ludek.n přečtené 3088

Tygr s revolvery 2008, Günther Rexhaus

Jay Fisher není žádný pistolník, ale když ho chce jistý Trigger Starr obrat o všechno, nemůže jinak a musí tasit kolt. Nikdo už mu poté neřekne jinak než Gunsmoke Fisher a pověst o rychlé ruce se s ním táhne kamkoli zavítá. Pro ranč Vlající B Katie Ballardové je ale požehnáním ne proto, že to umí s pistolemi, ale protože je poctivý a pracovitý muž. Rex Hayes vlastně spojil několik nezávislých pistolnických epizod z Wyomingu, Colorada a Texasu do jednoho příběhu, trochu ho opepřil, zamíchal, přihodil jednoho všiváka tamhle, krásnou a sličnou vdovu tuhle, nechal podusit a ejhle - máme tu western se vším, co k tomu patří.... celý text

Muž bez přátel 2008, Luke Sinclair

Frank Sutter se probudil do nejhoršího dne svého života: je obviněn z vraždy svého bratra a uvězněn. Poté, co na poslední chvíli unikne lynčování, mu je jasné, že musí prchnout. Jedině tak totiž může dokázat svou nevinu. Štvanice začíná. Luke Sinclair rozehrává v okolí dobytkářského Last Creek Townu westernové drama o zrádné krásce, falešné lásce a hromadě peněz. Klasické schéma v klasickém provedení. Nic tu nechybí, ale nic tu čtenáře ani nestrhne s sebou. Prostor, jenž je k mání, opravdu nenabízí žádné velké možnosti pro rozšafnost nebo nějaké plýtvání slovy. Prostě jen kolt do ruky, pobídnout koně a hurá na to…... celý text

Chlapec ze Salských stepí 1963, Igor Newerly

Příběh o ruském lékaři Vladimíru Lukiči Děrgačovovi, který se po útěku z koncentračního tábora v Komorově stal velitelem oddílu polských partyzánů, je vyprávěn lehce a prostě. Hrůzy války a zvěrstva vyhlazovacích táborů jsou v Newerlyho podání ohlazené, zbavené všech ostrých hran, výčnělků i odporných podrobností, zušlechtěné do líbivých forem, takže místy působí až komicky. Nic jim to ale neubírá na působivosti. Výstrahy a alarmy jsou jen dobře ukryty v pozadí a na povrch probublávají v krátkých reminiscencích a hluchých ozvěnách. Newerly píše svižně a dobrodružně. Nenechává se zlákat k zbytečné popisnosti a jeho vyprávění hladce odsýpá. Co bych mu vytkl, je určitá nevyhraněnost a „pohádkovost“ jednotlivých epizod. Ona uhlazená, nekonfliktní forma, kterou pro svůj román zvolil, neprovokuje ani nevyzývá, ale spíše splývá a ukolébává. Jsou chvíle, kdy příběh dokáže člověka dojmout, uchvátit, vzbouřit nebo rozrušit, ale vždy jen tak na půl plynu. A k dovršení všeho pak to nejotevřenější finále, jaké si lze vůbec představit…... celý text

Zločin a trest 1966, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Ohavný zločin, vina a trest. Dostojevskij se v jednom ze svých nejoceňovanějších románů nezaměřil ani tak na příběh jako takový, ale celou svou bohatou spisovatelskou imaginaci obtiskl do profilů jednotlivých postav a zkoumání psychických pochodů, stavů a nálad, určujících jejich chování. V hledáčku nemá jen samotný zločin, ale i bídu doby a třídní společenské rozdíly. Román v některých partiích připomíná divadelní scénář, v němž plochy rozsáhlých dialogů a nekonečné monology posunují děj k další kapitole. Přestože za tragickou postavu je tu rozervaný a vzdorující Rodion Romanovič Raskolnikov, daleko osobnější a dalo by se říci i hlubší tragédie se odehrávají všude okolo něho. Ať už je to osud rodiny Marmaladových, především Soni Semjonovny, nebo posedlost Arkadije Ivanoviče Svidrigajlova - struny čtenářovy duše jsou rozechvívány daleko citelněji a rozhodněji právě těmito souběžnými liniemi. Je to Raskolnikův vzdor cítit vinu za svůj zločin, co ho do jisté míry odlidšťuje a vytváří vítaný kontrast k jeho blouznění a tápání. Dostojevskij vytěžil z tématu vše, co jen mohl a stvořil vpravdě znepokojující dílo, které odolává času.... celý text

