Luiz
přečtené 24
Molloy
1996,
Samuel Beckett
Jedna z nejtěžších knih na přečtení, co jsem kdy měla, rozhodně nic pro optimisty či nefilosoficky založené duše. Dílo popisuje první část duševního rozkladu, který poté pokračuje v dalších dvou knihách trilogie. Styl psaní je velmi špatně čitelný - dlouhé věty, žádné odstavce, málo interpunkce. Zároveň vyjadřování se nese v duchu absurdismu - k popisu věcí všedních až skoro nechutných a čistě zvířecích, které nás každý den provází a nemluví se o nich, používá Beckett slov tak malebných a nádherných, že by člověk na úprvní pohled vůbec nepoznal, o čem je řeč. Časoprostor v této knize je velmi mlhavý, až skoro neexistující. Text je spíše tekoucí řekou vědomí, neustálých myšlenek a vzpomínek či snů starce, který chodí po tanké hranici mezi životem a smrtí, a také otce, který si po cestě uvědomuje, čím vlastně je. Bravo, jako vždy to Beckett dokázal :)... celý text
Rozhodně zajímavé dílo, které velmi vkusně reflektuje zkušenosti s každodenním světem v té době (počátek 20. století). Líbilo se mi, že to není bezprostředně a prvoplánově o drogách, ale spíše o nyancích kolem, co k nim člověka vedlo a jak se díky nim cítil. Knížka je psána poněkud zvláštním, trošku absurdistickým způsobem, což jí ubralo na čtivosti, na druhou stranu se potom lépe "uleží v hlavě".... celý text
