lynxir přečtené 168

Vyšlapaná čára 2018, Sara Baume

Velmi inteligentní kniha, byť asi ne pro každého. Udržet pozornost čtenáře na 300 stranách jen popisy pocitů jedné osoby a přitom vůbec nenudit, je opravdu vysoká laťka. Quarter-life crisis zde není ani tak o depresích, jako o neschopnosti vykročit ze svého stínu, a to vlastně kamkoliv. Snad jen závěr jsem čekal nějaký razantnější. A fotografický doprovod bych si odpustil, slovní popis funguje dostatečně. Prvotinu autorky shánět nebudu, ale pokud na ni narazím, s chutí si ji přečtu.... celý text

Dobrý ročník 2006, Peter Mayle

Taková roztomilá oddechovka přesně ve stylu ostatních Mayleho knih: člověk má při čtení neustále chuť něco pojídat, popíjet, rozhlížet se okolo, pozorovat lidi s porozuměním a plánovat si pěknou, dlouhou, odpočinkovou dovolenou. Film oproti tomu je takový trošku klišoidní paskvil; režisér se zjevně nemohl rozhodnout, zda natočit grotesku či romantický bonbónek, obojí zjevně dle amerického (ne)vkusu, logikou dějů a postav se evidentně vůbec nezabýval a ani malebné záběry a slušní herci to úplně nezachraňují. Ovšemže nejlepší je vypravit se do Provence osobně; ta vůně zprostředkovat nejde…... celý text

Jediný příběh 2019, Julian Barnes

V první třetině to vypadá na slibně se rozjíždějící příběh letního milostného poblouznění mezi devatenáctiletým studentem a o dost starší ženou. Tak trochu připomíná film Absolvent. V části druhé se bohužel příběh zcela vytrácí a nastupuje celkem nepochopitelný a poměrně nudný popis narůstajícího alkoholismu ženy, proložený rádoby filozofujícími úvahami s neustálým opakování všeho. Nějaké city, emoce či psychologii v knize opravdu nehledejte. Že by takovýto nijaký vztah opravdu vydržel dvanáct let? Závěrečná část už je vůbec taková trochu plácanice bez hlavy a paty. Kdyby autor druhou a třetí část sestříhal na dvacet stránek, možná by se to dalo. Takto jen celková zmatenost, neuvěřitelnost a dost velká nuda.... celý text

Žena, která žila za oceánem 2019, Zdena Adamová Klapková

Paní neznám, ba i jako zpěvačka mne naprosto minula; k dohledání toho moc není, přece jen žila v zámoří poměrně dlouho. Nejlepší a nejpohodovější je první část knihy; dětství, babičky a dědečci, ačkoliv Ota Pavel to není. Další část v Americe je zajímavá z hlediska porovnání tamějšího způsobu života s životem u nás. Ne úplně šťastné se mi jeví přejmenování známých osobností legračními novými jmény; buď o těch lidech chci mluvit nebo ne. Osobní život autorky a její vztahy je kapitola sama pro sebe; všichni kolem se časem radikálně změní, samozřejmě k horšímu. Jen si tak říkám: je to z její strany osud, hloupost nebo jen čirý idealismus a naprostá naivita? Po třech rozvodech?? Ale za přečtení kniha rozhodně stojí.... celý text

Nesmrtelná túra do Compostely 2015, Jean-Christophe Rufin

Číst se to dá, ale popis cesty je poměrně strohý a ani z toho nečiší přílišné nadšení ze zvolené cesty. Vůbec mám pocit, že pokud se v takovýchto knihách neklade velký důraz na osobní prožitky, ještě lépe nějaký zakomponovaný příběh, je to časem nuda. Bodík navíc za grafickou úpravu a krásné fotografie Martiny Rajnochové. Ovšem po přečtení knihy si říkám: proč vlastně by měl člověk jít zrovna do Compostely??? Vždyť je přece tolik krásných cest… Tak šup, šup, nazout boty a jdeme!!... celý text

Geronimo - paměti náčelníka Apačů 2014, S. M. Barrett

Text v první části – autentický záznam vyprávění Geronima – je z důvodu autenticity ponechán v jednoduché formě, místy s téměř užasle naivním náhledem na svět. Přitom tolik mrtvých… Ve druhé části autoři Nataša Budačová a Boris Taufer nastiňují dějiny Apačů v 18. a 19. století. Kniha zahrnuje ohromné množství informací a údajů, jen řazení podle témat případně osob je poněkud problematické. Některé události se opakují, není zde dodržena časová posloupnost, což působí zmatečně. Historie Apačů skutečně místy připomíná nám poněkud bližší holokaust. Ale informací je tolik a tak jsou si podobné, že je to až na škodu a časem bohužel začnou nudit. Doporučoval bych při případném přepracování dodržet historickou časovou posloupnost a vynechat podružnosti či opakující se podobnosti. Méně by bylo více a text by získal na údernosti. Ale jinak je to kniha zajímavá a poučná jistě i pro ty, kterém indiánské téma moc neříká.... celý text

Chatrč 2009, Wm. Paul Young (p)

