ludek.n přečtené 3129

Za tímto horizontem 2003, Robert A. Heinlein

Svět, v němž se už tři sta let manipuluje s lidským genomem pro získání výjimečných jedinců a vedle toho Klub Pokračovatelů s revoluční taktikou „spálené země“. Hamilton Felix je muž, předurčený k velkým věcem, a přitom si sám není jistý, že život má vůbec nějakou cenu. Heinleinovo hledání odpovědí je zmatené, zatmělé a chaotické. Jako by ani sám autor nevěděl, kam chce svůj konsensus dovést a jakým ponaučením své čtenáře oblažit. Všechny směry, kterými se rozběhne, končí ve slepých uličkách. Na první pohled tu nic nedává smysl. Jednotlivé linie jsou inkoherentní, izolované a neskládají žádný výsledný obraz. Stejné je to s postavami. Objeví se, projdou textem a zmizí, aniž by po nich zůstala v dějové linii jakákoliv stopa, která by ospravedlnila jejich činy a začlenila je do celkové mozaiky. Z tohoto pohledu mi Heinleinova kniha přijde jako směs navzájem nesouvisejících myšlenek, které možná měly na počátku nějaký cíl, ale ten se v průběhu utváření a cizelování bohužel vytratil. Zůstal jen kal, který podle mého neměl být nikdy vydán.... celý text

Bílý Mars 2003, Brian Wilson Aldiss

Pánové Aldiss a Penrose se rozhodli, že na Marsu, který ztratil kontakt se Zemí, vybudují lepší, spravedlivější společnost. Z vyprávění Toma Jefferiese a jeho adoptivní dcery Cchang Chaj se pak dozvídáme, jak celý ten unikátní proces probíhal. Intelektuální rozpravy o náboženství, rodině, sexu, manželství, odpovědnosti, politice, kultuře, etice, vědě, životu jednotlivce i společné budoucnosti jdou v nekonečném únavném sledu jako na dobře seřízené montážní lince. Na panelových diskuzích znějí pokroková hesla, citáty a proklamace, jež se opájejí sami sebou bez smyslu a bez významu. Příběh se chvílemi snaží vystrčit růžky, ale je zašlapán do marsovského prachu rétorikou diskutérů, kteří neznají míru a stloukají nás svými žvásty na jednu beztvarou hromadu. Darwin, Nietzsche, Kant, Ciolkowski hozeni do jednoho pytle a vytaženi jako králíci z klobouku bez ladu a skladu, kdykoli se to hodí. Netroufám si odhadnout, který z autorů dal téhle intelektuální onanii více svého času a umu, ale doporučuji si před čtením objednat termín u psychiatra.... celý text

Co to žere a kde to spí 2019, Petr Heteša

Na vesmírném překladišti Terango se dějí podivné věci - ztrácejí se zde lidé. Vyšetřování se ujímá divoká agentka FBI Moira Glaceová, která v uzavřené komunitě stanice působí jako neřízená střela s atomovou hlavicí. A právě takový je i Hetešův román Co to žere a kde to spí. Nespoutaná jízda, plná skvělých a neotřelých nápadů, od začátku až do konce. Heteša si bravurně pohrává se zápletkou, a i když vnímavý čtenář brzy odhalí, kam celý ten propletenec záhad směřuje, nic nebrání tomu, aby si terangské eldorádo pořádně a do sytosti užil. Kořením na cestě k happy endu jsou mu hudebně-erotické vsuvky Larryho Zanoffa a jeho rozhlasového pořadu Starý fláky pro noční ptáky, které se proplétají dějovou linkou jako červená nit nástěnným gobelínem. Snad jen ten závěr trochu zklamal: ne že by byl špatný, ale tajně jsem doufal v nějakou tu salvu z brokovnice či laserového kanónu a ona nakonec přišla jen rána z bambitky s křesadlovým zámkem. Heteša u mě nicméně zabodoval a k plnému hodnocení chybělo opravdu jen to pověstné kopnutí do vrtule.... celý text