Sám a sám 1966, Richard Evelyn Byrd

Byrdova strhující „one man show“ Sám a sám je literaturou faktu psanou jako dobrodružný román. Richard Evelyn Byrd je mužem, který jako první člověk přeletěl oba zeměpisné póly, účastnil se řady polárních expedic a některé dokonce sám organizoval, financoval a vedl. V knize Sám a sám popisuje svůj několikaměsíční pobyt ve vnitrozemí Antarktidy na Předsunuté stanici. Kromě meteorologických pozorování a sledování polární záře v průběhu antarktické zimní noci, zde zkoumal i psychologické aspekty naprostého odloučení od civilizace v těch nejtvrdších podmínkách, jaké na Zemi panují. Na jedné straně badatel, jenž má vrcholný respekt k přírodě a jejím silám, na straně druhé dobrodruh, který kvůli prestiži a osobnímu zadostiučinění neodpíská akci, ani když mu nepřejí podmínky už hned na samém začátku. My čtenáři si ovšem díky této jeho „nezodpovědnosti“ můžeme užít parádní dobrodružný příběh podle skutečných událostí z prostředí, které nikomu nic nedaruje a kam cestovní kanceláře své turisty asi hned tak nevezmou.... celý text

Cantervillské strašidlo a jiné prózy 1965, Oscar Wilde

Oscar Wilde byl bezesporu velikánem své doby. Jeho břitký vtip, duchaplnost, sarkasmus, ironičnost a vzletná poetika mají co říct i dnes po více jak jednom století. Sbírka krátkých textů, doplněných slavným Obrazem Doriana Graye, o tom podávají důkaz více než přesvědčivý. Všechny prózy prezentují autora jako skvělého a originálního vyprávěče s vytříbeným stylem, který má nicméně problém s jistou nesourodostí a roztříštěností. Markantní je to především u „románového“ Obrazu Doriana Graye, kdy je souvislý příběh přerušován vsuvkami jako z jiného světa, tvořící mnohomluvný kal bez souvislosti s dějem. Nejinak je tomu i s titulní povídkou, která začíná jako sžíravá satira americké poživačnosti, pokračuje veselou hradní party a končí sentimentálním happy endem, při němž nezůstane jedno oko suché. U ostatních kousků už tato rozháranost tolik netrčí, a tak si můžeme užít chytře vypointovaný Neobyčejný model, nebo zběsilou posedlost Artura Savila dostát svému osudu. Nejkratší Sfinga bez záhady už je pak jen zvukomalebnou hříčkou ze života aristokratické smetánky, která po slibném začátku ztratila tak trochu směr. Cantervillské strašidlo a jiné prózy jsou v první řadě oslavné ódy slova a stylu, a až poté samotnými příběhy.... celý text

Goya 1966, Lion Feuchtwanger

Lion Feuchtwanger se rozhodl, že španělského malíře Francisca de Goyu y Lucientes představí čtenářům v syrovém a nepřikrášleném světle. Současně do tyglíku životopisných dat a výtvarných rozprav přimíchá i zpodobnění doby nejtemnějšího feudalismu konce 18. století. Román zastihuje Goyu už na vrcholu slávy, kdy je prvním dvorním malířem španělského královského dvora, a končí dřív, než dospěje k závěru jeho života. Rozhodně to není lehké čtení a vyžaduje si čtenáře poučeného, trpělivého a připraveného. Nikam se nechvátá. Tok děje plyne pomalu a zvolna širokým řečištěm, sbíraje po cestě střípky, epizody a události z širokého historického spektra bez jakýchkoliv omezení. Vliv francouzské revoluce a Napoleona Bonaparta na události ve Španělsku, svíraného mocenským zápasem mezi katolickými Veličenstvy a inkvizicí, se odráží i v osobních Goyových tragédiích: ztráta nejmilovanějšího dítěte, sluchu, manželky, nejlepšího přítele, milenky… a formuje osobnost, jež od portrétování vlivných a mocných španělských grandů přejde k rytinám a kresbám cyklu Caprichos, pranýřujícím jejich společenské poklesky a nešvary. Nad romány tohoto typu je možné se dlouze dohadovat, co jsou skutečná historická fakta a co spisovatelská nadstavba. Feuchtwangerův Goya nicméně působí přesvědčivě a opravdově v celkovém pohledu i v drobnokresbě. Zajímavá a poučná kniha. Ze závěrečné doušky je mimo jiné zřejmé, že Feuchtwanger plánoval ještě pokračování, k naší škodě ho však nikdy nenapsal.... celý text

