lynxir přečtené 168

Prosinec už je takovej 2015, Donal Ryan

Krátký výňatek ze zprávy zvláštního dopisovatele listu Irish Independent: „Ačkoliv se celou dobu zdálo, že malá jachta kapitána Ryana svým poklidným tempem dopluje po roční plavbě zdárně a šťastně do cílového přístavu, a to i přes značnou různorodost a nesoulad domorodé posádky, dostala se jeho loď při vplutí do bouřlivých pobřežních vod zkraje prosince při náhlé změně počasí do značných problémů, loď přišla o hlavní stěžeň a nakonec se převrátila. Toto lze dozajista přičíst na účet ne zcela zkušeného kapitána Ryana, který ovládání lodi a řízení posádky dostatečně nezvládl. Přesto pevně věříme, že po získaných zkušenostech dopadne příští dálková plavba jeho jachty mnohem lépe.“... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Není to povznášející. Není to poučné. Ani ten "vtipný nadhled" tam nějak nenacházím. Proč bych to vlastně měl číst (dočítat)?

Kuře na rožni 1984, Jiří Šotola

Autor nezapře, že jeho původním úsilím bylo básnění. Jazyk knihy je poetický, místy zvláštní, místy filozoficky přemýšlivý. Autor toho v dané době moc nevydával, tedy zřejmě každá stránka znamenala pár korunek navíc. Nechci zde rozebírat autorovy následné ústupky režimu či předcházející spolupráci s STB. Bohužel zde zapomněl na základní pravidlo spisovatelské práce, a to je: škrtat. Pomníky vystavené z chleba dostatečnou trvanlivost nemají. Možná to byl úmysl, ale autor nevybavil svého hrdinu takovým dostatkem kladných vlastností, aby se s ním čtenář mohl ztotožnit a držel mu palce až do zbělení kloubů. Zbloudilé kuře zmateně pobíhající za zahradou mezi poli nalezne dostatek soucitu leda tak v pohádce.... celý text

Jaro je tady 1990, Ludvík Vaculík

Dnes by autor psal nejspíš nějaký blog, který by téměř nikdo nečetl. Politické souvislosti jsou již zcela out, nejlepší jsou popisy práce na zahradě. Tehdejší doba byla zvláštní. Ta dneštní stejně tak, jenže jinak.... celý text

Poslední neuvěřitelné dobrodružství pana Monroea 2020, Dan Mooney

Místo komentáře jen dvě otázky: 1. Opravdu musí být mezi hlavními postavami téměř každého díla „moderního“ autora nějaký jedinec s tou specifickou abnormalitou, ač je jich dle statistik poze asi 4% populace, když je to navíc vzhledem k ději zcela irelevantní? 2. Proč si dnes tolik jedinců myslí, že umí psát?... celý text

Snídaně se Senekou 2024, David Fiedler

Myslím, tedy jsem přesvědčen o tom, že je každopádně mnohem lepší zahloubat se do některého ze Senekových děl, než se nechat zavést tímto americkým profesorem, jenž zde vysvětlil především svůj vlastní postoj ke světu, k životu a k lidem, byť při tom seděl za katedrou či v kavárně opřen zády o vysoký sloup rozličných filozofických a psychologických spisů, samozřejmě včetně těch Senekových.... celý text

Takové maličkosti 2023, Claire Keegan

Ani po dodatečném přečtení komentáře paní Alice Hyrmanové McElveen ze stránek iliteratura.cz, která se poměrně razantně a nekompromisně vyjadřuje ke kvalitě překladu této knihy do češtiny, si nemyslím, že „každé slovo je tu přesně to správné slovo na správném místě, výsledek rezonuje a hluboce dojímá“. A připodobňovat dílo autorky k dílům Čechova či Hemingwaye mi připadá přinejmenším velmi nadsazené. Tipuji si, že na rozdíl ode dvou výše uvedných si na autorku za pár let nikdo ani nevzpomene. Nu, čas ukáže.... celý text

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou 2019, Peter Wohlleben

Autor píše opět velmi čtivě, ale oproti předchozím knihám, kdy vycházel převážně ze své praxe a svých vlastních pozorování přírody, se tady bohužel příliš často pouští na tenký led neprokazatelných či již překonaných názorů, ať už se to týká globálního oteplování, demografického vývoje lidstva, ekologie či zdravotnictví. Velmi často cituje oficiální hospodářské a statistické údaje především německé vlády, které, mám zato, nelze považovat za seriózní vědecké podklady. Jsou-li to jeho osobní názory, v pořádku, ale příliš často tyto názory evokují oficiální stanoviska stávající politické nomenklatury, v jejíž hlásnou troubou se autor, ať již vědomě či nikoliv, úspěšně přerodil.... celý text

Bílý žár 2012, Melanie J. McGrath

Tichý svět Nicholase Quinna 1994, Colin Dexter

Naprosto ploché postavy, ke kterým si nevytvoříte žádný vztah, a to včetně vyšetřujícího inspektora; v podstatě mi bylo zcela jedno, kdo koho zamordoval a jestli to policie nakonec vypátrá. To je špatně.... celý text

Panečnice 1979, Zikmund Winter

Musím přiznat, že čím jsem starší, tím více mám v oblibě knihy s dobrým koncem, což tato povídka, která vyšla poprvé v roce 1907, splňuje plnou měrou, neboť je laskavým dílem, jež kromě vylíčení života v 16. století především v Praze, zejména pak s důrazem na velmi detailní zpodobnění cechovních zvyklostí a vztahů, pozvedá plynulost vyprávění a krásná staročeština.... celý text

V zemi královny ze Sáby 1969, Zdeňka Marešová

Spíše rozbor politického pozadí než cestopis, ale chápu, že v té době to jinak nešlo a režimu bylo třeba projevit vděk za možnost vycestování.

