný boj o věž Tourgue jsou úchvatnými ukázkami Hugova dramatického mistrovství. Na druhou stanu jeho cesta k finálnímu účtování je všechno jiné jen ne pevná a přímočará. Velký básník se ve své poetice občas ztrácí, každá malichernost ho pobídne k sáhodlouhé odbočce, plné patosu a monumentálního fantazírování. Vrcholem všeho je pak sice vzletný, ale téměř dokumentární, popis pařížského Konventu s vyjmenováním všech jeho členů. Deset stran do vás buší jméno za jménem, jedno revoluční heslo vedle druhého, provolání, proklamace v nepřetržitém ubíjejícím sledu. Vlastně celý druhý oddíl o Paříži je těžkou zkouškou trpělivosti a odhodlanosti se jím pročíst. Poslední román Victora Huga tak pro mě už asi provždy zůstane rozporuplnou knihou: dojme k slzám, vzbouří emoce, otravuje, baví i nudí.... celý text
Abchazský med
1981,
Eva Kačírková
Eva Kačírková vnáší do klasického detektivního žánru, když ne nové, určitě tedy alespoň výrazně netradiční prvky. Jsem dokonce v pokušení říct, že více než vlastní zločin ji zajímají psychické stavy, citové projevy a myšlení lidí, kteří byli svědky násilného činu s následkem smrti, nebo se jich dokonce nějakým způsobem bytostně dotkl. Ať už jsou kulisou pro tragédii zimně zasněžené Krkonoše, víkendová chata nedaleko Prahy či letovisko na pobřeží Černého moře, tím nejdůležitějším prvkem a hnací silou jsou u všech tří příběhů zas a pouze obyčejní lidé se všemi svými touhami, obavami, přáními a nadějemi. Jsou postaveni tváří v tvář zločinu a musejí se s ním popasovat, stejně jako s důsledky, jež s sebou nese. Sbírka Abchazský med je příjemné oddechové čtení, nepostrádající napětí, přičemž každý z příběhů má i zajímavé rozuzlení.... celý text
Robinzoni vesmíru
1966,
František Běhounek
Posádka vesmírné lodi RM-12 pod vedením kapitána Roberta Bertranda bojuje o záchranu Země a veškerého lidstva, sama přitom dává všanc své životy bez jediného zaváhání. Kosmická robinzonáda Františka Běhounka je prostým (chtělo by se říct až primitivním) lineárním dobrodružstvím z budoucnosti, kdy lidstvo žije v dokonalé harmonii Sjednoceného světa a všechny problémy řeší společnými silami a zvýšeným úsilím. Ve chvíli, kdy Zemi hrozí katastrofa celoplanetárního charakteru, se prostě sejde Výkonný výbor a do hodinky je na stole plán záchrany s logistikou, náklady, personálním obsazením, jakož i se všemi technickými detaily náročné operace. A stejně rychle a bez svízelů je přikročeno k vlastní záchranné akci. Tužka, papír, logaritmické pravítko a pak už jen vzít rozum do hrsti. Kniha je určena pro mladé čtenáře, proto nikde nic nezadrhává ani nevykružuje složité dějové smyčky. Pohříchu však chybí i nějaký ten adrenalin, nějaké to vzrušení, překvapení. Všichni jsou tak úžasní a dokonalí, že jste nakonec rádi za potrhlého Verniera.... celý text
Kavárna na hlavní třídě
1971,
Géza Včelička (p)
Pražská Piccadilly - kavárna na hlavní třídě - to je zrcadlo, v němž se odráží lesk buržoazního života a bída pracujícího proletariátu. Alespoň takto to vidí svým jednostranně zabarveným pohledem Géza Včelička. Žádná názorová konfrontace nebo polemika se nekoná, protože spasit krutý a nemilosrdný svět kapitalismu může pouze rudá naděje, přicházející ze Sovětského svazu. Co se ukrývá za nablýskaným pozlátkem? Odstraníme-li z románu ideologii, ze samotného příběhu mnoho nezůstane, snad jen panoptikum