Svět na kolech 1997, Harry Harrison

Planeta jako koncentrační tábor na konci nekonečna a na ní silnice dlouhá 27.000 km, spojující jednu obyvatelnou Zónu soumraku s druhou. Každé čtyři roky si teploty blížící se 100° C vynutí přemístění kolonistů mezi zónami, jenže tentokráte je všechno jinak. Harrison ve Světu na kolech rozehrává vpravdě dech beroucí drama na cestě, vedoucí napříč kontinenty na planetě Beta Auriga. Vlakový konvoj musí překonat nejen vražedné, spalující vedro, ale i všechny nástrahy nekonečného putování. Tato road movie je přesvědčivá, uhrančivá a neskutečně napínavá. Jeden úžasný nápad střídá druhý v dokonale synchronizovaném vyprávění, které nemá slabší chvilky. Ty přicházejí až ve chvíli, kdy je potřeba dát příběhu morální ponaučení a dovést ho k smysluplnému závěru, jenž by celé snažení posvětil mimořádně závažnou myšlenkou. Celou tu finální politologii bych si klidně odpustil a byl bych bez ní určitě daleko nadšenější, než když musím akceptovat onu grandiózní ódu planetární korektnosti, kterou mi pan Harrison s nezištností sobě vlastní nabízí.... celý text

Spoutaný svět 1997, Harry Harrison

Pašeráci drog, tajné ponorky, pracovní tábory, Izrael jako poslední ze svobodných států, demokracie na úbytě, naopak otrokářská společnost na vzestupu, potlačování veškerý lidských práv, cenzura slova i myšlení… a do toho všeho všemocné bezpečnostní složky, nejen státní, ale doslova vesmírné. Velký bratr se dívá dnes a denně na život všech svých občanů, ale inženýra Jana Kulozika obzvlášť aneb orwellovské téma podle Harryho Harrisona. Na rozdíl od svého vzoru se Harrison nepouští do zkoumání mechanismů totalitního zřízení, aby z nich vyvodil důsledky, ale používá onen model nesvobodného světa pro rozvíjení vlastního, zcela osobitého, dobrodružného příběhu, v němž se to hemží pohlednými agentkami, zrádnými policejními důstojníky, konspiračními akcemi a fantastickými útěky z přísně střežených vládních zařízení. Harrison se baví a my se můžeme bavit s ním.... celý text

Navždy volní 2011, Nick Sagan

Závěrečný díl Saganovy volné post apokalyptické trilogie se snaží vrátit k lineárnímu vyprávění Idlewildu při zachování mozaikové struktury Zrozených v ráji. Nabízí se nám tedy možnost přímého srovnání obou literárních koncepcí v jedné knize (a z mého pohledu dopadá první ze jmenovaných výrazně lépe). Dokud se totiž pohybujeme na území bývalých Spojených států amerických a sledujeme události pohledem Halloweena, je ve vyprávění alespoň určitý stupeň progrese a napětí, a i přes absenci nějakých výraznějších motivů se jedná o poměrně čtivou záležitost. Ve druhé mozaikové polovině se však utopíme v drásavých niterných psychostudiích jednotlivých protagonistů, vzýváme Boha i ďábla velké utopie, abychom to celé nakonec završili mutagenem pacifismu. Haleluja. Hare Krišna. Sagan se přetransformoval z protřelého cynika do morálního humanisty, kterážto role mu ani trochu nesedí a působí přinejmenším směšně. Díky tomu jsou Navždy volní zralí k věčnému zapomenutí.... celý text

Zrozeni v ráji 2011, Nick Sagan

Staří hrdinové Idlewildu se potýkají se svými vnitřními démony, zatímco vedle nich dorůstá druhá generace geneticky upravených dětí. Svět je po smrtící pandemii nicméně stále dost prázdný na to, aby vynikla jejich opuštěnost a frustrace. Sagan skutečně moc optimistický ve svých vizích budoucnosti není a atmosféra zmaru a bezvýchodnosti je doslova cítit z každé jeho řádky. Jestliže Idlewild byl relativně kontinuálním vyprávěním s retrospektivními zášlehy, Zrozeni v ráji jsou poskládáni ze střípků osudů jednotlivých protagonistů, jejich myšlenkových pochodů a komentářů probíhajících událostí. Tohle schéma je atraktivní a zajímavé, takže bych k němu neměl žádné výhrady, kdyby se ovšem na pozadí něco dělo. Tady bohužel dvě stě stran plácáme pískové bábovičky, než se rozhodneme do nich šlápnout a prokopat se na vedlejší pískoviště, kde se staví hrad. Vzpoura Penny a Dvojky má přídech zakázaného ovoce, ale svou paranoiou rozbíjí unylost vyprávění. Na jeden román je to však zatraceně málo.... celý text