Pro smrt uděláno: živé rozhovory o posledních věcech 2021, * antologie

Než o smrti vypovídá tato kniha mnohem více o zpovídaných lidech. Kupodivu mne nejvíc oslovily rozhovory s lidmi, kteří toto téma berou jako běžnou součást života, řeší ji prakticky, napřímo a moc nad tím nehloubají. Ti ostatní rádobyfilozofové jsou – mám ten pocit – jen zahlceni svými mentálními konstrukcemi, ve kterých se naprosto ztrácejí nejen oni...... celý text

Lovec záhad 2023, Arnošt Vašíček

Cestopisný průřez cest pana Vašíčka. Projel toho opravdu hodně, takže i při slušné tloušťce knihy je to jen rychlý přehled cest s občasnými zajímavostmi a lehkým náznakem tajemna. Trošku mi vadí, že zde pan Vašíček záhady jen naťukne, a najednou je konec kapitoly a jede se jinam. Pouze otázky a žádný vlastní názor? Ale fotografická dokumentace je opravdu velmi pěkná.... celý text

Zlatá šachta 1985, Hammond Innes

Kam jsi zmizela? 2023, Tillie Walden

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Autorka se o to ovšem pokouší, a to opakovaně. Bohužel si nevšimla, že ta její řeka s postupem času změnila ve stojatou, ne příliš vábně páchnoucí stoku plnou kalu a zetlelého listí. Zajisté v souladu se svým nakladatelstvím usoudila, že by stálo za to vytěžit ze stávajícího modelu ještě nějaký ten peníz, což se jí (jim) zjevně podařilo. Marketingová propagace, ne nepodobná případu její souputnice Lednické, se osvědčila i v tomto případě. Je nějaký rozdíl mezi inzerovaným tisícem hodin rešerší a deseti léty práce a pátrání v archivech? Omluva autorky vlastním dětem, že kvůli této knize nepřišli na svět o několik let dříve, je pak až neskutečně bizarní. Ale dobře, chápu, že na něčem je opravdu třeba pracovat velmi dlouho. A že každý má jiné metody práce a někomu jde vše mnohem snadněji. Připomíná mi to rozhovor (parafrázuji): Dylan: Jak dlouho jsi pracoval na té písni? Cohen: Asi rok (nechce přiznat, že ve skutečnosti mu to trvalo téměř pět let). A jak dlouho jsi pracoval ty na té své? Dylan: Tak patnáct minut. Finální výsledek propagovanému úsilí bohužel naprosto neodpovídá. Kniha mi připomíná reklamu na dnešní novostavby: základní konstrukce sice není nic moc, ale ty výplňové materiály a izolace vyhovují všem zákonným předpisům, ba dokonce jsou mnohonásobně předimenzovány! No nekupte to!!! Naskýtá se pouze základní otázka: Jedná se ještě o román? A dobrý román?... celý text

Rozvětvený paroháč 1989, Marcel Aymé

Výbor z povídkové tvorby autora; úžasné nápady, navíc skvostně zpracované řekněme v „čapkovském“ stylu. Co víc si přát? Oproti Zelené kobyle o několik stupňů výše.... celý text

Pražské tajemství 1978, Géza Včelička (p)

Netuším, který čert to posedl pána Antonína Eduarda, že si pro své novinářské a spisovatelské choutky zvolil tento svérázný pseudonym, ale tramp, skaut, spoluzakladatel Sdružení zálesáků a šéfredaktor časopisu Tramp nemohl být tak zpozdilým, ač by se to u redaktora komunistických listů Rudý večerník a Rudý pondělník možná očekávalo, aby se jeho romantická duše, po dvacet let valchována, cepována a hnětena prostředím natolik svérázným, téměř odstrašujícím a přitom tak nebetyčně přitažlivým, nakonec neprojevila tím nejlepším a nejumělečtějším způsobem, tedy sepsáním a vydáním tohoto souboru lyrických reportáží z dávno zmizelé čtvrti pražské chudiny Na Františku, kterou lze podle mne považovat vskutku za výjimečné dílo, velmi osobité vyprávění o dávné i nedávné historii, svérázných obyvatelích, dílo, které je psáno skvostnou češtinou v duchu těch nejlepších Čapkových, Pavlových či Poláčkových článků a povídek, a které opravdu stojí za přečtení, klidně i opakované. A navíc: podle mne jde zde jednoznačně o původní inspiraci a námět Foglarem utajovaných Stínadel, bohužel dávno již zmizelých v propadlišti dějin. Snad jen ten přístavek v podobě poslední kapitoly připsané pro třetí vydání knihy (1955) je lépe ani nečíst. A doslov kovaného marxistického kritika Jiřího Hájka je už pak naprostá tragédie.... celý text

Cry macho 2023, N. Richard Nash (p)

Něco mi na této knize vadí, ale nedokážu přesně říct, co. Snad určitá divadelní strojenost, možná místy až sladkobolná afektovanost. Je vidět, že tvůrce úspěšných divadelních her nemusí umět napsat dobrý román. Tři a půl hvězdičky max, víc ani ťuk.... celý text