lvcx
přečtené 290
Štěstí ve stínech
1999,
Lynn Flewelling
Já vlastně nevím. Četla jsem to dýl jak rok, sem tam kapitolu, když se mi zrovna nechtělo načínat novou knihu. Jenže v tom intrikaření je dost těžké se vyznat, když si člověk pamatuje jména jen asi čtyř hlavních postav. Takže z té části děje jsem toho moc neměla. Celé je to takové roztomile naivní a ničím nezajímavé, Alek je buď venkovský trouba nebo přirozený talent, podle toho, co se zrovna hodí víc, a všichni se chovají jako papírové postavičky s cedulkou "mág" nebo "manželka". Druhý díl nejspíš čeká podobný osud výplňové četby, jako ten první. Ale mám i docela chuť pokračovat, takže to asi tak špatné nebylo.... celý text
Magický průvodce městem pod pahorkem
2017,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Nejdřív jsem byla ze závěru trochu v rozpacích, ale konce si opravdu musíte přečíst oba, aby to fungovalo, jak má. Což se krásně hodí k celému duchu knihy. Skoro mám chuť za to přidat hvězdu navíc.... celý text
Neuromancer
2010,
William Gibson
Neuromancer je zběsilá jízda fiktivní budoucností. Není to úplně jednoduchá četba, autor čtenáři nic nedá zadarmo, ale obrazy technologií, měst a subkultur díky tomu působí velice autenticky a útržkovitost vypravěčského stylu dodává knize příjemnou špínu. Jen z překladu dialogů jsem občas kvetla, ale težko říct, jestli na tom ten Neffův bude líp. (A odsazování přímé řeči je občas taky pěkně matoucí, ale předpokládám, že to je už v originále? Každopádně to orientaci moc nepomáhá.) Ačkoliv jsem tedy děj a motivace postav musela z knihy trochu lovit, opravdu jsem si to užila. Myslím, že Neuromancer si své místo v kánonu scifi rozhodně zaslouží.... celý text
Fuga trium
1990,
Jan Křesadlo (p)
Po naprostém unešení Mrchopěvci jsem zpočátku byla trochu zklamaná, ale zhruba ve třetině jsem se smířila s tím, že taková pecka to prostě nebude, a pak už mi četba utíkala mnohem lépe. Zasazení do fiktivní Urogalie, ač jsem vůči němu byla nejdřív trochu skeptická, poskytuje Křesadlovi příležitost vytasit se se spousotu bizarností, které by v Československu bylo dost obtížné opodstatnit (bavil mě zejména soud bačů a vůbec celá bohémijská linka, tam se autor opravdu vyřádil). V románu se postmoderně prolíná alegorie na komunistický režim a absurdity v jeho jménu konané, autorova zjevná láska k brakové literatuře, hrátky s jazykem a filosofické úvahy nad údělem lidské existence. Jak už jsem psala, po Mrchopěvcích jsem z Fugy trium tak nadšená nebyla (jo, možná je nefér kvůli tomu strhávat hvězdu, když jsem v minulosti dala 5* i méně dobrým dílům od jiných autorů, ale jsem jen jen mrzký iracionálně uvažující člověk ¯\_(ツ)_/¯), ale i tak se jedná o skvělou knihu, která mě jen utvrdila v tom, že nesmím zemřít dřív, než přečtu veškerou Křesadlovu tvorbu.... celý text