Arrowsmith 1967, Sinclair Lewis

Příběh lékaře Martina Arrowsmitha, kterého provázíme od dětských let až do chvíle, kdy odmítne lukrativní postavení, zúročeni svých bohatých zkušeností a život po boku bohaté a krásné Joyce Lanyonové. Lewis pracuje s tématem hledání sama sebe a své úlohy ve společnosti s citem a lehkou satirickou ironií, která propůjčuje celému příběhu nádech hravosti. Lewisova struktura je precizní a obrací se stejnou měrou k vážným tématům lékařské odpovědnosti, jako i k studentským taškařicím a lásce. Nicméně až poslední čtvrtina románu přinese nějaké to napětí a svižnost do poměrně statického děje. Teprve dobrodružství na Sv. Hubertu rozhýbe krev v žilách. Do té doby je to jen zpráva o vývoji mladého člověka, o ztrátě iluzí a nalézání životních kompromisů, která je sice dostatečně čtivá, aby člověk neutekl, ale zase ne tak oslnivá, aby měl všechny receptory v pozoru. Arrowsmith je prostě příjemné čtení, které odvede svůj díl práce a nezanechá po sobě hořký pocit ztraceného času.... celý text

Přestřelka 1964, Jan Procházka

Román Přestřelka Jana Procházky tak trochu klame tělem. Podle kresby na obálce, podtitulu, nebo prologu by se zdálo, že budeme mít co do činění se závažnými tématy politicko-vojenského charakteru, nazírané z pohledu příslušníků Pohraniční stráže v době, kdy naši socialistickou republiku obkružovaly kilometry a kilometry ostnatých drátů, bezpečně nás chráníce před nenáviděným a hrůzu nahánějícím imperialismem. Ne tedy, že by Procházka motivy budování komunismu, se všemi těmi ohromujícími všelidovými hesly, šetřil, nicméně jádro románu je přece jen někde jinde - je jím totiž rozvíjející se milostný vztah staršiny aspiranta Vojtěcha Zavřela a knihovnice Arnoštky Teršové. Na pozadí složitých společenských jevů, které s sebou nesla ona doba rozvíjejícího se socialismu, tak sledujeme poměrně prostý příběh lásky dvou mladých lidí se všemi jeho radostmi a souženími. Procházkův literární projev je kultivovaný, nekomplikovaný, bez zbytečných kudrlinek nebo pompéznosti. Nahlédneme s ním do minulosti a nebojí se protáhnout linie některých svých postav i do krátkých výsečí budoucnosti. Vše v přirozeném hladkém a čtivém rytmu. Snad jen těch dramatických momentů mohlo být více, výměnou za ono zdlouhavé hledání jehly v kupce sena, přesněji řečeno - ozbrojených narušitelů v pohraničním pásmu.... celý text

Smrtelná neděle 1967, Jaroslav Putík

Jediné setkání s Lucií Heránovou dokáže otočit život stárnoucího kybernetika a příležitostného psychiatra Pavla Soukupa doslova vzhůru nohama. A jediné jeho zaváhání, odmítnutí se angažovat pak ve chvíli obrátí všechno, čeho doposud dosáhl, v prach nicotnosti a bezvýznamnosti. Jaroslav Putík nám ve Smrtelné neděli představuje Freud-Jungův fenomén přenosu, tedy jev, kdy se při psychoanalytickém léčení přenese nemoc z léčeného na léčícího. Na začátku jsou role jednotlivých protagonistů jasně rozlišeny, ale čím více se noříme do hlubin poznání, tím více se rozostřují hranice a stírají rozdíly. Ve finále už těžko rozlišíte, kdo jedná racionálně a kdo je zralý na hospitalizaci. Putík nabízí společensko-psychologickou studii lidských hodnot a priorit. Činí tak s téměř detektivní precizností, přičemž se velmi úspěšně vyhýbá bažinám hlubokomyslného filozofování a prázdného tlachání. Jeho styl je prostý, ale čtivý a příjemně zaměstnává šedou kůru mozkovou. V chodu příběh udržují neustálé pobídky, takže je stále po čem pátrat a čím se zaobírat. Smrtelná neděle je bezesporu solidní a vyvážené čtení.... celý text

