lvcx
přečtené 289
Mrchopěvci / GraveLarks
1999,
Jan Křesadlo (p)
Autorovo jméno mě zaujalo někde na konci stránky ve skriptech literatury, naše češtinářka ho tehdy snad úplně přeskočila, a už jen to mezi ostatními, mně aspoň z doslechu známými jmény exilové literatury působilo mnohem zajímavěji a tajemněji (taky jsem byla patřičně zklamaná, když jsem zjistila, že se jedná o pseudonym - to u těch nejvíc cool jmen skoro vždycky, ani mě to nemělo překvapit). Těšila jsem se na obskurní divnoknihu pro divnolidi a... jako, tak trochu asi jo, ale je to mnohem mnohem víc. Málokdy se mi stává, že celých několik hodin cesty vlakem zvládnu v kuse pročíst, ale tady mě navíc po vysednutí bolely koutky z toho, jak jsem se snažila moc okatě neusmívat - Křesadlův jazyk je tak úžasně nádherný, tomu prostě nešlo odolat. A pak je v knize jistě spousta intelektuálních narážek, které jsem nepochytila. Ale Mrchopěvce si čtenář užije i po stránce čistě zábavní. A taky jazykové, už jsem zmiňovala jazyk? Děj podtržený lehce cynickým humorem příjemně ubíhá a velice se mi líbil závěr knihy (vzhledem k mé selektivní paměti, která kdovíproč konce knih s oblibou vytěsňuje, další plus). Celkový dojem: aaaaa to bylo skvělé!!!! Tohle dílo je zodpovědné za jeden trochu narychlo dokončený laboratorní protokol a můj nový životní cíl: obeznámit co největší počet lidí s autorovou existencí a v ideálním případě je přesvědčit, aby si taky něco od něj přečetli. Křesadlovu genialitu si ve svém životě prostě zasloužíte.... celý text