Téma knihy je poměrně zajímavé, ale to zpracování, to tedy drhne. První část jakýsi ne zcela povedený thriller s šokujícím tématem, druhá část diskuse s Bohem, zcela prosáklé téměř propagačními křesťanskými dogmaty a autorovou snahou rozbourat zažité představy o Bohu, ovšem způsobem zcela absurdním. Obě části opravdu působí jako dvě různorodé knihy slepené dohromady. I ty diskuse ve druhé části jsou tak nějak podivně sešroubované; u některých odstavců jsem ani po několikerém přečtení nepochytil, co tím chtěl autor říci. Možná je to překladem, ale za shánění originálu kniha nestojí. Bodík přidávám za velmi pěknou obálku.... celý text

Osm hor 2017, Paolo Cognetti

Kniha mi připadá jako psaná na objednávku. Možná byl autor jako dítě s rodiči na výletě v horách a teď si řekl, že by se z toho dala vystavět kniha. Celý příběh působí povrchně, postavy jsou ploché, nedotažené, bez života. Pořád čekáte, že se něco bude dít, že dojde k nějakému dramatickému zvratu, střetu mezi postavami, k nějaké akci. Drsné prostředí hor k tomu přímo vybízí. Ale kdepak! Postavy se objeví a pak jsou najednou fuč. Vztahy mezi nimi naprosto nefungují nebo vůbec neexistují. Všechno vyšumí do ztracena s prvním horským praménkem. I ty popisy hor jsou velmi banální a plné klišé; člověk s láskou k horám a přírodě dle mne prostě píše jinak.... celý text

Hedvábné oči 1987, Françoise Sagan (p)

Svědectví mého života 1964, Alexandr Grin (p)

Rambo I (První krev) 1991, David Morrell

Mnohem syrovější, surovější, zároveň uvěřitelnější než filmová verze. Psychologie hrdinů, jejich pohnutky a důvody jejich činů jsou do detailu popsány, což bohužel film nahrazuje nakašírovanými a efektnějšími akcemi. Policejní šéf Teasle má v knize mnohem více prostoru; zdaleka nepůsobí tak nadutě a nabubřele, jeho vztah k vlastnímu mužstvu, ke starému rodinnému příteli Orvalovi, připoutanost k vlastní ženě, která ho opustila, to vše z něj dělá úplně jinou osobu než ve filmu, svým způsobem sympatičtější. Rambo je drsnější, bezohlednější. Jeho pobyt v lesích je koncentrovanou příručkou pro přežití. Obě hlavní postavy jsou v podstatě obětmi systému, podmínek, které jim byly nastaveny, a svých rolí, pro které jsou vybrány. Ani jeden z nich se s nimi nedokáže zcela vyrovnat. Nakonec příběh nemá vítěze, jen mrtvé a poražené. Originální anglické vydání naštěstí nemá tu brakovou obálku českého vydání, tiskové chyby ani avizované nedokonalosti překladu rovněž nehrozí. Doporučuji.... celý text

Stín kapradiny 1998, Josef Čapek

Jakubův cestovní deník 2017, Jakub Čech

Jedná se jednoznačně toliko o deníkové zápisky z cesty; kniha obsahuje přehršle informací pro případné zájemce o PCT, popisy prostředí, cesty samotné a důkladnou instruktáž, jak na to. Kdybych na to měl (zdraví, sílu, nadšení, vůli atp.), vezmu deník jako průvodce a vyrážím také. Na rozdíl od některých jiných píše Jakub hodně pěkně o spolucestovatelích, stejně jako o těch, kteří se na zajišťování PCT nějakým způsobem podílejí. Poměrně pěkné fotografie. A smekám před každým, kdo PCT zvládne!... celý text

Moje Pacifická hřebenovka 2019, Monika Benešová

Ale tak dá se to číst. Kdo chce román, vezme do ruky výbornou Divočinu Strayedové; kdo touží po detailní instruktáži, vytáhne Jakubův cestovní deník. V této knize se o PCT zas tak moc nedozvíte; autorka nijak zvlášť nevnímá, co se šustí kolem, a ani lidé okolo ní ji zjevně příliš nezajímají, zato neustále a intenzivně řeší sebe a svoje problémy, čemuž odpovídá i fotodokumentace v knize. Ale i tak za ten výkon před ní smekám!... celý text

Nazdar, vitamíne 2018, Rachel Khong

Hlavní postava (předpokládám, že autorka píše o sobě) představuje takový zvláštní mix americké a asijské kultury: na jedné straně je posedlá jídlem, po večerech se opíjí v barech a nekonečně plká s kamarádkami o ničem, na straně druhé dá na žádost matky výpověď v dobře placené práci a vrátí se domů, aby se celodenně starala o nemocného otce. Kdo u nás by něco takového udělal? Silně drhnoucí rodinné vztahy se objevují jen v nepatrných náznacích, přitom jsou tím nejzajímavějším, co kniha nabízí; bohužel tato část zůstala zcela nevyužita. Chtělo by to zkušenějšího autora. Ani překlad moc povedený není.... celý text