Idlewild 2008, Nick Sagan

Začíná to jako schizofrenní trip s nočními zebouny, Fialovou královnou, Temnosvitem a Smíšky v plné polní, pokračuje to ostře vymezeným Matrixem, v němž se vedle beta-testera ukrývají i podivné instrukce, a končí to drsným post apokalyptickým příběhem. S každým dosaženým předělem se struktura vyprávění promění a atmosféra zahustí. Od frivolního úvodního úletu, přes koncentrovanou programátorskou vsuvku až po temný finální epilog. Spolu s rozvíjejícím se příběhem se probouzí i napětí a čtenář je tak postupně vtahován a připoutáván k textu. Plochost počítačových identit může na začátku až odpuzovat, ale pokud dá člověk knize šanci, může ho Sagan v konečném účtování překvapit a mnohé mu vynahradit. Oceňuji také, že nepodlehl obecně preferovanému tlaku na optimistická zakončení a vtiskl tak Idlewindu auru chmurné předpovědi. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kterým směrem se bude ubírat pokračování Halloweenské trilogie.... celý text

Vraždy a housle 2006, Neil Gaiman

V době svého vzniku v roce 1987 byly Vraždy a housle propagovány jako originální, experimentální a nežánrový komiks, dnes bych přidal něco o eleganci a zlaté síni slávy. Tohle dílko je radikálně jiné, než hrdinná DC klasika a stejně daleko má i k nezávislým malonákladovým publikacím. Je to úžasný umělecký počin, který svého času vytvářel zcela nové a sofistikované komiksové standardy. Rafinovaně napsaný příběh dokonale souzní se stejně tak nádhernou kresbou v téměř monochromatickém kolorování. Přestože se Dave McKean vzdal výrazných barev a Neil Gaiman vypreparoval ze scénáře adrenalinové momenty, nic to neubírá na působivosti, s nímž tento jejich projekt buší do čtenářů. Například ty úžasné celostránkové koláže, detailní nájezdy, transformace postav, přechody od skic k téměř fotografické preciznosti - magické, úchvatné, impozantní. Škoda jen, že za slabou hodinku je po všem. Chtěl bych číst dál, chtěl bych víc, mnohem víc…... celý text

Obřad dospělosti 2003, Alexei Panshin

Panshinův Obřad dospělosti zobrazuje typický konflikt diferencované společnosti v post apokalyptické fázi. Na jedné straně posádky gigantických Lodí, uchovávající technologické a vědecké znalosti a na straně druhé kolonisté, hájící v prachu a potu holou existenci na planetách, které jsou v lepším případě životu příznivě nakloněny. Alexi Panshin dostal za román v roce 1968 cenu Nebula, ale upřímně, dnes už by jeho robinsonáda asi mnoho slávy nesklidila. Nápad psát knihu z pohledu čtrnáctileté hrdinky posouvá hranici čtivosti silně směrem k young adult literatuře, nehledě na zvolenou formu a strukturu vyjadřování. Proto asi nepřekvapí, že i v těch nejvypjatějších okamžicích jsou linie příběhu zbavené všech hran, které by snad mohli někoho zranit či mu alespoň rozbušit srdce. Velké patetické rozhodování o morálce, etice a postavení lidstva ve vesmíru v závěru románu je tak trochu očekávanou douškou onoho ústředního tématu a je potřeba vzít ho na milost.... celý text

Stardance 1992, Spider Robinson

Vítejte ve Škole moderního tance Shary Drummondové. Ptáte se: čímže je toto taneční studio výjimečné? No, naučí vás ladným pohybům ve stavu beztíže. Balet mezi hvězdami už není jen doménou snílků, ale skutečností. Jen je k tomu potřeba člověka nového typu, který se oprostil od gravitačních předsudků. Jako bývalému závodnímu tanečníkovi je mi téma manželů Robinsonových poměrně blízké, proto jsem si jejich román užil i v oné non-sf rovině. Jejich propojení výrazně netechnologického prvku - tance s prvním mimozemským kontaktem je originální a podnětné. Robinsonovi vedou dějovou linku v klidném a oddechovém rytmu, nikde příliš netlačí na pilu, spíše se zaměřují na atmosféru a strukturu. Lehce rušivým prvkem je naopak onen politický podtext vyslanců Rady Spojených národů s jejich vpravdě dementními vstupy. Chápu ale, že bez nich by nebylo možné rozehrát velkolepé finální představení.... celý text