Oheň 1965, Henri Barbusse

Když toho rána pacienti přepychového sanatoria pod Mont Blancem nahlédli do přinesených novin, mohli na titulní stránce číst zprávu všech zpráv: „Válka je vypovězena“. Pochybuji ale, že tušili jaké hrůzy, šílenství a utrpení svět čekají. Henri Barbusse, coby přímý účastník bojů u Vauxrotu, vesnice Crouy a na kótě 119, nevypráví souvislý příběh, spíše skládá mozaiku roztroušených střípků, válečných zážitků a osobních postřehů. Koneckonců ne nadarmo zní podtitul knihy „Deník bojového družstva“. Naturalistické vyprávění z fronty a ze zákopů 1. světové války odívá Barbusse do precizně vycizelovaného a stylisticky mimořádně atraktivního hávu, čímž mu dává opravdovou literární kvalitu. Co zamrzí, je ona agitační nadstavba, vkládaná postupně ve stále větší míře do jednotlivých kapitol a vrcholící závěrečným proletářským pamfletem. Souhlasím, že válka je krutá, strašná a nespravedlivá, ale Barbusseho finální antiburžoazní obžaloba čpí velkohubým patosem na sto honů a možná ještě dál. Skončit se čtením už na Obvazišti, byl bych nejspíš mnohem spokojenější…... celý text

Projížďka po moři 1982, Jurij Ščerbak

„Vymyslete si nějakou obyčejnou historku, prosté životní situace, okořeňte to humorem, přidejte špetku sentimentální lásky, ukažte přiměřeně sympatické lidi s jejich malými slabůstkami, ale nikdy se nedotýkejte tmářských pověr a zvířeckých vášní, zatlačených hluboko do lidského podvědomí.“ Takto promlouvá ústy umělecké rady Jurij Ščerbak v titulní povídce knihy Projížďka po moři, a jako by tím definoval i celou sbírku, oscilující od zamyšlení nad běžnými životy obyčejných lidí až po intelektuální sondy do duší umělců. Šcerbakovi lze přiznat poměrně čtivý a nekonfliktní literární styl, který hladce a nevzrušivě vklouzne do mozkových synapsí. Na druhou stranu zde nezanechá téměř žádnou stopu a je docela složité udržet pozornost, aniž by se člověk co chvíli nezatoulal v myšlenkách do úplně jiných časů a krajin. Problémem většiny Ščerbakových povídek je totální absence jakýchkoliv finálních happy endů. Žádné rozuzlení, prozření, osvobození nebo řešení vzniklé situace se nekoná. Splývavá zápletka vyústí v bezzubé zakončení. Jediný kousek, kterému bych připsal alespoň body za účast je Vlastní životopis.... celý text

Cit slečny Smilly pro sníh 2006, Peter Høeg

Začalo to pádem malého chlapce ze střechy domu a skončilo krvavou lázní v ledových hlubinách Grónska. Mezitím nám Petr Høeg servíruje hodně netradiční dobrodružnou krimi, v níž ani tak nejde o detektivy, vinu a zločince, ale spíš o sníh a led… a také o životní filozofii jedné ženy. Na tradiční vyšetřování zločinu a protřelé kriminální živly rovnou zapomeňte, setkáte se nanejvýš s jedním nepříliš aktivním vyšetřovatelem státní správy, obstarožní dámou na penzi, žoviálním rejdařem s dlouhými prsty, zatrpklým námořním kapitánem se sklonem k hazardu, námořníky s chutí zabíjet, nejrůznějšími vědeckými kapacitami a samozřejmě s neortodoxní a nezávislou Smilly Jaspersenovou, specialistkou na morfologii ledovců. Ona je tou postavou, na níž leží tíha celého příběhu a o níž se říká, že je hlavní kladnou hrdinkou knihy. O tom, jak nahlížet na pozici kladného hrdiny, je však v jejím případě možné dlouze diskutovat. Každopádně díky jejímu naturelu a živelnosti má kniha spád a dramatickými momenty se nešetří, především v druhé polovině Høegova vyprávění. Přesto jsem občas při čtení vypadl z tempa, podivně škobrtal a některé pasáže si musel dát znovu, protože jsem na poprvé nepochopil souvislosti. I s tímto handicapem bych Cit slečny Smilly pro sníh označil jako docela zajímavou knihu.... celý text