postav, které reprezentují dobu mezi válkami. Na jedné straně zpupnost a pánovitost velkokavárníka Josefa Stýbla, vlezdoprdelkovství hlavního vrchního Jaromíra Soukupa, na straně druhé bojovné horování kávonoše Josefa Kučery nebo bolestínství číšnického učně Svatopluka Klimeše. Avatarem této bizardní přehlídky je pak Antonín Novák, který tři dlouhé roky v Piccadilly dřel, ohýbal hřbet a otročil, aby byl ve chvíli triumfu odsouzen k ještě větší bídě a strádání. Charakteristiky jednotlivých hrdinů jsou zpracovány nápaditě, odhalování zákulisí pohostinského domu má své horší a lepší chvilky, příběh jako takový nicméně skomírá na úbytě.... celý text
Nadějné vyhlídky
1965,
Charles Dickens
Na Dickensovy Nadějné vyhlídky je možné nahlížet jako na pohádku - o tom, jak chudý Pip ke štěstí a bohatství přišel, nebo jako na historický společenský román, sentimentální burlesku či jako na zábavnou, částečně autobiografickou, četbu, plnou hlubokomyslných úvah o životním údělu člověka. Ať už tak nebo tak, Dickens je ve všech polohách přesvědčivý a uhrančivý. Dokáže stejnou měrou rozesmát, jako dojmout až k slzám, přičemž obě polohy má precizně vybalancované. Jeho forma psaní je uhlazená, líbivá, ale přitom se nepodbízí. Zvraty jsou očekávané, a přesto překvapující. Postavy svébytné a mistrně vykreslené. Celá zápletka je - i přes svou složitost a zauzlovanost - jasná a přehledná. Myslím, že právě za tohle všechno je Dickens považován za jednoho z největších anglických romanopisců všech dob. A poučení na závěr? „Jestli se nedokážeš dopracovat neobyčejnosti cestou přímou, po cestách křivých se jí nedokážeš domoct nikdy. Proto už nikdy neselži ani jediným slovem, Pipe, a budeš dobře živ a umřeš blaze.“... celý text
Zlá panenka
1978,
Hana Prošková
Zlá panenka obsahuje tři klasické detektivní povídky z pera české prozaičky Hany Proškové s dvojicí hlavních protagonistů: výtvarníkem Horácem a kapitánem kriminální služby Veřejné bezpečnosti Vašátkem. Všechny tři případy jsou spletité a podávané nezaměnitelným rukopisem autorky, která do popředí staví zcela nespisovné, ale o to více živočišné dialogy a spíše než na profesionální práci složek VB se zaměřuje na intuitivní amatérské pátrání bohémského umělce Horáce. Je v tom nadsázka, humor a jen po kapkách dávkovaná forenzní kriminalistika. Právě díky těmto ingrediencím jsou povídky Hany Proškové lehkým oddechovým čtením, které nijak nepoznamenala doba a dokáží pobavit stejně dnes jako v době jejich vzniku.... celý text
Záhada obří číše
1983,
Hana Prošková
Jádrem sbírky vybraných detektivních povídek Hany Proškové s názvem Záhada obří číše je rozsáhlá novela Zelená nálepka, popisující ztrátu poštovní zásilky smrtících jedů. V jejím světle jsou zbylé dva kousky, hospodské tlachání o Tajemství obří číše a milostná přetahovaná v Příběhu u jezera, jako chudí příbuzní, pro které zbyly u stolu z bohaté hostiny už jenom drobky. Co je ovšem společné všem třem příběhům, je skutečnost, že spíše než pátráním a dokazováním, se v příbězích, spojených postavami výtvarníka Horáce a kapitána Vašátka, jedná o samotnou psychologii zločinů a okolnosti, která k jejich spáchání vedly. Jednoduchý prostonárodní styl, kterým Hana Prošková píše, rezonuje s duší jednotlivých vyprávění i charakterem jednajících postav, takže čtenář nemá problém se s nimi ztotožnit a přijmout je za své.... celý text