O pravdě a netvorech 2014, Barb Hendee

Pátrání po zaniklém Bäalâle Seattu vrcholí. Učenka Wynn Hygeorht dává dohromady další díl skládačky, odhalující pravdu o Zapomenuté válce a Pradávném nepříteli. Přestože jsem už Hendeeovým nevěřil, že dokáží z daného tématu vytěžit něco víc, než jen přežvýkání již prověřených struktur a oprášení starých motivů, překvapili plnokrevným příběhem, který křísí něco z onoho frenetického vzrušení, prožívaného s prvními knihami série. Poprvé se zajiskří v hlavním městě Lhoin’nů v Ghràihlôn’nu, kde se znovu objeví mocní fayové a pokusí se Wynn sprovodit ze světa. Je to nicméně jen předehra věcí, které nás čekají v hlubinách pod Bäalâle Seattem. Udržet si klobouky na hlavě při divoké jízdě, do níž se zde Hendeeovi pustili je nemožné. Adrenalin stříká na všechny strany, a tak jediné, co ve finále zamrzí je skutečnost, že s dalšími díly série Vznešení mrtví se v češtině už pravděpodobně nepotkáme. Na druhou stranu, trilogie s učenkou Wynn v hlavní roli, nemohla skončit s lepším skórem, než jaké ji udělilo povídání O pravdě a netvorech.... celý text

Skrz kámen a moře 2013, Barb Hendee

Učenka Wynn v předchozí knize pátrala v numanském Calm Seattu po tom, jak zničit přízrak. Nyní se vydává mezi trpaslíky, aby odhalila pravdu o dávno zaniklém Bäalâle Seattu. Hendeeovi se snaží vykřesat z pomalu už skomírajícího tématu, co jen jde, a kupodivu se jim stále daří udržet se na body v ringu. Tím spíš, že se konečně dozvídáme, o čem to všechno předchozí snažení bylo a je. Sázka na Wynn Hygeorht, co by hybatelku děje, nicméně nebyla z nejšťastnějších. Chápu snahu změnit schéma a oživit příběh, jenže postavit vyprávění na někom, kdo nechápe, proč se do tajné chodby instalují zamykatelné mříže, jež mají zcela evidentně zabránit vstupu nepovolaných osob, je vážně frustrující. Wynn provázejí takovéto faux pas už od chvíle, kdy se V šeru a stínu stala hlavní hrdinkou, ale teprve v této knize vženou tyto absurdity slzy do očí. Přestože je jednoznačně psána jako pozitivní charakter, její „po mně potopa“ jí v příznivém světle moc neukazuje. Hendeeovi se snaží, ale na nějaký knockout už zřejmě opravdu nemají sílu.... celý text

V šeru a stínu 2012, Barb Hendee

Putování Magiery a Leesila všemi kouty Vzdálených zemí skončilo v předchozím díle série Vznešených mrtvých získáním záhadného artefaktu a snahou ho ukrýt před světem. V šeru a stínu otevírá zcela novou kapitolu příběhu. Z postav tuto změnu ustály jen učenka Wynn a upír Chane, všichni ostatní jsou dost možná nenávratně pryč, přestože několik vzpomínek na ně je ještě v knize sem tam roztroušeno. Proměnilo se také schéma vyprávění: jestliže doposud jsme se přesouvali z místa na místo, hledali nové výzvy a objevovali nové nástrahy, nyní se po celou dobu pohybujeme jen v sídle Učeného bratrstva v Calm Seattu, potažmo v přilehlých městských uličkách. Chození kolem horké kaše je tu nataženo na rozměr celé knihy, a co hůř - ani ve finále se k ničemu pořádnému nedobereme, takže nám v hlavách zůstane více otázek než odpovědí. Hendeeovi se navíc rozhodli ukrýt vše, co vůbec má v příběhu ještě nějaký smysl, za neproniknutelnou roušku tajemství. Vrství záhadu za záhadou, až je podezřívám, že už vlastně ani sami nevědí, jakou měli na začátku vizi a k čemu se to chtějí dobrat.... celý text