Hřbitov nevěst 2018, Tomáš Boukal

Mladý český etnolog se toulá po vybydlených vesnicích severního Uralu a nahlíží do lidských osudů, poznamenaných steskem, nostalgií a touhou po něčem, co dávno zmizelo v minulosti. Boukal má tuhle atmosféru zmařených šancí, frustrace, lhostejnosti a zkázy nastudovanou velmi dobře a umí ji svým čtenářům plně zprostředkovat. V sychravém podzimním odpoledni se pak může taková četba rozvinout až do zničující literární deprese. K tomu desítky pohřešovaných dívek, které jsou buď mrtvé, nebo nucené k prostituci, a je načase objednat si termín u docenta Chocholouška na psychiatrii. Boukal se nicméně tématu dotýká citlivě a s pokorou. Jeho amatérské pátrání má příchuť spíše dobrodružné výpravy, než detektivního šetření. Jít si zastřílet na jeřábky a tetřevy je téměř stejně vzrušující, jako návštěva v domku krásné Mariny. Rozhodující zápletka asi málokoho překvapí, přesto očistná závěrečná katarze míří na ta správná místa a dává celému příběhu rozhřešení.... celý text

Robocop 2 1992, Ed Naha

Nelítostné zákony hollywoodské produkce zná bezpochyby každý: je-li úspěšná jednička, musí být dvojka pokud možno ještě úspěšnější. V případě futuristických akčních přehlídek to znamená více krve, více honiček, více zběsilejších přestřelek, mnohem hanebnější zločince, odpornější činy a samozřejmě více smrtonosnějších zbraní. Robocop 2 ctí tento trend do posledního puntíku, jak ve své filmové podobě, tak i v té literární. Pryč jsou drobné záchvěvy humanismu a lidství, které se objevovaly v předchozí knize. Stejně tak nezůstala jediná stopa po psychologických průhledech do duše zmrzačeného muže, který přišel o všechno: tělo, city, rodinu i vzpomínky. Nastupuje nelítostná řež, brutalita, šílenství krve a zabíjení, korunované soubojem gigantů. Ed Naha protentokrát vzdal veškerou snahu dějovou linku jakkoliv oživit a jen otrocky přepisuje scénář, který se ve své psychopatické honbě za extrémním vzrušením vyděluje z řady a mění v grotesku, splácanou na koleně v mrňavé herecké šatně v pauze na oběd. Jak jsem autora minule chválil za entuziasmus a nadšení, teď mu musím jeho aureolu setřít. S druhým pokračováním Robocopa spadl o třídu níže.... celý text

Robocop 1991, Ed Naha

Přepisy akčních filmových trháků vždy byly, jsou a do budoucna nejspíš i budou věcí více než ošemetnou. Některým autorům dopomohou k oslnivé kariéře bestselleristů, po jiných už více ani pes neštěkne. Ed Naha se však svého úkolu - přetavit filmový scénář do literární podoby - zhostil s odzbrojujícím nadšením pro věc a entuziasmem, který by mu mohli závidět mnozí jiní literáti a námezdní pisálkové. Naha si nic nehraje a už vůbec nepředstírá, že by se svým dílkem chtěl zapsat do dějin. Nepitvá, nerozebírá, nepřidává nic navíc. Hrubě, drsně, krvavě projíždí scénami filmu a tvoří z nich slova, věty a dialogy. Je to škvár nejhrubšího zrna, stylistický paskvil, přesto ve vás vzbouří emoce. Ani se nenadějete a hltáte stránku za stránkou. Adrenalinová jízda bez zábran a bez brzd. Naha ořezal vše, co by vás mohlo rozptylovat, a nechal jen ty nejzákladnější, syrové myšlenky a podněty. A přesně takový čtenářský zážitek se k vám dostane: neobroušený, bezohledně krutý a přese všechny ty zohavené mrtvoly a násilí okouzlující.... celý text

Expedice Doktora Fortuna 1992, Petr Kettner

Futurolog doktor Fortun se pod pláštíkem přísného utajení vydává s dalšími věhlasnými vědci vstříc dobrodružství na nově se vynořivším ostrůvku kdesi v Atlantiku. Ke své smůle zde objeví daleko víc, než kdokoliv očekával. Petr Kettner oživuje legendu dobrodružných výprav za bájnou Atlantidou. Přestože nakonec zakormidluje poněkud jiným, fantastičtějším směrem, má jeho vyprávění všechny atributy expedičních opusů, v nichž se na začátku všechno zdlouhavě chystá a připravuje, ve střední části se přesunuje k cíli, aby se na závěr konečně pátralo po záhadách a odkrývalo se jedno tajemství za druhým. Jako doušky se nám dostane tu více, tu méně krkolomného vysvětlení všeho podstatného, mnohdy i toho, na co jsme se vůbec neptali. Nic proti… jenom jsem se po celou dobu nedokázal zbavit pocitu, že Kettner míchá cinknutými kostkami někde pod stolem, a pro jistotu tak činí v tlustých vlněných palčácích. Chvíli příběh uhání, aby se vzápětí neohrabaně potácel, tamhle je nápad hodný obdivu, jenže hned vedle nebetyčná pitomost. Postavy jako by vystoupily z panoptika madame Tussaud a jejich výkony chvílemi připomínají telenovelu. Kettnerova Expedice prostě není ani ryba ani rak, berte nebo nechte být.... celý text

