lynxir přečtené 168

Začátek letopočtu 1984, Radek John

Jako když novinář napíše knihu na v dané době aktuální téma s tím, že se bude dobře prodávat. Schematismus, barvotiskové, veskrze ne moc sympatické postavy a literárně žádná sláva.... celý text

Takoví jsme byli 1993, Arthur Laurents

Autor dosáhl největšího úspěchu jako divadelní režisér a scénárista, což je vidět i na této knize. Rychlé střídání dějů, míst, osob a časové skoky mohou fungovat u filmu, tady působí zmateně a chaoticky. Postavy jednají nelogicky, prostředí a společenské děje se zdají být opsány z novin. Film byl fajn, i když především díky hereckému obsazení. Kniha nestojí za moc.... celý text

Zlodějky vody 1978, Slávka Poberová

Oddechovka z kolejního života vysokoškolaček. S nástupem soudružky Anny se z toho stává odvar Ženy za pultem.

Poutník u Tinker Creeku 2013, Annie Dillardová

Naprosto úžasná kniha plná hlubokých myšlenek a filozofických úvah, podle mě v dané kategorii tzv. „nature writing“ asi jedna z nejlepších. O to úžasnější, že ji autorka vydala v devětadvaceti letech. Americkou faunu a flóru do detailu nastudovanou nemám, tedy mi možné překladové přešlapy v názvech zvířat a rostlin nijak zvlášť nevadí; navíc o to v knize ani tak nejde. Redakčních chyb tam oproti jiným knihám zase tak moc není, což samozřejmě vydavatele neomlouvá. Výrazné mínus mu dávám za nepovedenou obálku, hlavně však za velmi nekvalitní vazbu. Škoda, není to kniha na jedno přečtení; příště si budu muset dávat pozor na vítr…... celý text

Nebezpečí je mým živlem 1969, John D. Craig

Zajímavá kniha na pomezí cestopisu a dobrodružné literatury: pyramidy v Egyptě, lov tygrů v indické džungli, především však hlubinné potápění. Autor popisuje své zážitky z let cca 1930-40. Bohužel mnoho informací v knize je dnes již poněkud zastaralých a občas to zavání i námořnickou latinou. Nejhůře asi dopadli rejnok „příšerný“ a plískavice „vražedná“. Ale jinak stojí kniha určitě za přečtení; tři česká vydání z počátku sedmdesátých let dosáhla celkového nákladu 140000 výtisků, což hovoří samo za sebe.... celý text

Lekce života 2013, Elisabeth Kübler-Ross

Ani bůh ani zvíře 1980, Kajetán Kovič

Trochu o lásce, trochu o vnitřních jizvách, nejistotě a nerozhodnosti, něco filozofických úvah o životě, hledání pevného bodu i vlastní zodpovědnosti.

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Moje první setkání s autorem, zjevně ne úplně šťastné. Knížečka zdánlivě citlivá a citová, ve skutečnosti velmi povrchní a plytká, pouze přetékající patosem. Původně psáno pro blog za účelem výběru financí pro jakousi nadaci. Mělo to tak zůstat.... celý text

Rudý odznak odvahy 1958, Stephen Crane

Lovec jelenů 1960, James Fenimore Cooper

Vytáhnu ze své knihovny jednu z KODovek, potěžkám v ruce jejich poctivých 500 stran a zaplaví mne vlna sentimentu… Najednou jsem o pár desítek let zpátky, stojíme s bráchou na ulici před oprýskanou budovou naproti fojtství, trochu pod střechou, protože jemně mží, a čekáme, až nastane vytoužená čtvrtá hodina odpolední a ze zatáčky se vynoří orezlé a rozviklané kolo starého pana Bedřicha, knihovníka. Ten před námi zastaví, ztěžka sesedne, kývne na pozdrav, postaví kolo do stojanu, shodí z ramen černý pršiplášť, ze kterého setřepe pár dešťových kapek, zašátrá v kapse po klíčích, odemkne a otevře vrzající dveře, rozsvítí zšeřelou místnost a vstoupí. Plášť pověsí na oloupaný věšák za stolem, posadí se na rozvrzanou židli, zašátrá v šuplíku a pomalu vytáhne datumové razítko a podušku s barvou, které si pečlivě rozloží na stůl, zapálí si svou první podvečerní cigaretu, a teprve potom nám nonšalantně pokyne a pozve nás ke stolu. S několika knihami na vrácení předložíme ošmaťhanou průkazku téměř zaplněnou razítky, a pak již stojíme u dlouhého regálu s KODovkami, s rozšířenýma očima přebíráme nedočkavě ty spousty úžasných dobrodružství, které na nás čekají, a mezi nimi na předních místech Lovec jelenů, Stopař, Poslední Mohykán s úžasnými ilustracemi pana Vraštila. Ano, ano, není mi ani deset a nadšením se mi třesou ruce… Ach, ta blažená nostalgie…... celý text