Dítě mrtvého boha 2009, Barb Hendee

Po Magieřiných a Leesilových retrospektivách se příběh šestého pokračování Vznešených mrtvých vrací zpátky k ústřednímu motivu hledání tajemného artefaktu, jenž je starý jako lidské Zapomenuté dějiny a přestože jeho účel není nikomu známý, všichni touží ho vlastnit. Série už je dostatečně dlouhá, aby bylo možné vysledovat dva trendy: zabíjení je knihu od knihy surovější a žádná z hlavních postav nedokáže překročit svůj stín, aby se někam, kamkoliv, posunula. Ve světle tohoto zjištění se pak daleko životnějšími a progresivnějšími jeví někteří vedlejší hrdinové, kteří kromě toho, že mají morálku a nezanedbatelné charisma, ještě dokáží svými vstupy pohnout stojatými vodami a rozbouřit emoce. Tím spíše, že ve chvíli, kdy by měla hlavní dějová linka jiskřit a vybuchovat, začne naopak skomírat a ubývat, jako by snad ani sami Hendeeovi nevěděli, co si se všemi těmi záhadami a rozpracovanými obrazy počít. Epizoda v Kráterových horách, která nejspíš měla být vrcholem knihy, je rozpačitá a nedotažená. Závěrečné kapitoly pak dokonce vypadají jako ručník hozený do ringu a odchod do šatny únikovým koridorem.... celý text

Rebel 2008, Barb Hendee

Míšenec Leesil, lovkyně upírů Magiera, učenka Wynn a majay-hì Chap se v pátém pokračování Vznešených mrtvých potýkají s národem elfů, který už osm let vězní Leesilovu matku Cuirin’nên’u. Jejich cesta Elfskými teritorii do stromového města Crijheäiche za „nejstarším otcem“ Aoishemis-Ahârem je stejnou měrou půvabná jako napínavá. Působí tím zajímavěji, čím hlušeji vyznívá stále více se odklánějící linie upíra a zaklínače Welstiela Massinga a jeho společníka Chana. Jejich urputné lpění na nalezení tajemného artefaktu je stále dokola se opakujícím sledem už notně omletých podnětů, kterým chybí nějaký nový nápad. Bohužel i hlavní linie Rebela se poměrně brzy začne sukovat a hledat cestu, kudy uniknout z kruhu. Některé sekvence, přestože mají potenciál vybuchnout do oslňujícího gejzíru, nepochopitelně stáhnou nohu z plynu, divže nezačnou couvat. Soud rady starších v Crijheäiche by na filmovém platně byl bezpochyby fantaskní podívanou par excelence, v knize se tak trochu topí v nabubřelosti a laciné podbízivosti. Chtělo by se říct: „konec dobrý, všechno dobré“, ale tentokrát to bylo tak nějak bez šťávy.... celý text

Zrádce krve 2007, Barb Hendee

V předchozí knize jsme se prohrabali minulostí lovkyně upírů Magiery, nyní je tedy řada na Leesilovi. Na rozdíl od Magiery se Leesil se svými stíny a hříchy vyrovnává daleko hůře. Jeho retrospektiva je zničujícím výletem do mysli frustrovaného vraha, pronásledovaného nikdy nekončícím pocitem hanby a viny. Sledovat rozpad jeho osobnosti je úlohou, vyžadující si zvýšenou míru čtenářovy trpělivosti a tolerantnosti. Po dramatickém otevření hry, tak ke slovu přichází statická střední část, kdy se brodíme psychologickou studií šílenství a doufáme, že koncovka tuto poziční přetahovanou znovu obrátí k lepším zítřkům. Zápletka Zrádce krve skutečně stagnuje a nepomůže jí ani finální ohňostroj zbraní a krve v katakombách Venjètzského hradu. Jak jsem se zmínil už u předchozí knihy, tyto retrospektivní oslí můstky jsou zrádné a Hendeeovy jsme tentokráte zastihli ve slabší chvilce. Doslovné opakování některých rituálů (například Welstielova krmení a dalších) čtivosti také nepřidá, a tak nezbývá než doufat, že další kniha nás z této slepé ztracené uličky vyvede zase pod zářivá světla velkoměsta.... celý text