Vysvobození 2011, James Dickey

Film J. Boormana (scénář psal autor, který si ve filmu i zahrál postavu šerifa) knihu výtečně doplňuje; film vyniká obrazovým zpracováním divoké řeky, větší svižností a akčností děje; kniha pak přidává příběhu další dimenzi: chybějící souvislosti, delší úvod do děje, který autorovi filmová společnost vyškrtla, a hlavně psychologické popisy myšlenkových pochodů a pocitů městských nehrdinů v boji o přežití. Kniha k zamyšlení, jak by se člověk na místě hrdinů zachoval sám a zda by vůbec v podobné krizové situaci obstál. Oceňuji kvalitní práci překladatele a nakladatelství Argo.... celý text

Johann Sebastian Bach 2011, Christoph Wolff

Úžasná kniha. Je pro mne nepochopitelné, jak mohl autor nashromáždit tak ohromné množství informací. Některé části jsou poměrně náročné i pro člověka s hudebním vzděláním, ale jinak je kniha vyváženým celkem a všestranným náhledem nejen na hudební genialitu Bacha, ale i na něj jako člověka. Kniha je výtečná i pro seznámení se s historickým prostředím, vztahy mezi světskou a církevní mocí, jakož i běžným měšťanským životem v té době. Jednoznačně nejvyšší hodnocení si zaslouží i překladatelka a redakce českého vydání.... celý text

Con amore 1979, Krystyna Berwińska

Knihu jsem poprvé četl krátce po jejím vydání, teď si nevybavím, zda před nebo po shlédnutí polského filmu, mimochodem, pokud si vzpomínám, také moc pěkně udělaného. Teď jsem ji vyhrabal z krabice na půdě a kupodivu i po těch letech funguje příběh naprosto stejně. Drobná novelka o studentských láskách a přechodu k dospělosti, zodpovědnosti a hledání toho pravého smyslu života, plná nenásilných dramat a výtečně odpozorovaných vztahů. Oceňuji dobře popsané prostředí hudební školy. Velice příjemná knížka.... celý text

Zahradní slavnost 1964, Václav Havel

Absurditě rozumím, chápu i autorův úmysl, ale celé mi to připadalo až příliš vykonstruované, přeplácané, účel naprosto převážil nad prostředky. Audience se mi zdála mnohem vtipnější, svižnější, taková ze života. Zahradní slavnost je oproti tomu technická záležitost vyseděná za psacím strojem.... celý text

Voda, která hoří 2018, Jitka Vodňanská

Na knihu jsem narazil náhodou mezi novinkami v knihovně. Podle množství fotografií jsem si říkal: fajn, dozvím se z první ruky něco o VH a životě skupinky disidentů. Paradoxně nejzajímavější je první část knihy, historie rodiny, vzpomínky na dětství, rodiče a prarodiče, mládí, první vztahy. Od seznámení s VH se téma přesouvá úplně jinam. Fotodokumentace zajímavá, obsáhlá, ale víceméně stále stejná. Po čase přestanou obrázky autorky s VH a nějakým křovím okolo bavit, stejně jako hromady dopisů a údajů, kdo, kdy, kde, s kým a stále dokola. Chtělo by to silně vytřídit a prostříhat. Nějak se mi nepodařilo odhalit, jakým záhadným kouzlem k sobě připoutával ženy tento sebestředný, v paralelních vztazích se vyžívající manipulátor. Dopis autorce k její interrupci o něm vypovídá snad nejvíce. Přesto však s ním autorka, ovšem v souběhu s jinými, žila řadu dalších let. Nějakou hlubší podstatu vztahů se bohužel ani při psychologickém vzdělání autorky nedozvíme. Setříděné dokumenty jen kloužou po povrchu. Více okrajově se autorka zabývá komunou disidentů, se kterou se v té době intenzivně stýkala. Přes občasné hrátky se státní bezpečnosti, alespoň takto jejich zásahy autorka popisuje, se mi zdá, že u těchto lidí převládal jistý pocit vyvolenosti. Stěžování si na udávající sousedy, když se v malém bytě na sídlišti konaly pravidelně do rána trvající mejdany čtyřiceti tzv. chartistů, je trochu přes čáru. A žádný politický podtext bych tady nehledal. O tom, jak se jejich společenství porozpadalo, když došlo k rozdávání mocenských křesel, kdy VH, jak píše autorka, „přirostla koruna k hlavě“, jsou v knize pouze náznaky. Autorka a někteří další se najednou odsunuli či byli odsunuti na jinou trať. Poslední část knihy, která se vztahuje k autorčině práci v Apolináři a jejímu ezoterickému hledání, je bohužel popsána telegrafickým a zcela nudným způsobem. Podle rozsahu knihy a její struktury se autorka rozhodla položit největší důraz na popis vztahu s VH. Těžko říci, zda to byl záměr vzhledem k možné prodejnosti knihy, či toto období sama autorka považuje za středobod svého života. Závěr – s výhradami se kniha dá číst, redaktor s ostrými nůžkami a hlubší autorčin náhled by byl přínosem.... celý text