Studie v šarlatové 1964, Arthur Conan Doyle

Zdejší nadšené komentáře moc nechápu: „napínavé, strhující a výborně napsané“ dílo si představuji poněkud jinak. Literárně je to opravdu velká slabota a hrubou silou došroubovaná mormonská odbočka mi úrovní připomíná ty nejslabší rodokapsy. Ale dobrá, je to první autorův pokus a Pes baskervillský je už pak docela jinde.... celý text

Muž mezi ženami 1977, Jan Dvořák

Alexandra 1979, Vladimír Klevis

Socialistická agitka o tom, že i na vesnici se dnes žije dobře; tak něco mezi Ženou za pultem a Plechovou kavalérií. Autor moc neví, co si s hlavními hrdiny počít, takže se chovají zcela zmatečně. Jedinou zábavnou postavou je štěně bernardýna Faraon, bohužel scén s ním je zde poskrovnu.... celý text

Hrdelní pře anebo Přísloví 2000, Vladislav Vančura

Nedosahuje tak přímočaře hvězdných výšin Rozmarného léta či Kubuly, ale Vančurovým hravým a přímo labužnickým přístupem k českému jazyku je i tato kniha prodchnuta měrou nebývalou. Jsem však snadno ochoten uvěřit, že ne každému je dáno jeho skvostného ducha ocenit. Ovšem jak píše ve stylovém úvodu Jiří Opelík: „I při četbě kněh platí, že dobrá vůle koláče jídá. Kdo však přesto má vyschlý roh, ať se netrudí, že zatím s „Hrdelní pří“ neuspěl. Dobré jest počkej. Jednou jablka i pro něho uzrají a pak sama sprší.“... celý text

Běsi, co mě sužují 2017, Patrick Declerck

Kniha není zdaleka tak špatná, jak naznačují zdejší hodnocení. Není tak úplně jednoduchá a samozřejmě je plná psychoanalytických manýr a pokusů o nějaký ten hluboký vhled. Kupodivu je autor i poměrně vtipný, takovým trošku ironickým, kousavým způsobem. Bohužel knize schází konzistence, nějaká ta červená nit, která by jednotlivé části propojila do souvislého celku. Nejlepší jsou ty části, ve kterých se autor zabývá svou rodinou, případně rozebírá některé případy ze své praxe. V částech, ve kterých se pokouší o hlubší filozofické úvahy, už to lehce drhne a ani jeho psychologicko-filozofické vývody mi nepřipadají příliš přesvědčivé.... celý text

Paul Simon 2012, Marc Eliot

Vcelku zkladní přehled života a tvorby Paula Simona. Kniha jinak obsahuje poměrně dost chyb a autorových smyšlenek. Naprosto nechápu, proč někdo píše biografii o někom, koho v podstatě nesnáší. Autor na mnoha místech sklouzává do ironie, často Paula Simona vyloženě zesměšňuje. U popisu mnoha písní je zjevné, že je vůbec neslyšel. Opravdu svérázné dílo.... celý text

Dějiny hudby tentokrát trochu jinak 2019, Jan Dostal

Kniha se nezabývá vývojem hudby v běžném slova smyslu, žádný výčet skladatelů a jejich děl v určitých epochách. Autor se spíše snaží najít odpověď na otázku: Co vlastně lidé prožívali, když se v různých epochách zabývali hudbou? Možná bude kniha poměrně náročná pro čtenáře filozoficky založené, leč bez hudebního vzdělání, stejně tak jako pro hudebníky bez jistého filozofického povědomí. Jednoznačně však autor přináší nový a skutečně velmi zajímavý pohled na hudební historii. Zajímavostí je, že ač je autor Čech, kniha byla přeložena z němčiny.... celý text

Do pekla na rychlém koni 2011, Mark Lee Gardner

Kniha psaná dokumentárním stylem, ale velmi živě a napínavě, téměř dobrodružným způsobem popisuje do detailů život Billyho Kida a Pata Garreta. Po smrti jednoho z hrdinů trošku ztrácí dech, ale jen na chvíli. Člověk si uvědomí, že romantické westerny jsou opravdu jen pohádkami a skutečný život na Divokém západě byl mnohem drstnější, bezohlednější a skutečné právo téměř neexistovalo. Výborně napsané.... celý text

Když do kraje pálí slunce 1978, Bedřich Hlinka

Útlá knížka s šesti povídkami o dětství, mládí a stáři, o venkově, o trampingu, o rybářích, o přátelství, rodinných vztazích i lidské zodpovědnosti. Povídky jsou většinou smutné, ale tak nějak pozitivně smutné, ze života. Knížka určitě stojí za přečtení.... celý text

O dívce Grace 2017, Anthony Doerr

Kniha na mě působí dojmem, že autor se rozhodl vytěžit ze své aktuální popularity další příspěvek na své konto, a to zcela bez ohledu na čtenáře. Tolik stránek o ničem se hned tak nevidí. Postavy tam žijí spolu, ale vůbec nekoexistují, ani téměř nekomunikují, vlastně se vůbec nevnímají, každý si jede to svoje nekonečné nic. Dokopal jsem se do konce, ale ani tam nic není. Pane Doerre, psát – řekl bych – umíte, ale tentokrát je to opravdu velká slabota a pro čtenáře naprostá ztráta času.... celý text