Sestra mrtvého 2006, Barb Hendee

Lovkyně upírů Magiera se společně se zabijákem Leesilem vydává odhalit roušku tajemství, halící její minulost. Kromě kontinuálního děje se nám tak v Sestře mrtvého nabízí řada retrospektiv a obecnou pravdou je, že toto balancování mezi současností a minulostí je často hodně zrádné. Stává se totiž, že čtenář se nedozví mnoho nového (spíše si potvrdí, co už mu bylo dříve napovězeno), vyprávění se rozkouskuje a také dějová linka většinou zůstane stát na místě. Není to samozřejmě pravidlem, ale knihy tohoto typu v nejednom případě uvíznou v jakémsi šedivém vzduchoprázdnu, jehož jediným účelem je vytvořit oslí můstek k novému restartu. Sestře mrtvého se toto nebezpečí naštěstí vyhnulo, a přestože k jisté ztrátě příběhové dynamiky bezesporu došlo, Handeeovi naplnili třetí pokračování Vznešených mrtvých dostatečným množstvím záhad a pobídek k dalšímu čtení. Trochu jim sice vytýkám, že se nedokáží vzdát svých klíčových postav, ani když některá z nich ztratí hlavu, ale pořád mají vyprávění natlakováno, jak se patří a mě ten jejich přístup k upírské tematice prostě baví.... celý text

Zloděj životů 2005, Barb Hendee

Dobrodružství lovkyně upírů Magiery a jejího elfího společníka Leesila pokračují v městečku Bele, které podobně jako Miisku z předchozí knihy sužují nemrtví noční tvorové. Příběh Zloděje životů už není tak krystalicky přímočarý a přehledný, jako tomu bylo u Dhampira, stále si ale uchovává jeho dravost a živelnost. V uličkách Bele se už holt potkává o něco více potencionálních hrdinů, z nichž každý si hájí své osobité zájmy a sleduje vlastní cíle. Výsledný střet, k němuž musí zákonitě dojít a nelze se mu vyhnout, je pak ovlivněn závažím budoucího pokračování. Znamená to jediné, přes řadu odpovědí, kterých se nám dostane, musejí být nalezeny nové výzvy, nové otázky a nová tajemství. Hendeeovi se s tím vypořádali vcelku bez problémů, neškobrtají ani nebloudí. Stále mají v kapsách dostatek nápadů, takže stagnace a nuda nehrozí, přestože v pozadí je ten tlak na kontinuitu celou dobu cítit a závěr knihy je díky tomu daleko otevřenější než u předchůdce. Čtivost je stále výborná, i když mám pocit, že přece jen ubylo dech beroucích momentů na úkor romantických vsuvek a určitého zklidnění.... celý text

Dhampir 2004, Barb Hendee

Dhampir je potomek upíra a člověka, který má něco z obou světů a je proto předurčen pro profesi lovce oněch monster, které tak rády vysávají lidem krev. V případě románové série manželů Hendeeových je tímto prokletím či darem postižena šarmantní hlavní ženská hrdinka Magiera, která se společně se svým společníkem elfím míšencem Leesilem čtyři roky honila za upíry, aby na prvního z nich narazila až ve chvíli, kdy se rozhodla pověsit svou profesi lovkyně na hřebík. První díl série Vznešení mrtví je svižná vampýrská fantasy, v níž rozhodně není nouze o dramatické momenty, akci a napětí. Hendeeovi vymysleli zajímavou zápletku, okořenili ji povedenými nápady a do veskrze atraktivního prostředí poslali výrazné postavy. Dějová linka není zatížena nějakými hloubavými myšlenkami ani se nekroutí jako had v trávě, ale pěkně dravě a zdravě uhání k cíli. Dhampir se díky tomu velmi dobře čte a například boj v podzemních jeskyních pod Miiskou opravdu bere dech a šimrá vzadu na páteři. K úplnému podlehnutí chybělo málo, tak uvidíme, zda se některé z dalších knih série podaří vystoupit na piedestal.... celý text