Jiskra života 2003, Erich Maria Remarque (p)

„Na světu byl spáchán zločin… zákon života byl popliván, zbičován a rozstřílen, loupež byla uzákoněna, vražda byla zásluhou, násilí se stalo zákonem - a teď najednou, v tomto bezdechém okamžiku, čtyři sta obětí zvůle pocítilo, že to skončilo, že promluvil hlas a že kyvadlo se zhouplo zpátky.“ Alespoň takto to na konci války vnímají vězni koncentračního tábora Mellern, kam Remarque zasadil děj svého románu. Právě s nimi, nejbídnějšími z bídných, odsouzených k pomalé smrti v nelidských podmínkách, prožíváme proměnu od devastující vězeňské apatie k prvním jiskřičkám naděje na svobodu a dále až ke konečnému osvobození. Samozřejmě ne všichni se této konečné spásy dočkají, a nutno přičíst autorovi k dobru, že se nijak nerozpakoval nechat finále pořádně zhořknout. Přiznávám, že v některých chvílích jsem měl při čtení sevřený žaludek a závěrečná katarze mě přiměla zamyslet se i nad těmi aspekty, souvisejícími s osvobozovacím procesem, které člověka běžně nenapadají. Proto bych k těm čtyřem hvězdám, klidně ještě půlku hvězdy přidal.... celý text

Obrysy a stíny 2007, Petr Heteša

Pátrání po pravdě o smrti Ley Lynseyové pokračuje. Novinář Roger Dalmont, muž s posláním, se bez vlastního přičinění stal lovnou zvěří, kterou se snaží skolit snad každý, kdo má ve Philadyorku a okolí zbraň v čele s policií a zvláštními agenty FBI. První kniha o Šesti diamantech nám nastínila kulisy a předvedla prostředí, v němž se budeme pohybovat. Současně nám představila aktéry dramatu, které následně rozestavila do pozic, z nichž vyrážejí na zteč druhé knihy s podtitulem Obrysy a stíny. Heteša přiložil pod kotlem. Hned zkraje nás doslova katapultuje vstříc adrenalinovým akcím, navazujícím jedna na druhou v nepřetržitém sledu a opravdu vražedném tempu. Marně přemýšlím, zda jsem si během čtení alespoň jednou vydechl a dal si time-out. Zběsilé honičky městskými periferiemi střídají stejně šílené přestřelky v nákupních centrech, barech nebo tunelech metra. Postavy se často objevují jen proto, aby vzápětí zemřely v dešti kulek. Ve všem tom mumraji zanikne i to, že Heteša začne porušovat některá svá vlastní pravidla. Koneckonců komu na tom záleží, tohle je vysoko-oktanová zábava.... celý text

Šedozelené oči Ley Lynseyové 2007, Petr Heteša

Kdo je Marc Malory a proč musela zemřít jeho osobní sekretářka Ley Lynseyová? Odpověď na tuto otázku hledá Petr Heteša, zastupován investigativním novinářem Rogerem Dalmontem z bulvárního plátku Green Star, v americké metropoli budoucnosti ve Philadyorku. A že to nebude procházka růžovou zahradou, je snad každému jasné. První kniha Šesti diamantů rozhodně není žádná nablýskaná salónní literatura prázdných gest a vznešených dialogů, nýbrž pěkně špinavá uliční story, v níž není čas na hledání líbivých výrazů nebo ondulaci účesů. Heteša to hraje při zemi, drsně a nekompromisně si jde za svým cílem a rozhodně si nehraje se serepetičkami. Philadyork v jeho podání není oázou kdovíjaké dokonalosti ani v něm holubi nelétají sami do huby. Je to technokratické bludiště s okrajovými ghetty, kde každý má to, co si zaslouží. Nebo také ne. Ale právě takhle nějak by mohla vypadat budoucnost megaměst. Každopádně je to hodně dobré čtení, přestože na rozuzlení si musíme počkat do další knihy.... celý text